Smoojna |
|
(13.2.2011 19:28:05) Včera mi umřela moje nejmilovanější babička. Leč byla už stará( 91 let), byla to moje nejmilovanější osoba z rodiny.V podstatě mě vychovala a já jí hodně dlužím. Vždycky jsem věřila na nějaký duchovno a tak nějak vnitřně doufám, že její duše žije dál a časem mi dá o sobě vědět. Nevím, jestli se tím spíš nějak neuklidňuju, ale znám z okolí pár případu, kdy si lidé povídají s mrtvými.Jenže těžko někomu věřit, když to člověk nezažije na vlastní kůži. Pohřeb bude nejspíš v pátek a prý se duše zjevují až po pohřbu.Musí prý ujít nějakou cestu nebo co. Máte někdo zkušenost nebo stalo se vám něco zvláštního, když vám někdo umřel?
|
Radus+V+J |
|
(13.2.2011 19:42:43) Na tyhle věci věřím a říká se, že duše zůstávají ještě 6 týdnů od smrti v blízkosti rodiny. Když mi umřel milovaný strejda, seděla jsem u tety doma a cítila závan jeho parfému.
Přesně na jeho výročí spadli masivní těžké dřevěné hodiny, které byly na velké skobě, skoba se neotočila nic.......
A z jiného soudku, tetě se přesně rok po smrti jejího psa zastavily hodinky na tom stejném čase....
Můj manžel se mi směje, že je to všechno náhoda......možná, ale já vím o tom své.
S mrtvými nemluvím, duchy nevidím, na jednu stranu jsem zvědavá, na druhou se bojím.......
V noci, co strejda umřel, maminu někdo vzbudil a řekl jí, že strejda umřel, bylo 00.50 m. Ráno jsem jí volala, že přišel telegram, když teta volala do nemocnice, kdy přesně umřel, řekli jí, že 50 min. po půlnoci............
|
Radus+V+J |
|
(13.2.2011 19:44:04) spadly.....pardon za chyby
Je mi líto tvojí babičky, každá smrt bolí, ale přebolí, uvidíš.....
|
|
|
Smoojna |
|
(13.2.2011 19:48:58) a jak cítíš tu přítomnost?? Když se hodně soustředím( např. dne v noci) na to, že tady někde babička je, pak začnu vidět i takový věci, který bych normálně neviděla..ale vím, že to už je spíš fantazie..
|
nicnic |
|
(13.2.2011 20:04:43) Ono by možná stačilo najít s na netu Tibetskou knihu mrtvých - tam jsou shromážděny přinejmenším nějaké dlouhověké zkušenosti. Z osobní zkušenosti vím jedno, člověk jen tak hladce neodejde, je čas si ty věci vyříkat, ocenit a neboj se, jednou i my přijdeme o život a zas budeme vědět víc....
|
|
|
|