| JanaS | •
 |
(17.7.2011 14:30:25)
Tak tě uklidním - já se v tomto věku dětí psychicky zhroutila a pak to nebylo o nic lepší - jakmile začaly chodit do školky, tak co 14 dní doma s nemocí - samo se vždy prostřídají, takže pořád doma, nemoci se víc komplikovaly (moji práci za mě nikdo neudělal, tak jsem se snažila dávat do školky jak to jen šlo) - prostě ve věku 3 a 4 roky jsem jen pracovala, starala se o děti a domácnost, hádala se s M a sama jsem každou nemoc od dětí chytla.
Není pravdou, že s věkem se starosti s dětmi mírní, moje 7 letka má za sebou 1 třídu a bylo to oproti předpokladům dost náročné - navíc každodenní vodění do školy a školky - s miminem nemyslitelné, takto jsem to zvládala s jazykem na vestě. Já taky chtěla 3 děti, ale s mým M to nejde, byla by to sebevražda.
Možná to máš vše jednodušší - mě daly zabrat hodně ty nemoci (dětí i moje), navíc jsem hlavní živitel a tak cítím odpovědnost úplně za vše, manžel mi spíš život znepříjemňuje, než že bych s ním mohla počítat :-(
Jak děti porostou, budou mít víc svojí hlavu, potřebují kola, brusle, lyže, helmy, jezdí na školy v přírodě - taky není zanedbatelná finanční stránka - atd.
|
| Apačka Lapačka | 
|
(17.7.2011 14:49:11)
Děkuju za reakci, toto je realita.
Já sice nejsem a asi ani nebudu hlavním živitelem, ale vzhledem k manželově vytíženosti si připadám občas na všecko sama - organizace, plánování, logistika + "ženské práce". Pořád dokola, ocenění nulové, samozřejmě. Jinak manžel je fajn a pomáhá, co to jde, ale ten čas není.
Jen si říkám, jestli není pak schůdnější kombinace školní děti + mimino než školní děti + práce. Do práce se děsně těším, v mnoha ohledech to naší rodině prospěje, ale jak to budu kloubit, to netuším. A nemoci, to jsou další kapitola, chod rodiny spolehlivě rozhodí i blbá "putovní" viróza.
|
| JanaS | •
|
(17.7.2011 15:24:47)
Jojo, každý máme jiné nastavení, co zvládneme - mě skoro připadá, že čím jsou starší, tím je to pro mě náročnější - miminka mě dost bavila, hrozně jsem se těšila, vůbec mi nevadilo, že se málo vyspím atd - se vším jsem si dokázala poradit. ALe jak jsem byla furt v pozoru, sebezanedbávající, síly došly, přidaly se deprese, nemoci jsou furt dokola, starší má bezlepkovou dietu, takže pořád musíme řešit nestandartní situace a já jsem hodně vyčerpaná - navíc si říkám, že se chci dětem naplno věnovat a to i teď vidím, že splnit to 2 najednou je dost náročné. Např. jít do bazénu se 3 dětmi je o hubu, na lyže taky - když přecházíme silnici, tak držím 2 děti za ruku.... Když si pochovám nějaké batole, jdu do kolen, dělá to se mnou divy, ale vím, že bych musela manžela pořád úkolovat, abychom to zvládli - a to bych měla jako výchovu 4. dítěte - nervy na to nemám. Taky mi nepřijde, že by děti byly na světě nějak extra šťastné - furt řeší, že se bojí na nějakou soutěž, do školy, nemají rádi nějakou učitelku, spolužáka, jsou nemocné a když si představím, jaké budou mít starosti třeba na Vš a později v práci ..... je to trochu netradiční pohled na to mít a nemít další dítě, ale já bych třeba už raději nějaké adoptovala - takové, které už na světě je a trápí se, pomoci mu Což by zas nikdy neudělal manžel (tomu by 3. vlastní dítě nevadilo).
|
| Apačka Lapačka |
|
(17.7.2011 15:36:31)
Jano, moc Ti fandím. Přijde mi, že to psalo nějaké moje druhé, zkušenější a komplikovanější já  . Hodně štěstí a sil do budoucna  !
|
| JanaS | •
|
(17.7.2011 15:47:52)
No jo, já si prošla těžkou depresí, tak mě zas neber tak vážně
Ono moc záleží i na tom partnerovi - kdyby kritické (a asi i ty nekritické) situace řešil jinak, byla bych na tom o mnoho lépe.
Ale třeba ten sport - většinou jsem na ty lyže, plavčo a tak sama - i se 2 se to musí řešit dost složitě (jedna na břeh, druhá do vody nebo apoň jedna rukávky).
Možná kdyby byla škola v dosahu pěšky, kde nejsou křižovatky nebo rušné silnice - to je taky velká úleva (já bud vozit děti asi až do 10 let).
|
|
|
|
|
|
.
Docela dost tomu potlačování napomáhá obava z různých vývojových vad (je mi 35), z komplikací v těhotenství (obě jsem měla riziková včetně hospitalizace) a případných problémů u porodu. Také politika vlády vůči rodinám docela spolehlivě myšlenky na třetí dítě zažehnává.
! Já nesnesu JAKOUKOLI formu podpory!
nevím co s tím, je to šílený. třetí ještě chceme, ale proč na to pořád myslím a to v době kdy většina mých vrstevníků o víkendech vymetá doska a zábavy, nechápu
A teď babo raď!!
/ rok a půl /
...
, ten termín mě strašně uklidnil...a kdo ví, co bude za tři roky
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)