Kdysi jsem to tu psala: někdy koncem 90.let přišla do školy, kam chodilo moje dítě, psycholožka, a děti měly debatní hodinu s psycholožkou. Ta dáma jim tam vykládala, že doma nesmějí nic dělat, že to je práce rodičů, a chlubila se, že ona má děti správně vychované, protože ve věku 16 a 18 let si sami ani nenamažou rohlík k snídani, neb to jest práce rodičů. Že by si uklidili vyprané prádlo do skříně nebo nedej bože doma vyluxovali, to fakt nehrozilo, neb to byly děti údajně "správně vychované". Měla paní psycholožka dojem, že úderem 18 let věku se to změní a její čerstvě dospělé děti začnou po sobě uklízet a obstarávat se samy? Co budou dělat, až se stanou rodiči? A pokud toto lijeme možná nějakých 30 let dětem do hlavy, tak čemu se divíme? Vždyť jen sklízíme to, co jsme si sami zaseli.
PS: měla jsem s paní psycholožkou dost nepěkný výstup, kdy jsem jí sdělila, že doma ať si dělá co chce, ale MÉMU dítěti podobné kydy do hlavy lít nebude. Děcka se totiž sešla u nás doma a prodiskutovávala názory paní psycholožky. Shodla se na tom, že když doma bydlí a rodiče chodí do práce, že by teda děti doma pomáhal měly, byť jsou pro ně domácí práce nezáživné a otravné. Pro rodiče teda obvykle taky, ale někdo to prostě udělat musí, neb služky doma nemáme, že.