Smoojna |
|
(24.8.2009 21:52:20) maminka prodělala před 4 měsíci těžký úraz hlavy, kdy byla delší dobu v komatu, pak 2 operace. Nyní je asi 2 měsíce doma, ale je z ní úplně jiný člověk. Tak jak byla vždycky veselá, společenská a komunikativní se nyní uzavřela do sebe, je bez života, v podstatě rezignovala na celý svět. Nic jí nebaví, o nic nemá zájem, bere teda dost prášků denně na mozek apod., ale je stále unavená. Navíc svůj stav začala řešit alkoholem, což pochopitelně vzhledem k tomu, že bere prášky je dost zlé.Také začala kouřit. Všichni se snažíme dělat pro ní maximum, ona však o nic nemá zájem, jen tupě zírá "doblbla"a stroze odpovídá. Ted čeká na invalidní důchod. Se sestrou jsme jí nabízely, že bychom jí objednaly k psychologovi, ona to však zamítla se slovy, že přeci není blázen. Vím, že se z toho sama asi nedostane. Nejvíc je mi líto táty, který to s ní nemá lehké.Prý spolu ani nespí. Nevím, jestli se její stav zlepší až přestane brát všechny ty prášky. Bojím se, že ač jí náš táta miluje tak to psychicky taky nevydrží a najde si jinou.I o vnoučata již nemá zájem. Sestra má 2 chlapce, které máma vždycky strašně milovala, nyní však její zájem o ně ustal, prý jí jen zlobí. Můžete mi někdo poradit, pokud máte stejnou či podobnou zkušenost, co dělat, jak jí pomoci? Všichni jsme z toho už dost na nervy.Chtěli jsme s manželem "zadělat" na miminko, ale já nějak nemůžu, pořád na ní musím myslet a je mi to všechno strašně líto. Díky všem, com i napíší!
|
Petra Neomi | •
|
(24.8.2009 22:09:22) Čtyři měsíce při úraze hlavy jsou hrozně málo,t a rekonvalescence je mnohem delší... koneckonců, největší šok a změna je to pro ni. A že by si někdo,kdo partnera miluje, po čtyřech měsících našel někoho jiného, protože jeho partner nefunguje na sto procent? Problém, který bych řešila s lékaři, je imho ten alkohol. Možná by bylo nejlépe probrat s ošetřujícím lékařem celou tu situaci, možná to maminka od nich vezme jinak, než od rodiny.
|
|
changaj |
|
(24.8.2009 22:19:35) Rynko, tak to věřím, že to nemáte vůbec lehký...Sama s léčbou tohoto stavu nemám zkušenost, ale je to modelová situace na homeopatikum, které se jmenuje Natrium sulphuricum. To se podává téměř univerzálně na změny osobnosti po úraze (zvláště po úraze hlavy) myslím, že by stálo za to ho vyzkoušet, jestli bude maminka pro. Pokud máš v blízkosti homeopata, tak to ještě zkuste probrat, pokud ne, vyzkoušej to - nic tím nezkazíš. Ve větších lékárnách ti to objednají, nebude-li to na skladě...Držím moc palce
|
|
Helena | •
|
(24.8.2009 22:29:14) Celé je to moc smutné. Budu se modlit, aby s z toho tvoje maminka dostala.
Moje maminka byla na operaci velikého nádoru na mozku. Dnes říká, že byla ještě dlouho po operaci tak unavná, že sotva zvedla hrnek k puse. Nevím, jestli je to o úrazů stejné, ale je to dost možné. Máti měla taky sklony k naprosté apatii, ale docela zabralo, když jsme se snažili jí dát nějakou zajímavou činnost. Došlo jí že je vlasně strašně ráda, že to přežila, i když jí nedávali moc nadějí.
Je to už pár let a dnes je úplně stejně čilá, jako bývala dřív. Teda taky se trochu vrhla na alkohol, přestože předtím skoro nepila, ale naštěstí jen tak !rekreačně", a to až poté, co dobrala všechny prášky. Ten alkohol byste ale určitě neměli podceňovat.
Moc přeju ať se to všechno zlepší.
|
|
Teraza Horáková |
|
(25.8.2009 0:15:54) rynko, maminka asi není blázen ) - opravdu legrace, taky si tak nepřipadá, psychologa bych pojala, ale psychiatr - mně chtěj zavřít do Bohnic. No, až tam jsem nedošla, ač jsem chvílemi měla pocit, že TAM by mi fakt bylo nej. Pouhá deprese...
