| Hilly. |
 |
(16.1.2012 9:44:41)
No právě. U holčiček je vždy lepší dokončit vzdělávání co nejdříve, hlavně kvůli možnosti si vybrat, kdy mít děti. Ono se to o rok natáne ještě víckrát, při nepříznivé konstelaci. Nedostanou se třeba na VŠ, budou chvíli sedět na pracáku, studium si rozvolní. U chlapečků bych se s tím nějak nezalamovala.
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 9:49:06)
Škola se dá studovat celý život, bavíme se o ročním odkladu. Ono když to dítě dáte do školy nevyzrálé, nemusí to ve škole hned od začátku zvládat, školu si zprotiví a studovat už nemusí nikdy. Všechno má prostě svůj čas.
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 9:50:44)
Jinak mám za to, že o odkladech, které nejsou opodstatěné, se zde nikdo nebaví.
|
|
| Anni&Annika | 
|
(16.1.2012 12:20:56)
Lassie, skola se sice da studovat cely zivot, ale jake ma moznosti ten, co odklada tam, tady a dostuduje az ve 40ti? Ten co vystuduje v normalnim studijnim case ma moznost se cely zivot v dannem oboru rozvijet a zlepsovat a kdyz si vzpomene ve 40ti ze zmeni misto, koho myslis ze spis prijmou? Toho hned po skole bez praxe, nebo toho s nekolikaletou praxi??? Vzhledem k tomu, jaky pocet zajemcu je kdekoliv na jakekoliv misto, mi zas neprijde tak jednoduche rict, studovat se da cely zivot...pravda, da, ale....
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 12:34:28)
Anni,lidi si,ale často zvyšují vzdělání ve svém oboru,aby postoupili,málokdo studuje ve 40 proto,aby změnil obor.Každopádně odkladem první třídy se zas až tak věk nezvyšuje,je to jeden rok.
|
| Anni&Annika |
|
(16.1.2012 12:44:26)
Pawlo...to bylo jen na tu jednu vetu, co me zaujala...celozivotni dovzdelavani v oboru je neco jineho, to jsem na mysli nemela...me slo jen o to, ze to zas tak jednoduche neni, pokud se nekdo stale rozmysli a odklada...
|
| Len | 
|
(16.1.2012 12:48:42)
No, ja znam spoustu lidi, kteri ve ctyriceti meni karieru a jde to. Pokud najdou obor, ktery jim skutecne neco rika, tak v nem muzou byt dobri i v tech ctyriceti. Je fakt, ze ja ziju v zemi, kde je celozivotni vzdelavani norma uz spoustu desitek let a menit obor 25 let pred penzi je naprosto bezne.
|
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 12:56:26)
Anni, život je změna. Já jsem obor změnila skoro ve 35 a nebylo to poprvé. Svět je moc zajímavý na to, aby se někdo vydal jen jednou cestou a nezaujalo ho i něco jiného. Na medicínu už ve 40 nepůjdeš, ale možností je stále spousta, mám i čtyřicetileté spolužáky na VŠ a jsou v pohodě.
Já jsem zažila dobu, která byla extrém, co se volby budoucího povolání týče - posílání přihlášek na SŠ ve 13 letech(!). Není divu, že tolik lidí ze zravotnictví odešlo, případně se tomu nikdy nevěnovalo. V ostatních zemích je systém vzdělávání jiný, vyžaduje se nejprve nějaký vzdělávací základ, pak teprve přichází na řadu nějaká specializace. Určitě nelítají po špitálech patnáctileté děti s mísama a bažantama(jsem srpnová, bylo mi 16 půl roku po tom, co jsme začaly chodit na praxi do špitálu).
Někomu přijde divné, že má maturovat ve 20, mně přijde divné, že to bylo takhle. Naštěstí je pryč doba razítek v občankách, už nikdo nekontroluje, jak často měníme profesi - což je klika, já už bych byla podezřelý fluktuant a nikdo by mě už nezaměstnal. Navíc by mi v té občance nestačily stránky. A znám mnoho mých vrstevníků, co se pořád ještě hledají, takže představa, že si někdo ve 14 vybere obor a v tom oboru zůstává do důchodu je mi cizí.
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 13:00:54)
Jinak ještě k tomu "bez praxe". Já začala studovat až ve 30, ale praxi mám krásnou, hlavně díky tomu, že jsem měnila obory - kromě zdravotnictví i školství, kancelář a faktury, pobyt v zahraničí jako au-pair i ošetřovatelka,"myčka" nádobí v hotelu, telefonní operátorka. Hodilo se všechno, každé mi dalo jinou zkušenost. Studuji obor, kde se mi to všechno bude hodit, v pohovorech na nové místo to bylo mou výhodou. A jsem flexibilní na pracovním trhu, nejsem závislá na nabídce konkrétního místa z jednoho oboru.
|
| Delete | 
|
(16.1.2012 14:22:46)
Lassie,
no a jsou zase lidé, kteří to mají v sobě nalajnované a tato představa je vůbec neláká .
Já třeba už v dětství byla rozhodnutá mít děti před třicítkou. Už jsem psala, možná za to mohla mamka, která mě měla ve 35 a v té době to znamenalo, že jsem měla maminku ve věku babiček ostatních dětí a někdy jsem z toho byla nešťastná, dnes je to v tomhle jiné...
