| sovice | 
 |
(4.2.2010 8:59:12)
Otázka pro věřící: kdy se modlíte za nevěřící, kdy se modlíte před nimi (nahlas); jak řešíte otázku vhodnosti takových modliteb?
A otázka pro nevěřící: jaké (hlasitě pronášené) modlitby jsou pro vás ve vaší přítomnosti přijatelné, jaké ne?
Abych začala vlastním vnímáním, tak u mne je to takhle:
Například modlitba u jídla. Tu bych chtěla zvládat, ale nezvládám; jen málokdy se zmůžu i na prosté poděkování a hrozně mě to štve; je to jistá tréma, že to bude nepříjemné těm, kdo se mnou u stolu sedí (i doma jídám s nevěřícími). To ovšem považuju za svou prohru :-(
Pak jsou modlitby, aby mí blízcí či jiní nevěřící uvěřili nebo aby pochopili něco, co vnímám jako špatné. Takové modlitby pronáším zásadně v duchu, případně v úzkém křesťanském společenství; je to pro mne důležité, ale modlit se před nimi o tuto věc by si IMHO vysvětlili jako projev nadřazenosti a jejich uvěření bych tím tedy nepomohla (samotnou mne podobné činy vždycky nadlouho odradily, než jsem uvěřila i já, pomalu, bez podobných modliteb).
A pak jsou situace, kdy se třeba nevěřící kamarádce děje něco zlého, kde už možnosti věcné pomoci selhávají; tam obvykle řeknu jako výraz podpory, že se budu za něco či někoho modlit, výjimečně vyslovím i krátkou modlitbu... Dřív byly pro mne i podobné situace "za" hranicí, ale pak jsem postupně došla k názoru, že to snad není vnímáno jako nadřazený pokus spasit někoho, kdo o to nestojí, ale jako pokus pomoci někomu vším, co dokážu...
|
| Kliková hřídel 4/08+2/09+2/13 | 
|
(4.2.2010 9:07:01)
Jsem nevěřící.
Když se někdo modlí přede mnou (např. u jídla, nebo křižuje chleba před nakrojením...), jsem z toho vždycky nervózní a ten dotyčný možná též. Já rozhodně ano, připadám si divně.
Když mi někdo řekne, že se za mě bude modlit, jsem ráda. Beru to minimálně tak, že na mě pozitivně myslí a to je přece krásné. Vím, že každý večer si na mě dotyčný v dobrém a s láskou vzpomene a jsem mu vděčná, mám pocit podpory z jeho strany.
|
|
| Nztdt Kgfz |
|
(4.2.2010 9:08:36)
Jsem neverici, modlitba pri jidle mi dokaze znechutit cele jidlo. Parkrat jsem se zucastnila akci, kde se lide kolem stolu chytali za ruce, dela se mi z toho fyzicky spatne, jako by mne nekdo znasilnoval. Ty akce byly pro verici i neverici, organizovala je ta verici komunita, takze se zaroven kaju a omlouvam, ze jsem tam vubec lezla, mela jsem to tusit.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:17:11)
Musím říct, že u modliteb při jídle jsem vůbec neměla na mysli "veřejné akce", ale jídlo doma... třeba exíkova babička začínala každé jídlo modlitbou a nepříjemné (tedy byla jsem v rozpacích) mi to bylo snad poprvé jednou - dvakrát, pak jsem si zvykla - přece nebude kvůli mně odbourávat své letité zvyky. Když jsem uvěřila i já, tak jsem doma nic podobného nezvládla a docela mě to mrzí.
Na veřejnosti bych si netroufla a vlastně ani troufat nechtěla.
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(4.2.2010 9:08:39)
Jsem nevěřící. Žila jsem necelé tři roky v klášteře (poskytoval ubytování studentům, co nedosáhli na koleje) mezi několika věřícími. Nikdy se mi nestalo, že by se přede mnou někdo modlil (ani u jídla) nebo mi řekl, že se modlí za mne. Asi by mi to nevadilo, proč taky? Pokud má někdo tu potřebu a nenutí mě modlit se s ním, tak to toleruju.
Vlastně jednou se stalo, že přijel otec Jan ( něco jako správce) a pozval nás na malé posezení k němu a pak se z toho vyklubalo takové skorokázání, to mi bylo nepříjemné, cítila jsem se tam nepatřičně a pak už jsem se takovým občasným akcím vyhýbala.
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:11:01)
Jednou mě zarazilo, když jedna moje kolegyně (starší paní, kterou mám moc ráda a o které jsem vůbec netušila, že je věřící) se mě zeptala, jestli může mé dceři "požehnat" či co, udělat křížek na čele (když ji poprvé viděla). Jsem byla tak překvapená, že jsem to odkývala, no bóže, šak ji to neublížilo a paní byla spokojená. Jsem ráda,že se nejdřív zeptala, zda může.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(4.2.2010 9:11:48)
Jsem věřící a za nevěřící (nejen za ně, samozřejmě) chodím zapalovat svíčky do kostela. Modlitba je moje osobní věc, nemám potřebu ji zveřejňovat před ostatními, protože ji chápu jako svůj soukromý hovor s Bohem a nebylo by mi příjemný, kdyby mu naslouchal někdo třetí.
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:16:45)
to mi připomnělo jednu věc:
Byla jsem v rámci jedné akce v Lisabonu a byli jsme navštívit nějaký místní významný kostel či katedrálu či co to bylo. Nádherně zdobený, velký....mooc fajnový. U vchodu uvnitř byl AUTOMAT. Taková skleněná skříňka, v ní řady elektrických červených svíček (něco jako naše el. svíčičky na vánoční stromky) a když člověk vhodil euro, tak se jedna el. svíčka rozsvítila. Bylo to místo zapalování svíček, ježiš to mi přišlo NAPROSTO OTŘESNÝ!
Jinak zapalování svíček za někoho mi přijde celkem jako pěkný zvyk, ale TOLETO mě fakt znechutilo.
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 9:31:06)
Tak ještě lepčejší automat jsem potkala v jedné katedrále tuším v Benátkách:
Taky to bylo na elektriku, ale ne že se rozsvítilo světýlko, byly tam přímo takový plastový "svíčky" se žárovkou na konci a stojan stejnej jako na opravdový svíčky, akorát s objímkama... a věřící zaplatil euro a vzal si normálně do ruky "svíčku" z hromádky stejné jako bývají normálně s voskovýma a vsadil ji do objímečky a ona se rozsvítila... fakt jsme koukali, no není to epesní? 
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:32:25)
Kde tohle skončí?
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:36:19)
Kde to skončí, nevím, ale pokračovat to bude podle mne tak, že najdeš na internetu stránku něco jako "kaple.cz", pošleš přes PayPal jedno euro a v tu chvíli ti na monitoru vzplane za mnohých barevných efektů tvá svíce, vlevo bude počitadlo jako "právě teď s vámi zapálilo svíci dalších 132 pravověrných", pod tím nápis "svíce již zapálilo 234856 návštěvníků" 
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:38:28)
No, ještě, že nejsem věřící. Tohle mi přijde jako začátek jejich konce .
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 9:39:07)
Ale jsi... Ateismus má všechny atributy regulérního náboženství. 
|
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:45:20)
Já podobné věci beru jako důkaz toho, že s uvěřením nepřichází ruku v ruce vkus Je to IMHO moderní obdoba všech těch barvotiskových obrázků svatých Tydlitáků, přinášených z poutí.
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 9:50:28)
Tak v katedrálním komplexu v Padově, odkud je Toníček Paduánský, je opravdu epesní obchod se suvenýry (a to nemluvím o celé tržnici s náboženskými předměty na prostranství před katedrálou)... vkusnost a šíře sortimentu je asi na úrovní našich obchodů "Bankrot" nebo "Vše za 39"... prostě místo čínských keramických zvířátek jsou čínský keramický (dřevěný, plastový, sádrový...) mučedníci...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 9:54:34)
Plastovej mučedník, to je už léta můj sen... jsou v tom plastu vyvedený přímo během exekuce? Takový sv. Sebastián z tvrzeného PVC a vyjímatelnými šípy... lahůdka!
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 9:57:20)
Monty,
co teprve mučedník tělesné konstituce Arnolda Schwarzenneggera (přece nemůže bejt hrdina chcípák, no ne?) nebo šikmookej (pro Japonské křesťany)?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 9:59:55)
Osobně bych nejvíc brala figurku Jana Husa na hranici, aby byl na baterky a po zmáčknutí čudlíku začne blikat ohníček... Hranice vzplála, tam na břehu Rýna...
|
| sovice |
|
(4.2.2010 10:02:22)
Sama skončíš na hranici, kacířko! 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 10:05:01)
sovice,
myslím, že kdyby Pánbůh nechtěl, abych měla podobně zvrácený smysl pro humor, tak by mi ho nedával.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 10:13:22)
Jen jestli ti ho nenacpal ten topič s rohy!
|
|
|
| elindra | 
|
(4.2.2010 10:06:47)
Před nevěřícíma se nemodlím, ani moc před věřícíma, jen v kostele.
Děti občas něco přednesou před jídlem, ale většinou je to jen takovej pokřik.
Rozhodně bych se nemodlila za nevěřící před nima, myslím, že by je to muselo odradit, osobně ani mně by nebylo příjemný, kdybych někomu řekla třeba nějakej problém a on okamžitě vzpínal ruce ... Taky beru modlitbu jako intimní záležitost.
K těm šmukům, nejvíc mě dostalo takový těžítko ve tvaru PB ví prič žehličky se třpytkama co sněžily na obrázek Jana Pavla II. To byl fakt vrchol. Viděla jsem to někde v Itálii
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 9:46:27)
Tak mně to přijde jako úplně obyčejný POKROK a nepohoršuje mne to. Jen pobaví.
Babky taky brblají, že za jejich dob... a dneska...
Jo a jak říká Monty, ateismus je taky náboženství... který je mimochodem nejblíž křesťanství
|
|
|
| Kliková hřídel 4/08+2/09+2/13 |
|
(4.2.2010 10:03:43)
Myslíš něco takového? http://www.chram.net/add.php
|
| sovice |
|
(4.2.2010 10:09:59)
Ne,
to sice není můj šálek kávy,
ale není to ten mohutný barvotisk a mnozí efektové, jak jsem si to představovala a čemu jsem se chichotala.
Z téhle stránky je mi smutno, když některé ty modlitby čtu, je mi moc líto lidí s některými trápeními...
|
|
|
|
|
| Ema | •
|
(4.2.2010 10:12:10)
Andělíčka, co kývá hlavičkou, znáte? Ten byl, když jsme byly se sestrou malé. Na temeni sádrové hlavičky měl štěrbinu, do té se hodila koruna a on pokýval. Milovaly jsme to, ale musely to tajit před rodiči, když se to dozvěděli, byli na mrtvici .
|
| sovice |
|
(4.2.2010 10:17:17)
V mé rodině se traduje historka, jak tatínek s kamarádem dorazili k podobné pokladniče (jelikož tatínek byl sice neznaboh a synem neznaboha, ale zároveň jediného místního hráče na varhany, a v dětství chodil šlapat měchy), kamarád (malý katolíček) vzal nejmenší možnou minci, zeptal se andělíčka: "můžu si vzít na bonbóny?", hodil minci, andělíček přikývl, kamarád vybral zezadu patřičný obnos a šel A pokud vím, vyrostl z něj spořádaný a věřící otec (dnes už dědeček) rodiny; jen můj táta mu jeho dětský hřích občas s chutí připomíná!
|
| šatranka | 
|
(4.2.2010 10:18:59)
|
|
| & |
|
(4.2.2010 10:38:26)
Sovice, uprime modleni druhych lidi me otravuje. K PB mam vrely vztah mene uz k cirkvim... Provdala jsem se do verici rodine v blizsim pribuzenstvu mame pastora, jsem jim velice vdecna, ze nemeli potrebu me "spasit" ani rict, ze se za me modli... Kdyz se sejdem cela rodina, tak se u vecere modli dekuje. Kazdy si v duchu pronese to svoje. Ja jsem se ze zacatku citila trapne ted v duchu dekuji, za to ze tu vsichni sedime za zdravi, zivot atd..
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(4.2.2010 10:29:25)
U nás v kostele byl místo andělíčka černoch. Vždycky jsme z táty vydřeli nějakou korunu, aby nám černoušek zakýval hlavou
|
|
|
|
|
| MarianaN | 
|
(4.2.2010 11:11:06)
Vnímám to stejně, je mi velmi nepříjemné se modlit před kýmkoli, vlastního manžela naebo blízké kamarádky nevyjímaje.
|
|
|
| Maky, Maťo,Víťa,Štěpi,Emma,Lui | 
|
(4.2.2010 9:11:52)
Já jsem nevěřící. A mám silně věřícího manžela. Modlí se před jídlem i po jídle. Nijak mu to neshazuju, počkám, až se domodlí, nevadí mi to, ale neúčastním se modliteb aktivně, prostě se k nim nijak nepřipojuju.
