Dobrý den, mám pocit, že popisujete mojí dceru před pár lety. Byla jsem z jejího chování nešťastná a hledala jsem informace, kde se dalo. Pravda, moc jich nebylo...ale v něčem už jsem moudřejší, tak se podělím: Nevyčítejte si nic, toto je povahový rys daný geneticky (já si to taky vyčítala). Nesnažte se za každou cenu chodit mezi děti, když se tam syn necítí dobře (já se ze začátku snažila zlomit to a dceřin strach z dětí byl pak ještě větší). Dcera šla do školky ve 4 letech...hrůza...ale po roce a kus to přineslo ovoce. Od září se chystá do školy a když jdeme dnes ven, škemrá, ať jdeme na hřiště. Děti jí už nevadí, má pár skalních kamarádek, ale na cizí dítě si musí stejně delší dobu zvykat... Chtěla bych vás hlavně povzbudit, že v tom nejste sama a že čas + tvrdá škola života vše vyřeší, o když to bude zezačátku bolet na duši :-( Přeji Vám moc štěstí, přesně vím, jak se cítíte...Dita