| Teka + 2 zlobiášové | 
 |
(2.6.2011 19:26:15)
Náš pes umírá, je to otázka několika dnů, kdy ho budeme muset nechat uspat. Děti vědí, že je nemocná, ale moc to neřeší, už to trvá delší dobu. Nevím, nakolik je nechat se psem rozloučit. Uspat ji přijede veterinář k nám domů, pohřbíme ji na zahradě, nechali byste děti u toho? Pláč bude velký za všech okolností...
|
| Siddhártha | 
|
(2.6.2011 19:28:10)
Jak velké jsou děti?
|
|
| Terinka4444 | 
|
(2.6.2011 19:28:56)
Ty jo, nenechala bych děti u utracení psa ani omylem, dokonce bych zařídila, aby ani nebyly doma. Já to absolvovala jednou s tátovo psem a málem jsem se psychicky složila. Čeká mě to v nejbližší době taky znovu, náš pes má rakovinu, tak jen čekám, až zmerčím bolesti, ale odvahu na to nemám, je to ukrutný zážitek.
|
|
| Pratt | •
|
(2.6.2011 19:29:08)
Záleží jak jsou staré. U injekce bych je nejspíš nenechala, ale pohřbít pejska můžete společně.
|
|
| petula.hk.25 |
|
(2.6.2011 19:29:40)
Rozloučit s pejskem ano, ale u toho uspání, to si neumím představit. Já sama nemohla držet ani kocourka před narkózou, prostě to nezvládám 
|
|
| Kristýna, 10.6.2007, 28.8.2011 | 
|
(2.6.2011 19:31:05)
Tak rozhodně bych nenechala dítě dívat se, jak jim umře pes. Pouze bych ho s nimi pohřbila, když ho budete zakopávat na zahrádce. Ale u injekce ani omylem a je jedno, jak jsou staré.
|
|
| Karavela | 
|
(2.6.2011 19:31:49)
V žádným případě.
Naše děti jsou velký a stejně jsem je u toho nechtěla. A jsem fakt ráda, že jsme zvládli veterináře i pochování s manželem sami. Bohatě mi stačilo, když jsem jim pak tuhle zprávu musela říct.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 19:35:12)
Karavelo, oni ale vědí, že to přijde. Je nemocná už dlouho, chodíme na chemoterapie, ale už to je neudržitelné...
|
| Terinka4444 |
|
(2.6.2011 19:37:10)
něco jiného je to vědět a něco jiného být u toho. Opravdu je u toho nenechávej, lepší už přijít k mrtvému, já už bych jim ho ani neukázala, byl by rozhodně zabalený, třeba v mojí mikině, kterou měl rád.
|
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 19:40:14)
My taky věděli, že to přijde, pes měl svoje léta a hlavně mizerně chodil, potíže s klouby, počítali jsme s jeho odchodem už několik let.
A stejně ta definitivní chvíle byla hrozná, i když zkolaboval a absolutně ničemu se nebránil.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 19:43:15)
Hrozný je to vždycky, i když máme i další psy, i když víme, že ji v žádném případě nechceme nechat trpět. Nejhorší je to rozhodnutí, že "už"...
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 19:45:41)
Taky máme dalšího psa, teď pro změnu bojuju s tím, že má deprese a nechce žrát.
|
|
|
|
|
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 19:34:14)
Tak starší se dost podrobně vyptával jak "utracení" proběhne, co se stane. Tak proto mě to napadlo, ale spíš se taky přikláním k tomu, poslat je třeba na procházku. ale zas je divné odejít a vrátit se k mrtvému tělu. Jsou mladší školní...
|
| Amálka, 2+2 | 
|
(2.6.2011 21:50:25)
je to bolavé hlavně u srdíčka. Takový pes je skoro člen rodiny. Já nevím jestli jsi u toho někdy byla. Doktor vystříhá pejskovi na tlapce srst aby lépe našel žílu a pak mu píchne silnější dávku uspávadla a ta zastaví srdíčko. Neprobíh žádné kňučení, štěkání,... nestříká krev. Prostě pejsek usne.
Zažila jsem to před lety. Šla jem s mladším bráchou a se psem na veterinu. Už to dál nešlo. Bylo to bolavé, ale zvládlo se to.
Taky se to může "vyřešit" tak, že jednoho rána nevstane. To se nám taky stalo. šla jsem dát pejskovi vodu a trochu žrádla a nevylezla z boudy. oděšla ve spánku.
