jako třeba právo si svobodně rozhodovat o svém životě, na to se jaksi zapomíná. Článek je neuvěřitelně tendenční, v 99% případů je to naopak rodič, kdo se k dětem chová tak, jak, kdyby začalo mluvit na oplátku dítě s rodičem, by mu za to rodič dá okamžitě facku. Na pár absurdních případech se snaží tvářit, jako by snad nějaká skupina lidí (která nemá reálně žádná rozhodovací práva) měla větší práva než ti, kdo mají reálně práva zhruba 100x větší. Nejvíc nechutné na kultu dospělosti je právě tohle - že jsou schopni tvrdit, že někdo, kdo má reálně přesně nulovou osobní svobodu (a o prakticky všech aspektech jeho života rozhoduju dospělí) je vyobrazován jako někdo, kdo údajně "může úplně všechno". Mimochodem, kolikrát se nějaký rodič oháněl větou: "dokud žiješ pod mojí střechou, tak budeš dodržovat moje pravidla" a pak je schopný se ještě vztekat, že jeho dítě (které je u něj zřejmě jenom na návštěvě) mu nechce uklízet pod tou JEHO střechou?