| Petra Malá |
 |
(18.6.2010 8:17:15) Neměla jsem dceru hned po porodu na břiše ani u sebe, až druhý den.Byla jsem jakoby mimo kvůli velké ztrátě krve. Jenže problémy nemám já ani malá, je jí rok a je to naprosto spokojené pohodové mimi, dobře spí, dobře jí, není vzteklá, nic z toho co čtu občas na dámských webovkách. Myslíte, že se to odloučení těsně po porodu projeví třeba až v pubertě? Kojená byla půl roku, pak nechtěla moje mléko, přešla v klidu na UM a přispívá dobře. Následky separace mám čekat nebo to hodit za hlavu? Moc děkuji za odpovědi.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:21:31) Je důlečitý a u vás patrně proběhl velmi dobře. Bonding je totož vytváření vazby mezi matkou a novorozenětem/dítětem, a to vytváření probíhá v každou chvíli, kdy je dítě u matky v náručí, kijí, mazlí se, povídají si, nosí ho, chová. To, co máš možní na myslí, je využití prvních hodin k intenzivní podpoře bondingu, kdy je matk ai dítě jakoby nejpřipravenější se do toho pustit. O to jste přišli, je to škoda, ale dá se to následně domazlit
|
|
| mmmoravankaaa | 
 |
(18.6.2010 8:22:02) a naše matky nás neměly u sebe vůbec a máme nějaké následky?prý nás vozily jen na kojení a zase odvezli ,těch pár hodin nehraje roli a co třeba když musí být mimi dlouho v inkubátoru- několik měsíců -má následky? ,myslím ,že ne ...
|
| mmmoravankaaa | 
 |
(18.6.2010 8:24:18) a po cís aři ti ho taky hned nedají...
|
| Dagmar Bartůšková | 
 |
(18.6.2010 8:26:42) po císaři jsem ani nelezla, těžko bych se postarala o mimi...stačilo, že mi ho vozili na kojení...
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:29:37) Stačilo by, kdyby tam s tebou byl někdo z rodiny nebo sestra "na zavolání". Je to jen otízka změny myšlní a rutiny na odděleních.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:28:50) I po císaři to jde, v zemích, kde se o tom ví a počítá se s tím, je (zdravé) dítě po sekci nejprve tuleno matce k obličejí (i když je tato třeba v celkové), pak je v náručí otce a po převezení matky na pokoj je buď celá rodina pohromadě, nebo je miminko u matky a v případě potřeby pčijde sestra a matce pomůže. Miminko na dětském je velká výjimka. U nás je to stále otázka velmi asertivní domluvy s personálem neonatologie,a le mín už o několik případech, kdy to takhle v ČR proběhlo.
|
| Dagmar Bartůšková | 
 |
(18.6.2010 8:31:04) Markéto já měla co dělat sama se sebou, ono bejt pár hodin po přeříznutí břišních svalů a díře v děloze je s normoš porodem fakt nesrovnatelný, ten stav poté je tisíckrát horší, mám možnost srovnání, ptž na rozdíl od předchozích normoš porodů moje poslední dítko přišlo na svět sekcí...tatínek s námi být nemohl, staral se o zbytek rodiny...
|
| Dagmar Bartůšková | 
 |
(18.6.2010 8:32:39) Btw moji starší byli od porodu se mnou a každej jsou úplně jinej...prostřední je prudič a introvert...ono je snadné něco hodit hned na poporodní odloučení
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:36:54) Esssi, mluvila jsem se řenami, které to měly "zařízené". Měly s sebou dulu, jedna dítě v posteli hodinu po porodu (v epi). Druhé dvě v celkové, dítě bylo s tatínkem a dulou, dokud se neprobraly. Na díru v bčiše si nestěžovaly, asi to pocit z toho, že jsou s dítětem, přebil.
|
| Dagmar Bartůšková | 
 |
(18.6.2010 8:38:36) Markét no tak asi jo,no já měla císaře akutního, já nic domluvit nestíhala, prostě mě po monitoru nepustili už domů...