Neříká mi, že se za mě modlí, ani za děti. Pro něho je všechno spíš o promlouvání s Bohem a poděkování, než aby za něco prosil.
|
|
| Ema58 | 
|
(4.2.2010 9:12:19)
Ahoj já jsem vdaná do křesťanské rodiny, ale můj muž do kostela chodit přestal co jsme se vzali, né že by s vírou skoncoval, ale nikdy k pravidelnému chození do kostela netíhnul. Mě osobně žádná modliba nevadí, tchán před jídlem modlibu odříkává. Ale co nemusím je švagrová, která když se něco děje, začne se odvolávat na trag.zemřelého bratra svého muže, který byl skoro kněz a že on to zařídí a bude to dobré. To mě vadí. Kdyby řekla pomodlím se za vás to by stačilo. K.
|
|
| zerat | 
|
(4.2.2010 9:16:55)
Sovice, z mého úhlu pohledu:
modlitby za nevěřící - já nikoho takového ještě vedle sebe při mé hlasité modlitbě nezažila, takže v tom problém nevidím a asi taky záleží na formulaci - v modlitebně jsem třeba slyšela modlitby ve stylu "prosím, dej se poznat těm, který Tě neznají a hledají" a je možný, že zároveň v tý modlitebně může být někdo, kdo není křesťan, ale zase si myslím, že tam je většinou min. ten, kdo má o tohle zájem tedy hledá, takže úplně nevěřící nebude a naopak tápající může být za takovouhle modlitbu vděčný.
U jídla se modlíme kvůli dětem převážně naučenou formulkou: Pane Bože (resp. Pane Ježíši) děkujeme Ti za papání (starší jídlo) a prosíme Tě, aby nám bylo ku zdraví a ku prospěchu. Děkuji. Amen.
A třeba modlitba o pomoc někomu konkrétnímu- není nad to se zeptat, zda se za něj můžeme společně pomodlit. Když řekne, že to neumí, tak naučím Když si to nepřeje, tak se nic neděje a můžu se modlit až u sebe doma a nebo v duchu v tramvaji...
Myslím, že jakýkoliv vnucování modlitby není na místě
|
| zerat |
|
(4.2.2010 9:23:12)
Jinak modlení se na veřejnosti příp. na návštěvě: u jídla v restauraci se rozhodně nemodlíme ve stylu na obdiv všem. Každý v duchu příp. kvůli dětem maximálně nenápadně a neviditelně, jen třeba s naší nejmenší se k ní nahnu a řekene "děkujeme za papáníčko, amen" -to si ani nikdo nevšimne v tý rychlosti, co jsme si spolu špitly. Když máme návštěvu, tak se vždycky opět zeptáme, jestli se můžeme pomodlit za jídlo a zvolíme to nejkratší možné poděkování příp. se pomodlí některá z našich holek, což většinou sklidí zájem- odpor nebo tak jsem nikdy ještě nezažila-ale třeba je to i tím, že v podstatě každý kdo k nám jde, tak už ví, že jsme věřící. Jinak neděláme žádná kolečka.../to při jiných příležitostech/ - jen sepneme ruce, zavřeme oči... prostě žádné "divadlo" - to totiž přece vůbec není potřeba
|
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:31:06)
Zerat,
naživo jsem vlastně myslím taky nezažila nikoho, kdo by se před někým jiným, nevěřícím, modlil za jeho uvěření. Naproti tomu na internetu už jsem to viděla víckrát, obzvlášť pikantní mi to příjde v rámci sporů; to ve mně vyvolává chuť kopnout věřící stranu do hýždí.
|
| zerat |
|
(4.2.2010 9:37:05)
aha, tak to já jsem zatím na netu minula 
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(4.2.2010 11:27:53)
jo, a což teprve, když se křesťan modlí na internetu v rámci sporu za jiného křesťana z jiné církve aby "ho Duch svatý osvítil a on konečně pochopil, která je ta jediná a pravá církev"...  to se člověk zmůže jen na soucit
|
| sovice |
|
(4.2.2010 11:35:39)
Ano, to mě vytáčí do běla.
|
|
| zerat |
|
(4.2.2010 12:31:49)
Asi tak
|
| zerat |
|
(4.2.2010 12:33:02)
... ještě jsem chtěla dodat, že jsem to ale na netu ještě nezažila, nebo jsem tu takovou diskusi minula
|
| štěpánka | •
|
(4.2.2010 16:16:39)
Jé, holky, já myslela, že to vytáčí jenom mě. A ony to mají i věřící???
|
|
|
|
|
|
|
| Gora | 
|
(4.2.2010 9:18:03)
Jsem nevěřící a když se někdo modlí přede mnou, tak mi to vadí hodně, a kdyby se ještě navíc modlil před jídlem, tak se asi od jídla znechuceně zvednu a odejdu. Takhle bych si zkazit oběd nenechala.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:22:21)
Marci,
třeba i v situaci, kdy bys byla na návštěvě v cizí, leč nějak blízké rodině - třeba tvého partnera - kde je to podobně samozřejmé jako třeba popřání dobré chuti? Zvedla by ses za takové situace, kdyby někdo řekl před svými dětmi třeba klasickou formulku "Cos nám, Bože, k jídlu dal, prosím, bys to požehnal" nebo tak něco? To nemyslím jako rýpání, fakt mě to zajímá.
|
| perdita | 
|
(4.2.2010 9:24:59)
Sovice, otázka je na jinou osobu, já bych se určitě nezvedla a neodešla. Respektuji víru jiného, takové jednání by mi z mé strany přišlo nevhodné. U jídla chápu, ale nějakou modlitbu za sebe nebo moje děti v naší přítomnosti bych považovala asi za lehké "znásilnění", vnucení cizí vůle.
|
|
| Gora |
|
(4.2.2010 11:26:05)
Sovice, rodina mého manžela je věřící, ale ví, že já nejsem, a naštěstí to nikdy nedělali - modlení u jídla.
Nemám ráda nic, co se týká náboženství - teda věřící lidé mi nevadí, je to jejich věc, ale ať mě s tím neotravují. Modlení, rozebírání víry, kecy o náboženství mi vadí hodně.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 11:43:57)
hmmm... a umíš si představit, že ty naopak můžeš otravovat někoho tím, že se budeš tvářit kysele, když před tebou vysloví modlitbu díků před jídlem?
Pro mě nejde o nějaký povinný náboženský obřad, ale o vyjádření vděčnostu Někomu, koho mám ráda, s kým mám osobní vztah.
|
| Gora |
|
(4.2.2010 15:37:05)
Mně přijde směšné, že by se lidé - věřící i nevěřící modlili před jídlem. Chceš poděkovat tomu nahoře (nebo kde že to je), tak mu poděkuj potichu. Já mám ráda, když se poděkuje tomu, co to jídlo připravil, co s tím měl tu práci a ne vymyšlené postavě.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 14:18:06)
vymyšlené postavě? to je ale tvoje víra, že Bůh je vymyšlený Pro mě je zcela reálnou osobou, které jsem vděčná za to, že vůbec dýchám. Vděčnost obecně je něco, co se dost vytrácí - včetně vděčnosti tomu, že se máme dobře, že máme co jíst atd.
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(4.2.2010 10:06:55)
Já se před jídlem teda nemodlím. Ale zajímalo by mě, proč by modlitba některým "zkazila jídlo" a "znechuceně by odcházeli". Jako fakt, proč? Copak vás projevy něčí víry tak ohrožujou?
Když jídám s jedním orchestrem, zřízeným při sboru Církve bratrské, tak dirigent (kdo jinej, žejo ) řekne před jídlem modlitbu. Připadá mi to sváteční, nemám s tím sebemenší problém.
|
| Gora |
|
(4.2.2010 11:27:04)
Kopřivo mě to sváteční nepřijde. Mně to přijde hloupé a směšné.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 11:51:09)
Marci a proč? Co ti přijde směšného na tom, že dirigent orchestru zřízeného při církvi přednese při společném jídle modlitbu?
Kdyby tě to uvádělo do rozpaků, to bych chápala, ale proč "hloupé a směšné"?
|
| Bellana |
|
(4.2.2010 11:54:46)
Já tedy nechápu ani ty rozpaky... předpokládám, že zmíněný dirigent neřve halelujá a netančí kolem stolu... pokud prostě poděkuje za jídlo, nebudu se toho účastnit, ale žilky mi to taky rvát nebude.
|
|
| Gora |
|
(4.2.2010 15:38:46)
Protože mi cokoli spojené s křesťany přijde směšné - divadlo pro lidi.
|
| Gora |
|
(4.2.2010 15:40:16)
Špatně jsem se vyjádřila, ne s křesťany - ale cokoli s náboženskými obřady i obyčeji.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 16:09:36)
Marci,
modlitba ale není náboženský obřad ani obyčej, fakt ne.
Proč vlastně máš ke křesťanství takovou averzi?
A poněkud provokativně - když řekneš, že ti nevadí věřící lidé, ale vadí ti fakticky pro tebe viditelné projevy jejich víry, není to velmi podobné, jako bys řekla "nevadí mi homosexuálové, ale ne aby se v parku drželi za ruku" - čili existujte si někde v koutě, hlavně ať vás nevidím?
|
| Gora |
|
(4.2.2010 17:28:39)
Sovi, já mám ke křesťanství vštěpovaný odpor od mala, tudíž nejvíce mě ovlivnila výchova.
Nelibí se mi na tom spousta věcí - odjakživa vykořisťování chudých, hlavně že církev má bohatství a majetku dost, nelíbí se mi zneužití symbolu vánoc, které byly původně pohanské, nelíbí se mi svědci Jehovovi, kteří nám pravidelně zvoní u dveří nebo otravují venku.
Dále se mi nelíbí, že nám bylo vyčítáno, že čekáme (po devíti letech, co jsme byli spolu, a co svatba byla na spadnutí) s přítelem dítě, aniž by jsme byli sezdáni, když jsme nechtěli pokřtít dítě, že vychováváme pohana.
Nelíbí se mi NĚKTEŘÍ věřící, kteří zneužívají své víry, chovají se špatně, jdou se vyzpovídat, vylezou ven z kostela, a už se zase nechovají, jak by měli podle desatera - kradou, lžou, jsou k ostatním hnusní, pomlouvační atd. Co jsem se bavila s některýma věřícíma, jak dodržují tento základ desatera, zjistila jsem, že mé svědomí je mnohem čistější než jejich, a to věřící nejsem.
A k té modlitbě u oběda - kdybych byla satanista, pozvala věřící na oběd, a začala bych děkovat Satanovi za krvavý biftek, tak by asi z toho taky nebyli odvázáni. Proto myslím, že je lepší se pomodlit v duchu.
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(4.2.2010 23:16:07)
Marci, "vykořisťování chudých" a "zneužití symbolu vánoc" jsou nesmysly opakované v naší zemi tolikrát, až se obecně začaly pokládat za pravdu, ale to z nich ještě pravdu nedělá. Což nepíšu jako věřící, ale jako historik. Něco si o tom přečti...
Naopak s tvými ostatními výhradami velmi souhlasím a jsou mi blízké.
|
| Gora |
|
(5.2.2010 8:05:09)
Ondro, já o symbolech vánoc četla zrovna nedávno, a kdysi než se vymyslelo křesťanství, tak pohané slavili vánoce jako návrat slunovratu. Křesťané se snažili výmitit pohany, a převzali tento svátek převzali jako svůj, i když ve skutečnosti se ten pravý ježíš, který opravdu zemřel (a opravdu se nikdy neprobral), narodil až v lednu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2010 11:53:30)
Že ti to přijde hloupé a směšné, to bych ještě chápala. Ale proč to znechucení?
Já taky nesnáším, když mě někdo chce spasit hlava nehlava. Ale aby mi vadilo, že se někdo modlí? Že děkuje Pánubohu za jídlo? Proč jako? Jasně, když to někdo dělá okázale přede mnou, tak si pomyslím něco o tyjátru, ale fakt nechápu ten odpor k modlitbě jako takový... Připadá mi, že kdo chová takový znechucení k cizím prožitkům víry, má nějakej problém. Nevím teda jakej Ale asi nějakej takovej podobnej, jako když někdo blije z toho, že se třeba dva cizí chlapi líbaj někde pod třešní. Spousta lidí se otřese hnusem, i když je ti chlapi rozhodně nechtěj přibrat do party.
|
| Gora |
|
(4.2.2010 15:34:59)
Kopřivo, možná jsem to trochu přehnala s tím znechucením, ale já opravdu vyloženě nemám ráda jakékoli náboženské věci včetně modliteb. A jak jsem psala, nevadí mi věřící lidé, vadí mí křesťanství jako takové. Je zajímavé, že mi tolik nevadí jiné náboženství, ale hrozně mi vadí vše co spadá pod římskokatolickou církev.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 14:16:18)
řekla bys někomu, že ti vadí, že se nahlas baví třeba s manželem? to by bylo absurdní, žejo? chápu, že to je kulhající přirovnání (jako ostatně každé), ale jde mi o to, že nechápu svou víru jen jako soubor nějakým pravidel, ale jako VZTAH s konkrétní osobou - s Bohem
|
| Grainne | 
|
(5.2.2010 15:48:52)
Ráchel, ale ani osobní vztah - to pojetí je mi mmch. docela blízké, pokud jsem něčeho takového schopna, přece neznamená, že ho musím hlasitě vytrubovat do světa.
