| Anicol | 
 |
(7.12.2011 15:53:22)
Ahoj,
to že nám umřel synek asi už každý ví, do podrobností zabíhat nechci. Jen to bylo náhlé a nečekané. Myslím, že s manželem jsme se s tím nějak poprali. Jasně že to moc bolí a asi nepřebolí, občas pláčeme, ale to je snad normální. Nemáme problém a malém mluvit a smát se těm jeho vylomeninám, co prováděl. Hodně nám pomáhá i náš druhorozený, je to úžasné mimčo, které nás nenechá dlouho smutnit.
Jenže můj taťka se uzavřel před světem, nereaguje na nic, mobil nebere, na sms ani maily neodpovídá, ani nikoho nepouští do bytu, pokud vůbec doma je. Bydlíme od sebe přes 300km, takže nebýváme u něj ve městě často, tak Max 4x do roka. Od narození Tadeáška (druhý) jsme tam byli 2x, ale buď zapomněl někde mobil a nebylo se s ním možné spojit a na slíbenou schůzku nedorazil nebo si ho radši vypnul a nereagoval na nic, ani bušení na dveře. Podobný stav trvá už dlouho, je teď skoro 9měs. bez práce a dluží kde se dá, už ho i odstřihli od energií, mámě půlroku neplatí alimenty na mladší sourozence a bojím se, že neplatí ani nájem. Dřív alespoň bral mobil, nebo čas od času prozvonil a já zavolala zpátky. Občas jsme si vyměnili mail, ale teď prostě nic. Mám o něj fakt strach. Je to několik let zpátky, co se mu zastřelil bratr, to ho fakt hodně vzalo a dlouhou dobu se dával dohromady. Taky hodně pil a poflakoval se. Teď se prostě nikomu neozývá, nechce ani pomoct, sestra se mu snažila najít nějakou práci, ale on prý nevezme pod 20tis. Já ho nechápu. Mám ho moc ráda, ale jsem na něj tak strašně naštvaná, že se zahazuje. Je vzdělaný, chytrý, ale ten chlast a hospodský kámoši ho ničí.
To jen tak pro představu. Nevíte co říct nebo udělat, co by ho mohlo z tohohle stavu dostat? Vím, že je to na psychiatra, ale dokud nebude chtít, tak nic nezmůžem. Tohle asi nemá řešení, pokud se sám nerozhodne. Asi jsem se potřebovala jen vypsat.
|
| X E N A | 
|
(7.12.2011 16:02:12)
Napadlo mě, jestli by třeba nešlo tu práci pro něj sehnat u vás, pak byste mu mohli navrhnout přestěhování a měli byste ho pod kontrolou.
Jinak na tyhle smutky pomáhá jedině čas, nic jinýho a někdy ani ten ne...
|
| Anicol |
|
(7.12.2011 16:17:07)
Jo to už mě napadlo. jen práci kterou si myslím, že by pro něj mohla být mu jen tak zařídit nemůžu. Je to dost odborné a taky nevím, jak by se tvářil potencionální budoucí zaměstnavatel, kdybych tam šla já a ne on 
|
| X E N A |
|
(7.12.2011 18:05:11)
Tak pokud by nějaká šance na práci byla, s tím finančním ohodnocením, které táta požaduje, tak by třeba zajel sám!? Asi bych sledovala trh práce a až by se něco naskytlo, zajela bych za ním, řekla mu o té možnosti a navrhla to přestěhování.
Víc asi fakt udělat nejde, no...
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(7.12.2011 16:12:37)
Anicol, promin, jestli se zeptam blbe, ale jsi si jista, ze je nazivu? Piss, ze nereaguje vubec nijak, reaguje aspon na nekoho nebo se o nem proste nevi ted nic? Asi by mne znepokojila tahle mozost a resila nekoho, kdo ho muze aspon zkontrolovat.
|
| Anicol |
|
(7.12.2011 16:15:15)
Jsem zapomněla napsat, že má spolubydlícího. Když už fakt myslím, že je po něm, tak ho zavoláme (já nebo sestra), zatím vždycky řekl, že v noci byl doma, buď dělal kravál a vzbudil ho, nebo zmizlo nějaké jídlo, příp. nechal vzkaz. To je jediný kontakt který máme.