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:47:35) Jasně, to je pak v ČR o dost těžší. Věřím, že moje dcery už tohle budou mít samozřejmé, v US, Německu atd pochopení těchto zákonitostí a zařízení se z praktického hlediska přišlo před těmi 20, 30 lety, tak snad to u nás taky takhle půjde.
|
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 8:47:51) Essi, ono by bylo právě mnohem lepší, kdyby ten "dobrý start" byl podpořen celým tim systémem. v zahraničí si nemusíš nic domlouvat, tam to dítě sami aktivně přikládají k tobě
|
| MrakovaK | 
 |
(18.6.2010 22:50:52) taky ne všude..
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
 |
(18.6.2010 8:33:51) Dneska se z toho dělá věda.Myslím, že na utváření osobnosti dítěte a vztahu s matkou je x faktorů.
|
| Dagmar Bartůšková | 
 |
(18.6.2010 8:34:34) Jano právě, pořád se snažíme něco mít pod kontrolou...a těch faktorů je opravdu hodně...
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:44:24) Jistěže, ale některé faktoru může zvýraznit právě emořní a hormonální naladění po porodu. Když to vezmu do extrému, nedávno proběhl v konech film o narkomence, kterou nezměnilo ani narození dítěte, ani za tím nechodila. Otázkou zůstává, jak by to vypadalo, kdyby se jim jako dvojici matka dítě někdo po porodu intenzivně věnoval, drže je spolu, podpořil ji v jejích mateřských kompetencích, jestli by se přeci jen něco nezměnilo. Očekávat, že každému po porodu automaticky naskočí matečské chování, i když si na dítě ani nesáhne, je velmi bláhové, v lecšems pomůžou naše dobré rodinné vzory, ale nelze spoléhat na to, že je má každý. Původní výzkum Kennela a Klause ze 70. let (situace v US jako tehdy u nás, porod po medikací, týdenní izolace, žádná podpora kojení) byl prováděn právě na socálně handicapovaných matkách a ty rozdíly v podpoře primárního kontaktu byly znát i po roce, matky, kterým byl umožněn, byly na dítě napojenější, snáze rozlišovaly jejich potřeby, byly méně nakloněné ho opustit. V dnešní době a u běžnějších žen je situace samozřejmě o něco méně vyhranění, ale to neznamená, že by se nad tím dalo mávnout rukou, zvlášť je-li zkušenost, že to jde i ve velkách institucích (viz např. stránky velké fakultní nemocnice ve Frankfurtu, která považuje primární kontakt a jeho podporu za jednu z klíčových priorit).
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:45:11) taky se omlouvám za překlepy, nemám tu českou znakovou sadu.
|
|
|
| jana38 |
 |
(18.6.2010 8:54:14) Jano, ano dneska se bohužel musí dělat věda z něčeho, co je naprosto přirozená věc a která funguje samovolně v přírodě tisíce let. Nebo už jsi slyšela o nějaké samici savce ve volné přírodě, která by po porodu nebondingovala?
To akorát my lidé jsme si mysleli, že dokážeme přírodu "očůrat" a zajištěním té nejsterilnější lékařské péče pro novorozence místo matčiny náruče stvořit lepšího člověka, abysme po pár desítkách let zase horko těžko tyto nesmyslné rutiny separace novorozenců odbourávali... V západní Evropě se to už povedlo před třiceti lety, no snad tyhle nesmyslné hrůzy z poloviny minulého století brzo zmizí i z českých porodnic a bonding bude první volba a ne věc asertivity.
Mmch podívej se, jak velká část populace trpí psychickými problémy, alergiemi, opravdu si myslíš, že raná poporodní separace k tomu nepřispívá?
|
| Luc. |
 |
(18.6.2010 9:08:39) "Mmch podívej se, jak velká část populace trpí psychickými problémy, alergiemi, opravdu si myslíš, že raná poporodní separace k tomu nepřispívá? "
dost přeháníš  Chce snad tvrdit, že ddítě, které se nepřitulí k mamince hned, ale po pár hodinách bude trpět alergiemi?   
Příčiny alergií a psychických potíží bych hledala úplně někde jinde.
|
| Anuška | •
 |
(18.6.2010 11:43:55) Je prokázáno, že děti, které nejsou ihned položeny na matčinu hruď a opravdu nerušeně bondingovány, mají sníženou imuninu, vyšší možnost výskytu potravinových alergií a podobně. Zkusím to dohledat, teď nejsem doma. Laicky řečeno, v prvních minutách dochází k osidlování novorozence bakteriemi, která mají pro jeho život nesmírný význam. Nebond. děti na sebe nachytají nemocniční bakterie, bakterie personálu...
