| Salanderová |
 |
(12.2.2010 10:14:07)
Dobrý den, poradte mi prosím. Mám vážnou známost, jsme spolu už více než 3 roky, z toho skoro 2 roky spolu žijeme. Je mi 25, jemu 27. A, stručně řečeno, zatímco mně se do hlavy tlačí hormony a sním o rodině a dětech, on si buduje živobytí, kupuje věci, dělá úspory. Je to moc hodný a spolehlivý člověk. Říká, že by svým dětem chtěl dát to nejlepší, a taky chce v životě něco dokázat. Asi má se mnou vážné úmysly, věřím tomu, ale nevím, jestli jsem schopná čekat, až bude spokojený s tím, čeho dosáhl, vybouřený, a bude chtít se "usadit". Taky patří k těm "pomalejším". Kupujeme byt, pracujeme a nějaké ty úspory taky máme. Po třech letech prvotní zamilovanost vyprchala, máme se rádi i tak a já cítím, že je pravý čas posunout náš vztah někam dál. Trápí mě, že z jeho strany nic podobného nepřichází, a nejvíc asi ten pocit, že ke druhému nemůžu být upřímná. Slíbila jsem si totiž, že ho do ničeho nebudu tlačit, a tak mlčím a myslím si svoje. A mám obavu, že až on přijde s tím, že je "připravený se usadit a založit rodinu", tak už tu nebudu, abych ho uvítala s rozzářeným úsměvem.
Myslíte, že bych o tom s ním měla promluvit? Okolo chlapů se musí chodit po špičkách, aby si nemysleli, že jsou do něčeho manipulovaní. A naštvanej táta, kterej chtěl být úplně jinde, je to poslední, co bych si přála.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(12.2.2010 10:16:16)
Mně vždycky nejlíp fugovalo prostě nezaobaleně říct, co mě trápí, na co myslím. Bez naznačování a kliček, jen tak je šance an to, že to bude dobře pochopené.
|
|
| natalka 01 | 
|
(12.2.2010 10:23:18)
Řekla bych mu to na rovinu, jak to cítím. Nějaký popostrkování nemá smysl. Já chtěla miminko brzy, manžel chtěl ještě počkat. Udělali jsme kompromis. Teď oba prcky zbožňuje a nedal by je.. Myslím si, že chlapi se toho trošku bojí, protože neví do čeho jdou..
|
|
| If & 3♥ | 
|
(12.2.2010 10:23:18)
Nevím jak jinak bys to chtěla řešit, než že si s NÍM o tom narovinu promluvíš... my ti tady moc neporadíme
|
|
| Čekatel na smazání | 
|
(12.2.2010 10:34:46)
Já se na to necítil do doby než mi to začala naznačovat manželka. Já se na to necítil, ale pak jsme byli na návštěvě u známých co měli malou holčičku a začal jsem to cítit i já a tak to začlo.
|
|
| Veruka | 
|
(12.2.2010 10:38:07)
Já jsem taky pro normální promluvu. Vy jste se s přítelem o dětech ještě nebavili? My se o dětech bavíme běžně, vymýšlíme jména a tak, ale shodli jsme se, že to ještě má čas. Ale přála bych si, abych v tvém věku mohla říct to stejné, myslím o tom finančním zabezpečení rodiny a tak. Hodně štěstí a odvahy  Uvidíš, třeba tě překvapí 
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(12.2.2010 10:39:11)
Nejvíc "se na to cític" člověk začne, když to prostě přijde
|
| BERBER+A+L+V | 
|
(12.2.2010 10:45:38)
Janko, což je ovšem problém antikoncepce.. někdy se plánuje až moc 
Takže o tom jeslti vysadit či nevysadit samozřejmě musí rozhodnout žena, ale dle mého prostě po rozhovoru s chlapem, protože to ZAS BUDE JEN TA ŽENA, která to mimi bude nosit V SOBĚ!
A ne všichni chlapi se k tomu postaví jak CHLAPI.
|
| BERBER+A+L+V |
|
(12.2.2010 10:49:25)
Ano, taky bych si otevřeně s partnerem promluvila o rodině, o budoucnosti, o dětech, myslím, že věk už pomalu máte akorát... Pokud by ti řekl "lásko, počkej ještě rok dva", tak bych to třeba i přijala (takhle to měla kamarádka, co se na děti cítila ve 23letech, její stejně starý partner ne... tak se domluvili, a ona začala studovat VŠ)...
