| Kunhutkaa | 
 |
(5.4.2010 13:22:58)
Mám jí už neuvěřitelných 12 let. Mám dvě děti, během těhotenství jsem se dokázala jakž takž ovládat, ale pak do toho zase spadla. Někdy vydržím nezvracet týden, někdy zvracím třikrát denně. Mám už rozežraný jícen a zničené zuby, přesto je to silnější než já. Poraďte mi jak se z toho dostat... Nechci jít k psychologovi nebo psychiatrovi, rozvádím se a bojím se, že by to manžel použil proti mně v hádce o svěření dětí do péče (on o tom neví). Strašně se z toho chci dostat a nevim jak.
|
| Niana | 
|
(5.4.2010 13:26:04)
Tahle závislost je proradná tím, že nelze "abstinovat".Jíst se musí......Co je "spouštěč" tvých blitíček?
|
|
| X E N A | 
|
(5.4.2010 13:34:58)
Za jak dlouho se rozvádíš?
Až se rozvedeš, tak jdi k psychologovi. Sama se z toho evidentně nedostaneš a tohle je jen takovej výkřik do tmy. Počkej na rozvod a upaluj se léčit...
|
| Niana |
|
(5.4.2010 13:40:11)
Xeno, odbočuji - prosím Tě , co znamená zkratka IMHO???Lámu si hlavu už několik měsíců.Díky.
|
| X E N A |
|
(5.4.2010 13:41:04)
Podle mého názoru :o)))
|
| X E N A |
|
(5.4.2010 13:42:13)
Ještě mě napadlo vlastně toto!!!
http://www.zkratky.cz/zkratky/Chatovaci-zkratky
Tady by mělo být vše 
|
| Niana |
|
(5.4.2010 13:50:44)
Aha....to jsem netušila, že něco takového vůbec existuje - ačkoliv ...aha.Díky
|
|
|
|
|
| *beru* | 
|
(5.4.2010 17:51:46)
Ahojky, já jsem si bulímií prošla, je to opravdu hrozné. Zaplatila jsem si kurz na www.anabell.cz a moc mi to pomohlo, vlastně úplně. Poctivě jsem všechno plnila podle jejich rad, taky jsem si koupila nějaké knihy a četla v nich a opravdu mi to moc pomohlo. Už je to 5 let, občas se mi jakoby vrátí ataka, ale zvládnu to. Je třeba si tento problém přiznat a bojovat, neni za co se stydět. Držím strašně moc palečky.
|
|
|
| Winky | •
|
(5.4.2010 13:38:11)
manžel o tom neví? To teda "klobouk dolů", neumím si představit že by to šlo ututlat např. před mým mužem.....
Po takové době - těžko radit, co všechno jsi zkoušela abys přestala? Co je tvoje nejsilnější nutkání, proč chceš/musíš být štíhlá?
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 14:18:07)
Neví o tom, protože to nedělám, když je doma, nebo počkám, až jde spát a pak jdu zvracet. Jednou už měl podezření, ale vyvrátila jsem mu to. Spouštěč nevím, není to u mně o štíhlosti, já při těhle záchvatech přibírám, protože sním neskutečné množství jídla a nemůžu jít většinou zvracet hned, takže toho dost strávím. Já když máme něco dobrého k jídlu, tak se občas nedokážu ovládnout, sním toho hrozné množství a pak si řeknu, že když už, tak už, narvu do sebe půl lednice ... Jenže vařit kvůli dětem musím, nejde že bych měla v lednici jen mrkev.
|
|
|
| Terinka4444 | 
|
(5.4.2010 13:48:40)
Je to nemoc, hodně silná a zákeřná nemoc a už ti trvá moc dlouho. bez lékařského zákroku to nezvládneš. To je téměř nemožné. Rychle se rozveď a běž se léčit, dokud ještě dokážeš jíst a nezvracet.
|
|
| papandrea | 
|
(5.4.2010 13:55:23)
Já bych na nic nečekala a po 12ti letech neúspěchu bych šla k doktorovi co nejdřív.Pokud se to manžel do dnešního dne nedověděl nemusíš mu dál nic říkal,doktor mu to nepoví.A tvoje zdraví je přednější už kvůli dětem musíš být silná.S touto nemocí toho sama moc neuděláš a zkolabovat,nebo umřít můžeš kdykoli,tak na nic nečekej a nech si pomoci.Po 12ti letech může být tvůj zdravotní stav dost vážný a pokud nebudeš schopna se o děti postarat,zůstanou manželovi.Na tvém místě bych se dala do kupy dřív než si toho někdo všimne.Rozvod ti na síle spíše ubere.Přeji hodně štěstí a síly to zvládnout
|
|
| Tvoje horší já |
|
(5.4.2010 13:58:36)
To je mi líto, strašně moc. Nevím, jak ti pomoc.