|
|
|
| withep | 
|
(7.12.2011 16:14:10)
Anicol, já jsem to nevěděla, to je mi moc líto 
Nevím, co poradit, mám s tátou podobný problém a nepomáhá nic, prostě když někdo nechce, není mu pomoci 
|
|
| Zuuuza | 
|
(7.12.2011 16:17:15)
Anicol  , posílám mnoho pohlazení za vašeho andělíčka. Strašně je mi to líto a bulím tu. Vůbec si to nedokážu představit. Je dobře, že máte malého Tadeáška! Co se týče táty.. Těžko někomu pomoct, když pomoc nechce. Musí to být šílené, chápu. Máš o tátu strach. Ale nenaděláš asi nic.. Držte se!!!!!
|
|
| Minís | 
|
(7.12.2011 16:58:27)
Nevím proč tvůj syn zemřel, ale nemůže si třeba děda něco vyčítat, dávat si za něco vinu?
|
| Anicol |
|
(7.12.2011 20:26:29)
To by neměl. Nevím alespoň v jaké souvislosti.
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(7.12.2011 17:09:20)
Ani pokud nebude alespoň trochu chtít sám, tak nezmůžete nic. Pokud pije a hodně, pak je klidně možné, že už má "posunuté" vnímání a možná si ani neuvědomuje, co způsobuje. A jestli bydlíte tak daleko, tak nemáte ani šanci to nějak ovlivnit. Pochybuji, že by to mělo souvislost s tím, o čem píšeš.
Radu nemám, jen povzdychnutí ... obdobný případ znám z blízkého okolí, přes veškerou možnou pomoc ten dotyčný skončil v podstatě špatně, onemocněl a dlouho pak už nebyl ( neměl ani zájem se léčit). Jediné řešení by asi opravdu bylo, jestli by bydlel blízko, ale jak píšu, musel by chtít sám
|
|
| Jana | •
|
(7.12.2011 19:38:04)
To je hrozné že jsi přišla o dítě - mohu se optat co se stalo - jestli je to hloupá otázka tak se omlouvám...
|
| Anicol |
|
(7.12.2011 20:25:01)
Bylo to zauzlení střev, bzli jsme s ním na pohovotosti, když začal zvracet, tam ho prohmátli a poslali domů, že to nic nebude. Druhý den u nás byla obvoďačka, no a chvilku co odešla, umřel, v klidu, v posteli, u mě. Nešlo nic dělat, nepomohla ani resuscitace, u které mě po 10min vystřídali záchranáři. Nic víc nevíme, zatím se to stále vyšetřuje (už 3měs.).
|
| Hanka000 | 
|
(7.12.2011 20:57:18)
Obdivuji Tě jak to "zvládáš",že o tom dokážeš mluvit.Jsi moc statečná a silná ženská-mě loni v září zemřel manžel a já se s tím nějak nemůžu vyrovnat.Jsem na všechno sama,dětem jsou 2 a 6let,ani s AD to moc nejde.
A co tatínka přestěhovat někam do vaší blízkosti?Ale jak už tu někdo psal musí hlavně chtít on sám...
Držte se...
|
|
| Pawlla |
|
(8.12.2011 5:45:05)
Anicol,je mi to moc líto,drž se  
|
| Anicol |
|
(8.12.2011 11:23:18)
Ono není moc co obdivovat. Necítím se silná, ani statečná.Myslím si, že jsou lidi, pro které je lépe se vypovídat a pak ti, kteří potřebují hodně času a postupně se otevřou. Já jsem ten první typ. Ale jinak jsou dny kdy je mi děsně a nic nemůžu dělat, jen si užívám Táďulky a pak jsou skoro normální dny. Jen mám teď velkou nechuť k domácím pracem. Asi to bude běžné v téhle situaci. Díky všem za povzbuzení.
|
|
|
|
|
| Anicol |
|
(7.12.2011 20:29:06)
Holky díky. Vím, že když se nechce, je to horší než, když se nemůže. Jen musím mít pocit, že jsem zkusila všechno. Je to přece jen můj táta a mám ho ráda.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)