Líbí se mi to zdůraznění pocitu vděčnosti, ano, sluší se za to dobré poděkovat, ale zase, nechápu nutnost dělat to nahlas a ještě před někým, komu je to evidentně nepříjemné a cizí.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 21:31:47)
pokud jsem si vědoma, že to je někomu nepříjemné a cizí a jsem na "jeho" území (třeba u mých rodičů), tak se nahlas nemodlím. Jinak v mém modlitebním životě mají místo různé typy modliteb - tichá, hlasitá, o samotě i s někým... někdy modlitby píšu... někdy je zpívám...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(4.2.2010 9:18:13)
jsem neverici. Kdyz se verici modli pred nevericima, povazuju to za predvadeni a saskarnu, zpravidla ten verici chce dat najevo nevericim NECO (svoji viru, pouceni o vire, priblizit boha apod). Jsem presvedcena, ze vira je osobni zalezitost a patri do soukromi, jedine tam muze byt pravdiva ne divadlo pro nekoho. A vychovne modlitby, to je vyslovene hruza. I pred tim jidlem lze pronest v duchu modlitbu (tedy splnit podminku modlitby a zaroven z toho nedelat saskarnu).
bohuzel vetsina vericich maji spasitelske tendence, chteji aby neverici prozreli, neco pochopili, byli spaseni bo co ja vim jeste. Asi proto je mi takova vira celkem odporna . Potkat svepravneho vericiho, to je rovno zazraku.
|
| perdita |
|
(4.2.2010 9:20:48)
Jsem nevěřící, žádní věřící to před námi naštěstí neudělali, protože vědí, že jsme nevěřící.
Jako ateistovi by mi to vadilo hodně.
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:21:08)
Nemyslím, že většina věřících chce, aby ostatní prozřeli....teda já poznala dost věřících a NIKDO to ode mě neočekával (nebo s tím aspoň neobtěžoval).
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 9:21:42)
Mně je třeba úplně u prdele, jestli prozřete nebo ne.
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(4.2.2010 9:24:38)
No, těm mým spolubydlícím v klášteře to bylo taky fuk a vesele jsme spolu pařili. To byl vždycky rachot, chudák pámbu.
Ještě mi jedna sousedka pomohla schovávat na pokoji přes víkend Jeníka.
|
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:25:53)
Mně to tedy u prdele není, ale domnívám se a) že on si to pánbůh stejně přerovná na kozly a ovce po svém a b) Spasitel už tu byl a já to nejsem
|
|
|
|
| Tussi + 3 | 
|
(4.2.2010 9:27:40)
jsem neverici.
babicka byla verici, a modlila se pred jidlem, pred spanim...
Modleni se vericich v me pritomnosti mi nevadi, aktivne se nezucastnuji.
Kazdeho jeho vec, co dela, kazdy jsme halt nejaky, pokud ovsem dotycny verici nema touhu me presvedcovat o tom, ze bych mela taky verit, se modlit... tak to ho pak poslu nekam, a zacne mi jeho modleni se vadit.
|
|
|
| susu | •
|
(4.2.2010 9:20:48)
Já jsem nevěřící. Hmmm, byla jsem taky na několika náboženských akcích a společné modlitby mi příšerně vadily. Obecně jsem v takové situaci taky dost nervózní a je mi nepříjemně. Takže v konkrétní situaci fakt nevím, hodně by to záleželo na okolnostech a předem bych se tomu radši vyhnula.
|
|
| ALianan | 
|
(4.2.2010 9:21:15)
Modlitba u jídla mi vadí, cítím se trapně a nevím kam s očima.
Vadila mi modlitba v porodnici nad miminkem, provedená bez mého souhlasu.
Jako nevěřící mi vadí veškeré veřejné modlitby provedené mou rodinou, teda rodinou mého muže. Vždy si pomyslím, se cítím trapně a doufám, že můj muž zůstane "normální". (u cizích je mi to jedno).
Nevadí mi křížek na čele. Nevadí mi modlitba jako podpora v těžké chvíli (provedená v soukromí).
|
|
| Bellana |
|
(4.2.2010 9:24:37)
Jsem nevěřící a nevadí mi ani modlitby u jídla, ani jiné modlitby... naopak, pokud je někdo doma zvyklý se před jídlem modlit, bylo by mi hloupé, kdyby to kvůli mně (jakožto návštěvě) vynechal.
|
|
| fisperanda | 
|
(4.2.2010 9:24:40)
Jsem věřící. Modlitbu mám svou vlastní, v duchu se modlím každý večer za to, co je pro mě důležitý. Pokud by se někdo přede mnou modlil u jídla, pravděpodobně bych prskala smíchem. Připadne mi to jako zbytečný tyjátr.
|
|
| šatranka |
|
(4.2.2010 9:36:32)
Jsem spise neverici a treba modlitba u jidla by pro me byla dost neprijemna z toho duvodu, ze bych nevedela, co mam delat, kam se divat, co s rukama. Osobne si myslim, ze jde o hodne intimni zalezitost. Hromadne modlitby v kostele mi nahaneji hruzu.
|
| zerat |
|
(4.2.2010 9:41:33)
To nejen Tobě. Já do kostela nechodím a přinávám se, že jednou jsem zažila nepřipravená... a fakt mi i "otčenáš" naježil tak nějak hrůzně kůži a dodnes z toho opravdu nemám dobrý pocit-byť tuhle modlitbu znám od dětství, tak jsem nebyla schopná ani otevřít pusu a jen jsem opravdu hrůzně strnula. Nicméně chyba byla na straně toho, kdo mě tam vzal a nepřipravil mě na to, co mě tam čeká- jdu-li tam o své vůli musím počítat s jakýmkoliv překvapením, ale když mě tam někdo bere, tak by mě měl seznámit s tím, co mě čeká, jak se mám příp. obléknout... Pro mě je katolický kostel vpodstatě velká neznámá, nevyrostla jsem v katolické víře... to jen, abych se někoho nedotknula.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 9:46:08)
Jako dítě jsem se v kostele bála. Lidí ne, piety. Jednou jsem se dokonce před kostelem hrůzou pozvracela. A kdykoli dneska do toho kostela jdu a podívám se na ni, tak si na to vzpomenu...
|
|
|
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 9:42:39)
Jsem nevěřící.
Jako dítěti mi bylo strašně divný, že děcka ve školní jídelně, co vím že chodí na náboženství, se před tím, než se dají do UHO, nepomodlí.
Tichá modlitba u jídla by mi vůbec nevadila, takové zamyšlení před jídlem, beru to velmi pozitivně.
Ale hlasitou modlitbu před jídlem (kterého bych se účastnila coby nevěřící, o kterém vědí, že je nevěřící) bych brala trochu jinak, no cítila bych se nesvá (jako že se ode mne taky "něco" čeká)... asi jako vegetarián, kterého pozvou na večeři a položí před něho na talíři vepřovej řízek (jako všem ostatním u stolu).
Ale neříkám, že je to situace, ze které by se člověk hroutil. Vegetarián může s úsměvem a slušně říct že děkuje ale maso nejí a já hlasitou modlitbu taky přejdu bez psychické újmy. /ale pozor, to neznamená, že bych chtěla, aby kvůli návštěvě jedné žženy se musela omezovat hostitelská rodina a svoji modlitbu polykat.../
Jak by to bylo v rodině, to nevím. U nás není věřící nikdo. Ale na jedné straně si dovedu představit, že kdyby třeba byla zavedená tradice už od babičky modlení se před jídlem, nepřemýšlela bych vůbec o tom a přišlo by mi to normální. Tam kde jsou vztahy vyjasněné a nevěřící ví, že to není od věřících nenápadná snaha je do něčeho natlačit, tak to podle mne musí být v pohodě.
Pokud bys sovice něco takového ráda doma zavedla, tak proč si o tom normálně nepromluvit s dotyčnýma?
|
| sovice |
|
(4.2.2010 9:55:06)
Žženo,
já bych si ráda promluvila, ale já se tak nějak stydím. Modlitby jsou pro mne dost intimní věc (kromě těch kostelových, kde zase jde o společeství obdobně smýšlejících a přítomní nevěřící či zpolavěřící, kteří z nějakého důvodu přijdou, musí IMHO s nějakou tou modlitbou počítat - ale nemám moc ráda takové ty modlitby "z davu", což se dělává na ekumenických modlitebních setkáních - tomu se vyhýbám a když tak jsem se naučila se k modlitbě, která mi vnitřně nesedí, prostě nepřipojovat svým Amen).
Na druhou stranu mám děti, vedu je k víře, chodím s nimi do kostela, chodí na náboženství, já sama mám v církvi i určitou laickou pozici, tudíž mi má neschopnost odříkat s nimi před jídlem modlitbu připadá děsná. (V mé církvi je rodinná modlitba před jídlem vnímána jako relativně samozřejmá věc, na návštěvách to vídám v podstatě vždycky.)Ale je to víc o studu z mé strany a strachu, že přítomné nevěřící (většinou je to má sestra, na větší svátky to pak bývá i můj otec, vyložený ateista) uvedu do nepříjemna.
Jednou se to nějak vyvrbí. Třeba se někteří přítomní věřící tiše pomodlí za mou odvahu a pomůže to
|
| Žžena |
|
(4.2.2010 10:01:58)
sovice,
já bych Tě podpořila, zkus to třeba nadhodit... možná se sestrou by domluva byla. Když to uděláš formou, aby se necítila ohrožená...
Myslím zerat tu psala, že v takových případech nechají říct krátkou modlitbičku děti. To myslím že je roztomilé i pro ateistu a nepůsobí to "vychovávajícně" na přítomného nevěřícího... třeba mně by tato situace přišla velmi milá, vůbec ne ofenzivní vůči mně, ale líbilo by se mi, "jak ty děti pěkně vedou ke své víře".
|
| sovice |
|
(4.2.2010 10:04:30)
Žženo,
díky. Uvidím. Zvolna sbírám odvahu. Věřím cca deset let, tak doufám, že to nebude trvat dalších deset...
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 11:42:13)
pamatuju, jak synovec jako malej, když už se blížil čas oběda a on měl hlad, vylezl do židličky, sepnul ruce a řval na celý kolo: "Ameeen!!!"
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(4.2.2010 9:42:55)
Jsem nevěřící a jak jsem stará, ještě jsem nikdy nezažila, aby se přede mnou někdo modlil.
|
|
| Ananta | 
|
(4.2.2010 9:46:57)
Nemodlím se nahlas, za jídlo se dá poděkovat v duchu. U hlasitého modlení mám někdy z ostatních pocit exhibice. A v Bibli se také píše, že se má člověk modlit někde v ústraní.
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(4.2.2010 9:56:56)
jsem nevěřící, přesto se sama na boha občas obracím, smutné je že to bylo většinou při problémech, nyní občas poděkuju za bezproblémový den, nevím proč, jednou za čas to udělám. Asi mám vyčitky, že se na něj obracím jen při průserech.
Když se moje maminka modlila u jídla, bylo mi to nepříjemné.
|
| Kliková hřídel 4/08+2/09+2/13 |
|
(4.2.2010 10:21:58)
Sovice, třeba Ti pomůže pocit nevěřícího: ano, když se někdo přede mnou modlí u stolu, osobně se cítím trapně, nevím kam s očima a rukama, jak už tu někdo trefně psal. Ale pokud vím, že je rodina věřící, že prostě dělá tento rituál ze svého přesvědčení a odjakživa, že je prostě součást jejich života, tak vůbec nemám pocit, že by mě chtěli jakkoliv vychovávat. Jejich modlitba jde mimo mě, stejně by se modlili i kdybych tam nebyla. A já jsem host, který musí přijmout "standard" rodiny, do které jsem byla pozvaná (nebo jsem přišla nepozvaná ). Souhrnem: ano, cítím se trapně a nepříjemně, ale je to MŮJ problém, ne jejich. Oni (věřící a modlící se) se jen chovají naprosto přirozeně, jako každý jiný den.
