Nika89 |
|
(15.3.2011 13:57:58) Ahoj, v sobotu mě čeká setkání s otcovou matkou po cca devíti letech. Nebyla milující babička, aspoň já to tak necítila. Razila poměrně tvrdou výchovu, tchýně byla zřejmě příšerná, matka po citové stránce taky. Naši se rozvedli když mi bylo pět let. OD cca desíti let do mě hustila jak je mamka strašná, že je kurva atd. Já už toho měla dost a od dvanácti,třinácti tam nebyla. Teď bydlím 100km daleko, jsem vdaná, mám dva syny. A teď už je podle mě čas zapomenout, když už ne odpustit a jít dál. Přece jen, je to babička. Jenomže- já měla jít na gymp od šesté třídy, potom na práva, žít v Praze, být úspěšná, štíhlá a krásná. Na gympl jsem z pětky šla, ale na střední přešla na hotelovku, maturitu mám sice za osm, ale udělala jsem ji ve 36. týdnu, ve skoro 22 mám dvě děti, manžela staršího o deset let (zaplaťpánbůh že má aspoň pozemky a nějakej majetek, jinak už by to asi neskousla). Nemám ani autoškolu, zato po dětech 77 kilo na 168 cm. Jak se psychicky připravit, jak vydržet návštěvu, jak se aspoň trochu usmířit? Bude tam aspoň můj otec s přítelkyní, tak kdyby to nějak nešlo, můžeme mluvit aspoň s nimi.
|
hokkaid |
|
(15.3.2011 14:05:55) Mno, mně teda nepřipadá, že jsi připravená jít dál. Taky nechápu, proč se do toho pouštíš, když už jsi předem takhle vytočená? někdo tě tlačí? Jestli to fakt podstoupíš, zkus se tomu otevřít: prostě nevíš, babička se třeba taky změnila (podle mé osobní zkušenosti se tyhle lidi mění jen k horšímu;-), ale to nemusí být tvůj případ). No a když to bude pořád hrozný, tak už se s ní víckrát neuvidíš. A ještě bych si zvážila místo, kde se sejdete - nejlépe nějakou restauraci, ne u někoho doma!
|
Nika89 |
|
(15.3.2011 14:08:16) Částečně to napadlo otce, částečně mě. bydlela s nimi i prababička, ale ta bohužel před Vánoci umřela a dost mě mrzí, že jsme tam nejeli dřív.
|
|
|
Baba Jaga |
|
(15.3.2011 14:09:40) A ona se snažila za ty roky se s tebou nějak spojit? Pokud jo, tak je šance, že se bude snažit, aby to proběhlo v pohodě. Pokud ne, tak bych od toho moc nečekala, koneckonců lepší být mile překvapen než zklamán.
|
Nika89 |
|
(15.3.2011 14:22:17) Právě mi před půl rokem poslala společnou fotku z dětsvtí.
|
|
|
wall123+Jiřík8/08 |
|
(15.3.2011 14:09:47) Vyhýbala bych se hovoru o sobě a vzala s sebou milion fotek dětí a popsala jejich vývoj minutu po minutě. To by mi zabralo tak 2 hodiny a byl by čas ukončit návštěvu. Jinak teda přeju hodně trpělivosti.
|
|
huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(15.3.2011 14:21:48) moc nevidim duvod tam jezdit. Pripada mi to, ze chces splnit prani otci. Ja bych nejela. A pokud ano, pripravila bych se na to, ze to bude vcelku trapne a neprijemne setkani, patrne oboustrane.
|
Nika89 |
|
(15.3.2011 14:24:58) Já bych ji docela ráda viděla, aby to nedopadlo jak s tou prababičkou. Prostě aspoň jednu návštěvu a pak třeba nikdy víc, když to bude strašný. Ale dát jí šanci.
|
|
|
Insula |
|
(15.3.2011 14:22:17) Hm, tak já bych tam nejezdila, když se na to necítíš. Nebo je nějaký speciální důvod pro návštěvu??