Ale pokud ti nedá "hranice", tak bych to partnerství zvážila... někteří chlapi se "jen" bojí, někteří jsou sobci...
|
|
|
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(12.2.2010 11:04:31)
Promluvit narovinu. Rozhovor není manipulace, manipulace je, když uvažuješ, co tomu druhému můžeš říct, co naznačit a o čem pomlčet.
Jestli je co k čemu, normálně to ustojí a narovinu ti odpoví. Jestli není co k čemu, aspoň se to o něm dozvíš.
Když mně někdo něco poví narovinu a dá mi možnost reagovat, možná se v danou chvíli vzteknu, ale do druhého dne jsem rád, že je to tak. Když cítím, že kolem mě někdo chodí po špičkách, je to pro mě ponižující a zdrhám.
|
|
| Karkulína | 
|
(12.2.2010 11:08:28)
Buď ráda, že máš takového chlapa, který se snaží vás zabezpečit, je, jak píšeš, hodný - a dávej mu to najevo, jak jsi ráda, že ho máš a jak by to bylo ještě hezčí s miminkem Třeba ani pořádně neví, že už bys chtěla rodinu.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(12.2.2010 11:19:42)
Chlapi jsou nastavení tak, že náznaky nepomůžou, musíš partnerovi na rovinu o svých pocitech říct. A jak tu někdo říká, pokud bude chtít nějakou rozumnou dobu počkat, domluvte se.
A pokud budeš mít pocit, že partner děti hodně dlouho chtít nebude, budš muset volit, co je pro Tebe důležitější.
A určitě nedopuručuju metodu "selhání" anikoncepce.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(12.2.2010 11:53:37)
Ahoj,
já jsem byla z toho druhého břehu neb mě bylo 22 a manželovi 32let. Pak jednou přišel, že by moc chtěl rodinu. Já jsem zrovna začala cestovat po světě, dostala jsem obrovskou příležitost ve firmě, nabídku, která se neodmítá. No, byla jsem strašně šokovaná. Jenže našeho vztahu jsem si vážila a nechtěla jsem o něj přijít. A najednou, ze dne na den, když jsem pak ležela sama v hotelu mi to začalo šrotovat v hlavě, jaký by to asi bylo. A častěji a častěji se mi tahle myšlenka vkradala do mysli až jsem vlastně došla k tomu, že bych to taky moc chtěla. No a tehdy ještě přítel si asi všiml, že jsem krapet zaskočená, tak že po pár dnech přišel s tím, že tomu dáme ještě dva roky, vybudujeme bydlení, jestli tedy chci. A já jsem najednou cítila na těch svých cestách, že už nejsem úplná, začala mé rozněžnovat miminka... . No, prostě jsem tím chtěla ríci, že než jsem byla nakopnutá, tak jsem o tom vubec nepřemýšlela. Tak že třeba ho možná zcela upřímě informovat o tvých pocitech a uvidíš, třeba o tom ještě nepřemýšlel. Já už jsem se pak nemohla dočkat, až ty dva roky pominou a tak jsme se do toho pustili dříve, ale nešlo to. Tak že netřeba otálet, ale asi moc taky netlačit. Pověz mu co cítíš a dej mu čas o tom pŕemýšlet.
|
| albert1 | 
|
(12.2.2010 12:17:23)
Moje kamaradky "decentne" cekaly, nechtely sve partnery tlacit do deti prilis silou a cekaly a cekaly ... az se nedockaly, je jim 35 pryc a panove se stale hledaji ... ale nechci strasit, to neni Vas pripad, tihle chlapi byli, jsou a budou sobci, deti proste od zacatku nechteli, ale ten servis, co jim holky zabezpecovaly, ten se jim moc libil, tak proste hrali na cas.
|
| livand |
|
(17.6.2013 15:39:23)
A jak to dopadlo? Holky si našli jiné? Zajímá mě to protože já taky nechci partnera tlačit, ale po 12 letech vztahu bych už miminko ráda 
|
|
|
|
| Dáňula | 
|
(12.2.2010 12:22:33)
Kolem chlapů se nemůže chodit po špičkách, protože pak nedosáhneš vůbec ničeho. S chlapama se musí jedna na rovinu, jinak se nic nepohne. Náznaky jsou k ničemu, obvykle si je vyloží jinak, než bylo zamýšleno.
|
|
| *Niki* | 
|
(12.2.2010 12:52:45)
Souhlasím defacto se všemi. Řekni mu to narovinu. Já sama náznaky a omáčky nemám ráda, nerada se domýšlím a podobně, co si druhý myslí, cítí, plánuje, vadí mi nepřímá řeč, manipulace, a nějak předpokládám, že muži to mají stejně, ne-li vyhraněnější:)
Takže mu to řekni tak, jak jsi to napsala sem. Chceš dítě.