Za sebe bych doporučovala modlitbu před hosty co nejvíce zkrátit, ale nerušit.
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(4.2.2010 10:27:42)
Modlitba je podle mě naprosto soukromá věc, čím víc se jí někdo snaží vytahovat na veřejnost, tím víc to, zvláště v našem kulturním kontextu, vnímám jako exhibici nebo manipulaci.
Do veřejného prostoru-kostela samozřejmě modlitba patří.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(4.2.2010 10:35:34)
Nejsem křesťanka a upřímně řečeno, kdyby se se mnou u stolu někdo modlil před jídlem, vadilo by mi to. Já taky u jídla nepořádám oběti, což je ekvivalent. A pokud jde o modlení za někoho, jsem pro to buď mu to neříkat vůbec, a nebo se ho zeptat, jestli s tím souhlasí.
|
| Bellana |
|
(4.2.2010 11:10:28)
Mně by teda nevadily ani ty obětiny... kdyby nezdržovaly od jídla déle než an pět minut a nemusela jsem se jich aktivně účastnit... fakt nemám problém. Doma ať si každý servíruje jídlo dle svých zvyků. Pochopitelně že kdybych byla vegeterián, nedala bych si s hostiteli řízek a pokud jsem nevěřící, nepřidám se k modlitbě... ale nevím, proč by mi mělo vadit, že v mojí přítomnosti poděkují bohu nebo bohům za žvanec.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 11:37:17)
Mně by ty obětiny taky nevadily, pokud by nešlo o obětování živého tvora, který by byl během akce usmrcen. Proč by mi měly vadit?
|
| Bellana |
|
(4.2.2010 12:24:12)
No jasně, pokud ty obětiny budou obnášet, že se zaživa ukousně kanárkovi hlavička, tak se budu zpěčovat, neb to se zase kříží mým náboženstvím (čímž teda ale nepředpokládám, že by se u Neomillnerů ukusovaly ptačí hlavy  ).
Pokud se bude někdo modlit za to, abych kopala za tým křesťanů, nikterak mi to nevadí, přestože já a Bůh nemáme karmu na to, abychom si padli do oka Ale fakt mě to neobtěžuje, já taky přeju trvalé nepodmíněné štěstí i těm, kteří o to nestojí
|
| Petra Neomi | •
|
(4.2.2010 13:47:09)
Upřímně, já bych nezačala obětovat ani v přítomnosti jiných pohanů, je to pro mě dost intimní věc :) Prostě myslím, že s jakýmkoli bohem nemusí člověk mluvit nahlas :)
|
| Hanka | •
|
(4.2.2010 13:49:48)
Aha! Takže tajně o samotě ukusuješ ptáčkům hlavičky a nechceš to přiznat!
|
|
| Bellana |
|
(4.2.2010 14:43:38)
No to už je na tobě, já taky před návštěvami nezpívám mantry, ale kdybych to běžně před jídlem dělávala, tak se asi návštěvou nenechám omezovat
|
|
|
|
|
|
|
| Simeona a 3 | 
|
(4.2.2010 10:44:36)
Jako nevěřící by mi nevadilo účastnit se poděkování u stolu, pokud se ode mne nečeká aktivní účast- to bych si připadala fakt pokrytecky.
Motlitba za to abych uvěřila-tam je myslím soukromí vhodnějsí vzhledem k tomu že si myslím že víra je záležitostí každého člověka a pomyslela bych si o dotyčném, že se mi jaksi příliš montuje do života.
|
|
| Siddhártha | 
|
(4.2.2010 11:11:31)
"Pak jsou modlitby, aby mí blízcí či jiní nevěřící uvěřili nebo aby pochopili něco, co vnímám jako špatné."
A proč by měli? Co třeba modlit se, aby dokázali jít svou vlastní cestou, aby dokázali vždy najít to, co je pro ně nejlepší, aby měli život takový, jaký si přejí...
MI to totiž připadá nadřazené proto, že je to vnucování toho, co si já myslím, že je nejlepší. Jenže člověk neví, co je pro druhé nejlepší.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 11:46:13)
Siddhárto,
jsem jen člověk. Nikdy bych se o něco podobného nemodlila před dotyčnými, ale když můj kamarád zahýbal nemocné manželce, se kterou měl v té době tříměsíční dítě, řekla jsem mu k tomu svoje (je to kamarád a servítky si mezi sebou při občasných kiksech nebereme)... a doma jsem se tiše modlila, aby to pochopil. Je to MÉ přání, s nímž se obracím k bohu. Stejně tak u víry v rodině... modlím se (o samotě), aby mé děti věřily, protože to považuji za důležité. Nechci nikoho násilím předělávat, nechci svou víru či svůj postoj vnucovat, a kdyby mé děti nevěřily, můj vztah k nim by se nezměnil - ale záleží mi na tom, aby věřily. Je velmi snadné být tolerantní a přát lidem různost u věcí, na kterých podle tvého názoru vlastně nesejde; u věcích, na kterých podle tvého názoru hodně sejde, je to otázka balancování a klasického "tvá vůle se staň", IMHO.
|
| Siddhártha |
|
(4.2.2010 11:49:50)
Fatk se snažím, ale tomuhle nerozumím:
"Je velmi snadné být tolerantní a přát lidem různost u věcí, na kterých podle tvého názoru vlastně nesejde; u věcích, na kterých podle tvého názoru hodně sejde, je to otázka balancování a klasického "tvá vůle se staň", IMHO."
Ptám se, proč se modlit, aby nevěřící uvěřili. Třeba je to ně nejlepší neuvěřit. Nebo uvěřit v něco jiného.
|
| sovice |
|
(4.2.2010 12:03:05)
Siddhárto, jde o tvé přesvědčení. Když jsi přesvědčená, že pro kuřáky lepší nekouřit, protože jim to může (ač nemusí) přivodit nehezkou a bolestivou smrt, nebudeš nadšena z toho, že je někdo tvůj blízký kuřák. Kvůli toho za ním nemusíš chodit a rvát mu cigaretu od úst, nemusíš mu podstrkávat brožury o škodlivosti kouření nebo trousit nenápadné poznámky - ale přesto si nejspíš v duchu budeš přát, aby nekouřil. Věřící to má podobně, akorát svá přání předkládá Bohu v modlitbách. Obvykle (doufám) s vědomím, že on sám neví, ale Bůh ví.
|
| Siddhártha |
|
(4.2.2010 22:43:38)
Sovice, mě to stále připadá nadřazené, pokud příklad s kuřákem, tak mi vyplývá, jakože si nevěřící ubližuje a je pro něj lepší uvěřit. Ale je to lepší podle Tebe. Co když je jim tak dobře? Já znám spoustu nevěřících a fakt se jim daří, jsou spokojení...chovají se s úctou....
Po svých zkušenostech, pokud se budu držet příkladu s kuřákem (jako někoho, kdo si ubližuje), tak mým blízkým kteří prostě nechtějí s kouřením přestat (za podpory veškeré pomoci odborné i podpory z rodiny) modlitbou nepomůžu. Připadá mi to také utěšovadlo.
|
| sovice |
|
(5.2.2010 9:21:09)
Siddhártho,
jistěže je to lepší podle mne. Já jsem jenom já, všechno, co soudím, je podle mne, nejsem objektivním měřítkem věcí. Čehož jsem si, doufám, vědoma.
Když ale tohle dotáhneš do důsledků, nemohla bys chtít pro nikoho nic, protože všech důsledků nedohlédneš nikdy. Což je filosofie, která je ti (soudím podle nicku) zřejmě blízká. Mně ne, i když ji respektuji.
Pokud už se za někoho modlím "k uvěření", nedělám to u lidí, u kterých předpokládám, že by jim to výslovně vadilo. Mí blízcí se k podobným věcem stavějí jako "že na ně myslím s láskou", případně jako k "neškodné úchylce". Pravda, moc často se o Bohu nebavíme. Jsme poněkud nábožensky a názorově roztříštěná rodina, zahrnující katolíky echt i katolíky méně echt, evangelíky, ateisty výslovné i agnostiky, pravičáky i levičáky, milovníky psů i milovníky koček... no a máme se rádi, jen některým tématům se při některých příležitostech raději vyhýbáme
Zpět k těm modlitbám: jestliže to cítíš jako nadřazenost, je mi to líto, já to tak nemyslím. A pokud myslím a nejsem si toho vědoma, pak musím smutně konstatovat, že kdyby tato konkrétní bezděčná pýcha byla můj největší hřích, byla bych fakt v pohodě 
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 11:39:04)
modlitba u jídla: doma se běžně modlíme. Pokud je u nás nevěřící návštěva, je na našem "teritoriu", kde platí naše pravidla, takže se modlíme. Nechytáme se třeba za ruce, to chápu, že by jim mohlo být nepříjemné. Tak či tak se modlíme civilně, bez zbytečných náboženských nesrozumitelných výrazů.
Pokud jsme (sami) v restauraci, modlíme se taky, i když ne nějak okázale.
Modlitby za to, aby nevěřící uvěřili, si nechávám na to, když jsem sama nebo s ostatními věřícími. Souhlasím s tím, že by si to mohli vykládat jinak, než je to myšleno.
Když se někomu nevěřícímu kolem děje něco zlého, tak také někdy řeknu "budu se za to modlit"; v některých případech, kdy na to je vztah dost blízký, se zeptám, jestli se za to můžu pomodlit rovnou. Nikdy jsem nelitovala, že jsem to udělala.
Také když např. umíral můj děda a já za ním šla s babi na ARO (byl v umělém spánku), tak jsem babičce nabídla modlitbu. Ona není věřící, byť ve formálně věřící rodině vyrostla. Souhlasila a sama se pak ještě s mnou modlila Otčenáš... a bylo to pro ni myslím moc důležité. Kdybych měla "ohledy", tak bych jí neposkytla útěchu, kterou vlastně v tu chvíli potřebovala.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2010 11:56:48)
Ráchel, mě tuhle napadlo, že by zdravotníci měli mít v papírech, co mají na oddělení nebo co vozí v sanitě, taky vytisknutej otčenáš a zdrávas. Aby mohli tu útěchu společný modlitby poskytnout někomu, kdo to potřebuje, třeba těžce nemocnýmu...
No v práci jsem to nenavrhla ale úplně mimo mi to nepřijde...
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 12:05:26)
v zahraničí je běžné, že nemocným a příbuzným nabídnou služby nemocničního kaplana
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2010 12:09:49)
Ráchel, tady je to taky (kněz spolupracující s nemocnicí). Ale i tak...
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 12:25:10)
spíš bych řekla, že se to běžně nenabízí, ale třeba se pletu
|
| zerat |
|
(4.2.2010 12:36:43)
Ráchel, i tady co vím, tak chodí kaplani, nebo kněží... Já nevím, přiznám se, že nevím na kolik by bylo efektivní, aby Otče náš říkal člověk nevěřící(zdr. sestra) jen proto, že si to někdo přeje
Jinak moje sestra coby zdr. sestra "x-krát" se modlila u umírajícího pacienta na jeho přání a nebo příp. přání rodiny a ptali se jí běžně, co bude po smrti, jak to vidí ona...
|
|
|
|
|
|
|
| tinas | 
|
(4.2.2010 11:57:11)
Otázka víry je myslím věcí velmi osobní a její praktikování ve všech možných podobách taktéž. Nemusím s někým vyznávat jeho víru,ale měla bych v sobě najít tolik síly,abych potlačila vlastní pocity a popřála mu v tomto bodě svobodnou volbu.Zajímavou myšlenku nedávno řekl jeden mladý farář. Každý z nás ať už věřící nebo nevěřící má v sobě myšlenku a výru v něco. Je to pravda i ateista jako já se v nouzi obrátí k bohu a zcela alibisticky prosí o pomoc v duchu co,kdyby na tom něco bylo. Nejsem křtěná a nikdy jsem k výře nebyla vedené přesto jí nezavrhuji a desatero považuji za takový návod k tomu,jak by člověk měl žít. Ne vše se dá dobře aplikovat v praxi a ne vždy se to dá dodržet,ale základní kámen to je.
Na štědrý den nás pan farář pozval na mši a já jsem si myslela,že moje děti nebudou chtít jít. Jednak nebudou mít zájem a za druhé budou dávno spát. Nevěřila jsem tomu,ale oba si pečlivě hlídali čas,aby to neprošvihli. Ve stanovenou dobu nás nahnali do kabátů a hnali nás ke kostelu. V kostele si spořádaně stoupli,našli si kancionál a dokonce i zpívali. Byla jsem sama překvapená z jejich vzorného chování,které se obešlo,bez pošťuchování,chichotání,šeptání atd. Oba z toho měli velmi pěkný zážitek. Navíc si myslím,že to co tam bylo řečeno by si měl poslechnout každý slušný člověk nejenom,ten,kdo je skálopevně přesvědčen o bohu.
