| Pohádka+Ondra 2/05+Matěj 11/08 | 
 |
(11.4.2011 14:17:56)
Dobrý den,
ráda bych se poradila, co se synem. Už jsem objednaná k dětskému psychologovi, ale třeba se někdo s takovým chováním také setkal.
Nevím moc kde začít je toho více. Ale nejvíc mě trápí jeho bití. Bije mě, manžela a staršího brášku. Neustále celé dny a trvá to už téměř 3/4 roku. Pořád jsem si říkala, že to přejde, ale už prostě nevím kudy kam, je to moc dlouhé. Samozřejmě nejhorší je, když mu v něčem nevyhovím, ihned se vzteká a začne do mě bušit pěstí.100x za den mu říkám, že se to nedělá, ruce mu chytám, ale je to na nic. Zkoušela jsem odvádět do vedlejšího pokoje, vždy hned přiletí a první co udělá, že mi jednu ubalí. Zkoušela i jsem i plácnou přes ruku nebo zadek - ihned mi to opět vrátí.
Má takové zvláštní chování, že třeba si hraje a přiběhne ke mě se jakoby pomazlit, ale bouchne do mě a jde zase dál. Bouchá mě třeba i při mazlení nebo když vedle něj ležím večer v posteli. Cení při tom zuby a bouchá. To samé staršího syna - ten sedí na zemi, hraje si a on k němu přijde a bouchne ho pěstičkou do hlavy několikrát po sobě. A jde si dál po svém. Nebo se starší nedá a jsou v sobě :-(
Slyšela jsem o dětech, které občas tohle na rodiče zkouší, ale nikdy né v takové míře jako u syna, ten rozdá denně opravdu tak 100 ran
Krom toho je hodně vzteklý, jakmile mu v čemkoli nevyhovím, okamžitě ječí, vzteká se, opět mlátí. Nebo po nás hází hračkama - rovněž ve vzteku. A další věc je, že vůbec, ale vůbec neposlechne. Mohu mu to říct 10x a NIC, ignoruje mě i manžela. Napadá mě plno věci, už i autismus....
Zažil jste někdo něco podobného? Hlavně mi prosím neraďte, že tohle byste si tedy líbit nenechaly... to je mi jasné, bojuju s tím, ale právě by mě spíš zajímalo jak, protože si s ním prostě nevím rady, nic nepomáhá.
Díky
|
| & |
|
(11.4.2011 14:27:21)
Pohadko, jak je na tom syn s komunikaci? Mluvi rozumi? To ze mu v necem nevyhovite, chape Proc mu nevyhovite, neo ze mu vyhovite treba za chvili?
Muj syn ma dost diagnoz, u nej byla agrese soucasti, frustrace, ze se nedokaze vyjadrit, pochopit ze vse nejde hned. Co proti tomu prevence - zamerit se na komunikaci a pozitvni veci.
|
| Pohádka+Ondra 2/05+Matěj 11/08 |
|
(11.4.2011 14:29:36)
Mluví docela dobře a mám pocit, že rozumí i mě, ale třeba nechce na nic čekat. Jeho oblibou je chtít jídlo, když já začnu jíst. Řeknu počkej až dojim jogurt a dám ti tvůj a to je hned obr scéna, celou dobu na mě visí, řve a ječí, dokud to tedy nesním a ten jogurt mu nedám.
|
| Sýkorka 47 | 
|
(11.4.2011 14:33:25)
Abych já jedla a dítě se na mě dívalo a já NEDÁM.....to si neumím představit.
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(11.4.2011 14:36:02)
nejlépe předcházet alespoň části těch situací. ptát se . jdu si dát jogurt, chceš taky? brácha si hraje, chceš taky?
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(11.4.2011 14:37:12)
To dělám úplně běžně - mladší syn nejí skoro vůbec nic, poté, co se do něj pokusím nasoukat trochu oběda, odchází od stolu. Jakmile začnu jíst já, chce svoje jídlo, chce krmit - ani omylem!! Staršího už lze odkázat na samoobsluhu, taky má dar vyčíhat si okamžik, kdy se sunu ke stolu s jídlem a začít otravovat.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(11.4.2011 14:43:03)
tohle se dá vyřešit tím, že jíš dohromady s dětma - vypadalo to u nás stejně, přenesla jsem se přes to, že budu jíst v "klidu" pak a jíme všichni dohromady. Otravování u jídla a vymrcávání tak zmizelo.
|
| Tatramelka+3 | 
|
(11.4.2011 14:59:36)
Jojo, taky jíme všichni dohromady. Když náhodou chci trochu napředovat a vyskočím, že zatím než dojedí, ještě zametu, abychom vypadli z domu na čas, zpravidla se strhne nějaká polokatastrofa a za to to nestojí. Prostě pohoda, klid a nenechat se rozhodit, když už po 6té sbíráš rohlík padlý marmeládou na večer vytřenou podlahu . My to bereme jako takový rituálek, společně probereme ráno plány, večer zhodnotíme den. Vtipkujeme, snažíme se každý povyprávět co se mu líbilo a nelíbilo. Zpravidla trvá naše stolování něco do hodiny a vydrží to i 9m mimiňák.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(11.4.2011 16:03:17)
Ale jo, často pohromadě "jíme", tj. já se snažím do prcka nacpat alespoň pět lžic (víc nedá) a přitom se najíst. Někdy to ovšem nevyjde, někdy taky mám něco jiného já než prcek, a to moje se třeba vaří déle. Pokud jde o staršího, obědvám často poté, co ho přivedu ze školy, a on si na ten rohlíček po obědě vzpomene přesně v okamžiku zasednutí za stůl.