Našla jsem to loni v září, když jsem si celá vykolejená přinesla výsledky z alergo- imunologie mé prvorozené. Zdroj informací to byl opravdu vážený, neměla jsem potřebu pochybovat.
|
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
 |
(18.6.2010 11:31:31) Marketo, to co pises, je pro mne potesujici, zjistuji, ze to s tim prvotnim bondingem po sekci u mne nebylo tak zle. Dceru mi na sale tulili k obliceji a pak jsem ji volnou rukou i hladila, pote ji predali tatinkovi a ten ji nosil v naruci, dokud mne nezasili /a ze to trvalo opravdu dlouho, skoro dve hodiny/.Nez mne vezli na JIP, byli jsme spolu pul hodiny pred salem a ja mela Belu pod perinou Bylo nad ranem, kdyz jsem dorazila na JIP a za chvili mi ji znova privezli na ponuchnani a prilozeni a pak jeste nekolikrat, nez mi odpoledne propustili na muj pokoj, kde uz se mnou pak byla ona i manzel.Mela jsem zato, ze ten "pravy bonding" vypada jinak. /Jen teda netusim, proc je to ted takova knouraci a vztekla holcicka, kdyz mne mela od zacatku pro sebe, z nasi postele prakticky nevylezla a pokud jo, tak do satku a prsa mi okupuje doted ./
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 11:42:34) Skranuško , je to asi to nej, co se dá v kontxtu sekce udělat. A vzteklý dvouleťák? No prostě ví, co chce, a má v tobě jistotu, že to chtít může :)) Že ji nezavrhneš, ať bude jakákoli. To je pro život velké plus.
|
| Pole levandulové | 
 |
(18.6.2010 11:46:48) Marketo, asi mas pravdu. A vzteka se teda fest a to ji teprv bude 14 mesicu. No, bude jeste veselo.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 11:49:45) To bude, však je to holka sebejistá :) Hele a třeba překvapí a všechno si to odbude jako mimino a pak to bude ta nejzlatější puberťačka
|
| Pole levandulové | 
 |
(18.6.2010 11:54:17) No, kezby. S brachou je to opacne, ten byl klidas, vztekani v obchode od nej neznam, ale ji si uz ted dovedu velmi dobre predstavit, jak se bude valet mezi regalama a svym zvucnym jecakem vrestet, kdyz nebude po jejim. On obcas predvede hysteracek ted, v peti letech, ale da se to zvladnout, je takovej vic usmivaci a komunikativni s okolim, ona na usmev od cizich odpovida zamracenim. No, buhvi, co nas ceka, ale nudit se nejspis nebudeme.
|
|
|
| Bellana |
 |
(18.6.2010 11:53:29) Myslím, že je zavádějící myslet si, že spokojené děti jsou hodné a mírné děti. Moje domarodá bondovaná holčika je alter ego Damiana z filmu Přichází Satan No dobře, trošku přeháním, ale když dostane záchvatu vzteku, hledám ve zlatých stránkách číslo na exorcistu
|
| Pole levandulové | 
 |
(18.6.2010 11:54:58) Bellano, az to cislo najdes, dej mi tip, nejspis se nam bude hodit
|
|
|
|
|
|
| Kahlan+5 | 
 |
(18.6.2010 15:02:06) Markéto,
tak přesně takhle proběhl můj třetí porod v zahranici, jediny cisar. Nejdrive jsem ho mela u hlavy, drzel ho tatinek, pak ho tatinek nosil a choval, a hodinu po vyjmuti z bricha uz jsem ho mela u sebe na posteli, poprve se prisal a vydrzel pul hodiny pit (dve starsi deti porozene normalne tedy tohle nezvladly) Narodil se v 19h a od tech 20h byl vetsinu casu u mne v posteli, skoro porad byl prisosnuty (byl hodne malinkej 2370g, 3 tydny pred TP). Behem te noci jsem jeste necitila nohy, mela jsme zavedeny katetr, ale veskery personal se nijak nedivil, ze chci mit maleho u sebe. Jeho peci (prebalovani, noseni, umyvani) prevzal tatinek (byl s nami), pro starsi deti jsme meli hlidani. Pro mne cisar byl prakticky bezbolestna zalezitost a rada na ty prvni dny v porodnici vzpominam, byla to pro nas s manzelem takova dovolena bez deti (tedy jen s tim jednim). Kdo ma tri a vic, pochopi
|
|
|
| Libii | 
 |
(18.6.2010 8:55:10) Tak já mám obě dcerky císařem, hned jak je vyndaly, tak mi je přitulily alepson nachvíli k obličeji. Pak jsem je viděla až k večeru, kdy už jsem byla schopná jakš-takš vstanout a na druhý den na požádání jsem je měla i mimo kojení u sebe, na noc je ale odvážely.