Jestli bůh je nebo není opravdu nevím,ale rozhodně to nikomu nehodlám vyvracet. Každopádně pro moje děti se stal pan farář autoritou a já jsem ráda,že občas mají možnost na faru zaběhnout,promluvit si tam a zůčastnit se nějakých jejich aktivit chystaných pro děti.
A co se modlitby týče ať už u jídla nebo jinde já bych to spíš považovala za milou věc,že někomu stojí za to si na mě vzpomenout a věnovat mi svou myšlenku.
Ad kostely. Kostely mám moc ráda. Od malička jsem chodila třeba do kostela Sv. Ignáce na Karlově náměstí. Nemodlím se,ale jenom si v klidu sednu a v duchu si proberu a utřídím svoje myšlenky.
Ad církev. Tam už je to s ou vstřícností bohužel horší. Mám jisté výhrady a spousta věcí mi vadí,takže církev jako morální instituci nejsem ochotná přijmout za své.
|
|
| štěpánka | •
|
(4.2.2010 12:08:19)
celou diskusi si přečtu až doma.
Na otázky Sovice odpovídám:
Nejsem věřící.
-Účastním-li se jídla ve věřící rodině, ostatní se před jídlem modlí (a mě k tomu nenutí, ani nevyzvídají, proč já ne - to odpouštím jen předškolním dětem), tak mi to nevadí
-Když mi KAMARÁDKA řekne, mám-li nějaké trápení, nemoc v rodině, apod - budu se za tebe modlit, potěší mě to
-když mi někdo cizí nebo zběžný známý řekne - budu se za tebe modlit, protože ty jsi zkažená, abys nepřišla do pekla, spolehlivě mě to naštve
-v internetové diskusi totéž jako předch. dva body.
-když věřící (i běžný známý - stalo se mi to se sousedy v domě a na chalupě) požehná mým dětem, udělá jim křížek na čelo a řekne třeba Pánbůh vám požehnej, udělá mi to radost.
|
|
| sovice |
|
(4.2.2010 12:10:28)
Všem díky za názory, je dobré vidět, jak některé věci chápou a cítí jiní. Teď jdu pracovat, večer si debatu případně dočtu a jestli bude nějaký dotaz na mne, odpovím.
|
|
| Epepe | 
|
(4.2.2010 12:38:37)
Mně to nevadí, ale když se mi to předem vysvětlí.
Tj. když jsem třeba s dotyčným poprvé u jídla, tak mi před jídlem může říct, že se pomodlí - a pak se pomodlit.
Jinak by to pro mě byl asi šok.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(4.2.2010 12:52:24)
Ahoj,
tak poděkování u jídla nám nedělá problém, ale u nás je to taková střelná modlitbička: Díky, Bože, za toto jídlo, takže to snad zvládne každý. Děláme to jen u nás doma, na návštěvách u rodiny se modlím tichým šeptem a za jídlo děkuju jim.
Nahlas s nevěřícími se modlím za uzdravení nebo za nějaký vážný problém, když se před tím zeptám, jestli by jim nevadilo, kdybych se za to pomodlila. Snad nikdy mi to nikdo do očí neodmítl, jen jeden můj strejda mi vzkázal, že to nemá smysl, ale vyřizovala mi to moje nevěřící máma, tak nevím, jak ten rozhovor probíhal. Modlila jsem se za něj stejně.
Modlitbu za "spasení" mi zatím nikdo nedovolil .
|
|
| Sisi + 2 + bříško |
|
(4.2.2010 12:56:27)
Jsem věřící a před jídlem se modlím doma a většinou i v restauraci. Kdysi mi to dělalo trochu problém, ale pak jsem si řekla, že se vlastně nemám za co stydět a nemodlit se mi připadalo pokrytecké. Za nevěřící se modlím, ale většinou jim to řeknu, nebo se zeptám. Vždy jsou rádi.
|
| Sisi + 2 + bříško |
|
(4.2.2010 13:17:50)
A ještě k těm modlitbám za spasení. Modlím se za spasení lidí, kteří jsou mi blízcí a na kterých mi záleží, aniž bych jim to řekla. 1. Je to napsáno v bibli a 2. pokud mi na někom záleží, tak dělám vše pro to, aby se ten člověk cítil pokud možno nejlíp. A protože jsem věřící, tak se modlím za jeho spasení, protože mu taky přeji, aby našel to, co mám já.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.2.2010 14:19:43)
já myslím, že co se týče nabízení modlitby nevěřícím, tak jde o to používat naše EQ - asi nebudu modlitbu nabízet alergickému ateistovi, který z pouhé zmínky o Bohu má kopřivku
|
|
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 18:22:30)
Motlitba před jídlem je rituál a nevadí mi, nabídka motlitby za něco, co mě utěší, nebo pomůže, je nabídka duchovní pomoci a přijmu to s povděkem.
Vyskakuju asi tak metr, když se někdo hodlá motlit za "procitnutí" kohokoliv jiného - to je manipulace a čarodějnictví, však on už si to vyříká sám, ať už s duchovní bytostí, nebo sám se sebou. Tohle by věřící měli přenechat Nejvyššímu, připadá mi, že to není v jejich kompetenci.
|
| flétnička | 
|
(4.2.2010 18:49:27)
Ahoj, tak náhodou jsem se dostala k této diskusi a chtěla bych k tomuto tématu taky něco říct. Jsem pokřtěná, ale mamka nás nikdy s bráchou moc k víře nevedla, zastávala názor, že pokud si k Bohu budeme chtít najít cestu, najdeme ji. Nechtěla nás k ničemu nutit.. Nevím. Samozřejmě jsem ji to nikdy nevyčítala, jen si myslím, že kdyby nás vedla, nemusela jsem v životě udělat mnohé přešlapy, které jsem udělala. Z pozice nevěřícího člověka jsem vlastně nedělala nic hrozného, ale teď s odstupem času mám já sama na to jiný názor. Potkala jsem se s klukem, který mě do víry zasvětil, ale začít žít s Pánem Bohem jsem se rozhodla sama. Je pravda, že mi pořád v životě jakoby něco scházelo a konečně jsem si uvědomila, že to byla právě ta víra a ten správný život.. Může si myslet kdo chce co chce, nikoho do ničeho člověk nemůže nutit, ale když loni v březnu má maminka umírala na rakovinu, věřte tomu, že když jsem byla u ní a intenzivně se modlila, ona to cítila.. Byla už pod morfiem, takže hodně spala, ale vždy, když jsem se za ni modlila- v duchu- se probudila, v průběhu celé modlitby se mi vděčně dívala do očí (a to nemohla vůbec vědět že se modlím) a až jsem se domodlila, znovu usnula.. Nemusíte mi to věřit, ale opravdu tu sílu modlitby cítila.. Jakto? Protože modlitba srdcem je hrozně silná.. A můžu Vám říct, že samozřejmě mi hodně pomohl můj přítel a rodina, ale hlavně díky modlitbě a víře v to, že smrtí život nekončí, že se jednou zase s maminkou potkám v Nebi, to mě pomohlo nejvíce... Dodnes se za ni denně modlím, za její duši a dodnes mi to hodně pomáhá. Teď se modlím i za děťátko, které čekám a za všechny lidi, které mám ráda. I za ty, které mám ráda méně. Každopádně víra je obrovskou oporou.. A když mi teď vyšly horší tripple testy na downův syndrom, tak co člověk může dělat při 3 týdenním čekání na výsledky plodové vody? Někdo nic, ale my s manželem se modlíme a jsme šťastní, že tímto můžeme pomoct. Protože Bůh chce pro člověka vždy jen to nejlepší...
|
|
| sovice |
|
(4.2.2010 21:14:52)
Grainne,
píšeš:
Vyskakuju asi tak metr, když se někdo hodlá motlit za "procitnutí" kohokoliv jiného - to je manipulace a čarodějnictví, však on už si to vyříká sám, ať už s duchovní bytostí, nebo sám se sebou. Tohle by věřící měli přenechat Nejvyššímu, připadá mi, že to není v jejich kompetenci.
Osobně bych takovou modlitbu neformulovala za "procitnutí", ale občas se modlím, za svou rodinu, aby (u)věřili... a vím, že se za mé uvěření roky modlila exíkova úžasná babička... A právě tento druh modlitby chápu jako "přenechání to Nejvyššímu, protože to není v mé kompetenci", jako rozhovor s Bohem, be kterém velmi zhruba říkám "Pane, záleží mi na tom, aby mí blízcí (u)věřili, protožes mi ukázal, co život s Tebou přináší... ale ne má, Tvá vůle se staň."
Připadá ti to jako čarodějnictví? Víš, mi připadá, že čarodějnictvím můžeš manipulovat démony (či možná nižšími kladnými bytostmi, i když to bych označila spíše jako magii a navíc tomu opravdu nerozumím), ale ne Pánem. Já věřím v určitou blbuvzdornost našich modliteb, čili že v odpovědi na modlitbu dostáváme, co nám prospěje, případně zůstanou nevyslyšeny, protože ostatní mají také vlastní svobodnou vůli a Bůh ji neznásilňuje - takže máme buď dobrý výsledek, i když třeba ne podle našich představ, nebo dobrý výsledek podle našich představ i s tím rizikem, že se pak ukáže, že jsme se modlili "příliš konkrétně", nebo žádný výsledek (z možných různých důvodů)... ale zlé věci (ani pro jiného) že k výsledkům modlitby k Bohu nepatří a patřit z principu nemohou.
|
| štěpánka | •
|
(4.2.2010 21:21:21)
Sovice,
prosím, upřímně. Těm svým příbuzným říkáš, že se za ně v tomto smyslu modlíš? Mě by určitě vadilo, kdyby mi toto někdo říkal a tím mi dával najevo, že vlastně nežiju dobrý život. Ale pokud by se za mě modlil v soukromí, protože si myslí, že jediná správná cesta je ta jeho a chce ji i pro mě, tak to by mi fakt nevadilo. A rozumím tvým důvodům, proč to děláš.
Nemám prostě ráda demonstrativně projevenou víru, zejména v souvislosti s mou nevírou....
|
| sovice |
|
(5.2.2010 7:32:18)
štěpánko:
ne, nedávám jim najevo, že se modlím za tyto věci. S těmi příbuznými probírám svou víru "prakticky", řečmi typu: "v neděli dorazím až před jedenáctou, dřív to po bohoslužbách nestihnu" nebo "ve středu nemůžu, je biblická." Případně "dneska byl v kanclu zase šrumec" - pracuju na maličký úvazek v kanceláři na faře. O Bohu a tak mluvíme s některými, když na to oni zavedou řeč.
To, že se za mne exíkova babička modlí, jsem věděla, ale nevadilo mi to (Nijak mi to nepředhazovala, ale za ta léta se několikrát letmo zmínila). Pro ni jsem stejně neuvěřila úplně pravě, byla to babička z dlouhého katolického rodu, narodila se začátkem minulého století, a evangelíci, ke kterým jsem se dala já, pro ni byli přes veškerou toleranci jen o maličký krůček před pohany Ale měla mě ráda a já ji, což je podstatné.
(Taky musím přiznat, že já osobně se zase tolik o uvěření nevěřící rodiny nemodlím, protože věřím, že Pán Bůh si to stejně srovná podle svých měřítek. Věřím, že je pro člověka dobré věřit, ale věřím i, že je možné být blízko k Bohu a vůbec to nevědět. To jsou takové moje osobní malé hereze. Ale znám lidi, kteří se za uvěření třeba svých dětí modlí roky den co den, protože je to z jejich hlediska velice zásadní.)
|
|
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 21:30:29)
sovice, připadá mi to trochu podlé, protože je to za zády dotyčného. Promiň, nechci se tě dotknout, ale ten druhý má taky vlastní vůli a ty na ni působíš, snažíš se ji měnit. To je podstata magie a dokonce spíš černé magie, pokud bez vědomí člověka působíš na jeho vůli.
Pokud jim otevřeně vyložíš svou víru a otevřeně jim řekneš, proč si myslíš, že by měli uvěřit, nebo že by měli usilovat o poznání víry a potom jim nabídneš motlitbu za to, proč ne, pokud přijmou. To je otevřené a pokud je to tak, nemůžu nic namítat, ale dotyčný by o tom měl vědět a měl by to přijmout.
|
| štěpánka | •
|
(4.2.2010 21:40:09)
Graine,
ty věříš tomu, že když zde diskutované motlitby proběhnou bez tvého vědomí, mohou ovlivnit tvou vůli?Pokud ano, rozumím, proč ti vadí.
Já tomu nevěřím a tak by mi ty utajené motlitby nevadily. Spíše to přesvědčování, že mám žít jinak. I když jaké důvody vedou pro život ve víře, to mě zajímalo vždy a ráda si to od lidí vyslechnu.
