Černá kronika |
|
(1.1.2011 21:06:55) Vy, které studuje, jakou máte podporu partnera? Bere nějak ohled na to, že studujute, třeba tak, že netrvá na teplý večeři, když ví, že se musíte učit nebo že vezme děti na výlet, aby jste měli na učení klid? Je na vás partner pyšný, že se vám studium daří? Ptám se proto, že jsem na manžela naštvaná. Musím odevzdat na začátku ledna vypracovanou práci z psychologie. Manžel je přes Vánoce doma, což pro mě znamená stání od rána do večera u sporáku. On kouká na TV a jakmile začnu psát na počítači, tak mě seřve, že ho to cvakání ruší. Práci jsem psala opravdu doslova po větách, odskakovala jsem mezi vařením vždy, když mě něco napadlo, přesto nadával. Dneska jsem si řekla, že to musím dopsat, takže jsem "cvakala" delší dobu. Nejprve prudil, že děti mají chuť na kokteil, že jsem jim ho slíbila atd. až jsem se zvedla a šla jim ho udělat a tím si samozřejmě zase přetrhla nit myšlenky. Pak jsem pokračovala, to ho vytočilo, takže teď si šel lehnout a mám relativně klid, ale jsem na něj fakt naštvaná. Nikdy mě za celý čtyři roky nijak psychicky nepodpořil, nepochválil, nepomohl s domácností nebo neodpustil nějakou povinnost. Pořád od něj jen slyším, že stejně mi ta škola bude k ničemu, na co si chci jako hrát atd. Fakt je, že uplatnění fakt asi nic moc mít nebudu, no ale proč mě pořád takhle sráží a znesnadńuje mi to, mě samotnou to mrzní a vzteká. A k tomu cvakání na PC - řekla bych, že ho štve, že prostě umím psát rychle všemi deseti a on písmenka hledá a datluje jedním prstem.
|
Stáňa * |
|
(1.1.2011 21:14:47) Mému manželovi vadí "cvakání" též. A to mám před bakalářkou a nás rodinný počítač je v ložnici. Jediné další místo, kam by bylo možné ho dát, je obývák. Což ale problém s cvakáním neřeší. I já totiž píšu rychle, píšu všemi deseti. Zatím jsme to nevyřešili. Co se týká podpory, tak taky nic moc, ale ne až tak dramatické jako u vás. Když jedu dvakrát měsíčně na jeden den do školy, tak malého odveze a vyzvedne ze školky. Zbytek měsíce to dělám já. Když jsem si dávala přihlášku na školu, tak prohlásil, že se se mnou rozvede, to ho pak přešlo. Jenže teď bych chtěla pokračovat na magistra a vůbec nevím, jak mu to říct, protože předtím jsme se "dohodli", že bakalářem moje studování skončí.Ale mám zatím samá "A", škola mě baví a myslím, si, že by bylo škoda, abych nepokračovala. Navíc jakmile bych si dala pauzu, tak bych už nikdy znovu nezačala.
|
Černá kronika |
|
(1.1.2011 21:22:32) Hm, tak to taky nemáš jednoduchý. Se mnou se sice manžel rozvést nechtěl, ale řekl mi, že jsem se zbláznila, když jsem mu oznámila, že jsem se přihlásila na školu. Vůbec jsem to s ním raději předem neprobírala, jen sama v sobě jsem si srovnala, jestli to půjde zvládnout, aniž bych ho o něco prosila. Jde to, ale mrzí mě to. Ani toho nejmladšího syna nikdy neodvedl do školky, když jsem tam jela. A přitom já mám jen základní vzdělání, potřebovala jsem si něco udělat, abych vůbec mohla nějak existovat. Hrozně špatně sháním práci a pokud něco seženu, tak je to za minimum, proto jsem do toho prostě šla, zvlášť když byla možnost chodit na školu, kterou jsem si vždycky přála. Držím palce, ať se s manželem domluvíš a můžeš pokračovat, protože máš pravdu v tom, že když s učením přestaneš, tak se do toho budeš zase hůř dostávat.
|
Lassie66 |
|
(1.1.2011 21:51:20) Řekla bych, že má nízké sebevědomí a problém se žárlivostí. Mám kliku, chlap mě podporuje, když je to možné, vezme si v den mých přednášek dovolenou. Učím se málo, docela to flákám, ale když mu řeknu, vezme děti ven a dá mi nějakou chvíli klidu.
|
|
|
|
|