| Rozárka111 | 
 |
(3.9.2011 23:08:26)
Dobrý večer, mám dva synky - 9 let a 3 roky. První byl sice živé, ale zvládnutelné dítě, druhý je velmi živý - což by nevadilo, ale přijde mi, že začíná být agresivní. Když jsme jen spolu je to zlatíčko, "pomáhá", hrajeme si, umí spoustu dovedností, domluvíme se s ním o všem co potřebujeme, když je ve společnosti, začíná dost často moje noční můra. A to od mala chodíme do různých kroužků a nebo do jiné dětské i dospělé společnosti. Když na něho nedávám pořád pozor, tak přijde jiné dítě, že ho kousnul, škrábnul, nebo vyvedl jinou neplechu, nevím jak to řešit - řešila jsem to domluvou,vyhrožováním i plácnutím... nejsem zastáncem tvrdé výchovy, jsem zastáncem důsledné výchovy, ale přijde mi, že se vše míjí učinkem, a jsem z toho smutná, nechci vychovat ze syna agresivního gaunera co si bude chtít cokoliv vynucovat násilím. Ještě jenom jsem zapomněla napsat, syn je malého vzrůstu, váží necelých jedenáct kilo, a tak o to víc překvapuje těmito výpadky. Děkuji za každý názor - lépe řečeno za každou zkušenost, protože teorie jsem již prostudovala mnoho. díííky
|
| Terka a Martínek, 9.1.2005 | 
|
(3.9.2011 23:21:45)
Myslím, že je to období a že to musíte prostě přežít. Reagovat je ale určitě třeba.
Nám dobře fungovalo po prvním prohřešku odvést někam do ústraní, přičapnout si k němu a vysvětlit mu z očí do očí, co udělal špatně a jak to měl udělat dobře. A přidala jsem varování, že pokud se to bude opakovat, jdeme okamžitě domů. Toto je ale třeba důsledně, opravdu okamžitě a bezvýjimečně udělat, i za cenu strašlivé scény. několikrát jsem ho domů nesla kopajícího v náručí. Potom jsem ještě jednou vysvětlila, co a proč jsem udělala, až se zklidnil.
Je ale třeba mít ho pořád na očích. Ono ne vždy je viníkem on a není podle mne nic horší, než kdybych zareagovala proti němu nespravedlivě. Pokud ho někdo vzal po hlavě a on mu to oplatil, jen jsem vysvětlovala. Odchodem jsem "trestala" jen jeho aktivní útoky.
Ehm, rozhodně to nepochopil napoprvé a párkrát jsem měla pocit, že mne záměrně testuje 
|
| Rozárka111 |
|
(3.9.2011 23:46:15)
děkuji, je to zkouška nervů 
|
|
| withep | 
|
(4.9.2011 7:07:25)
Souhlasím s Terkou, jen nevidím důvod odvádět do ústraní, řešila bych to přímo na místě a zároveň požadovala pro poškozené dítě omluvu. Ještě lepší je útoku předcházet - být mu na blízku a případně napřaženou ruku zadržet. Moc důležité je to "přičapnout", oslovit, navázat oční kontakt a důrazně, ale s respektem říct, že do dětí se neplácá, nekouše atd., a ujistit se, že dítě tomu rozumí a příště se pokusí takovému jednání vyhnout (a sama ho nikdy neplácat, pak mu zákaz "neplácat" musí připadat nesrozumitelný, protože tím vlastně nedělá nic špatného, jen napodobuje svůj vzor - mámu).
|
| Rozárka111 |
|
(4.9.2011 15:23:38)
Děkuji no právě když jsem nablízku, je vše v pohodě, ale když máme návštěvu, nebo jsme na návštěvě, a on je sám s dětmi, tak dojde vždy k nějakému incidentu, (většinou si návštěvu neužiju - bud hostím, nebo je mi hloupé strávit celý čas návštěv s d+tmi a ne s dospěláky...), protože ( a to vlastně také nevím, zda dobře...) se mu snažím být v patách, nejsem typ maminky, která sedí na lavičce s nekterýma maminkama a nezajímá mě co ratolest dělá, nevadí mi, že musím za ním lítat, jen se bojím, že si bude myslet, že vše se dá řešit jen když někomu ublíží. Víc jak půl roku jsem se snažila řešit vše tak, že jsem mu vysvětlila, že ublížil, že má udělat "malá" později když mluvil, že se má omluvit, ale mám pocit, že se to míjí učinkem. Pouději, ale to trvalo tak měsíc ( nejsem zastáncem fyzických odplat - myslím, že násilí plodí zase jen násilí) jsem mu plácla přes ruku, ale nešlo mi to od srdce, a myslím, že dítě vycítí, když něco dospělák nedělá opravdově, takže se to dokonale míjelo učinkem, no a ted jsem zase ve fázi vysvětlování a omluv.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(4.9.2011 7:18:17)
Tak jsem se chtěla hluboce zamyslet,ale pak jsem to přečetla pro jistotu ještě jednou a zjistila jsem,že špatně čtu."Agresivní" je ten tříletý,já četla devítiletý. Agresivní jsem dala do úvozovek,protože ve spojení s tak malými dětmi nesedí,ve třech letech máš ještě spoustu času ho naučit chování mezi dětmi,je to období ve vývoji,ne agresivita.
|
| Rozárka111 |
|
(4.9.2011 15:28:09)
Díky o to se snažím, ale bohužel, už začíná být ve svém okolí "známá firma" maminky nás znají a musím říci, ( asi když vidí, že mi to není fuk) nikdo nám nic neříká a nikde žádný boj nevznikl, jenže slova - "neboj on z toho vyroste" mi moc nepomáhají. Možná se nedá v tomto věku mluvit o agresivitě, ale rozhodně o počátečních známkách agresivity. Nechci aby si nechal všechno líbit, ale zase nechci aby vystartoval hned, když mu někdo sebere lopatku, nebo s ním v něčem nesouhlasí....
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)