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 22:00:30)
Štěpánko, netuším, jestli tomu opravdu věřím, ale vím, že existují magické rituály, které se provozují právě za účelem ovlivnění svobodné vůle.
Připadá mi to v rozporu s křesťanskou vírou a obávám se, že takový postoj - obracení na víru za každou cenu a jakýmkoliv prostředkem napáchalo mnoho zla. Myslím, že k tomu by člověk měl dospět sám a tu případnou motlitbu by měl on sám přijmout a vědět o ní.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(4.2.2010 22:10:50)
Grainne, ale pokud se někdo za někoho modlí a modlitbu posílá nejvyššímu, tak se určitě nejedná o magický rituál za účelem ovlivnění svobodné vůle. On pouze předává své konkrétní přání a nechává "rozhodnutí" v rukou Boha. Ne všechny modlitby podle mého dojdou naplnění, protože ne vše, za co se lidé modlí je zároveň dobrem i pro dotyčného. A vzhledem k tomu, že je posílá nejvýš a Bůh rovná se láska, myslíš, že by ti to mohlo jakkoliv uškodit?
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 23:18:56)
Stáňo, já netvrdím, že mi to uškodí, ale že nemáš právo zasahovat do věcí, mezi mnou a Bohem. Víru nemůžeš někomu "přidělit" někde potají, za rohem. Měl by k ní dospět sám a otevřenou cestou.
Myslím, že Bůh takovou motlitbu ani nemůže vyslyšet, jestliže respektuje svobodnou vůli člověka.
Můžeš ji nabídnout váhajícímu - přímo a otevřeně, s tím souhlasím.
|
| Cow :-) | 
|
(4.2.2010 23:32:58)
Gr., to je dobrý postřeh s tou svobodnou vůlí člověka. Bůh nikoho neznásilňuje.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.2.2010 23:34:11)
No... já nevím, jestli tehdy ta záležitost s Marií byla oboustranně akceptovaná...
|
| Cow :-) |
|
(4.2.2010 23:45:23)
No člověče, fyzickému znásilnění nedošlo. Jaké to je otěhotnět skrze DS nevím, ale akceptoval to i její manžel.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 14:33:05)
ehm, Monty, přečti si Nový zákon: "Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova."
|
|
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 23:54:28)
Crowka, ono je dost složité tomu porozumět, ale tohle je zrovna to málo, čemu rozumím a co chápu úplně bezpečně. Proto si myslím, že by se do toho jiný člověk neměl vměšovat.
Určitě ne někde potají.
K tomu druhému....přece stačí prostě požádat o pomoc pro dotyčného, kdo jiný by měl vědět lépe, která pomoc je potřebná? Nu, myslím něco jako neutrální motlitbu.
|
| Cow :-) |
|
(5.2.2010 0:00:14)
Gr., určitě ANO za a/ i za b/
|
|
|
|
|
|
|
| Cow :-) |
|
(4.2.2010 22:04:44)
Ahojte Gr., Štěpánko a ostatní.
Věřím tomu, že i ty "utajené" modlitby mnoho zmůžou. Mohla bych vyprávět řadu vlastních zkušeností nebo z blízkého okolí, ale není nad vlastní zkušenost, takže těžko přesvědčit nebo interpretovat.
K otázce zakladatelky. Musím přiznat, že mi vadí ten druh modliteb, ze kterého já mám pocit, že modlící chce změnit něco, oč já nestojím. Mívám z toho pocit manipulace se mnou...Na takovou hlasitou modlitbu neodpovídám "amen", protože s tím vnitřně nesouhlasím. Nestává se to často, většina lidí z mého okolí je citlivá k situaci, ale chtěla jsem jen říct, že takovou zkušenost mám.
|
|
|
| Cow :-) |
|
(4.2.2010 22:29:06)
Gr., nemusí jít zrovna o modlitby za obrácení.
Uvedu jiný příklad. Např. Ženu podvádí její muž,krom toho chodí opilí a dojde i na fyzické násilí. Žena toho má po dvou letech dost a po zralé úvaze a modlitbách, rozhovorech s pastorem /nebo starším či kým/ dojde k názoru, že může manžela opustit a že to vzhledem k neustáleme distresu udělá. Už podniká kroky k stěhování, hledá si např. jiný byt, školku, práci....
A někoho /některé/ z církve napadne, že rozvod je špatný a budou se modlit za změnu manžela a za "uzdravení" manželství. Budou se za to postit a nebo dokonce držet modlitební řetězec. Bez tvého souhlasu. To jsou věci které se stávají.
|
| Grainne |
|
(4.2.2010 23:21:22)
Crowka, motlitby za dobrou věc a pomoc jinému člověku, to už jsem ostatně psala, řadím mezi to dobré, co jinému poskytuješ, můžeš požádat o pomoc pro jiného.
Jenomže mezi pomocí v tíživé situaci a snahou někoho ovlivnit tak, aby dělal něco, co ty považuješ za správné, vidím rozdíl.
|
| Siddhártha |
|
(4.2.2010 23:35:04)
Monty, díky
Grainne, napsalas to tak, jak jsem se to myslela, ale napsala neobratně. Děkuji
|
|
| Cow :-) |
|
(4.2.2010 23:42:02)
Gr., tady by se fakt dalo polemizovat, co je to to "co já považuju" za správné, ale to už tu někdo rozebíral, takže se nebudu opakovat.
Takže buď člověk musí být k sobě kritický a hledat co to je ta správná věc /vodítkem bude Boží sovo, osobní modlitba, pomoc duchovního/ nebo se může stát, že udělám nějaké důležité rozhodnutí na první pohled dobré a správné a on čas ukáže, že na druhý a na třetí pohled to zase tak dobré rozhodnutí nebylo. Mnozí dělají chyby.
Pozitivní na tom je to, že s Bohem můžu vždycky začít znova a on vidí do  každého, tam jsou ty pohnutky. Ovšem vidí i to, jak mě štvou různé manipulativní, podbízivé modlitby. Mě ti nějak pobuřuje.
|
|
|
|
| sovice |
|
(5.2.2010 7:58:54)
Grainne,
no, já opravdu nevěřím, že modlitbou působím na svobodnou vůli kohokoliv, ani se o to nesnažím, a navíc nevěřím, že to dělá Bůh (že přemáhá svobodnou vůli). Myslím, že Bůh - rozhodně ten Nejvvyší - naši svobodnou vůli respektuje a i kdybych něčí svobodnou vůli ovlivnit chtěla, poslal by mě s takovou modlitbou do háje - ale ty modlitby, moje a dokonce ani mnohem v tomto směru vytrvalejších lidí, které znám, nezní tak jednoduše. Podívej, já jsem uvěřila jako dospělá, a vnímám to u sebe i jiných tak, že víra je v principu z Boží strany dar, kterému tvá vůle řekne v jistém okamžiku ano. Nikdy bych si nepřála udělat z kohokoliv tvora bez vůle, z mého hlediska nesvéprávnou loutku. Nemodlím se tedy o to, aby dotyční řekli za každou cenu ano, ale spíš aby nabídka onohu daru jaksi trvala. A přitom si zase v podstatě myslím, že to není nutné, protože Bůh ví, co potřebujeme.
Ono je to s modlitbami těžké, protože Bůh prostě ví, ví, co chceme i co potřebujeme a třeba to nevíme, i co nám škodí. Modlitba je způsob komunikace s ním, kdy mu (v prosbách) říkáme, co si přejeme - ale z toho hlediska je IMHO důležitá víc pro nás než pro něj, protože my si ujasňujeme, co chceme, my se svěřujeme Bohu s trápením, my si rovnáme priority nebo prostě vyléváme srdce v bolesti, s jistotou, že Bůh naslouchá - ne, že vyhoví či odpoví, ale že slyší. (A poznámka mimo - prosby nejsou jedinou formou modliteb, jsou i díky a chvály. Nebo i prosté mlčení před Bohem může být modlitbou.)
K magii a modlitbě ještě tohle - pro mě je magie postup, jak něco či někoho - duchovní síly, energie, bohy, Boha - de facto PŘINUTIT, aby ti sloužily a udělaly to, co chceš. POtřebuješ k tomu nějaké vnější a vnitřní podmínky a při jejich splnění to prostě má fungovat. Modlitby ale takhle nefungují. Musím přiznat, že s přirovnáním modlitby s černé magií mám vcelku zásadní potíže zase já (jednak nevím, co to je, a jednak mě to uráží )
Každopádně ti můžu slíbit, že na tebe v případné modlitbě o uvěření myslet nebudu.
|
| elindra |
|
(5.2.2010 8:09:51)
Sovice, souhlasím s tebou.
|
|
| Grainne |
|
(5.2.2010 11:06:27)
Sovice, popravdě nevím, co je "uvěření". Pokud k tomu stačí pouhá víra v existenci vyšší moci a pokud stačí nazvat ji Bohem a věřit, že Kristus je světlo, které nás může vést na cestu, klidně prohlásím, že jsem věřící.
Pokud je k tomu třeba cokoliv dalšího, věřící nejsem, "oficiální" motlitby mi nejdou přes ústa i když jsem schopná je odříkat, sdružování se s jinými věřícími nevyhledávám a pochybuju, že kdy budu. Studium Bible jsem musela odložit na neurčito, protože to studuju........no asi se stejným zaujetím, jako policejní spis a hledám v tom výklady, které by nikoho ani nenapadly. Tedy věřícího v tom oficiálním slova smyslu by ani nenapadly - viz moje úvaha o příběhu Joba.
Za to nehezké přirovnání se ti omlouvám, možná to bylo příliš tvrdé......a rozhodně jsem tím nemyslela, že to děláš.
Což takhle modlit se za "správnou cestu" pro dotyčného? Tam má Bůh i dotyčný volbu té správné cesty podle sebe, ne podle tebe. Takovou motlitbu bych přijala ráda a s pokorou k vyšší moci, motlitba za mé "uvěření", nebo dokonce "obrácení" je pro mě urážlivá.
|
| sovice |
|
(5.2.2010 11:19:32)
Grainne,
jestli věříš, že Kristus je světlo, které nás může vést, tak jsi IMHO na můj vkus věřící dost.
Prosba o správnou cestu pro dotyčného je dobrá. Ostatně je to prosba, kterou hodně používám v situacích, u kterých fakt netuším, co by asi mohlo být v tom zmatku a vřavě a spletenci potíží správně. Můžu ji rozšířit i na modlitby "za nevěřící", jen nevím, jestli to pomůže, protože i když to formuluju jako "správnou cestu", Bůh mi vidí do srdce a ví, že osobně za tu správnou cestu považuji jistou konkrétní cestu. Takže mi to pak připadá jako takový "zastírací manévr".
Díky a pěkný den.
|
| Grainne |
|
(5.2.2010 12:41:28)
sovice, to je čestné přiznání, že sice víš, že je to zastírací manévr, ale že se přesto zdržíš přímé žádosti o zasahování do věcí, které jsou pro každého jednotlivce výsostné.
Já chápu, co si pro druhé přeješ a proč, nechci tě kárat, ale sama vím, jak taková aktivita může dotyčného odvrátit právě od té cesty, kterou si pro něj přeješ.
Já vím, že si myslíš, že pokud to děláš tajně, nemůže to k němu dolehnout. Možná, že ne, ale mně se příčí právě to směřování někoho kamkoliv takhle konkrétně, když on sám s tím dosud není úplně, nebo dokonce vůbec srozuměn.
Ty víš, kam jdeš a proč. Pro člověka, který neví, je to mnohem těžší a nemyslím, že by někomu usnadnilo cestu třeba to, že byl ve víře vychován, nebo k ní byl přiveden. Jako velmi nevěřící vím, co odpuzuje - přesvědčení, že jednám špatně, přesvědčení o jediné Pravdě a ohánění se Biblí. To odvrací od té cesty na hodně dlouho, spíš to vede k zatvrzelosti.
V každém případě se ale sluší poděkovat tobě a dalším, kdo jsou ochotní se bavit jinak, než v rovině té jediné správnosti a diskutovat víc o pocitech, než o trestu, zatracení a nedostupnosti věčného života.