|
|
| Veveruše |
|
(11.4.2011 23:45:36)
Já jím odmalička v klidu s dětmi - u jídla si povídáme a všichni si to užíváme. Samotné mi tolik nechutná Problémy s jídlem u dětí neznám - kolik toho snědí neřeším, jakmile chtějí od stolu, je konec (nikdy jsem za nimi neběhala po bytě se lžičkou). Bohužel jíme málokdy společně s manželem.
|
|
|
|
| Inka | •
|
(11.4.2011 14:39:12)
Tak to já taky ne sice nás nebil, ale kdybych řekla, že mu dám až se najím, to by se uvřískal.
|
|
| Veveruše |
|
(11.4.2011 23:41:06)
Já ze svého obvykle taky nedávám, ale jím obvykle s dětmi společně (a děti mám podobně staré, 08/2005 a 08/2008) - když mladšího syna krmím, tak dávám střídavě jemu i sobě.
Kdybych jedla já a dítě chtělo taky, tak ho normálně posadím ke stolu a najíme se současně, taky mi přijde divné jíst a nechat dítě čekat (i když ve zvířecích smečkách je to myslím normální).
Mladší je taky docela vztekloun, ale ne v takové míře, jako tazatelčin syn. Hlavně agresi obrací proti věcem (něčím mrskne), ne proti nám. Ale taky hrozně ječí, když se mu něco nelíbí (což se obvykle stává jen v přítomnosti staršího brášky, který se k němu sice většinou chová moc hezky, ale často ho něčím vyprovokuje). Když nejsem moc unavená, snažím se to řešit v klidu - vysvětlovat (že věc zničí, když s ní bude házet, že ječením ničeho nedosáhne - jekotu nerozumím, když něco chce, má mi to normálně říc). Úspěšnost je zatím asi 50 %. Fakt je, že kdyby si na mě kluci dovolovali fyzicky, asi bychom to s manželem řešili hodně tvrdě (bez ohledu na názory psychologů ), a myslím, že to kluci vědí (taky je občas plácnu, spíš toho menšího - častěji se mi u něj stává, že nic jiného nepomáhá nebo mi ujednou nervy; ale pokaždé to pak s tím plácnutým synem rozeberu - proč to bylo, případně omluva za to, že mi ujely nervy).
|
|
|
| Hilly. |
|
(11.4.2011 14:35:32)
Pohádko, tak s tím nedostatkem trpělivosti to bude normální..Až se vyjádří psycholog, tak sem napiš, co to bylo, docela by mě to zajímalo
|
|
| & |
|
(11.4.2011 14:38:52)
A proc nejite jogurt spolu u stolu to mate jednu lzicku.. 
|
|
| Ajlina | •
|
(11.4.2011 18:09:05)
už zhruba čtaři roky jsem nesnědla jogurt, abych od toho desetkrát neodběhla, říci dvouletému dítěti počkej až já dojím?
|
|
| Hanka 75 | 
|
(11.4.2011 22:41:20)
já mám stejně staré děti a když vidí mne jíst jogurt a chtěli by také, tak po nich nechci, aby na mne koukali a vydrželi to. Jsou na to malé, kor když mají hlad.
Počkat také moc neumjí. Samozřejmě to po nich někdy zkouším, chci po nich, aby chvilku vydrželi než něco dodělám, domluvím, ale měla jsem tu na návštěvě podobně starého chlapečka a bylo to podobné. Od psycholožky vím, že pro děti je těžké čekat (mám dvojčata tak např. až jeden se napije a pak že dostane jeho flašku), je lepší, když mají každý svou. Teď už tohle tedy zvládají docela dobře, ale vidím, že je to pro ně těžké a nezlobím se, spíše chválím, že dokázali počkat a tak.
Já myslím, že tohle je pro syna moc těžké, jestli nevedete boj o moc a on není frustrovaný, že stále prohrává. A reaguje agresí.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(13.4.2011 13:02:47)
Můj se vzteká, že chce jídlo, které MU chystám.
|
|
|
|
| Peripetie | 
|
(11.4.2011 14:27:55)
Kamarádky hošík byl velmi podobný,opravdu je doma bušil,mají taky ještě staršího kluka,a přesně jak píšeš,starší seděl a stavěl lego a prcek šel jako nic okolo a bác,pěstí.I rodiče bouchal.Byli jsme tam na prázdninách,můj kluk byl přesně o rok mladší(v té době 2 roky) a jemu ten tříleták vysloveně škodil,když jsme mu to vysvětlili(pak už i pěkně zostra),tak mu začal ubližovat tajně.
Dneska je mu 7,má diagnostikováno ADHD,vím,že bere nějaké léky,hodně se zklidnil,chodí do školy-ale rodiče si fakt užili.
Držím palce,je dobrý,že to řešíš,psycholog ti poradí.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(11.4.2011 14:30:20)
psycholog a do té doby, než k němu půjdete, omezit maso a cukry. asi se mi tady všichni budou smát a ťukat si na hlavu, ale je tam prokázaná souvislost
|
| Peripetie |
|
(11.4.2011 14:35:39)
vůbec se nesměju,mně když příjde syn v nedělí od babičky,která mu dopřeje,tak je jak z divokejc vajec,nemůže usnout,knourá(skoro v 7 letech)no prostě děs běs.
|
|
|
| Hilly. |
|
(11.4.2011 14:33:29)
S tímto typem dětí jsem se kolikrát setkala, mlátí ostatní jen tak ze sportu. Jednoho jsem takhle jednou odchytla, když se mi snažil mlátit dítě. Chytla jsem mu ruce, pevně jsem je stiskla, že ho to muselo zabolet a zařvala jsem na něj, že tohle teda ne...Dost na mě koukal, jako kdyby na toto jednání nebyl zvyklý.
