Dobrý den,

jsem na tom podobně, mám dvouletou dceru a je neuvěřitelně vzteklá. Má od nás první poslední, ale jak něco chce a není po jejím, je opravdu zle, vzteká se, řve, až se pozvrací, do všeho mlátí, kope, je to nesnesitelné, já ale vyzkoušela všechno, domluvu (to je naprosto bezpředmětné), zabavit ji nějakou aktivitou,měchačku a řádně, studenou sprchu (kompletně v tom, co měla právě na sobě), to trochu zabralo, ale pak byla nastydlá, takže jsem tuto metodu nemohla uplatnit, navíc podotýkám, že s manželem máme stejný metr a názor na výchovu. Snaha odvést pozornost (malování, prohlížení knih, hraní si) jinam je v průběhu afektu naprosto nanic, jo takhle pustit počítač, foťak nebo kameru a to ke všemu chce všechno dělat sama. Už nevím, co s ní. Nejvíce trpím já, často brečím, kde jsem udělala chybu, nemohu s ní ani v klidu nikam jít, protože nevím, jaká bude její reakce. Nejlépe je jí mezi dětma, tak jde od září do jeslí, pevně věřím, že to zabere. Hledala jsem i nějakého psychologa, všichni mají plno a dítě v tomto ohledu prý vyšetřují od tří let, nechci s ní lítat po doktorech, spíš radu, co mám dělat já při jejích výstupech, abych se nezhroutila. Mám ještě devítiměsíčního syna, který je naštěstí zlatý, o něm vůbec nevím. Dcera je k němu ale strašně hodná, pozorovala jsem ji, jestli třeba při jejich záchvatech by byla schopná ublížit jemu, tak to naštěstí nikdy, jeho miluje, ale mě asi nenávidí. Jsem z toho opravdu vyčerpaná, na dceru jsme čekali čtyři roky, tak to je asi ta daň....