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 8:58:18) Tak to je pěkný přístup  
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:26:21) mmmmoravanko, některé děti ano, zrovna v některé z minulých diskusí o tom jedna žena psala. Podstatné je, jak je matka sociálně zralá ten neodstatečný primární kontakt později kompenzovat - mazlením, chováním, nošením, kojením (nebo chováním u krmení UM). Některá dvojice matka-dítě to překoná bez následků, jiná si odnese menší šrámy, které dokáže časem zacelit, a nějaké malé procento do toho nedokáže naskočit už nikdy nebo jen s velkými obtížemi.
|
| mmmoravankaaa | 
 |
(18.6.2010 8:36:45) samozřejmě že jsem pro primární kontakt ,ale když to nejde ,tak si myslím ,že si matka nemusí dělat výčitky ..prostě za to memůže a musí to dohnat potom, zase svádět celý život vše na to ,že nebyla hned po porodu s dítětem je asi bláhové...měla jsem 3 císaře a děti mi daly až 2 den ,taky bych je chtěla hned ,ale u nás v nemoc.to nešlo -na jipce být nemohly s tím nic nenaděláš...
|
| hrúda |
 |
(18.6.2010 9:07:35) Píšeš, že si matka nemusí dělat výčitky, pokud k velmi brzké podpoře bondingu nedošlo. Jenže on ten instinkt, pudová složka osobnosti velmi často převáží jakékoli rozumové argumenty. Mateřský pud nám velí mládě- dítě chránit, pokud nám v tom něco zabrání, může se stát, že to bude mít určitý negativní vliv na naši pohodu. A potom je opravdu vhodné si říci: Ano, vše nebylo tak, jak mělo být, vrátit to nelze, ale udělám vše pro to, abych byla já i dítě v klidu.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 9:13:59) Lalial, mám čerstvou zkušenost své švagrové. Rodila sekcí, děti jim na pooperační vozili na kojení, a měly si zazvonit, až je budou chtít odnést. Mysleli to jistě dobře, aby dostali dost času, ale švagrová to komentovala: mrtvěla mi ruka, jak na ní malá ležela, nemohla jsem se pohnout, ale zazvonit jsem nedokázala, čekala jsem, až sami přijdou. Copak to jde, ZAZVONIT, ABY TI ODNESLI DÍTĚ?!
Bylo mi fakt smutno. Byla na potřeby dcerky krásně intuitivně napojená, cítila, že je správné, když "novorozená" matka dítě neopouští, a musela v našem systému nechat zvítězit rozum, protože neměla možnost být někde, kde by mohla být se svám dítětem a s někým, kdo by jim pomáhal. Naštěstí se dtuhý den dostali i s mužem na nadstandard a mohli si to všichni začít vynahrazovat.
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 9:16:08) "zazvonit jsem nedokázala" - chápu dobře, že myslela psychicky..?