Máš silovou převahu, kde je problém? Když ti tu ránu vrátí, tak to už potom nic neuděláš?
Zkus metodu pevného obětí..
|
| Pohádka+Ondra 2/05+Matěj 11/08 |
|
(11.4.2011 14:35:38)
On v podstatě mlátí jen nás. ostatní děti třeba na hřišti ne. Jen nás doma. Pevné objetí nejde, to ho neudržím jak se vzteká. Když mi to vrátí, samozřejmě se snažím dál, chytám mu ruce, říkám že nesmí atd atd... Ale stejně to dělá dál, až se nakonec uklidní a nechá toho.
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(11.4.2011 14:39:57)
hele, neventiluje si tím opravdu přemíru energie? jinak ty jsi rodič, ty velíš a jak píše hilly, tak musí pocítit, že tohle fakt ne. někteří rodiče se jen brání, ale tím se o to víc staví do pozice oběti. hned jak to udělá, staň se ,,agresorem,, ty. uzemnit... jak, to nevím, zkušenost mám jen s bratrem, tomu sem vylípla takovou, že chudák jen koukal a už si nedovolil
|
| Hanka 75 |
|
(11.4.2011 23:08:53)
dostal dost ? Co tím myslíš konkrétně ?
bít dítě v hysteráku, je fakt naprosto k ničemu, jen mu ubližuješ
i jinak nejsem zastáncem bití, ruka už mi také ujela, přes prdelku nebo ruku, ale abych mu dala "dost" to tedy ne.
Já myslím, že máš normálního chlapečka (asi jako já) a jste v nějakém super začarovaném kruhu, který asi u odboríka rozseknete - tedy ty, jako dospělák. Držím palce.
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(11.4.2011 14:45:24)
Pohádko, třeba si myslí, že máte brášku radši a žárlí..Zlobí se tímpádem na něj i na vás a tímto upoutává pozornost.
|
|
| wsmoulinkaa | 
|
(11.4.2011 20:40:06)
ahoj....no u nás to je podobně ale jen někdy...jak jsem psala tak to udělala o víkendu na zahradě...házela kemínky do bazénu, řekla jsem ne a začal boj...dupala , sedla, lehla kopala, pak jsem ji zvedla bušila do mě a řvala, šla tam znovu a jako naschvál znovu šup kámen do bazénu, následovalo buch přes plínu, ruce a zase do mě bušila házela kolem sebe co ji padlo pod ruku a nakonec se začala škrábat :-( po 20min se uklidnila, odvedu pozornost.
Doma ale když řeknu ne(ovladače, mobily atd) tak poslechne a dobrý, ale hold někdy neposlechne a to je mi z toho až vedro jak jsem bezmocná.
My jdeme zítra na neurologii a za týden na psychologii, ne kvůli tomu, my jdeme že nechce moc reagovat na jméno a neumí to co děti v jejím věku, ale mám to prý také říct o tom dupání a vztekání...vůbec se mi tam nechce, ale musím, pro můj klid a čekám, že mi řeknou, že máme úplně normální zdravou holčičkujinak ti moooc držím palce...Nele je 22měsíců....
|
|
| KoproFka | 
|
(11.4.2011 23:15:17)
To pevný obětí zkus - udržíš ho! neboj! udržela bys i většího! Ty si maminka, dospělák!
Já jsem toto aktivně na Kubčovi taky praktikovala. bylo mu zhruba tolik, co tvému...tedy do 3. let. Držela jsem ho takhle asi 2x, poprvé cca 20 min, to mu byly tak 2 roky, podruhé těsně před 3-tím rokem - to už to bylo cca 40min.
Ale pokaždé jsem lusknutím prstu měla úplně jiné dítě...
Musíš ho ale dobře chytnout tzn. "břicho na břicho", těsně na sebe přilepit, jeho nohy a ruce mimo tělo, aby jimi nemohl škodit. Nejlepší je sednout si na židli do prostoru, aby nemohl nohama a rukama najít oporu pro odstrčení.
Bude se vztekat, strašně, bude se potit, brečet...celou tu dobu je třeba mu opakovat, jak moc ho máš ráda, ať se vybrečí, vyvzteká, uleví si, i přes to všechno je jen tvůj a ty ho nikomu nedáš, pomůžeš mu se vším a pustíš ho, až mu bude dobře, že teď teď mu dobře není - prostě mu slovně a fyzicky(tím obětím) dávat najevo, jak moc ho miluješ a jak moc ti na něm záleží.
On se potom (fakt to trvá dlouho, minuta je jak 10 let) tak uvolní a poddá, někdy prý ty děti začnou úlevně plakat...
Fakt tedy je, že tohle je možná lepší dělat za přítomosti odborníka. No, já to zkusila, měla jsem Prekopovou docela načtenou a fakt moc jsem si věřila - a ono to vyšlo!!!
Synek byl vztekací, utíkací, ne moc kontaktní, absolutně nemazlivý, byl taky hodně frustrovaný, je dost chytrý, ale ten mozek byl prostě pořád napřed za tělem a on byl z toho kolikrát až zoufalý, protože není moc trpělivý (něco skládal, ono se to nedařilo, atd) ... kdybys ho teď viděla!
chytrý, šikovný, dá se s ním téměř na čemkoli domluvit bez scén, mazlí se...