Dík, že jsi mě nepraštila Biblí po hlavě.
|
|
|
| sovice |
|
(5.2.2010 11:22:30)
(Jo, ještě P.S. - Bůh má volbu vždycky, i když se já budu modlit úplně pitomě. Ještěže tak. Nerada bych nesla odpovědnost za to, že svět bude vypadat opravdu podle mých modliteb, byť těch s nejlepšími úmysly; tak daleko a široko nedohlédnu.)
|
| Gora |
|
(5.2.2010 11:31:48)
Sovice, a proto ,,bůh" zabijí miliony nevinných lidí a zvířat bez rozdílu ve válkách, na nemoci, hladem, že vy věřící se modlíte, a přitom nechcete, aby svět vypadal podle vašich modliteb? To je opravdu moc hodný a laskavý bůh, když má možnost volby, a volí smrt a trápení pro nevinné.
|
| sovice |
|
(5.2.2010 11:35:33)
Možná by bylo dobré, přečíst si, co píšu.
|
| Gora |
|
(5.2.2010 11:54:46)
Sovice, tak to se omlouvám, jestli si už někde na to odpovídala. Nemám moc času dočítat celou diskusi. Já reagovala na tvůj poslední příspěvek, že má bůh možnost volby.
|
| sovice |
|
(5.2.2010 12:07:13)
Marci,
já jsem zase reagovala na ono "vy věřící se modlíte, a přitom nechcete, aby svět vypadal podle vašich modliteb" - psala jsem totiž, "Nerada bych nesla odpovědnost za to, že svět bude vypadat opravdu podle mých modliteb, byť těch s nejlepšími úmysly; tak daleko a široko nedohlédnu" - IMHO je mezi těmi dvěma formulacemi zatracený rozdíl.
Téma zla a utrpení ve světě je široké a složité a myslím, že dost mimo tohle diskusní téma, kde by to zapadlo jako jedna z odboček. Pokud tě fakt zajímá, jak to věřící vidí, nebo pokud si to prostě chceš vyříkat, asi by bylo lepší založit nové téma.
|
| Gora |
|
(5.2.2010 12:14:51)
Sovi, já nechci zakládat nové téma, já jen prostě zareagovala na volbu boha.
|
|
| štěpánka | •
|
(5.2.2010 14:30:41)
Sovice,
mě by toto zrovna zajímalo, jenže mi nejde se přihlását, už jsem se 2x zkoušela zaregistrovat a registrace mi nevím proč nefungují. Takže nové téma založit nemohu.
Mnohokrát jsem si říkala, že by bylo fajn mít víru v Boha (i když si nejsem jistá jestli v toho křesťanského nebo jiného), ale prostě mi v tom pořád překáží myšlenka na utrpení lidí v tomto světě. Snáze se mi přijímá myšlenka, že toto utrpení jim působí příroda, přírodní zákonitosti nebo oni sami jsou tou příčinou. Ale mít Boha, který takové věci dopustí?
Nejvíce mi vadí:
- čarodějnické procesy - minulost (i když někde v Africe se to děje i dnes - byl o tom dokument na ČT)
- holokaust a postoj církve svaté - konkrétně tehdejšího papeže
- současnost - nevyléčitelné nemoci a utrpení z odchodu blízkých, dětí,...
- nevýslovné hrůzy probíhající po celém tzv."rozvojovém světě - války, hladomor,genocida.... a to vše i v zemích, kde jsou ti lidé skutečnými křesťany a ne těmi, kteří chodí v neděli do kostela a tím pro ně víra končí (tím nemyslím NIKOHO zde v této diskusi, spíše v cizině, kde každý je součástí nějaké církve, ale z mého pohledu spíše formálně. Zde v Čechách se lidé nestydí říci - já v Boha nevěřím).
Jak si běžný věřící člověk vysvětlí tyto hrůzy?
Nemusíš mi odpovídat, jen mě v návaznosti na tvůj příspěvek napadlo, že toto mě vlastně na víře zajímá nejvíce a zároveň mi to nejvíce brání se k ní přiklonit.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 14:39:36)
mně právě to, že je kolem tolik utrpení, vede k Bohu blíž... ale to by chtělo delší vysvětlování
|
|
| Tabitha+2 | 
|
(5.2.2010 20:22:52)
Nejvíce mi vadí:
- čarodějnické procesy - minulost (i když někde v Africe se to děje i dnes - byl o tom dokument na ČT)
k tomu se sv.Cirkev uz davno vyjadrila a psala jsem o podobnem tematu uz drive..Skoda, ze nemas zajem cist..Neva..
- holokaust a postoj církve svaté - konkrétně tehdejšího papeže
tehdejsi papez byl take clovek, jako my vsichni, ac volen pod "dohledem" sv.Ducha, ktery si svou cirkev, jako Panovu nevestu vede..I nehodny knezi existuji.Nevim, ale proc uz dale neakceptujes vyjadreni a ekumenicke snahy byvaleho papeze J.P.II v teto veci / ktery mel treba za jednoho z nejblizsich pritel jeste z detstvi prave Zida/, na ktere Benedikt navazuje..
- současnost - nevyléčitelné nemoci a utrpení z odchodu blízkých, dětí,...
Jak vis, ze po odchodu treba deti , o ne neni postarano lepe, nez si vubec jako clovek dovedes predstavit?
Ad nemoci a utrpeni - uz jsem ti o tom take psala, kdyz jsi jeste byla slusna a tvarila se, ze mas zajem o diskusi na toto tema..asi si to jen predstirala a na tyto popsane aspekty "nedavala pozor"..
Je mnohe, proc muze Hospodin dopoustet utrpeni na cloveka..Kazde utrpeni je ale smerovano k jeho věčnému Dobru..Tedy muze na neco v nasem zivote poukazovat, co neni v poradku..Nektery lide sami nabizeji sve utrpeni pro jine, na ruzne umysly..V ramci teto lasky k bliznemu to take Hospodin casto dopousti..To je jen odrobinka z toho, jake mohou byt Hospodinovy zamery.Nemam ale nikdy pochybnost o tom, ze to nesmeruje k věčnému dobru dotycneho, nebo celeho spolecenstvi / jakkoliv velkeho/, ktereho je soucasti../ a jiste je tech spolecenstvi, kde jsme "zakotveni" najednou vice, aniz bychom si to uvedomovali../
- nevýslovné hrůzy probíhající po celém tzv."rozvojovém světě - války, hladomor,genocida.... a to vše i v zemích, kde jsou ti lidé skutečnými křesťany a ne těmi, kteří chodí v neděli do kostela a tím pro ně víra končí (tím nemyslím NIKOHO zde v této diskusi, spíše v cizině, kde každý je součástí nějaké církve, ale z mého pohledu spíše formálně. Zde v Čechách se lidé nestydí říci - já v Boha nevěřím).
odpoved by mohla navazovat na tu k "soucasnosti"..
Navic, nezapominejme, ze Pan respektuje nasi svobodnou vuli/ a to nejen nasi, ale do jiste miry i u padlych duchovnich bytosti, ktere se mu v odporu postavili/..Tady je odpoved nato, proc nam tedy dovoli dokonat hruzy..Byt tim zranujeme i Jeho predne pres Jeho Syna..
Jen malokdo dostava tak velkou Milost, ze ho "zastavi"...
I tu mu muze nekdo vyprosit, aniz by o tom sam vedel, nebo o to "stal", tak jak jsi se treba vyjadrila sama ..
|
| Tabitha+2 |
|
(5.2.2010 20:33:17)
navic nejvetsi genocidy pachali lide neverici..
a ad CT - na CT2 byl take izraelsky dokument o Noemove arse pred nastupem doby ledove..
|
|
| Tabitha+2 |
|
(5.2.2010 20:33:30)
navic nejvetsi genocidy pachali lide neverici..
a ad CT - na CT2 byl take izraelsky dokument o Noemove arse pred nastupem doby ledove..
|
| Tabitha+2 |
|
(5.2.2010 21:03:59)
beru..
neumim se vyjadrovat zrejme v nekterych myslenkach "jasneji", aby to "domacim" davalo smysl..Pan ale vi, jaky mam umysl a ze v nem pro nenavist mista neni..
|
|
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 14:06:03)
Podívej, Tabitho, když napíšeš slušný příspěvek jako je tento, mohu na něj slušně odpovědět. Až zase budeš psát urážky, agresivní věty, příběhy zavánějící tím, že sis je vymyslela a nasadíš blahosklonnost, tak končím.....
Vím jak se církev postavila k čarodějnickým procesům a i k holokaustu. Přesto tento postoj neodpovídá na mou otázku - Jak mohl dobrotivý Bůh něco takového dopustit? Jakou svobodnou vůli měly oběti těchto procesů? Lidé jiné víry nejsou lidmi, kteří si dobrotu zaslouží?
Nevím, jak je postaráno o zemřelé malé děti, oběti vražd a podobně. Zati vidím, jak nevýslovně trpí pozůstalí - jak si oni mohli zvolit? A je jejich utrpení dobrovolné? Pokud Bůh nechává trpět nevinné, kteří za nic nemohou, ani se nemohou rozhodnout, ani svůj osud ovlivnit, omlouvám se, ale jeho dobrotu nevidím. Dobrovolné utrpení - prosím, je-li nedobrovolné a skončí např.sebevraždou, pro mě je to přímý rozpor s dobrotou "toho, kdo to způsobil".
Jaké věčné dobro myslíš že mají matky v Africe, jejichž děti umírají hlady nebo jsou zabity ve válce, nebo se stanou oběťmi genocidy. Kdybych byla na jejich místě, musím přiznat, že Bohu o takovou lásku skutečně nestojím.
Nechci působit nijak rouhačsky, ale to co jsem napsala mi prostě nikdo nevysvětlil a promiň, Tabitho, ani tvoje "vysvětlení" mě fak neuspokojilo, protože mi to připadá opět jen jako jakési omílání frází, které jsem již MNOHOKRÁT slyšela.
Zjevně největší rozpor pro mě je ta fiktivní svobodná volba a nekonečná dobrota. Asi tu debatu radši ukončíme, aby se nám to zase nezvrhlo tak, kam ani jedna z nás nechceme.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 14:25:37)
Tabitho,
Na diskusi jsem si až teď přečetla, že čeština není tvůj rodný jazyk. Nejspíš proto mi tvoje příspěvky připadají hoodně šroubované až chvílemi nesrozumitelné. Je mi jasné, že i proto některé tvoje příspěvky jsem mohla špatně pochopit. Je to těžké. Taky je asi vůbec lepší si promluvit osobně, zvlášť o takových těžkých otázkách. Hned se vyjasní nejasnosti a nemusíme se vzájemně osočovat. Taky ty nemusíš vždy plně rozumět našim příspěvkům.(teď už chápu, proč tě naštvala ta srážka s blbem - to je totiž klasický citát od Jana Wericha, možná ho neznáš. nebyl to totiž útok na tebe, ale spíš takový všeobecný povzdech...)
Vlastně ti k tvé češtině blahopřeji. já bych v jiném jazyce nebyla schopná ani si příspěvky číst, natož odpovídat!
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.2.2010 15:37:16)
jak už jsem tu psala, téma utrpení je hodně složité a na dlouhý hovor... tak snad jen, že právě proto, že, jak se píše v Bibli "svět ve zlém leží", přišel (jak tomu my křesťané věříme) Bůh sám na tuhle zemi, žil život jako my a také v utrpení zemřel na kříži.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 17:26:19)
Ráchel, chápu.
Jen jsem vypsala, co mi "vadí" na víře, proč ji (zatím) nemohu přijmout. Já to vidím jako rozpor, chápu, že věřící ne. Možná, kdyby Bůh byl také chybující, omylný a měl lidské vlastnosti, bylo by to jiné. (tahle věta je samozřejmě nadsázka) Je mi jasné, že je to na dlouhý hovor a pro internetovou diskusi asi nevhodné.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.2.2010 18:06:08)
to už by to jaksi asi nebyl Bůh Jako věřící si připouštím, že řada věcí je nad mé chápání, že, jak je napsáno v Bibli "Boží myšlení je vyšší než to naše a Jeho cesty jsou vyšší než ty naše". Když jsme prožili s manželem osobní tragédii, tak si pamatuju, jak jsem si říkala, že to je asi chvíle, při které se řada lidí ptá "proč" a od Boha se odvrací. Ale já ne, že bych se neptala "proč", ale od Boha mě to rozhodne neodvedlo, právě naopak.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 18:46:26)
Ráchel,
Myslím, že tohle je přesně to, co věřícím "závidím". To, že se mají na koho obrátit, komu věřit a někdo, kdo je utěší i beze slov. Tam kde člověk nemůže vůbec nic udělat, jak by změnil nějakou tragédii, může se obrátit k Bohu. Nevěřící jen sám k sobě, či jiným lidem.
|
| Grainne |
|
(6.2.2010 21:10:28)
Štěpánko, já neumím odpovědět ani na jednu z tvých ptázek.
Těmi úvahami jsem se zabývala, ptala se a odpověď se neobjevila.
Netvrdím, že to mám správně, ale pro mě víra není církev, nejsou to lidé, kterých se ptám, ani písmena v knihách.
Je to něco, co existuje a může existovat nezávisle. Pravda, doufám, že odpovědi se časem objeví. Zkus se nechat vést jen sama sebou.