Zkuste to bez mamči, popovídat si s psychologem, nebo s psychiatrem. Když to neuleví mamče, tak vám rozhodně.
|
|
Arzachena + Max 08 + Mia 10 |
|
(25.8.2009 9:24:09) Rynko, v prve rade preju hodne sily a trpelivosti. Je to opravdu moc kratka doba, musite vydrzet !!! Myslim, ze tata by mamince nejvic pomohl s tim, ze by ji odebral alkohol. Bude to tezky, ale az se prekona to nejhorsi, vsem se ulevi... Nikdo z nas nevi, jak by se v takovem pripade choval on. Nenapsala jsi, jak maminka zila pred urazem. Pokud byla aktivni a spolecenska, je jasne, ze ted trpi. Vnoucata bych ji samozrejme na hlidani jeste nedavala, vis jak unavi zdraveho cloveka a vase maminka je ted nemocna !!! A tak k ni musite pristupovat !!! Uz to nejspis nebude nikdy takove jako pred tim, ale vy se musite snazit ji dodat zase chut do zivota. Vzit ji na vylet, do kina, na prochazku, na dovolenou. Muze jet do lazni atd... Tak drzim
|
Katka,kluci 7 a 10 | •
|
(25.8.2009 9:33:52) No s těmi procházkami , kinem, lázněmi atd...bych se řídila maminkou. Pokud je momentálně v těžší depresi, tak jí tím moc nepomůžete, spíš naopak.Snažila bych se jí nenamáhat, může se cítit opravdu strašně vyčerpaná, takže bych jí třeba udělala jídlo, které má ráda atd...ona fakt nemusí mít sílu ..prostě pomalinku drobné radosti. A poradila bych se s psychiatrem či s praktickým lékaře, jestli nelze třeba nasadit AD (ale to záleží na lécích, které bere). Po těžkých úrazech a při nemocech se někdy nasazují, právě aby ty lidi vůbec zvládli s tím bojovat.To s tím alkoholem nasvědčuje tomu, že by to mohlo pomoci. Jo a ještě mě napadl pejsek nebo kočka - ale to záleží na jejím vztahu k nim a spíš, až se bude fyzicky cítit lépe.
|
|
|
Epepe |
|
(25.8.2009 9:58:06) Rynko, pokud vím, tak část z těchto změn nálad způsobují taky silné léky, takže po jejich případné úpravě v budoucnu by se to mělo zlepšit. Jinak se po těchto stavech opravdu často mění osobnost, někdy bohužel k horšímu. Pokud maminka nechce jít k psychologovi, konzultujte její problémy s ošetřujícím lékařem, ten by měl mít s tímto zkušenost. A můžete jít k psychologovi sami, třeba i s tatínkem, celá rodina, tím se vám také uleví. Jinak mě ještě napadá, kdo ví, jak je to mezi maminkou a tatínkem. Nechci se v tom šťourat, ale psala jsi "prý spolu ani nespí" - může to třeba znamenat, že tatínek se cítí ještě mladý, nechce se "zahrabat" s nemocnou ženou, maminka může mít stejné obavy, že tatínkovi zkazí život, atd ... to jsou věci, které mají třeba jen mezi sebou, a které by třeba zrovna pomohl rozklíčovat psycholog, i třeba jen tatínkovi. Myslím, že i to by pomohlo, aby jste se cítili lépe. Rodina je jen tak silná, jako nejslabší člen. Držím palce!
|
|
Helena | •
|
(25.8.2009 10:32:50) Tak mě napadlo, že máti se po operaci hlavy ujala zaběhnutého kotěte. Prostě se objevilo u nás, mamka se do něj hrozně zamilovala, nechali ho naočkovat a lehávala s ním v posteli. Prý jí to strašně pomáhalo. A to do té doby tvrdila, že má na kočky příšernou alergii, a že žádné zvíře doma nechce, protože je to nehygienické. Kočku mají doteď a má se u nich snad ještě líp než jejich vnoučata, když přijedou. :)
|
|
Luc | •
|
(25.8.2009 12:04:59) Rynko, můj tatínek před 8 lety prodělal také těžký úraz hlavy, před úrazem to byl veselý člověk, pohodář, poté se hrozně změnil a my jsme měli strach, že už takový zůstane - skeptik, negativní, přesně jak popisuješ maminku, nic ho nebavilo. Byl na neschopence rok a po té co nastoupil do práce, tak mu dali výpověď. Takže to té psychice také nepomohlo, ještě ke všemu měl problémy s očima, po té nehodě. Trvalo to dva roky než se z toho úplně dostal a teď už je jako dříve. Jedinou radu, která už zde byla zmiňovaná - vyřešit alkohol a nechat tomu všemu čas, hodně času. Držím palce.
|
|
|