Já jsem ještě zavedla mazlení - on to vůbec nedělal , vadil mu ten fyzický kontakt... takže jsem od cca 2 let zavedla "mazlení a pusinování se mnou". Má to na povel - Kubí, poď se se mnou pomazlit, už to moc potřebuju" a prostě musel, aspoň na chvilku...postupně byly ty chvilky delší a delší ... teď se přijde pomazlit sám, ale to mazlení na povel máme vlastně doteď...Já mám prostě taky právo na svoje mazlící chvilky s ním. Už si je oba ale fakt krásně užíváme...
Co si tak vzpomínám, tak ze začátku samozřejmě nechtěl a já mu říkala, no faj, ty nechceš, ale tvoje ručička strašně chce, i nožička, copak ji neslyšíš? Chce se pomazlit s maminkou... poď uvidíš, jak se jim to bude líbit... taková hra, šel já hladila jednu ručičku, pak nožičku, pak druhou, pak chtělo taky bříško... Jinak to s ním prostě nešlo...
A to fakt taky hodně pomohlo...
Taky vždycky, když dostal vyhubováno, nebo jsem se na něj zlobila, opravdu VŽDYCKY poté (ne za moc dlouhou dobu) jsme se vzájemně omluvili, dali si pusu, objali se nebo pomazlili...jakože i přes to všechno co se stalo se máme moc rádi - to máme tedy doteď!
Narozdíl od "naprdávacího" manžela, který tenhle systém nechápe, nesouhlasí s ním a nenechá si to vysvětlit. On je zastáncem metody cukru a biče... Vždycky naprdne, pokud syn neposlechne na první dobrou, nebo mezi nimi k něčemu dojde a trestá ho tím, že mu odsekává, případně s ním nemluví... fakt výživné je, když se mu jde syn omluvit, to jeho: "to mě nezajímá" "tvou omluvu nepřijímám" a podobný chuťárničky... Fakt z fleku bych ho praštila - a to je to takovej chytrej chlap!
Dokázal tím jedině to, že se mu malej už omlouvat nechce...
Luxusní ovšem je, že syn má tyhle cholerický sklony po něm + ještě i ten příklad, co vidí...
No, ale daří se mi, fakt , kolikrát je malej rozumnější a empatičtější než ten velkej!
|
| KoproFka |
|
(11.4.2011 23:26:08)
Nevím, za jak dlouho jsi objednaná k tomu psychologovi (já u něj tedy byla taky a nepomohl s ničím - my bojovali a bojujeme ještě i s jídlem). Chválil mě, chválil synka, to co poradil nefungovalo...
Jiného jsem nezkoušela...
Pokud si nejsi s PO (pevným obětím) jistá, načti si Prekopovou (stačí 2-3 knížky) hlavně si musíš věřit.
Jo a je lepší, pokud PO budeš dělat v okamžiku, kdy budete doma jen sami dva. Ona to není žádná selanka ani pro tebe, ani pro to dítě. Ale fakt to stojí za to, pokud se to dokončí! Někdy stačí i 1x, někdy se to musí opakovat víckrát (s odstupem času)...
Nevím tedy, jaké máš doma zázemí, ale kdyby to naživo viděl můj manžel, tak mě nechá rovnou zavřít do Bohnic.... Poslední, co při tom totiž potřebuješ, jsou kecy a oči ostatních, kteří o tom nic neví...
|
|
| oxela | 
|
(13.4.2011 17:20:20)
to je tak krasny, co popisujes, ty uspechy se synem
|
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(11.4.2011 14:38:10)
Metodu pevné oběti, jo?
|
| Hilly. |
|
(11.4.2011 14:42:39)
kuš..objetí
|
|
|
| oxela |
|
(13.4.2011 17:12:18)
no, casto vzpominam na to, co mi vypravela moje mamka. Mam bratra mladsiho presne o jeden rok, a kdyz mu byly dva, tak jednou dostal zachvat vzteku, nevim ale proc. Mama to vubec neresila, mela v koupelne pradlo namocene ve vane, ta voda uz byla vychladla, temer studena. Tak mile ditko vzala a mrskla jej do te vody :D panecku a hned byl klid, dite stalo a civelo s pusou dokoran. A od te doby uz se nikdy znovu nevztekal, takze asi lecba sokem.
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.4.2011 14:37:30)
Ahoj,
také si myslím, že ti nejlépe pomuže s řešením psycholog.