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 10:34:01) Jo, psychicky. Prostě pro ni byl akt zažádání o oddělení od novorozenetě naprosto neuskutečnitelný.
|
|
|
| hrúda |
 |
(18.6.2010 9:20:11) Markéto, alespoň že se to poměrně rychle vyřešilo a mohli být všichni pohromadě. Já si dodnes vzpomínám na dobu před mým prvním porodem. V dané porodnici jsou matky po SC v jiném patře než jejich novorozené děti, jsou v podstatě zcela odkázány na to, kdy si jejich dítě vyječí odvoz k nim. A když si vzpomenu, jak mého syna napájeli čajem, aby vydržel pod světlem a nebrečel, tak si vcelku dokážu představit, jak to omezit. Jedna mladá prvomatka byla na JIP cca 4 dny, od druhého dne se co tři hodiny sunula podél zábradlí k výtahu, aby se dostala k dítěti. Musím říci, že mi jí bylo neskutečně líto.
|
|
|
|
|
|
|
| neznámá |
 |
(18.6.2010 8:27:39) Důležitý je hlavně pro maminky. A to ještě jak pro který. Některá to hodí za hlavu, další se na to upne a bude se v ne/bodingu babrat do konce života.
|
| Petra Malá |
 |
(18.6.2010 8:30:58) Hrabat se v tom nechci, ale jedna maminka psala, že hyperaktivita u prvńáčka byla právě z důvodu separace po porodu. Tak snad to bude v pořádku. Děkuji vám .
|
| neznámá |
 |
(18.6.2010 8:38:33) Podle mého endokrinologa hyperaktivita a dysporuchy se vyvijí v těhotenství a má na to pravděpodobně vliv štítná žláza matky. Proto se teď testuje u těhotných štítná žláza, probíhá zkoumání na toto téma.
Jetli tomu věřit nevím. Ale věřím tomu víc, než vlivu budingu na hyperaktivitu.
|
| neznámá |
 |
(18.6.2010 8:40:47)
omlouvám se za chyby.
|
|
|
| DENISA |
 |
(18.6.2010 9:29:19) Tak to bych chtala vedet, kterej odbornik to s takovou presnosti u toho prvnacka zjistil
|
| Epepe | 
 |
(18.6.2010 9:30:46) Jo, a Deniso, to zapomenutí v obchoďáku může být taky trauma na celý život.
|
|
|
|
| Lenka a dva kluci | 
 |
(18.6.2010 8:32:31) nevim miluju obe deti jsou a jsme moc spokojeni jedno bylo přiloženo druhé nebylo myslím že je to spíše o dalším živote maminy a malého pokud si vezmu do hlavy že nebylo přiloženo tak bude jiné dle meho zaleží přece na lasce v celem živote je prd platny když bylo hned dáno k matce když po další život by stala za prd nevim zda jsem to napsala srozumitelne jen bych proste na tom nestavela svet
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:34:15) Kdyby u matky a dítěte bonding opravdu neproběhl, tak se v tom fakt babrat nebude, bude jí dítě ukradené a jaké to má důsledky pro dítě, které není napojené na matečskou osobu, těch příkladů jsou plné kojeňáky. Nicméně bonding nakonec proběhne u témeř každé dvojice marka-dítě, je to totiž "navazování vztahu". Jen ti, kterým v tom nebylo pomoženo časným kontaktem, s tím mohou mít více práce.
|
|
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
 |
(18.6.2010 8:36:08) no ja znam matku, ktera jeste sveho problemoveho 25-leteho syna omlouva tim, ze prozivala stres kdyz s nim byla tehotna .
|
| Jenda00 | 
 |
(18.6.2010 8:46:08) tak tomu bych ale i věřila, určitě víc než tomu, že hyperaktivní dítě je kvůůli tomu, že nebyl bonding. Sres a pokud byl delší dobu v těhotenství, tak vliv na človíčka mít může.
Já jsem po císaři s dvojčaty mohla jít znovu tento...smajlík proto tady není, absolutně žádný problém, žádná bolest , nic, krásně jsem se hojila, možná maličko hůře vstávala první den, ale děti jsem viděla naživo také až druhý den, a žádný problém......, pokud je dítě chtěné, očekávané s láskou nevěřím an tyhle řeči o bondingu.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 8:51:07) Ještě jednou opakuju, že bonding jako navázání vztahu u vás proběhl, neproběhla jen podpora ranného bondingu. Pokud jsi motivovaná jinými než hormonálními zdroji, patrně tu nepodporu dokážeš kompenzovat, zvlášť jestli o tom, že je dobré kompenzovat víš. Myslím, že i proto je o tom dobré mluvit, aby ženy věděli, že domazlovat je normální a zdravé.