Jako když jdeš po temné cestě a najednou se objeví světlo, které tě vede správným směrem. Myslím, že ten správný směr poznáš.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 23:43:34)
Grainne,
taky to mám podobně jako ty. Víra pro mě není totéž co církev. Jen nevím, kdo, nebo co určuje řád, kdo nebo co nás řídí a vede. V křesťanství (a nakonev i v židovství) jsem odpovědi zatím hledala marně. Takže se i nadále spokojuji s vírou v přírodu a lidský rozum...(chápu že k náboženství to má hodně daleko)
|
| Grainne |
|
(7.2.2010 12:17:47)
Bůh mně řídí a vede, nebo spíš - neřídí, vede.
žádná církev a žádný člověk mě totiž v tomto ohledu neuřídí a myslím, že to víře není na překážku.
Spoustu zla napáchali lidé a mnohdy ve jménu Boha a ohánějí se Božím slovem.......atd, nerozumím tomu, proč se to takto děje, ale........někdo prostě rozumí všemu ve víře, já skoro ničemu, jenom s tím nechci mít nic společného a nemusím vědět všechno.
Jsem si jistá, že Bůh to pochopí a stejně tak pochopí, že nechci ubližovat někomu ani slovem a už vůbec ne v jeho jménu, jen proto, že se to kdesi píše.
|
| Tabitha+2 |
|
(9.2.2010 22:44:12)
Bůh mně řídí a vede, nebo spíš - neřídí, vede.
žádná církev a žádný člověk mě totiž v tomto ohledu neuřídí a myslím, že to víře není na překážku.
Take musim souhlasit v teto veci s Fletnickou..Psala jsem neco malo k tomu kdysi tusim Xene, na diskusi o masturbaci - domena SEX..
Cirkev zalozena vtelenym SLOVEM - tedy Bohem a clovekem v jednom byti, ma tedy puvod v samotnem Stvoriteli skrze Syna.A tedy skrze Neho, ji lidem nabizi, jako studnici Milosti z Jeho LASKY - tedy MILOSRDENSTVI, kde si MUZE clovek cerpat z tohoto nabidnuteho oceanu Milostí..Muze , ale take nemusi s vedomim, ze o tyto , KRISTOVOU CIRKVI SVATOU nabizene, se sam dobrovolne ochuzuje..Je to jeho volba, jestli je ale uvedomela, v tom mam pochybnost..Jako zalozenou na Bohocloveku JEZISI - Vykupiteli, dava cloveku predne zpusoby, kterymi byl clovek vykoupen a co vlastne stoji ve stredu cele "nabidky" pozemske Cirkve bojujici - a sice KRISTOVU KREV, tak draze prolitou..Jako zalozena na Bohocloveku JEZISI - vtelene PRAVDE, nese v tomto ohledu jistou "neomylnost", protoze verime, dle Kristovych slov, ze BUH je VERNY, a ze nas neopusti a bude s nami az do naplneni casu..podle Jeho slov, si svuj DAR lidem - tedy svou Sv.Cirkev neustale VEDE..Na zemi ma samozrejme ale podil lidsky, ktery toto Bohem zalozene spolecenstvi tvori..A ten je od pocatku chybujici - protoze lide nejsou dokonali, zavrseni, lide jsou ve "stavu kvasu" - maji tedy rust..Ukolem techto lidi, by melo byt plneni sv.Bozi vule podle JEHO Slova v Zakone.Ukolem je tedy cesta ke svatosti, skrze toto SLOVO, ktere se navic stalo TELEM a prebyvalo mezi nami..Kdyz tedy ma sv. Cirkev cast Bozi - svatou a cast lidskou, minimalne bych jako clovek milujici Boha a vseho co od Neho jest, mel alespon tuto BOZI CAST sv. Cirkve take MILOVAT..Ale jako krestan miluji i blizneho sveho, tedy lidi ze sveho pokoleni lidskeho - mam se v ramci teto sve lasky - sveho milosrdenstvi / kterym vlastne uctivam Milosrdenstvi BOZI/, za tuto cast u Boha primlouvat, protoze to samozrejme potrebuje.Tuto Cirkev BOJUJICI, tvorime vlastne vsichni, kteri jsme si "oblekli" Krista.. - tedy Krestane..Za cele jeji dejiny, je ale videt, jak malo je za ni pronaseno modliteb a primluv, protoze lide v ni jsou stale "zkazeni" a porad chybuji..To ale neznamena, ze tuto cast lidskou Hospodin nemiluje..
............
O Bozim SLOVU v psanem ZAKONE snad jeste toto ..
JEZIS SAM rekl -
"Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5:18)"
dale JEZIS rika na jinem miste -
"Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.(Matouš 24:35)"
"Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. (Jan 12:48)"
Posledni vyrok od מָשִׁיח Moshiach, je tedy ohledne psaneho ZAKONA Thory - a SLOV tehdy " nově tvorene tradice",skrze samotneho JEZISE, /pozdeji zapsane a dochovane jako EVANGELIUM - tedy Novy Zakon, zvest radostna/ , stejne Bozske - tedy PRAVDIVE.A pokud prijimame Jezise od nebeskeho BOha Otce, jako Jeho Boziho Syna - cloveka, a verime, ze pokud neco k "nam" lidem mluvil, bylo to dulezite stejne jako psany ZAKON Thory /ktery hebrejci uchovavali jako SVATY - tedy Spravedlivy od Hospodina/, musime nevyhnutne prijmout i toto psane Jezisovo slovo - Evangelium.Jinak bychom byli vuci Bohu v opozici, ac si to neuvedomujeme..
Spoustu zla napáchali lidé a mnohdy ve jménu Boha a ohánějí se Božím slovem.......atd, nerozumím tomu, proč se to takto děje, ale........někdo prostě rozumí všemu ve víře, já skoro ničemu, jenom s tím nechci mít nic společného a nemusím vědět všechno.
Ukolem cloveka na zemi je spet ke svatosti, uz tady na Zemi - tak jak vybizi psane SLOVO sv. PISMA - "budte svaty, protoze ja Hospodin jsem svaty" / Lv 11.45/
Svatost je skutecne pro kazdeho..K ni se clovek "dopracuje" skze Jezise, nebo kdyz jdeme v uvahach dale, skrze Jeho Matku Marii, ktera nas k Nemu nakonec dovede..Jak uz jsem naznacila v uvodu, tato cesta ke svatosti, je nesmirne "lopotna", prave paradoxne pro Bozi dar cloveku - jeho svobodu..Ta nam casto na teto ceste klade prekazky.
Jsem si jistá, že Bůh to pochopí a stejně tak pochopí, že nechci ubližovat někomu ani slovem a už vůbec ne v jeho jménu, jen proto, že se to kdesi píše.
Az to, co jsem ti nastinila vyse prijmes, bude mozne snad uvnitr pochopit, ze vyjadreni KDESI pise, neni na miste...Ne vse je totiz mozne nejdrive pochopit a pak prijmout..I ja sama mohu toto potvrdit.Ne vsemu jsem hned rozumela, i kdyz jsem svou SPASU skrze Jezise prijimala s LASKOU..Ne tedy nejak "zaslepene".Po letech se mi dostalo i poznani pravd viry, kterym jsem ze sve lidske malosti nemohla rozumet..
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.2.2010 12:29:04)
Nemyslím si, že by mi Bůh nějakým způsobem ulehčoval realitu v tom smyslu, že bych se k němu obracela, když je mi mizerně. Přijde mi to tak trochu nefér - když jsem v pohodě, tak Boha nepotřebuju, ale když mám problém, běžím za ním jako malý dítě pofoukat si bebíčko. Jsem přesvědčená o tom, že mi nenakládá víc, než jsem schopná unést a to, že mne staví do těžkých situací chápu svým způsobem jako dar - důvěřuje mi natolik, že si o mně myslí, že v nich obstojím.
|
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.2.2010 22:08:49)
Štěpánko,
už jsem to tu psala víckrát - pokud hledáš odpověď na tyto otázky, fakt doporučuji knihu "Apoštolské vyznání" od Petra Pokorného.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 13:50:55)
Monty,
díky za odkaz, píšu si ji na seznam knih, které si doufám někdy v brzké budoucnosti přečtu....
|
|
|
| sovice |
|
(5.2.2010 23:02:55)
Štěpánko,
omlouvám se, ale rozsah otázek je příliš široký - o čarodějnických procesech se lze dohadovat hodiny a o postoji papeže k holocaustu vím málo a je to poněkud rozporuplné... a to, co mě ve tvých otázkách zajímá osobně, tedy smysl utrpení a katastrof, nejsem s to vysvětlit stručně (to by bylo jen heslo, které by ti podle mého soudu opravdu nic nedalo, vyznělo by ti to jen jako plk a i já bych měla pocit, že ti cpu laciné odpovědi), ba ani středně dlouze. Třeba se do toho pro tebe pustí někdo zdatnější.
|
| štěpánka | •
|
(6.2.2010 13:45:45)
Sovice,
děkuji za odpověď. Vím že to není jednoduché. Mí věřící známí a kamarádi se mnou na tato témata diskutovali opakovaně a mnohokrát, bohužel většinou jsme skončili pokrčením ramen. Jediné co jsem pochopila, že ve víře nacházejí klid a pokoj, když prožívají různá osobní traumata. Věci které nás přesajují (což byly 3 z mých 4 bodů) mi zatím nikdo z pohledu víry a dobrého Boha vysvětlit neuměl. Třeba se ještě ve zbývajících letech svého životadočkám odpovědi a pochopení...
Každopádně díky za trpělivost s nevěřící osobou.
|
| Zasjaj | 
|
(9.2.2010 16:34:19)
Stepanko,
necetla jsem diskusi, jen jsem mrkla, tohle me zaujalo
“Věci které nás přesajují (což byly 3 z mých 4 bodů) mi zatím nikdo z pohledu víry a dobrého Boha vysvětlit neuměl. “
“Vysvetlovani” tedy “vytazeni na svetlo” provadime prirazenim pojmu v nam znamem UZAVRENEM logickem systemu. Ty pojmy pak uvadime do souvisloti, ktere nam v tom uzavrenem systemu davaji smysl asi jako nasobilka, vyjmenovana slova nebo zarazeni rostlin mezi naho- ci krytosemenne. Jenze, jak pravi Zdenek Neubauer v knizce Mysteria krestanska ….“Pozemske byti se odehrava na rozhrani mezi bytim a nicotou, dobrem a zlem, svetlem a temnotou. Bezprostredni zkusenost teto hranice nam poskytuji pouze MYSTERIA. Pojmove mysleni (logos) neni s to tuto hranici postihnout: zustava navzdy mimio jeji dosah.”
Proto nektera nabozenstvi ani nedovoluji vysloveni jmena Boziho nebo jeho zobrazovani, aby z nej tak neucinily POJEM<, tedy pouze nejaky objekt v uzavrenem logickem systemu. Zivot sam takovy system neni, nasi at uz zivou nebo celou galaktickou existenci nelze vysvetlit. Je logicky nepostihnutelne, proc tu jsme a proc vubec cokoli jako nas vesmir vzniklo a toci se nekde uprostred nekonecna, ktere se vecne rozpina. Je to mysterium. Vse to pocina a mizi v nekonecnu, v temnote, na rozhrani svetu. Nemuzeme to uzavrit do logickeho prehledneho systemu a priradit tomu pojmy, protoze zijeme pred horizontem.
To ovsem neznamena, ze by nebylo mozne se na to ptat, ale ze to TAZANI SAMO nas vede a prozivani mysteria nas promenuje. Neni to odpoved, je to cesta pateticky receno.
|
| štěpánka | •
|
(9.2.2010 18:46:36)
Zasja,
takhle se mnou ještě nikdo z věřících nemluvil (nepsal). Děkuji, leccos jsi mi objasnila. (myslím to doopravdy, žádná nadsázka).
Tohle může přijmout i nevěřící (já), je mi to příjemnější a "logičtější" než opakování citátů z Bible nebo něčích slov.
|
| Zasjaj |
|
(9.2.2010 18:49:24)
Stepanko,
fakt? to"s me potesila!
|
| štěpánka | •
|
(9.2.2010 19:02:22)
Zasjaj,
fakt a promiň, že jsem ti zkomolila jméno....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.2.2010 14:24:47)
mám v tomto směru přesvědčení, že řada lidí vlastně nemá plnou svobodu se rozhodnout, zda Boží milost přijmout (nebo to nazvěme procitnutím, konverzí, obrácením... to je vcelku jedno), protože jsou něčím určeni - např. výchovou (viz Marci), neznalostí, atp. - je to něco jako filtry, přes které se k nim plné křesťanské poselství nemůže dostat. Proto se často za nevěřící modlím, aby Bůh tyhle "filtry" odstranil a aby se tak mohli skutečně svobodně rozhodnout. Snad jsem srozumitelná. Nedělám to před nimi, to by bylo přinejmenším arogantní.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)