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 14:19:59)
Dík, že mě neodsuzujete. Moji rodiče to věděli a akorát mi říkali, jak jsou mnou zhnuseni, stejně tak bývalý přítel. Už se to bojím někomu říct.
|
| štěpánka | •
|
(5.4.2010 14:47:40)
Proč by tady na diskusi měl být někdo zhnusen tvými problémy? Tví blízcí by si měli o této nemoci nejdříve něco zjistit. Bulimie je psychická nemoc, ty se musíš léčit, zajdi za Dr dříve než bude pro tebe pozdě. Rozvod tvou nemoc spíš zhorší než zlepší. Držím palce, ať najdeš sílu jít se léčit. A existuje lékařské tajmeství, takže tvůj manžel se nic dozvědět nemusí. 
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 14:52:39)
Naši si myslí, že jsem z toho dáááávno venku. Odstěhovala jsem se v 18ti, to je deset let zpátky. Nechci aby o tom někdo věděl, je mi trapně, že se neumím ovládat. Fakt jsem se snažila, ale mám hrozně slabou vůli a prostě je to silnější než já.
|
| Káťa,2 kluci | 
|
(5.4.2010 15:06:17)
Kunhuutko - tohle už není o slabé vůli či jakékoliv Tvojí slabině. Je to psychosomatické onemocnění. Psychický stav může být spouštěč, ale nemoc přejde do stadia, kdy ji sama vědomě ovládat nemůžeš. To co dřív spouštělo čistě tvoje vědomí (zvracení), postupně přichází reflexivně (tzn. neovladatelně).
Obviňování sebe sama v tomhle případě může věc, myslím, ještě zhoršit.
Nevím, odkud jsi, ale pracovišť, kde se tímto problémem zabývají určitě pár bude.
jukni sem:
http://www.pppinfo.cz/kontakt_list.asp
|
| Káťa,2 kluci |
|
(5.4.2010 15:06:35)
omlouvám se za zkomolení nicku
|
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:09:14)
A jakým způsobem se to léčí? Protože hospitalizaci si kvůli dětem a práci samozřejmě nemůžu dovolit... antidepresivy?
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:17:56)
Jenže u mně je spouštěč jídlo... když mi něco chutná, neumím si dát jen trošku, musím sníst VŠECHNO.
|
| Káťa,2 kluci |
|
(5.4.2010 15:21:58)
Myslím, že JÍDLO je jen zástupný spouštěč - bude to mít nějakou hlubší příčinu.
Určitě v tom často sehrají role nějaké neurózy nebo citové deprivace. Může to být něco, co spadá do dětství apod.
Ale to jsou z mojí strany čistě spekulace.
Jen si myslím, že jádro problému není v neschopnosti odolat jídlu, ta neschopnost má svou přičinu.
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:27:21)
Já jsem od malička dost žravá, pořád jsem tloustla a tloustla. Pak jsem jednou četla článek o bulimii, ve 14ti letech, a přišlo mi to jako super způsob, jak jíst všechno co mi chutná a přitom netloustnout. A už to bylo. Když jsem začala, tak jsem pak vždycky vydržela pár dní nejíst, takže jsem se dostala na normální váhu a od té doby zvracím.
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:36:40)
Možná je to pravda, já jsem odjakživa posedlá svojí váhou. Štíhlost je pro mně životním cílem. Máma měla odjakživa problém s váhou a nechtěla, abych na tom byla stejně, tak mi od malička říkala, ať nejím, že budu tlustá. První dietu jsem držela v 10ti letech.
|
|
|
|
|
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:28:48)
Když jsem sama doma a nudím se, většinou. Nebo když jde manžel brzo spát a vím, že můžu.