S vlivem na hyperaktivitu jsem absenci promárního kontaktu spojovat nikdy neviděla, a že jsem už těch odbornějších textů četla. Obecně jde hlavě o emočná a psychické projevy (které mohou samozřejmě somatizovat), hyperaktivitu vudím spíš jako neurologický problém.
|
| kili | •
 |
(18.6.2010 8:54:33) - ranný bonding je co ?
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 8:55:24) To je bonding, který se pěstuje zjara   
|
| kili | •
 |
(18.6.2010 9:02:39) - aha, no, takové vysvětlení ilustruje dostatečně povědomí o věci, ke které se vyjadřujete
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(18.6.2010 9:06:56) No jo, na mě je ještě brzo ráno, no :)))
|
|
|
|
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
 |
(18.6.2010 9:25:26) jendo promin. Stres z tehotenstvi mozna ma vliv na urcite obdobi po porodu. Ale v 25 letech jde spise o celkovou rodinnou situaci a vychovu.
Prectete si co o tom pise Matejcek. Vsechno se da totiz dohnat. A misto svalovani viny na stres v tehu jako zminena pani, radeji hledat duvody i jinde.
|
|
|
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 8:40:32) Tak pro někoho je důležitý být s dítětem, pro někoho je důležitý mít nový auto, pro jinýho je důležitý mít milence, pro dalšího je důležitý jeho domácí mazlíček   To záleží na každým jednotlivci, ne?
|
|
| Staronová.luc | 
 |
(18.6.2010 8:45:41) Petro, prosím tě hoď to za hlavu. Dnes se s tím moc nadělá a slabší povahy, které neměly z jakýchkoli důvodů miminko hned u sebe z toho mají stresy a bojí se následků separace, jak píšeš. Je to blbina. Mě vozili starší děti jen po 3 hodinách na kojení a v noci vůbec, naopak mladšího jsem měla hned u sebe a vůůůbec žádný rozdíl nepociťuju. Vztah s dětma mám úžasný a žádná negativa se neprojevila ani v pubertě. Jediné co můžu říct, že u nejmladšího jsem si po porodu moc neodpočinula 
|
|
| Epepe | 
 |
(18.6.2010 8:58:44) Výbušné téma.
Jestli ne, tak za mě: ano, je důležitý. Je mi moc líto, že mi nebyl umožněn a myslím, že jsem se kvůli tomu se synem sžívala o moc déle.
|
|
| Bellana |
 |
(18.6.2010 8:59:23) Bonding důležitý je, protože je to navázání vztahu mezi matkou a dítětem Už to tu psala Markéta - k tomu dojde ve většině případů. Pokud se dvojici matka-dítě umožní raný nepřerušovaný kontakt, je navázání vztahu snazší, protože příroda to má tak vymyšlené, že v prvních hodinách po porodu fungují mechanismy, které tomu napomáhají. Nicméně, jako lidi se už nespoléháme jen na přírodu, takže pokud z nějakého důvodu nevyužijeme ten hormonální rauš, který nám dává k dispozici, tak jsme schopni vytvořit si vzájemný vztah s dětmi i později. Podle mého jednoduchého uvažování je fajn udělat všechno pro to, aby se miminko a maminka nemuseli v prvních hodinách po porodu odloučit, aby se mohli v klidu seznámit a prožít si to, co z mojí zkušenosti připomíná lásku na první pohled... prostě obrovský nával citů, emoce, co stříkají i ušima a totální zamilování. není to všespásné a byla by blbost tvrdit, že bonding zachrání všechno a zbytek rodičovství je snadný. Ale pomůže to do začátku a to je určitě dobrá věc. Pokud se raná podora bondingu nepodaří, tak určitě není potřeba si řezat žíly, ale naopak je nejlepší se s miminkem hodně mazlit, tulit, kojit ho, spát s ním, nosit ho... všechno se dá dohnat. Mateřská náruč je lék, který by se měl dávkovat v míře větší než velké 
|
| zuni | 
 |
(18.6.2010 9:02:58) Hezky napsáno. Když to vezmeme z opačného konce - ženy, které jste skutečně měly fyzický kontakt s dítětem hned po narození, byla to strašná zkušenost kterou znovu nechcete zažít? - nebo naopak...? 
