To jsem ráda, že vidím, že to, co dělá moje dcera, mívá více dětí, že je to tedy běžný jev. Já, když vidím, jak se při svém hysterickém záchvatu mé dítko trápí, lijí se mi do očí slzy- to by však ona asi vidět neměla, že? Jinak, jak psala paní doktorka, postupuji zřejmě správně- klidně na ni mluvím, snažím se ji držet v obětí, ale strašně to prožívám s ní, až mě to bolí a zdá se, že to neskončí. Nepřichází to však po spaní, ale asi tehdy, kdy je hodně unavená, taky jsem to přikládala tomu, že jsme jí přestali dávat dudlík. J e to así více aspektů a toto období prostě musíme přčekonat. držím palce sobě a všem, kdo to nyní poržívají!