Smrt patří k životu stejně jako zrození... já bych jim to řekla a popřípadě poprosila doktora, který přijde, aby jim to vysvětlil co a jak a proč. Já si myslím, že děti to kolikrát vezmou lépe, než dospělý.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 22:06:09)
Já vím, jak to probíhá, jsem vet. sestra.
Bohužel u nás nehrozí, že by usnula a nevstala, má rakovinu uzlina zvětšující se podčelistní uzliny brání polykání, takže se brzy prostě nenažere...
|
| Amálka, 2+2 |
|
(2.6.2011 22:12:41)
každopádně držím palec, abyste se dobře rozhodli...
Jestli máte i víc pejsků a ty děláš se zvířatama, tak přes to můžete dětem krásně ukázat tajemství zrození i odejití.
My sice teď žádné zvíře nemáme, ale děti u babičky absolvovali i zabití králíka a klidně ho potom jedli k obědu. Narozdíl ode mě  . A myslím, že by u toho chtěli být a asi by mě to vyčítali (kdybychom něco podobného řešili). Ale nemyslete si prosím, že jsou nějaký saďouři
|
| Eliška Junková | 
|
(2.6.2011 23:12:41)
králík je něco jinýho, to já jako dítě brala taky normálně. pomazlit se, to jo, ale dítě ví, že se to zvíře doma chová proto, aby se zabilo a snědlo, tudíž to prostě vezme jako fakt a moc se tím nezaobírá, pokud to nezačne řešit okolí. ale pes je člen rodiny, žiješ s ním dlouho, máš spoustu vzpomínek, kde jste spolu byli, co dělali...
je to těžké rozhodnutí. co se zeptat dětí, jestli chtějí být při tom?
|
|
|
|
|
|
| Kivík | 
|
(2.6.2011 19:35:19)
Nechala bych je rozloučit se a zařídila, aby nebyly doma až přijde veterinář, myslím, že by toho na ně mohlo být příliš. A pak společně pohřbít.
|
|
| Roxie | 
|
(2.6.2011 19:49:17)
Pro mě osobně je pohřbívání těžší než ta poslední inijekce, kdy zvíře usne a přijde úleva od utrpení.
Když jsem šla k veterináři nechat uspat nemocného králíčka, dcera (tenkrát 9let) trvala na tom, že půjde se mnou ač jsem jí několikrát říkala, ať zůstane doma.
Takže já bych to nechala na nich, zda u toho chtějí být. Smrt patří k životu. Navíc ukončit (humánně) život starého a nemocného zvířete je (dle mě) jiný "zážitek" /to zní divně :-( ale nevím jak to napsat/ než porážka na jatkách.
Když mi bylo asi 8 let, jel otec na veterinu nechat utratit našeho starého a nemocného boxera. Pak nám (dětem) lhali, že si tam psa ještě nechali, že mu budou dávat léky atd. Strašně těžko jsem to nesla, jak mu tam musí chudákovi bez nás být, proč ho sakra nenechal otec uspat  .
|
| Siddhártha |
|
(2.6.2011 19:55:42)
Roxie, naprosto s TEbou souhlasím. Já jsem v necelých 15 musela rozhodnout o utracení, protože starší členové rodiny toho nebyli schopni. A dle veterináře to bylo dobře,jinak by umírala ještě asi tak týden hrozným způsobem. A jsem ráda, že jsem u toho byla. Přišlo mi to lepší, než ted nedávno, když jsem u toho být nemohla.
Myslím, že je o hodně lepší vidět, jak pes usíná, než ho vídat celou dobu před tím, jak trpí, jakým způsobe se nemoc projevuje.
TAkže zakladatelka by měla sama zvážit podle toho, jak své děti zná.
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 20:01:50)
Já nevím, tuhle zkušenosti mám za sebou jen jednou a všechno proběhlo naprosto v klidu, skutečně jako uspání.
Ale třeba soused mi popisoval, jak se pes bránil, to přesto, že napřed dostal anestezi a u toho bych teda tuplem děti mít nechtěla, bohatě mi stačej moje vlastní emoce
Viz třeba tady:
http://diskuse.mojeveterina.cz/viewtopic.php?pid=4019
|
|
| Roxie |
|
(2.6.2011 20:14:14)
Přesně tak, myslím, že to musí zvážit každý sám, zná děti nejlíp.
Já už jsem těch zvířátek za svůj život nechávala uspat víc, vždycky to proběhlo klidně.
