Ahoj holky,
jsem tu dnes poprvé, a přiznám se, že jsem Vás tu moc nepročítala. O metodě pevného objetí samozřejmě s manželem víme, ale tak nějak si nejsem jistá, že to je náš šálek čaje. Máme dcerku, je jí 3,5 let, takže člověk by si řekll, že ty největší vztekačky má za sebou. Omyl. Má o půl roku mladší sestřičku. A v tom tkví hlavní problém. Dcerka má dle mého názoru pocit, že je až na druhé koleji, přestože se jí snažíme zapojovat do péče o miminko a věnujeme se jí. Od začátku se k malé chovala hezky, ale se skrytou žárlivostí. Takže přicházela se slovy Já tě miluju a silou žmoulala její ručičku. Nebo jí tahá za vlásky, štípe do tvářiček, plácá silou po bříšku atd. Zrovna dneska jí naplácala na zadeček tak, že malá začala hodně plakat. Asi si říkáte, že je nemůžu nechat společně, ale ono to až zase tak nejde. Postýlka má šprdle, skrž ně ručka prostřčit jde, a maminka potřebuje také na wc, že... Nicméně, když naše starší dcerka něco provede, ví moc dobře, že přestřelila, ale přestože je upozorněna dvakrát třikrát, že bude následovat to a to, udělá to. Pak příjde avizovaný trest, přiznám se, že občas i fyzický (protože mrňouse mi týrat nebude a když nefunguje vysvětlení, jinou cestu nevidím). Těsně před trestem ale začne brečet a žadonit, ať ji pochováme. A to je i při oblékání atd. Zkrátka, když dáme najevo, že se nám nelíbí její chování a že se zlobíme, začne kňučet, že chce pochovat. Z její strany to vidím jako vydírání, takže nechovám. Pochovám, až splní daný úkol (uklidit hračky, obléknout se, nebo alespoň začít se oblékat). Dříve jsem chovala, ale po konzultaci s renomovanou psycholožkou jsem přestala, neb ona mě navedla na to vydírání. Chovám tehdy, když je dcerka "mimo", má vztekačku. Máte některá podobný problém a jak ho řešíte? Děkuju za odpovědi.