Jinak tě mohu uklidnit, že já mám teda staršího třílet´áka a je to fajn bystrý kluk, většinou když říká, že něco nebude dělat, je to vyslyšeno, je to prodiskutováno a velmi, ale velmi zřídka se šprajcne. Je to fakt zlaté dítko, ale s tím posloucháním?! ...hlej, mě fakt pobavilo, že jsi psala, že mu něco řekneš 10x a on neposlechne. Dneska jsem si čárkovala na popud manžela, kolikrát tomu děcku řeknu během 8-10h ranní slovo: oblíkej se! či oblíkáš se? a nebo už jsi oblečen? - 22x a bylo 10h10min a já už jsem stála za dveřma domu s kočárem nastoupená, že už jdeme na nákup a teprve to skutečně vzal vážně. On má totiž spoustu práce, stavění lega, než si vyčistí zuby tak 10x obmotá sprchu okolo kokoutku, sleduje jak hoří kamna... . Nebiju ho a neječím, páč mám obavu, že by to stejně nemělo žádnou cenu. Když mu pomáhám, jsme hned a dělám to jen, když někam opravdu spěchám a pak to tři dni poslouchám, proč mu zase nepomužu, když to chudák neumí. Snažím se ho vzdy motivovat na nějakou činnost. Dneska třeba na pečení perníčku a ty jsme pak samozřejmně nestihli upéct, ale moc motivační to není.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(11.4.2011 14:45:30)
Tatramelko, vždyť máš teprve tříleťáka - ten je sice už hodně na voice ovládání, ale furt je potřeba na rozběhnutí akce použít i manuál
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.4.2011 14:53:43)
Bumbi, jak to myslíš? Mám mu jako nakreslit postup? ...ten zná dobře! Viz. jeho krátká školková aférka. Panučitelky byly paf, jak je šikovný a já taky, netušila jsem že má ten talent oblékat se zcela sám a to i že ví, že obrázek patří na bříško, kapsa na prdelku. Je to velmi bystré dítě a jsem na to krom to, že i často upozorňovaná i náležitě pyšná, ale on má pořád tolik práce!. Však já to nehrotím a když máme dny, kdy potřebujeme někde něco řešit a nebo být na čas, tak to zvládáme i rychleji a za pomoci. Ale pak jsou takové ty flákací dni, jako dneska a nebo jako o víkendu a to se mu snažím dávat prostor
|
| Markéta s párkem | •
|
(13.4.2011 13:08:54)
"obrázek na bříško, kapsa na prdelku", to by se mi líbilo. Bohužel máme spoustu triček a mikin, kde je obrázek vzadu a spoustu kalhot, kde jsou kapsy i vpředu nebo na kolenou. Já učila, že cedulkou dolu. Ale pak jsemjednou koupila kalhotky, bezvadný - čistě bavlněný, hodně přes břicho, takže se z nich nedělaly tanga. Ale měly cedulky vpředu.  Že by proto byly tak laciný? (10Kč/kus)
|
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(11.4.2011 14:39:40)
obě naše děti prošly bojovým obdobím... ale tohle je asi o dost víc
jsem opravdu odpůrce fyzických trestů, ale chápe, že to bolí??? dostal jednou také? (asi bych do toho nešla jako rodič, ale aby mu to opravdu někdo vrátil... ), to je jediné, co mě napadá
v tomto případě bych asi opravdu počkala na psychologa zdá se mi to víc, než "standardní" agresivita u některých skoro tříleťáků...
|
|
| kdyzsluncenesviti | 
|
(11.4.2011 14:53:20)
Jako kdyby jsi psala o našem mladším synovi. Je tam tedy jen malý rozdíl v tom, že on už tolik nemlátí, ale spíš štípe a drápe. Neposlechne fakt nikdy. Je mu také 2,5 roku a dělá to už od 1 roku.
Říkali jsme o tom lékařce, ale řekla nám, že je to obdobím a také, že musíme být důslední ve výchově. Mě to spíš přijde jako kdo z toho.
|
|
| ErikaB | 
|
(11.4.2011 14:57:56)
A neříká si takhle třeba o pozornost? Nenudí se? Jinak s tím jogurtem to moc nechápu, to je takový problém se zvednout, dát mu jogurt a jíst společně? Copak ty si ten jogurt vychutnáš, když ti visí na noze a řve? Možná zbytečně trváš na nějakých pravidlech a nevnímáš, co chce on.
|
| Pohádka+Ondra 2/05+Matěj 11/08 |
|
(11.4.2011 15:13:26)
ale já mu nebudu stále ustupovat. Jogur byl jen příklad. Zeptám se ho, jestli něco chce, on nechce, ale jakmile si vezmu já, tak začne otravovat, že chce taky. Takže to prostě neustoupím. Měl možnost si vzít.
Ale jak říkám, tohle byl jen příklad kdy se vzteká, mě jde hlavně o to mlácení...
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.4.2011 15:27:41)
Pohádko,
já bych to nebrala zas za ustupování. Myslím, že tak malé dítě si neumí ještě nějaké věci vybavit či uvědomit. U nás je to zpravidla tak, že . "jdu dělat oběd a budeme mít masíčko s rejží" "ale já nejím masíčko s rejží" (tohle mi prostě posledního pul roku poví u každého jídla, palačinky, rohlík s marmeládou prostě cokoliv co miluje) dám to na stul a ještě stále to rozhodně jíst nebude. My bez komentářu začneme jíst a on to zpravidla zpráská taky a ještě si dá nášup. Je to dítě a zkouší jak na co budeme reagovat.
|
| Inka | •
|
(11.4.2011 15:29:48)
Tohle asi dělá většina dětí.
I dospělých (bez toho vztekání) když se zeptám manžela jestli chce chleba se šunkou tak nechce a když si namažu já, tak hned chce kouda.
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(11.4.2011 15:30:40)
Jj, já mu někdy dokonce musím násilím nacpat první lžičku do pusy, a pak ho nechám. Většinou zjistí, jaká je to dobrota a zbytek sní celý sám. Jinak by to nechal.
|
|
|
| Hanka 75 |
|
(11.4.2011 23:02:07)
já mám pocit, že jsi moc tvrdá. Tomu dítěti není ani 2,5 roku, je malé. Důslednost neznamená zásadně neustupovat. Jsem pro důslednost, ale ne takovou, jak tu někdo popsal, stojím nad ním a čekám doku tu hračku nevezme do ruky a neulidíme, pak pochválím. Myslím, že je dobré dítě k tomu vracet, přiměřeně situaci, ale ne jako na vojně. A občas také ustoupit - jsme jen lidi ne ? Jak tu někdo psal, manžel mi také řekne, že tohle jíst nechce, a jak si nandám, tak chce kouda ) nemám to moc ráda a on to ví, ale neústupná vždy nejsem, takže nejsem DŮSLEDNÁ, ne řekl, jsi, že nechceš, tak ted ti nedám - bylo by to normální ? A kdyby si sám chtěl vzít (vymyslel řešení) tak bych řekl, ne už jsi měl možnost a řekl jsi ne, takže ted už si nenandavej... přehánním jasně. Ale v tomhle věku hladové dítě nutit, ať se dívá, jak já jím, než dojím - no nevím, co všechno to v něm může vyvolávat. Já bych mu dala, co třeba i udělat společný zážitek z toho jídla, třeba podat lžiku a jíst společně - prostě snaž se vložit do života také štávu a radost a společný hezký prožitek a legraci. Důslednost jo, ale dětství přece není vojna.