|
|
| Kukašinda |
|
(12.2.2010 13:26:56)
Tak to tě naprosto chápu...já to mám podobné, ale jsme spolu spíš krátce, a tak když se bavíme o dětech, tak akorát všeobecně, a neurčitě...sama bych chtěla třeba hned, nevadilo by mi selhání, ale on (ačkoli zabezpečený) se na to necítí...a bavit se o tom otevřeně by mi asi přineslo spíš horší zkušenost, možná by se bál že jsem tajně vysadila HA nebo tak, takže se s ním o tom bavit radši nebudu...Ale pokud do 2 let dítě mít nebude chtít, budu muset holt mít dítě sama, čekat teda nechci
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.2.2010 13:41:39)
Ty už jsi mu někdy lhala, že by mohl pojmout takové podezření?
|
| krupice. |
|
(12.2.2010 14:42:41)
Nevím na co čekáš, normálně s ním promluv Já nechápu tohle chození kolem horké kaše a čekání, kdy to chlapovi docvakne. Já jsem ráda přímá. Svému nynějšímu manželovi jsme hned ze začátku vztahu, možná po měsíci, či dvou řekla, že se za prvé do ciziny stěhovat nebudu a za další chci 2-3 děti. On řekl, že mu stačí jedno, tak jsem mu řekla, ať s tí nepočítá. Samozřejmě to bylo míněno nadneseně, věděl, že v nejbližších letech ho do ničeho tlačit nebudu, měli jsme jiné plány. Ale bylo jasno První dítě jsme si pořídili až o 8 let později, ale oba jsme to tak chtěli.
|
| Salanderová |
|
(12.2.2010 15:21:15)
Díky všem za reakce. Vím, vím, máte pravdu. Promluvím s ním.
Přítel se nad tím už taky určitě zamýšlel, čas od času na to i přišla řeč "čistě teoreticky" nebo v souvislosti s někým jiným, ale mám takový pocit, že kdyby se to mělo týkat jeho, tak se toho bojí jako čert kříže. To chápu, vždyt kdo by z toho neměl vítr Vím ale, že by byl skvělý táta a kdyby přišlo na věc, přála bych si s ním strávit zbytek života. A stále je lepší vědět, na čem spolu jsme, než riskovat nějaké nedorozumění.
|
|
|
| Kukašinda |
|
(14.2.2010 23:11:59)
Jistě že nelhala...ale červík ve mně dycky hlodá, když to má přijít, a já se prostě dycky přistihnu, že si přeju, aby to nepřišlo...I když moc neuznávám nějaké to nejdřív budování kariéry, koupě bytu a pak teprv se snažit, ono totiž mimčo se stejně narodí stejně až za rok, takže jsem spíš pro - dříve než později...a jinak narovinu je to jistě lepší, ale zase bych nerada někoho "vystrašila",takže zatím s tím počkám...
|
| Salanderová | •
|
(15.7.2011 15:07:24)
Tak se ozývám zase po čase... děkuju všem za rady a povzbuzení. Bohužel je to tak, že když se dva nesejdou na stejné notě, nepomůže nic... Vím, že z jeho strany je to strach z neznáma, možná trochu pohodlnost, do toho pár logických argumentů, proč to ted není vhodné. Normálně bych to přešla a vrhla se s ním do budování společné budoucnosti nebo čehokoliv jiného, ale stalo se něco zvláštního. To odmítnutí (ač jen dočasné, prý na pár let) mi zlomilo srdce. Jednou v životě jsem něco doopravdy chtěla, a to tak silně, že to nedokážu jen tak přejít. Tak nějak cítím, že to fungovat nikdy nebude. Náš vztah se hroutí, a nejspíš to začalo ve chvíli, kdy jsme se zamysleli nad tím, jestli je ten druhý perspektivní i pro "vážný vztah". Nedokážu ho milovat ani mu lásku projevit, v jednom kuse se s ním v duchu rozcházím, a on na mě vidí samá negativa, která z velké části způsobil. Je to nejspíš v háji.
|
| livand |
|
(17.6.2013 15:59:15)
A nechtělo by to jen nějakou změnu? Já jsem měla krizi skoro 3/4 roku, kdy jsem při každém zamyšlením se nad naším vztahem ronila slzy a neviděla cestu dál, ale spravila to dovolená. Oba jsme ji potřebovali jako sůl! Oba unavení, vyčerpaní...
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)