Ahojky, Veru, teda Rozárka je moc šikovná, malou zatím skoro nic nezajímá, spíš jen tak vlastní ruce, nebo se probírá mýma. Koupili jsme jí hrazdičku a má ji nad přebalovákem, ze začátku ji docela brala, hlavně takovej velkej medvěd, ale teď už ji to nebaví. V tom si myslím, že zaostává za ostatníma dětma, ona třeba už v porodnici držela hlavičku a hnedka pásla koníčky, teď zvedá hlavičku z lehu na zádíčkách, já si dělám srandu, že cvičí kalanetiku, ale ty hračky a tak, to ji vůbec nezajímá. Když jí to štěrchátko ukážu, tak ho chytne, ale jakmile ho má sama držet, mrskne s ním okamžitě pryč.
Chovat se chce jak kdy, ale taky to není miminko, který by muselo být pořád na rukách, já ji ani moc nechovám, protože je na mě už docela těžká, takže vždycky jen tak 10 minut, čtvrt hodinky. Ale když leží, třeba na sedačce nebo na přebalováku, tak je ukecaná, to je děs, jak jí ta papula jede :-D
Co se týče tchánů, my u nich hodně dlouho bydleli, napřed jsem tam jezdila jen na víkend, pak jsem tam byla třeba sem tam v týdnu, pak po svatbě jsme to střídali, když měl manžel ranní, tak jsem byla tam, když odpolední, tak jsem byla u mámy. Jenže pak naši přepsali barák na bráchu a udělali velkou rekonstrukci a pro mě už tam nezbylo místo, tak jsem asi dva roky bydlela pořád u tchánů. Bylo to fakt strašný, oni nejsou zrovna pořádkumilovní, ale to nebylo to nejhorší. Zazlívám jim spoustu věcí, ale nejvíc asi to, jak manželovi "pomohli" s úklidem, než jsem přijela z porodnice. Krátce před porodem jsme se nastěhovali do pronajatýho bytu v Šumperku, já už toho moc udělat nemohla, malá mě tlačila nožičkama do břicha, takže celej den v práci, pak třeba ještě na ozvy, nakoupit a domů a byla jsem hotová, ale stejně jsem toho ještě spoustu udělala. Manžel jezdil každej den na stavbu po práci, nebo před prací, takže skoro nebyl doma, aby tady taky něco udělal. No a veškerá pomoc, co od nich vzešla před těma svátkama bylo to, že mi tchýně poskládala záclony do pračky. Manželovi na nich taky vadí spousta věcí, když se jim narodila švagrová, jeho úplně odsunuli, jakoby ani nebyl jejich, ale on je pořád bere jako svoje rodiče a já se to snažím ctít, ale někdy je to fakt hodně těžký. Hlavně když mi při každé návštěvě dávají sežrat, že malá není v zavinovačce, má špatnej dudlík zdeformovanej (má ortodontickej), špatně ji držím, luxuju když je v místnosti, chodím s ní ven, no prostě by z ní zase chtěli udělat skleníkovou kytku jako ze švagrové. Ale já se nedám!!!!! :-D
Tak já jdu nachystat na oběd, dneska chci dělat rážo, tak na chvilku naložím maso. Zatím papa, užívej si návštěvy