Já mám také chlapečka, který hodně mlátí a kouše, moc mi to vysává energii, takže mi v nečem pomohli i rady tady. někdy dešifruju únavu, tak to slevuju z důslednosti (ale když je unavený tak na to nemá). Prostě když padá únavou tak se ruce nemyjí a shozenou lžičku na zem, po něm také nechci at uklízí, protože by z toho byl jen hysterák - aje to nutné ? když na to má sílu, tak ví, že uklidit se má. také toho dokáže rozházet toli, že ve svém věku samozřejmě bez pomoci nezvládá, takže pomáhám hodně vlastně s většinou věcí, co mají udělat děti se nebojím pomoct.
|
|
| Veveruše |
|
(11.4.2011 23:58:47)
To mi ale obě děti dělají docela běžně, že dostanou na jídlo chuť, až když ho vidí. Obzvlášť mladší mi na řadu věcí řekne, že ne, a pak si to rozmyslí, nebo se nechá přemluvit (jít ven, na výlet, obědvat apod.). Podle mě v tomhle věku dítě ještě neumí mít vlastní pevný názor. I ten starší se často po mladším opičí (chce zrovna tu hračku, kterou má mladší brácha).
|
|
|
|
| karma |
|
(11.4.2011 15:12:49)
moje dcera měla takové období, taky kol cca 2,5roku, ale nebylo to tak dlouhé, u vás jde asi už celkem zafixované chování. asi jsi už zkoušela, ale já to řešila tak, že jsem ji např.chytila za ruce, nahodila jsem podmračený ksicht, zblízka jsem jí koukala do očí a velmi, velmi důrazně jsem opakovala ŽÁDNÉ BITÍ!!! Popř jsem- také velice důrazně- říkala, že takhle se slušný člověk nechová, nenechám si rozhodně ubližovat, bud se mnou zůstane v pokoji, nebo jdu do jiné místnosti, nebudu s někým, kdo mě bije pohromadě (párkrát jsem odešla, zavřela za sebou dveře...řev...za chvíli klid a přišla za mnou
|
| karma |
|
(11.4.2011 15:14:33)
mmch bitím bych ROZHODNĚ!!! neoplácela, přistupuješ na jeho komunikační ton, dáváš mu-dle mého- najevo, že bití je řešením
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(11.4.2011 15:26:43)
Jo, to odejití z místnosti nám také funguje, to už ví, že opravdu přestřelil. A já mám čas se také uklidnit.
|
|
|
| Rekka | 
|
(11.4.2011 15:17:00)
Mam stejne stareho syna a take prochazime obdobim vzdoru, ale ne tedy v takove mire jak pises. Tohle je myslim opravdu na psychologa, mozna i opravdu ADHD diagnoza (ale zase pokud nema jine priznaky ADHD - no nevim)
Ja tedy u sveho syna jsem maximalne dusledna - jen chci rict, ze to jsem se sama musela naucit. Ja mu nerikam nic 10x. Ja max. 2x. Pokud neposlechne, donutim ho to udelat. Napr. pokud mu reknu pojd ke me a neprijde, tak si pro nej jdu. Nebo reknu pojd uklizet hracky a pokud me ignoruje, tak si pro nej dojdu, vezmu v klidu za ruku , postavim ho pred hracku a dusledne ho donutim hracku vzit do ruky a pak ho zase vezmu za ruku a dovedu k bedne,kam ji odlozime a ja hodne pochvalim. Je to strasne narocne na trpelivost, ale vyplaci se to.
Pokud neco zakazu nebo nedovolim a je plac a hysterie, tak ja ho dam do vedlejsi mistnosti a reknu at si to tam rozmysli a az bude v klidu at prijde. To mi funguje, za par sekund je po placi a prijde jakoby se nic nestalo, pak ho pomazlim a je vse OK. Ale jako chce ho v te mistnosti asi nechat tak dlouhou, dokud je v pohode a do te doby ho ignorovat. To, ze mu reknes, ze az dojis jogurt, ze mu das jeho si myslim je v naprostem poradku a reagovala bych asi stejne. Nekdy jime spolecne, nekdy deti sami a nekdy proste pockaji az se najim ja a pak dam jim. To je podle situace a vsechny muzou nastat. V tomto asi neni.
|
| Hana36 | 
|
(11.4.2011 15:58:34)
Souhlasím s prvním odstavcem, podle jedné psycholožky, na jejíž přednášce jsem byla, je metoda poslat do jiného pokoje až pro cca 5 leté děti a starší. Malé dítě v období vzdoru je ke všemu svému vzteku ještě navíc nešťastné, že mu maminka zmizela a s tímto návalem emocí si neumí poradit. Pokud nechce pochopit důvody a ty rozhodně nechceš ustoupit, máš ho nechat řvát v té místnosti, kde zrovna řve. Tím mu dáš najevo, že ho bereš navědomí, nechceš mít u sebe jen "hodné dítě", máš ho ráda za každé situace, ale prostě s tím nic nenadělá, i dkyby se pominul, když přes tvé rozhodnutí tzv. "nejede vlak".