|
|
| Epepe | 
 |
(18.6.2010 9:10:17) Přesně. A když ležím na pokoji vedle sesterny a celou noc slyším, jak tam pláčou miminka a mezi nimi nejspíš i to moje, tak to člověku při té poporodní hormonální smršti teda nepřidá.
|
| Bellana |
 |
(18.6.2010 9:15:51) Nepřidá, to je jasné. I když nemáme srst a čtyři nohy a leccos si vysvětlíme hlavou, tak na té základní úrovni máme pořád ještě hodně společného se zvířaty... a nemůžeme úplně ingnorovat to, že kromě rozumu máme taky pudy a instinkty. A myslím, že instinkt matky je být s miminkem a instinkt miminka je být s maminkou. Na to nepotřebujeme odbornou literaturu a sáhodlouhé diskuse, aby nám tenhle úplně jednoduchý závěr došel... že miminko patří k mamince. Na druhou stranu je fajn, že ten rozum (aspoň občas) máme a když chvíli ignorujeme instinkty (nebo jsme nuceni ignorovat instinkty), tak ještě pořád pak můžeme použít hlavu a všechno napravit. Zamilovat se dá na první pohled... ale zamilovat se dá i na druhý nebo na třetí pohled. Na kvalitu vztahu mají vliv i jiné věci
|
|
|
|
| Bellana |
 |
(18.6.2010 9:03:19) A když už jsem tady, využiju příležitosti a pozvu vás do skupiny na Facebooku. Jmenuje se "Podporujeme bonding" a má za úkol informovat, radit, sdílet... všechno o podpoře ranéko kontaktu maminky a miminka: http://www.facebook.com/group.php?gid=121031404592313&ref=ts
|
|
| Jaana2 | 
 |
(18.6.2010 9:05:52) hoď to za hlavu. Dceru jsem měla u sebe až víc po půl dnu ( na břiše vůbec, jen mi ji ukázali a musela mazat na ošetření), dneska je jí 18 a je to bezva holka a máme bezve vztah. A to jsem ji ještě měla v době, kdy je v porodnici koupaly sestřičky a když některé mamince fakt nebylo dobře , tak jí miminko na půl noci odvezly , aby se maminka vyspala ( přes den byly miminka na pokojích u maminek) . No a já mám s mojí mamkou taky velmi dobrý vztah a jak se rodilo dřív snad ani nemusím psát. BUď naprosto v klidu a užívej si miminka
|
|
| pinguinaa | 
 |
(18.6.2010 9:11:02) Petro, raný kontakt dítěte s matkou je opravdu důležitý. Co se týká důsledků, asi máš na mysli ty negativní, tak to může být velmi různé.
Dítě je z hlediska vývojové psychologie (Ericson)v prvních měsících života ve fázi tzv. bazální (základní) důvěry. Tato fáze je velmi důležitá protože se v ní utváří pocity vnitřní jistoty a nejistoty, pokud chybí BD, strach atd.
Pro dítě je přirozené být po porodu s matkou a je to nezbytné z hlediska nabývání jistoty (je v tzv. vnější děloze), protože v cizích rukou je zmatené, má strach, je to neznámé, nepříjemné a představuje to právě nejistotu.
Pokud je tedy téma bazální důvěry narušené, pak hrozí, podle osobnosti dítěte a dalších okolností, určité riziko nejistot, strachu, narušeného sebevědomí v životě. A to se může projevovat mnoha způsoby a v různých obdobích života.
Ale jak už psala Markéta, tento chybějící kontakt lze zhojovat "domazlováním".
Důsledky nedostatku nepřetržitého kontaktu po porodu pro matku se věnuje velmi podrobně klinická psycholožka Michaela Mrowetz, doporučuji vyhledat její texty.
|
| susu | •
 |
(18.6.2010 10:06:27) Co nejvíc ji vyděs, to jí fakt pomůže.
|
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
 |
(18.6.2010 9:17:24) Já si myslím, že bonding je o vytvoření takové té primární živočišné vazby. Samozřejmě následky absence bondingu lze domazlit, ale s bondingem je to jednodušší. Na druhou stranu, pokud je máma přesvědčená, že dítě mazlit netřeba, tak asi ani sebelepší bonding nepomůže. A přímá odpověď na otázku, ano, pro mě bonding je velmi důležitý. A právě při nějakých problémech při porodu je to podle mě o to důležitější a já si myslím, že ono by to šlo, jen se to musí personál naučit. Vypomoci může třeba i tatínek, kamarádka, dula...
