Je mi 26 let a s přítelem spolu žijeme už skoro 7 let. Náš vztah nikdy (kromě prvního roku) nebyl zrovna idylický, ale vždycky pevný. Máme lepší a horší období a teď zrovna procházíme jedním z těch horších. Hádáme se neustále, nejsou to ale konstruktivní hádky, kterými by se dalo něco vyřešit, okamžitě sklouzneme do křiku a urážení. Zdá se mi, že kdykoli vyvstane nějaký problém, nedokážeme ho spolu vyřešit, protože každý vycházíme z naprosto odlišný předpokladů, názorů a náhledů na věc. Příklad: Včera jsme byli u sousedů, s kterými často jezdíme jejich autem do práce, a bavili jsme se o tom, že můj přítel potřebuje odvézt autem nějakou věc a nechat si ji u mě nebo souseda do odpoledne, kdy ji bude potřebovat, aby se s tím nemusel tahat. Měl jet ráno s námi, ale pak říkal, že možná nepojede, čekal ještě na nějakou sms. Já jsem šla poměrně brzo spát a oni popíjeli do dvou do rána. Ráno jsem pak se sousedy jela do práce, přítel ještě spal. Cestou mi přišla sms, proč prý jsem tu věc nevzala a co má jako teď dělat. Já na to vůbec nemyslela, nevěděla jsem, jak se dohodli a předpokládala jsem, že kdyby chtěl, abych tu věc sebou vzala, tak mi to řekne. On se domníval, že jsem na to myslet měla, mělo mě napadnout, že to bude chtít vzít a kdyžtak ho vzbudit a zeptat se. Odepsala jsem mu, že jsem nevěděla, jak se domluvili. Pak jsme se pohádali. On měl dojem, že jsem na něj vyjela. Já měla dojem, že vyjel on na mě (nespravedlivě) a já se jen bránila. A takhle je to pořád. Je přesvědčený, že se málo podílím na zařizování věcí kolem našeho nového bytu, já mám dojem, že toho dělám až moc (například mám kompletně na starosti péči o domácnost, což jsem nikdy nechtěla). On má dojem, že jsem na něj nepříjemná a zlá. Já mám ten samý dojem z něj. Neustále je se mnou nespokojený a kritizuje mě. Když se bráním a kontruji nějakou stížností na něj, hned vyjede, že se chci hádat. Klidně proti mě použije i argument, že víc vydělává, což mi dost vadí. ATd. atd., nechci z toho tady dělat román. Jen podotýkám, že přítele miluji (a věřím, že on miluje mě) a že má spoustu skvělých stránek (je inteligentní, pracovitý, zábavný, dokáže být strašně pozorný a milující atd.). Ale jsme oba pořád s tím druhým kvůli něčemu nespokojení a nedokážeme se shodnout. Já nakonec vždycky ustoupím a přijdu se usmířit, protože tu "hádavou atmosféru" prostě dlouho nesnesu. Jsem z toho nešťastná a myslím, že on taky, ale řešit to prostě nedokážeme. Co dělat?