|
| Rekka |
|
(11.4.2011 16:14:29)
V podstate s tebou souhlasim. Mozna jsem to spatne napsala, ale on chodi na chodbu, kde jsou vsechny dvere otevrene a nijak ho tam nezamykam nebo nezaviram. A dnes tam chodi uz sam. Me prijde, ze s tim vztekem si jako neumi poradit a potrebuje si to sam srovnat v hlave a uklidnit se. Proste se tam vybije a trva to tak max. minutu a pak prijde se pochovat a pomazlit.
|
| Hana36 |
|
(11.4.2011 16:36:03)
Tak to máš dobrý, náš řve klidně v lehu na koberci či kdekoliv na zemi hodinu i dýl. Takže já těmto střetům předcházím jak to jde. Základ je zjistit, co ho tak rozlítostnilo či rozvztekalo. Dnes např. to, že jsem nutně potřebovala vysát dřív, než mu vrátím na zem jeho hračku, kterou jsem v době poledního spánku uklidila, aby mi nezavazela na zemi. Můj důvod nepochopil, tak si během vysávání pořval...
|
|
|
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(11.4.2011 15:22:05)
Náš syn se chová nebo choval podobně (v různých obdobích), ale je fakt, že bouchne jen, když má vztek. Takhle "jen tak" ho to chytne málokdy. Třeba hladí miminko, ale pak ho to omrzí a začne bouchat. Nebo mi hodí do obličeje lahev s vodou apod. Někdy je to vztekem, někdy žárlivost, někdy nudou, někdy nevybitá energie (potřebuje chodit ven), někdy v zápalu hry buší někoho do hlavy. Důvodů je hodně, ale snad nikdy přímo agrese. Snažím se to vždy rozšifrovat a dle toho řešit. Třeba pomůže, když řeknu, že když si chce hrát, má mě polechtat. A pak se hodně směju, když lechtá. (to mám od kamarádky, výborná rada) Nebo dneska bouchal holčičku do hlavy a zjistili jsme, že ji chtěl přátelsky poplácat, jako po zádech, ale spletl si to.
Absolutní ignoraci řešíme taky. Ale věřím, že to je věkem. Minulý týden totiž asi třikrát zareagoval na nějaký příkaz/zavolání. A že mě vnímá, to vím, protože o tom někdy vypráví.
Řešit to u psychologa mě už taky napadlo, ale spí aby mi poradil, jak na něj, než že bych myslela, že to je nenormální. Také by mě zajímalo, jak jste dopadli.
|
|
| Maraska |
|
(11.4.2011 15:26:40)
U nás to bylo podobné, od roka do dvou. U nás bylo i kousání. Je velmi emocionální, vzteklý, u ničeho nevydržel, pořádně si nehrál, jen házel, ničil. A je tam tedy už i diagnoza hyperaktivita. Psycholog pomohl hlavně mě, že jen prostě musím vytrvat a zlepší se to. Lepší se to, ale je to náročné pořád.
|
|
| belldandy, 2 kluci | 
|
(11.4.2011 17:07:32)
Já taky něco přidám. Mám taky doma pěkné kvítko. Dnes pětileté. jako batole se denně vztekal, vleže sebou házel, i nás bil. Raděj se pral než mazlil :). A z jeho výchovy jsem si odnesla asi toto - důslednost - to ti asi jasné :), až už to leze krkem, když to někdo říká (Já jsem se snažila předem oznámit, že bude následovat trezt, pokud nevhodné činnosti nenechá a když nenechal, tak trezt následoval. Většinou jsem mu počítala do pěti, tehdy měl čas si to rozmyslet) - taky trpělivost - výsledky se dostaví až v dlouhodobém horizontu. (Dostal výprask fakt nespočetněkrát, než si to začal taky rozmýšlet) - a pokud chceč větší klid - doporučuji i - snížit nároky. Já jsem pro někoho příliš přísná a pro jiné zas málo a dětem povolím příliš :). (Třeba nechám děti křičet, jak chtěj, když situace výsloveně nežádá opak. Vyvolávat konflikt provázený půlhodinovým i delším záchvatem vzteku kvůli dostečnému tichu se mi fakt nechce.) Teda po dítěti chtít jen to nejdůležitější (= neubližuj sobě a druhým). Kluk je hlučnej a hodně pohyblivej - pro někoho se rovná nevychovanej. Já se snažila důsledně vyžadovat jen to nejnutnější. Nějak jsme to nejvíc vzteklé období přežili. :) PS: Ale jsou-li to rady i pro tvé dítko si netroufám říct. Psycholog určitě není chyba.
|
| kávička |
|
(11.4.2011 19:06:33)
Zhruba ve dvou letech měla dcera také ,,bicí období,,. Jednou sestru kousla do krve a ta jí to vrátila i s úroky. Od té doby si už nekousla.
Běžně nás bouchala a kopala, vždy jsem jí okamžitě vzala za ruku a odvedla do jiné místnosti. Tam si měla promyslet, co udělala špatně a až si vše uvědomí a uklidní se, tak může přijít zpět a omluvit se.
Nejdřív dcera okamžitě otevírala dveře a odmítala v místnosti zůstat. Vrátila jsem ji tam třeba 10x.
Po pár týdnech už tam zůstala a dokonce se přišla omluvit.
Za nějaký ten měsíc už nás nebouchla ani jednou.
