Ropucha + 2 |
|
(25.11.2011 13:16:01) Nikaio, když jsem byla s dětmi na MD, mívala jsem v deset dopoledne jediný plán na večer - toho večera se dožít Když jsem se ho pak dožila a děti usnuly, měla jsem jediné ambice - JÍST a SPÁT (s vědomím, že budu vzápětí zase vstávat). Pokud zbývaly nějaké síly, tak jsem vařila na další dny, protože vařit dopoledne za přítomnosti dětí se mi moc nedařilo. Intelektuální činnost byla na pár let u ledu
|
Lassie66 | •
|
(25.11.2011 13:26:19) Ano, během své RD jsem byla tak vyřízená, že každé ráno začalo propočtem, kolik hodin musím dát, než si budu moci jít zase lehnout
|
Ropucha + 2 |
|
(25.11.2011 13:35:44) Lassie, tak nějak. Já jsem kolikrát začínala ráno rovnou zoufalým rozbrečením se, že musím vstát a že to snad vůbec nedokážu. Všechny matky, které se dvěma batolaty stihnou cokoliv jiného mimo péče o ta batolata, upřímně obdivuji.
|
Lassie66 | •
|
(25.11.2011 13:40:31) Tak u mě se to nástupem do práce naopak zlepšilo. Zahálení mi jde a má to na mě špatný vliv, když musím do práce, dám se spíš do pohybu. Nastoupila jsem na částečný v době, kdy dceři byly necelé 4 a synovi necelé dva, byla jsem v prváku na VŠ. No a teď mám psát bakalářku a místo toho tady krafám Cítím se momentálně psychicky velmi dobře, fyzicky tak na 149 let
|
Ropucha + 2 |
|
(25.11.2011 13:47:26) Tak to jsi opravdu dobrá, fakt šikovná Já jsem v tom věku dětí byla fyzicky i mentálně na pokraji smrti Studia a práce jsem začala být schopná zase až o dost později.
|
Lassie66 | •
|
(25.11.2011 14:10:35) Spíš mám dobré podmínky. Dobrou pracovní dobu, babičku přes dvůr, partner nejezdí domů z práce v noci, škola není náročná atd. Většinou si vše snažím zařídit tak, abych neúkolovala druhé, takže třeba děda hlídal jen v případě, že si partner nemohl vzít volno a děti byly nemocné, takže nemohly do školky. Platila jsem soukromou školku synovi, takže mi z platu skoro nic nezbylo, ale prostě to nějak šlo. Teď, když má školu končit, mi chybí nějak motivace a energie, začátky byly lepší.
|
|
|
|
|
|
|