A za slzy se před dětma /v tomto případě/ nestydím, naopak - tohle JE důvod k pláči. Odchází někdo koho máme rádi, je nám z toho moc smutno a je normální truchlit /tím ale nemyslím nějaké hysterické scény/.
Ale rozhodně neříkám, že to tak musí být, fakt záleží na zakladatelce ...
|
|
|
|
| Gerberka1 | 
|
(2.6.2011 20:10:09)
Přidám se k ostatním - nenechala bych děti přihlížet utracení psa - myslím, že bych nezařizovala, aby veterinář přišel domů atd....
Úplně mi stačilo, jak jsme museli letos v dubnu nechat utratit kocourka - zařídil to manžel v době, kdy jsme byli všichni pryč (v práci, ve školce a ve škole) a dokonce i uklidil všechny věci, které by nám ho připomínaly - pelíšek, záchod atd. - než jsme přišli my ostatní domů....Jenom jídlo tu zůstalo - to jsem potom odnesla jedné holce, která má kočky.
NENECHALA BYCH DĚTI U TOHO!!!!
Kluci se ptali - víc ten malý čtyřletý a vysvětlila jsem mu, že Mikešek byl hodně moc nemocný, že jsme ho dali panu doktorovi a že se teď už netrápí - v tomhle smyslu....
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 20:17:55)
Gerberko, já bch teda zase nenechala uspat psa na veterině (když mám tu možnost). Jen příchod do čekárny je pro ní stres, celá se roztřese. Doma bude klidná, veterinář e zná, doma se nechá ošetřit bez problémů, tak proč jí poslední chvilky života kazit?
|
| Pratt | •
|
(2.6.2011 20:21:43)
Souhlasím s tebou, pro toho pejska je to mnohem klidnější, když vet přijde domů a naposledy usne v náručí páníčka .. Lidé přece taky raději umírají mezi svými a ve známém prostředí.
|
|
|
| Roxie |
|
(2.6.2011 20:18:59)
Je zvláštní, jak to každý vidíme jinak. Já nerozumím tomuhle postupu - všechno odstranit, dělat, že tu nikdy nebyl, připadá mi, že smrt je pak strašně tabuizovaná ...
Neber to jako útok, jen mě to zaujalo. Třeba je Tvůj přístup lepší, kdoví ...
|
|
|
| Tvoje horší já |
|
(2.6.2011 20:17:40)
To je mi líto, děti bych přihlížet nenechala.
Jinak, možná by nebylo od věci přeřadit téma do diskuze o pejscích, v diskuzi o úmrtí v rodině mi přeci jenom připadá trochu nepatřičná.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 20:19:25)
Buchlovanko, trochu jsem to zvažovala, ale náš pes JE součástí rodiny a děti ho tak vnímají, takže proto jsem zařadila sem.
|
| jana | •
|
(2.6.2011 20:22:56)
no ja nevim, podivej se na ty temata: umira mi tata, vyroci smrti maminky, umrela mi kamaratka...
nezlob se, chapu, ze mate pejska radi, ale stejne je to nepatricne...
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 20:31:52)
Smrt psa je srovnatelná se smrtí blízkého člověka, hodně lidí to tak má, to téma je tu právem - ovšem je otázka, jak se k tomu postaví místní organizátorka
|
| Tvoje horší já |
|
(2.6.2011 20:33:41)
Karavelo, to si asi děláš srandu. Jinak, nechci to zlehčovat, myslím si, že děti by neměly být u toho samotného aktu eutanázie, ale jinak určitě u pohřbu psíka jo.
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 20:34:45)
Buchlovanko, máš rodinnýho psa?
|
| Karavela |
|
(2.6.2011 20:35:56)
Ale pohoršovatelky už mají klid, jak koukám.
Já letos mám za sebou bohužel jak odchod hodně blízkýho člena rodiny, tak psího přítele, tak čerstvý srovnání mám
|
|
| Tvoje horší já |
|
(2.6.2011 20:36:35)
Mám rodinnou kočku. Ale to není podstatné.
Diskuze už je přeřazená.
