Náš synek Marek na mně visel i v pozdějším věku. Musela jsem se naučit např. používat WC s otevřenými dveřmi, nebylo myslitelné se tam zavřít. Pokud jde o práce v domácnosti, naštěstí můj muž je velmi tolerantní a téměř ničemu se nedivil. Práce pochopitelně stála. Když jsem do kuchyně nainstalovala ohrádku, vždycky se nějak praštil do hlavy. Radši jsem byla s ním. Nerada to přiznávám, ale jediný způsob, jak ho na chvíli zabavit, bylo pustit mu televizi, ač jsem to dřív sama odsuzovala. Dnes už je to dobré, ale aby vydržel 20 minut sám - to ještě ne. Musím aspoň přihlížet, jak si hraje.