Chce to absolutní důslednost a zachovat klid. Já ani nezvyšovala hlas. Dcera to pak brala tak, že jí vlítnul do zadku rarášek a je třeba se ho zbavit. Dupala nohama a všemožně si od svého přetlaku ulevovala. Rarášek zase vyskočil a hodná dcera se s úsměvem na tváři ukázala ve dveřích.
|
|
|
| Jana + 3 rošťáci | 
|
(11.4.2011 19:20:11)
Můj synek je taky pěkné kvítko, a byl vždy. Má 5 let a vztekací období měl taky. Takže co s tím??? U nás zabralo udělat mu nějaký šok - hodně veliký šok! Pokud se hrozně vztekal a bil, vzala jsem ho, postavila do vany a na hlavu mu pustila ledovou sprchu! Tak jak byl, v oblečení... On se tak lekl, že už jen začal trošku plakat, že je mokrý a že to studí. Takže ve vaně svléct, usušit a obléct do suchého. Většinou pak byl jako andílek...chvíli.
U všech třech dětí obvykle zabíralo to, aby byly přes den hodně ulítaní a utahaní. Pak byli doma klidnější a taky hodnější....
|
|
| KvětuškaS | 
|
(11.4.2011 21:06:03)
Zkusila bych pevné objetí - ale vytrvat a "nepolevit", i když to bude zpočátku hodně náročné.
|
|
| KvětuškaS |
|
(11.4.2011 21:06:20)
Zkusila bych pevné objetí - ale vytrvat a "nepolevit", i když to bude zpočátku hodně náročné.
|
|
| KvětuškaS |
|
(11.4.2011 21:06:39)
Zkusila bych pevné objetí - ale vytrvat a "nepolevit", i když to bude zpočátku hodně náročné.
|
| M.+T.2008 |
|
(11.4.2011 21:45:38)
nevím,těžko říct chce to kvalitního psych. takto se opravdu choval muj syn...autista s ADHD 
|
|
| Hanka 75 |
|
(11.4.2011 23:21:27)
ja bych řekla, že to pro vás není, spíše více vnímat potřeby syna
|
|
|
| Mata_ |
|
(11.4.2011 22:30:16)
pevné nervy, snad poradí psycholog.
Když jsem řešila kousání holčiny, bylo mi řečeno, že neumí řict, že nás má ráda jinak, tak kouše. Pak mě hryzla do břicha do krve a naprosto podvědomě jsem jí jednu ubalila, nechtěně a pořádně. Od té doby si mě nedovolila kousnout. Ještě to zkoušela na bráchu a ségru, ale odzkoušená metoda fungovala. Rychle kousat přestala.
Vyjádření lásky takto nechápu, ale pokud se tak chová jen ke "svým", tak to může souviset. Dá se rozlišit zpusob bití když se zlobí a když jen tak přiběhne? Vztekání se je v tomto věku normální. Pokud kolem sebe rozdává ve vzteku rány, prostě jinak ještě neumí zvládat emoce.
Zkusila bych mu nabídnout alternativu - nesmíš mlátit, když se zlobíš, zkus si třeba dupnout. A rozhodně důslednost, pokud se vrátí z pokoje, zpět dokud se neuklidní. Nelíbí se mi, že mě biješ, když to neumíš jinak, nechoď ke mě, zůstaň si v pokoji. Asi stanovit nějaký časový interval, ne moc dlouhý, zhruba co potřebuje na uklidnění. Pak ho důrazně upozornit, že při další ráně jde zpět do pokoje a vzít ho, pomazlit se (pokud to projde), něčím zabavit.
Děti jsou chytré a zkoušejí, co jim projde, jak přitáhnout pozornost. Pokud se povede chvíli zabavit a nemlátit, rozhodně pochválit a odměnit (pozorností)
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(11.4.2011 23:15:50)
Pevné objetí. Musíš být rozhodnutá to udělat a dokončit. Ano, je to i fyzicky náročné, protože dítě má sílu, kope, křičí. Ale nejde o to fyzicky ho přemoci, ale o nastolení emoční rovnováhy ve vztahu mezi ním a Tebou.
Můj syn byl poměrně nekontaktní, prohýbací, odtažitý, při problémech se ode mě odvracel, byl i docela negativistický a bouchal do dětí, celkově byl napjatý, někdy trochu jako papiňák. Ve dvou letech jsme vyzkoušeli pevné objetí a od té doby se chodí normálně mazlit jako kteréholi jiné dítě a navíc není tak napnutý, nebouchá do dětí. Až na výjimky, případně situace, kdy se snaží vynutit si na bráchovi nějakou akci. V podstatě jediné, co jsem mu při tom objetí říkala, bylo, že ho mám ráda, případně na jeho ne moje ano, ale myslím, že to ani nebylo třeba. Někdo neříká vůbec nic.
Mně připadá, že Tvůj syn je strašně naštvaný a nejistý.
Další věc je otázka požadavků na dítě adekvátně věku a situaci (únava, stres, Tvůj i jeho).
Výborná kniha je třeba tohle:
http://www.dharmagaia.cz/kniha/806-rebeca-wildova-svoboda-a-hranice-laska-a-respekt-co-od-nas-deti-potrebuji
Návštěva psychologa je určitě výborný nápad. Za předpokladu, že to bude opravdu dobrý psycholog
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(11.4.2011 23:16:44)
Jo, to naše pevné objetí trvalo asi 1,5 hodiny, ale to včetně následného asi hodinového spánku u mě v náručí.
|
|
|
| wsmoulinkaa |
|
(12.4.2011 17:21:41)
nevím jestli jsem to nepřehlédla...kolik je synovi???
|
|
| wsmoulinkaa |
|
(12.4.2011 17:26:17)
tady máš kontakt na jednu prý z nejlepších psychologů...velmi to umí s dětmi....
já se tam asi také objednám
objednává ted koncem dubna...tak se tam můžeš ozvat...jinak má dost narváno!!!
http://www.ftn.cz/pacientum-a-verejnosti/oddeleni-a-kliniky/psychologicke-oddeleni/
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)