Je to určitě složitá situace, dovedu si představit, jak by děti vyváděly, kdyby se s kočkou něco stalo.
|
| Z+2 | 
|
(2.6.2011 20:52:15)
A jak by jsi to brala ty? Nám odešli dva psi a srovnávat to s úmrtím v rodině naprosto klidně můžu. A rozhodně u nás nejsou smutné jen děti.
|
| Mrakovak | •
|
(2.6.2011 22:59:25)
Nám nedávno odešel milovaný mladý kocour- velmi nečekaně. Zasáhlo nás to naprosto stejně, jako když odejde někdo blízký, jako když odejde člověk. Ta bolest bohužel srovnatelná je.
|
|
|
|
|
|
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 20:34:09)
Jano, já to nesrovnávám, taky jsem ztratila členy rodiny... diskuse už je přesunutá, tak můžeš být klidná...
|
|
|
|
|
| karma |
|
(2.6.2011 20:17:49)
Budu za krutase, ale asi bych nechala. Když jsem nechávakla uspat svou fenečku, nebyla u toho dcera z "technických" důvodů: pejskovi selhávalo srdce vícekrát, vždy se po injekcích srdíčko zdrchalo...netušila jsem tenkrát, že to bude už konec, tak jsem dcerku nechala u tchýně, neb jse myslela, že bude fenečka jen potřebovat zvýšenou péči.
Smrt v rodině považuju za součást života, ačkoli to pozůstalé bolí. Myslím, že dnes, kdy lidé umírají v nemocnici (povětšinou) je ke smrti pak zaujímán divný, tabuizovaný poistoj. Já osobně bych děti nechala, děti vnímají smrt zcela jinak než dospělí. Setkání se smrtí zvířátka, které mělo dítě rádo považuju za cennou, nezastupitelnou zkušenost.
|
|
| 123456 | •
|
(2.6.2011 20:33:05)
Koukni na to z druhé stránky - nechala bys je koukat na to jak přicházejí (štěňata) na svět?
Jestli jo, tak je nech být i při odchodu ze světa. Samozřejmě pokud budou chtít.
A třeba Tě jednou, až Ti bude 100 a budeš se chystat na druhý břeh, budou držet za ruku a nenechají Tě samotnou.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(2.6.2011 20:36:46)
Díky, u dvou porodů naší feny byli, taky to vnímám dost podobně jako ty. Fakt děkuju.
|
|
|
| Z+2 |
|
(2.6.2011 20:36:01)
To samé jsme bohužel řešily minulý víkend. Děti jsme odvezly pryč. Máme je malé. Přesto to 3,5 letá holčička docela řeší. Snažíme se odpovídat co nejvíc pravdivě. Děti bych u toho nenechával, těžko to zvládá veterinář, natož osoby blízké. Co se týče pohřbívání, tak tam je to něco jiného. Tam bych o tom uvažoval.
Pro odlehčení. První moje akce s tchánem byla cesta na pohřbení králika sestry manželky k nim na chalupu. Konalo se to v lednu, chatu maj 150 km daleko a venku bylo -10. I s použitím krumpáčů nám trvalo vyhloubení dostatečné jámy na schování těla dobrou hodinu. Ze všech pohledů velmi vydařená akce.
|
|
| Modřinka | 
|
(2.6.2011 20:49:50)
Řekla bych jim, co se chystá, píšeš, že situaci znají. Jestli chtějí být u toho, bych nechala na nich. Určitě ne stylem poslat na procházku nic netušící děti a po návratu pes mrtvý. Absolvovali jsme totéž na podzim, ale s mladšími dětmi (4+2). Byl to vlčák a jen povolil svalový tonus. Žádné škubání a tak. Malý to zaspal, starší ji chtěl dát s námi do hrobečku na zahradě. Ale mrňata to vnímají zcela jinak než školáci. Hodně sil.
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(2.6.2011 20:55:42)
nechávala jsem utratit máminýho psa se kterým jsem vyrůstala,děti ho milovaly a nesly to hodně těžce,že umřel:-( já bych je nehala rozloučit s živým pejskem ještě . Mě osobně to pomohlo že jsme ho mohla u usnutí nechat u sebe v náručí. akorát na injekci do srdíčka bych je vzala pryč.
|
| Roxie |
|
(2.6.2011 20:58:42)
Nemusí být do srdíčka , nechávám dávat do žíly .
|
| Veterinářka | •
|
(2.6.2011 21:22:04)
Svoje děti znáš nejlíp ty, rozhodnutí bude taky na vás (tobě a dětech)=dětí bych se zeptala. Přiznávám, že já osobně jsem radši, pokud děti u utrácení nejsou, ale to je spíš moje "pohodlnost" (i pokud seznamuji majitele s diagnozou s nepříznivou prognozou lépe se mi komunikuje s dospělými). Pokud mají být přítomné děti (nebo vidím, že majitel je v záležitosti eutanazie hodně citlivý), utrácím vždy po podání celkové anestezie. Pokud zachováš klid ty (pláč a smutek ano, hysterické scény ne), zvládnou to i tvoje děti. Smrt patří k životu stejně jako narození.
|
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(2.6.2011 21:24:21)
S dětmi bych předem probrala, co se asi bude dít a zeptala se jich, jestli u toho chtějí být nebo ne.