|
|
|
| Trumpetka | •
|
(5.4.2010 15:25:50)
Kunhu, vím velice dobře o čem píšeš. I já v tom lítala hodně let. Nedělala jsem to kvůli štíhlosti pouze kvůli tomu, že jsem chtěla sníst všechno. Třeba knedlo zelo vepřo, nakrájenej bůček, chodila jsem do krámu a tam si kupovala třeba 6 druhů salámu slanin a tak a doma to všechno naráz sežrala a pak vyklopila. Fakt mi šlo jen o to vychutnat si jídlo. Haldu jídla. Zastavilo se to ve mě až když jsem se přestěhovala, odešla jsem od chlapa, který taky nic nepoznal. Já byla sama a řekla jsem si, že je čas přestat. Zvracela jsem tak 6 let, kdy nikdo nic nepoznal. Dala jsem si něco v restauraci, odešla jsem na wc a tak to vyklopila. Určitě to už máš taky tak naučené, že to jde jak po másle. Já skončila postupně, ale jistě. Jde o to si to jídlo prostě začít postupně odříkat. Neříkám naráz, zkus postupně. Pomalu a pomalu to opouštěj, až najednou zjistíš, že jsi z toho venku. Opouštěj ty hrozný porce, dávej míň a míň. Nevím co k tomu víc napsat.
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:30:41)
To já se právě snažím, už pár let. Jenže se ovládám pár dní, a pak mě ty chutě prostě přemůžou. Snažím si dát si jednu kostičku čokolády místo celé, ale nemůžu.
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:39:54)
Dá se vůbec z PPP úplně uzdravit?
|
|
| Šešule | 
|
(5.4.2010 16:08:20)
Říká se, že ne. Údajně je to jako s alkoholismem- dá se jen abstinovat, ale jako ostatní už ten člověk nebude nikdy, už si nemůže dovolit stejné věci.
Já měla PPP krátce, ale trvalo mi rok, než jsem se naučila jíst normálně a bez toho, aby mě u toho pronásledovaly různé myšlenky. Teď jsem v pohodě, ale vím, že kdybych třeba začala držet dietu, dostanu se do průseru rychleji, než někdo, kdo PPP nikdy neměl.
|
|
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 15:50:50)
Já se právě obávám, že dneska je to o té váze hodně... v práci, kterou dělám, musím vypadat reprezentativně a to by s velkým zadkem a pneumatikou na břiše nešlo. Taky manžel mi občas říkal, že moc jím, i když jsem zrovna měla dobré období a jedla jsem velmi zdravě, ale on sám jí dvakrát denně, takže mu všechno připadá moc. Plácám se v tom už tolik let, že si ani nepamatuju, jaké to bylo, když jsem ještě jedla normálně.
|
| štěpánka | •
|
(5.4.2010 15:57:20)
Kunhutko,
tak si hlavně přestaň namlouvat, že to neděláš kvůli štíhlosti - jak jsi psala původně. Děláš a ani o tom nevíš. Asi se nemáš moc ráda, problémy s manželstvím ti nepřidaly. potřebuješ pomoc zvenku, sama to těžko zvládneš. První krok je, abys přijala sama sebe, bez podmínek spojených s jedením - nejedením.
Znám holku (anorektičku), co je z toho "venku", ale má nařízený budík a jí v přesných časových odstupech, malé porce a jí zdravě. Je štíhlá a je "z toho venku", když se přestane hlídat, spadne do toho zpět (2x se jí to stalo, znovu se vyhrabala), má rodinu, děti, manžela, je spokojená ale riziko návratu je tu furt. Jako u alkoholu, u drog,....
Držím palce!
|
|
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 16:12:26)
Já jsem ve svém nejhorším období měla 85kg a věř, že se ke mně lidé chovali jinak. Ne hůř, ale hlavně chlapi mě nebrali tak jako teď, a to i kámoši. Teď když vypadám k světu (a pořád mám pár kilo navíc, 66 kilo na 170 cm) tak mi nějak víc vycházejí vstříc, v práci i v soukromí.
|
|
|
|
| Kunhutkaa |
|
(5.4.2010 17:15:16)
Asi je to i tom sebevědomí, neříkám že ne, ale já pracuji jako obchodní zástupce, živí mě provize, a živily mě mnohem hůř, když jsem měla přes těch 80 kilo... teď jsem myslím docela pěkná ženská a ti chlapi mi dávají většinou mnohem lepší podmínky.
|
|
|
|
| Katla | 
|
(5.4.2010 16:35:41)
Já mám 63 kg na 165 cm a nemám navíc nic!
Máš pokřivené vnímáné vlastní postavy 
|
| Katla |
|
(5.4.2010 18:30:36)
jen jsem na vaše rady koupila a pojídám ten chrom - bez výsledku zatím
|
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)