|
|
| Hilly. |
 |
(18.6.2010 9:23:33) Myslím, že můžeš být klidná. Bonding spíš usnadňuje přirozené hormonální pochody po porodu, nástup laktace, zavinování dělohy, zmenší krvácení matky a jánevím už co všechno...vy jste to zvládli i bez něj, jinak to nešlo.Pokud by to mělo mít nějaký negativní vliv, tak už by se to dávno projevilo.
|
|
| DENISA |
 |
(18.6.2010 9:25:06) No je videt, ze je u vas vse v poho, mala je zdrava, a tak se na me nezlob za prisna slova, ale proc si proboha hledas problemy tam kde nejsou? To jako az zacne v puberte zlobit jako vsechny deti, tak si to pujdes hodit, protoze za to jiste muze to, ze jsi nemela bonding. Nechapu.
|
| Epepe | 
 |
(18.6.2010 9:27:53) Já si myslím, že miminko moc dobře chápe, že když ho dospělý opustí, nemá šanci. Takže ono na té sesterně na teplém lůžku v podstatě bojuje o holý život. Možná to na něm následky nezanechá, ale minimálně je to pro něj asi dost nepříjemné.
Když zapomeneš dítě v obchoďáku a ono tam brečí, tak si to taky pak vyčítáš.
|
| DENISA |
 |
(18.6.2010 9:49:19) No tak je nejlepsi matku, ktera nemohla sve dite kvuli velke ztrate krve u sebe mit, ujistit, ze se stalo neco strasneho, ze selhala, ze to urcite bude mit nejake nasledky. Uz jenom to, jak autorka ted, kdyz je vse v pohode a mimi taky, misto radovani se z tohoto stavu, resi co by, kdyby apod. Jak to tak vypada, tak se kvuli absenci bondingu bude nervovat cely zivot a svadet na to sebemensi problem s ditetem.
|
| pinguinaa | 
 |
(18.6.2010 9:56:54) Deniso, už tu mnohokrát zaznělo, že chybějící vytváření raného bondingu jde zhojit. Tím, že problém nepojmenuješ a budeš dělat, že není, tak se jen zhorší, to platí obecně.
Pokud z nějakého důvodu skutečně nejde vztah matky a dítěte po porodu zajistit, což je ale velmi výjimečná věc, nebot, jak již též bylo napsáno, v cizině se podporuje kontakt i po sekci, pak roli matky může nahradit otec a mít dítě na těle on. Toto se v zahraničí též běžně dělá.
|
|
| Epepe | 
 |
(18.6.2010 12:55:07) Deniso, napsala jsem, že jsem to zažila, a že mě to mrzí. I když vědomě vím, že za to nemůžu, přesto mě to mrzí. Reagovala jsem na tebe, ne na zakladatelku.
|
|
| Samarlu |
 |
(19.6.2010 16:59:02) Akorát je třeba dodat, že ho u sebe mít mohla. Kdekterá císařovna a problémová rodička by mohla, kdyby u ní u postele nechali sedět doprovod nebo kdyby měli víc sester, aby u nich seděla sestra a hlídala stav matky i dítěte. Ale "to my tu tak neděláme, sem návštěvy nesmí".
Ale v našem systému se na to sere a je na odd. málo personálu na to, aby u ní sestra dvě hodiny seděla, a držela dítě a dávala bacha, jestli matka neomdlívá a tak.
Ale tuhle v Třebíči se tohle šetření moc nevyplatilo, tak třeba to pomůže.
|
|
|
|
|
| sarmi | 
 |
(18.6.2010 9:38:36) pro nekoho je dulezity, nutny (nosis dite v sobe 9m, porodis ho a pak ti ho najednou odnesou...), nekdo si po porodu rad odfrkne a je rad, ze muze 3hodky odpocivat a nabrat sily. fakt bych si s tim hlavu nelamala. pokud chces bonding, trvej na nem. zaridit se musi kazdy tak, jak to citi a nemel by davat na rady jinych. jsi v tom ty a tvoje dite (manzel a dalsi deti). je to pouze vase vec.
|
|
|