Proč si někteří myslíte, že by děti u smrti milovaného psa neměly být?
|
|
|
|
| V.B.R.M. | 
|
(2.6.2011 21:35:42)
Tak za mě říkám..........děti pryč. Jak od uspání, tak od pohřbívání. Mám to za sebou a teď znova před sebou. Nechaly jsme uspat fenku a na zahradě zakopali. Byla jsem u toho když usínala a vidím to do dneška . A je to už skoro 11 let. U pohříbání jsme se dost posilnili alkoholem, jinak bych to nezvládla - měli jsme fenku 13 let. Teď máme 9 let starou fenku, má rakovinu kostí, teď začala kulhat a nás to čeká znova. Mám sice malé děti - 5 a 2 roky. Vědí, že pejsek je nemocný, ale víc nic. Nemůžu to nějak pobrat já, tak je tím nezatěžuju. Je to trochu jiný než u tebe (děti jsou starší), ale i tak bych je toho ušetřila. Je to fakt citlivý Ale držím palce ať to zvládnete 
|
|
| pearl | 
|
(2.6.2011 22:46:35)
Nám zemřela fenka teď v neděli, bylo jí 16 let.
V pondělí jsme ji chtěli k veterináři na injekci. Poslední dny jsem se modlila, aby odešla sama, protože nevím, jak bych nesla to definitivní rozhodnutí. Proto jsem za to vděčná.
Synovi (skoro 6) jsme to řekli až druhý den, kdy jsme to trochu psychicky zvládli my s manželem. Naše fenka už posledních pár dní ležela jenom na místě, takže jsme tam nechali ten její pelíšek a deku a on si ničeho nevšiml (bývala do ní zabalená, takže to vypadalo, jako že tam pořád je).
Druhý den jsme mu to řekli a že jako ona byla hodná na nás, tak my teď pro ni musíme udělat tohle. Odvezli jsme ji k našim na chalupu, náš dům budeme prodávat, tak jsme ji na zahradě pochovávat nechtěli.
Syn to celkem vzal, mnohem líp, než jsem čekala, asi hodně sehrálo roli, že manžel mu to dokázal říct v klidu a bez slz, já musela pryč, protože jsem se rozbrečela. Malý si trochu pobrečel když jsme mu to řekli a pak ještě chvilku když jsme na vrch hrobu položili poslední kámen (kvůli zvířatům). To mu asi došlo, že je to definitivní. Jinak se na ni chtěl podívat, než jsme ji dali do země, nechali jsme ho, nebyl to nijak hrozný pohled.
Každopádně bych ho nikdy nenechala dívat se na to, jak umírá..
|
|
| arsiela, | 
|
(3.6.2011 6:59:49)
Teko ty jo,docela jsi mě tímhle dostala.Vlastně vůbec nevím.První fena umřela na veterině,musela jsem ji nechat uspat přímo při operaci,bylo to v noci,takže syn spal doma.Ale bylo mu 4 roky a navíc on nějak tu fenu nemusel.Takže ji ani nehledal.
Loni nám během měsíce umřely obě naše velké fenky,jedna nečekaně.To kluci proživali strašně moc,protože to byla navíc canis fenka malého.U toho,když jsme fenky pohřbívali kluci nebyli,obě umřeli u mých rodičů,takže jsme tam jela já.
Ale vzhledem k tomu,že mám doma šest psů a další dva mají naši,mě to bude čekat stejně ještě několikrát.
Záleží jaké tvoje děti jsou,určo bych jim nelhala,řekla pravdu až to přijde.Že prostě pejsek nemůže už žít dál,zodpověděla otázky na které se budou ptát.U samotného uspání bych je nechtěla,už kuli tomu,že si myslím,že v tu chvílu má být pejsek jen s jedním člověkem,co ho bude držet v náručí.Kort když ten pejsek vnímá tak by ho zbytečně jen rozhodilo,že jsou okolo něj všichni plní emocí.A u pohřbívání záleží jak to zvládnou.Ale určo bych jim nabídla,že uděláte nějakej dřevěnej křížek,zasadíte tam kytky,nebo prostě něco takového.