|
|
Winky | •
|
(15.3.2011 14:28:41) hele, v podstatě připravená jsi - svoje "mínusové body" máš z jejího pohledu v merku takže by tě nemělo nic specielního vytočit (možná to že to dokáže shrnout do jedné věty a označit tě za lůzra dřív než otevřeš pusu na pozdrav). Jestli je důvod ten aby viděla tvoje děti, aby se ulehčilo tvému otci že se prostě pokusil vás spojit, myslím že ty 2 hodiny návštěvy přežiješ ať bude jakákoliv. Natrénuj si mírně mechanický úsměv s přikyvováním, mantru "je mi to u ...zadní kapsy" a pokud to bude v mezích únosnosti tak ji nech říkat co jí slina na jazyk přinese (řeči se vedou voda teče). Ale když by začala být hodně rýpavá až zlá, zeptala bych se "je to všechno co mi chceš po 9 letech říct nebo máš ještě něco? tak nashle" a pak bych šla odtamtud.
|
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(15.3.2011 14:33:22) niko? to je z tvojí iniciativi?
já mám babičku podobnou jako ty, moji rodiče se s ní přestali stýkat, když jsme byli malí - dost jim ublížila, ani přesně nevím čím - ale je to prostě megera - já ale měla kamarádky dvojčata a ty měli úžasnou babičku - takovou tu pohádkovou, oplétací.. usměvavou a pak najednou zemřela babička - tátova maminka.. a já delší dobu byla bez babičky a zatoužila jsem se setkat tedy s tou z mamčiný strany. Rodiče mi to umožnili, dali adresu, at jí napíši, pak jsme všichni jeli - zrovna na pohřeb jejího druhého muže - za ty roky se vůbec nezměnila, komandovala mě jak kdyby jsme se viděla každý den a ne že deset let neviděli a já ji už nikdy nechci znovu vidět.
Ale na druhou stranu musím říct, že manželova babička bydlí od nás tak 300m a babička i matka byla příšerná, ale prababička je docela slušná.. rozumná... a děti ji mají rádi - kontakt s ní nijak extra nevyhledáváme - ale ona dycky přijde na dětí narozeniny - ani ji nemusíme zvát.. prostě si na děti vzpomene.. a nic si nenárokuje... a když sem jde, že něco potřebuje, dětem dycky něco přinese.. za roky se i změnilo to co nosí, je to více vhodné pro děti a i ví, už co mají rádi. za pár dní jí bude 85 a musím říct, že prababička je mnohem lepší než babička a matka. Ale jinak taky manžel neplní její ideály - není pokřtěný, ani jeden nemáme výšku - zato ale máme slušný příjem, hezký byt a tři krásné zdravé děti a z toho máme dva pokračovatele jejího rodu. Co se narodil nejmenší, je mu 8,5m, tak je to s ní ještě o kus lepší a já za sebe musím říct, že i když ji ostatní členové manželovi rodiny moc nemusí (jsou tam nějaké křivdy, které já moc nechápu), tak já ji mám docela ráda, co ale víc, vážím si jí a obdivuji ji za její vitalitu v tomto věku.
Takže.. jak to přežít... Ikdyž neplníš její představy.. prostě buď svá.. máš dvě krásné zdravé děti, manžela co při tobě stojí, máš kde bydlet a snažíš se jim dát maximum. Pokud bude protivná a nikam to nepovede, nemusíš ji už nikdy vidět.. ale přeci jenom je to prababička tvých dětí a asi stojí za to dát jí šanci. Utnout to můžeš vždycky.
Držím palce a posílám hodně síly, hlavně té psychické. a stůj si za svým a buď svá.
|
|
ChemicalJane + 4 |
|
(15.3.2011 14:40:57) v první řadě bych se připravila na snůžku hnusu a cokoli nad očekávání brala jako obrovský úspěch! i kdyby jen to, že ti do očí neřekne nic ošklivýho a třeba tě jen mile pozdraví a bude se zajímat o děti! to by mi pro začátek stačilo ke spokojenosti..
držím co mohu, aby setkání proběhlo dobře a jak již někdo radil, volila bych raději neutrální půdu např cukrárny..
pokud by byla na tebe ošklivá, řekla bych jí, že i když si myslí toto vše co ti pověděla, tak že i tak jsi to prostě ty, jsi její vnučka, tvoje děti její pravnuci. Že máš babi ráda, že tě to mrzí, ale že odcházíš.
|
|
|