Přeju pevné nervy.
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(3.6.2011 7:31:28)
Arsielo, my máme taky šest psů, starší syn má i svého psa, ale milujou všechny, tahle zlaťanda je možná jedna z nejoblíbenějších, takže o tot to bude horší. Já vím bezpečně, že budu muset vyhnat manžela, protože ten to bude zvládat hodně špatně, starší syn nevím, ještě to s ním proberu. Každopádně mě to děsí čím dál víc, asi že se to blíží.
|
| arsiela, |
|
(3.6.2011 7:38:47)
Ajaj,teď sem nepostřehla kolik je klukům?Fakt v tomhle nedokážu radit.A chápu,že z toho máš zamotanou hlavu.Když vzpomenu na dětství,tak nás brala babička pryč,když musela psa dát utratit.Ale řekla nám to,bez obalu,že prostě je pes moc nemocný,přijede vet,dá mu injekci a pejsek usne a pude do nebíčka.Pochovávali jsme ho pak s mým tátou.A bylo mi asi pět,šest.Rozhodně z toho nemám zpětně nějaké zlé pocity,že jsem věděla co se bude dít.
|
|
| Líza | 
|
(3.6.2011 8:07:11)
Já bych nebyla tak striktně proti tomu, aby to děti viděly, řídila bych se konkrétně tím, jaké jsou, jak je znáš, jestli by ony samy chtěly. Líbí se mi co tu padlo - pokud můžou vidět porod štěňat, není na umírání nic tak hrozného, aby to nemohly vidět taky, pokud není provázené nějakým velkým utrpením - což v případě uspání není. Takže fakt bych to brala na základě svojí intuice a jejich přání.
Když jsem před rokem nechávala uspat naši psinu, holek (8 a 11 let) jsem se ptala, jestli by chtěly být s ní až do konce - že v takovém případě zavolám veterináře k nám domů a můžou ji držet za tlapku.
Nechtěly, rozloučily se s ní doma a já ji nechala uspat v ordinaci.
Pak jsme pro ni vymyslely speciální její psí nebe, kde by bylo všechno, co měla ráda a mohla by tam dělat všechno, co ráda dělala, a holky jí ho ještě i nakreslily.
|
|
|
|
| bez nicku | •
|
(3.6.2011 8:17:02)
Máme zvířat víc. Bohužel už jsme nějaké odchody chlupatých kamarádů řešili. Děti byly u umírání přítomny (tehdy v batolecím a předškolním věku) a trauma z toho nemají.
Naopak mi přišlo, že celou situaci zvládají lépe, když rozumějí tomu, co se děje, když před nimi nic neschováváme.
Smrt a umírání je součástí života a naše společnost, která smrt vyčleňuje na okraj a snaží se ji nevidět, není normální.
Líbil se mi názor, která tu zazněl - pokud bys nechala děti dívat se, jak fenka rodí, nechej je dívat se i na to, jak umře.
Ještě jsem si vzpomněla na osobní zkušenost: moji rodiče nechali uspat mého psa, když jsem byla pryč... nebyla jsem jim vděčná, že mě chránili, naopak jsem byla velmi zklamaná, že jsem se nemohla rozloučit a že jsem nebyla u toho, když pes potřeboval "držet za tlapku".
Přeju hodně sil nejen v rozhodování, ale hlavně při loučení. Ztráta přítele bolí.
|
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(3.6.2011 10:14:36)
děti mají právo se se psem rozloučit a být u toho, až bude odcházet, a pes má právo na to být v kruhu svých lidí, kteří ho mají rádi, až bude odcházet, děti si z toho rozhodně žádné trauma neodnesou, to hrozí spíš v případě, že jim tuto možnost nedáte.
Tady jeden článek, snad vám pomůže: http://www.umirani.cz/detail-clanek/umirani-je-nezne-ale-tezko-to-vysvetlit.html
zvládněte to, držím palce
|
| Teka + 2 zlobiášové |
|
(3.6.2011 10:37:20)
Díky všem za názory. Zatím kluky nestresuju tím, že bych je upozorňovala, že se ta chvíle blíží, jen občas připomenu, že čubince není dobře, že třeba už nechce tolik jíst a je hodně unavená. Ale ještě má radost ze života, tak třeba s námi ještě pár dnů/týdnů pobude. Potom to nějak budeme muset zvládnout, nejhorší je to rozhodnutí.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)