Navíc jsem netoužila po cestování, škola mě bavila, takže pro mě byla ideální představa ZŠ, SŠ, VŠ, manželství, děti, 30. narozeniny . Nešla jsem za tím nijak usilovn, víceméně mi to vycházelo samo od sebe...ale jít o rok později (naštěstí nehrozilo, jsem únorová), tak mám dítě na VŠ, protože moje tělo i hlava byly nastartované dřív a vlastně i tak jsem o rok přetáhla. Prvního psa jsme si pořídili proto, že naše touha po dítěti byla hodně silná a já chtěla nejdřív dokončit školu .
No a samozřejmě že děti nekopírují své rodiče, ale asi není nic divného, kdy si rodiče do svých dětí promítají své zkušenosti. Mně se ta moje osvědčila...
Vnímám i věci, které někomu přijdou nepodstatné....ale kolem mě se množí případy kdy dítě v osmnácti (většinou je v druháku, občas ve třeťáku) sekne se školou, protože se chce odpoutat od rodičů, být nezávislé....když zbýval v tom věku do maturity maximálně rok, většina to ustála a tu maturitu si udělala.Ale půlka studia je pro někoho moc dlouhá doba na to se zakousnout a dokončit....
Je to samozřejmě věc toho "dítěte", ale rodičům to jedno nebývá a mají potřebu to řešit...pak často dojde k narušení vztahů, dítě se proti škole zatvrdí....Nemusí k tomu dojít, ale dochází....
Takže třeba pro mě ten rok sem, ro tam význam má, proto bych zbytečný odklad nedala...
Pro někoho to význam nemá, tak pak je to jedno, ať si to udělá, jak chce....občas odklad ublíží vztahu ke škole stejně jako nezralost, protože dítě "přezraje"....občas (když je odklaďáků hodně) může uškodit těm dětem, co šly bez odkladu a byly zralé, ale prostě šestileté....
V kontextu celého života je opravdu rok zanedbatelný....ale někdy může hrát roli dost významnou a je na každém, aby si rozhodl, jak moc mu na každém roce zaleží....
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 14:25:18)
Ivo,ale i bezodkladové děti maturují po 18 roce,ten problém,který popisuješ se týká všech.
|
| Delete |
|
(16.1.2012 15:09:24)
Pawllo,
ano, od zavedení devítky ano....a právě u těch odkladových se ta vzdálenost do ukončení školy ještě jaksi prodlužuje, když teda beru jako základ to, že hodně mladých lidí se nemůže dočkat osmnáctin, aby si konečně "mohli dělat, co chtějí".
|
|
|
| Líza | 
|
(16.1.2012 15:41:40)
Ivo, ano, zkušenost s osmnáctiletými, kteří mají ještě příliš daleko do dokončení školy, tak s ní rovnou seknou, mám taky, a vícenásobnou. V tomhle věku jeden rok není jedno.
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 18:13:37)
Není jedno jestli seknou se školou v druháku nebo třetáku?Proč?
|
| Delete |
|
(16.1.2012 19:16:13)
Pawllo,
ono právě vě třeťáku s ní seknou s menší pravděpodobností, protože větší část mají za sebou a menší před sebou, je jim líto ty roky zahodit. Ve druháku je to naopak, takže ta pravděpodobnost je prostě vyšší....
Nevěřila bych, kdybych to nezažila ve vlastní rodině . Ale o tom to je, většinou se každý řídí vlastní zkušeností.....
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 19:18:22)
Tak já jsem zase viděla lidi,co skončili nejen ve třeťáku,ale dvakrát dokonce před maturitou.
|
| Delete |
|
(16.1.2012 19:19:52)
Pawllo,
právě proto píšu, jak velký vliv má ta vlastní zkušenost na naše rozhodování . Neexistuje univerzální návod, i dva zdánlivě stejní lidé ve stejné situaci mohou reagovat různě, protože mají různou minulost....
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 19:23:01)
Samozřejmě,já s tím souhlasím,jen tahle hysterie kolem odkladů mi příjde zbytečná,vzhledem k tomu,jak nerovnoměrně se děti vyvíjejí je možnost odkladu přínosná.Riziko,že se rodiče nerozhodnou správně je jako u každé volby,přesto je dobré mít na výběr.
|
|
|
|
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 17:40:08)
Ono to není jen o tom, jak si my svůj život představujeme. Nikdy třeba nenačasuješ ideálního partnera, mnohdy ani to otěhotnění. Kdybych měla prima chlapa hned po zdrávce, mohla jsem dnes mít skoro plnoleté děti, jako má spolužačka. Říct mi tehdy někdo, že budu mít děti až ve 30, nevěřila bych mu. Prostě okolnosti.
Ale věřím prostě tomu - a stále píšu o oprávněných odkladech, že mnoho věcí se dá dohnat, ale předčasný a neuvážený nástup může dítěti hodně v životě ublížit. Ať už se to týká nezvládání učiva, komplikovanými vztahy s vrstevníky, možnou šikanou a neschopností se bránit nebo neschopností vyrovnat se vrstevníkům fyzicky(ve sportu atp.). Jaký start ve škole, taková celá škola - není to pravidlem, ale často to tak bývá.
|
| Lassie66 | •
|
(16.1.2012 17:57:07)
Ještě bych k tomu chtěla napsat, že jsem sama také vůbec nesnila o cestování, jazycích či zaměstnáních, která jsem v životě dělala, ale tím, že jsem se k tomu náhodou (a v podstatě z nouze) dostala, jsem dostala výbornou příležitost poznat život z jiné stránky. Psala jsem, že kdyby byly věci tak, jak jsem si je představovala v 18, měla bych dnes skoro dospělé děti, zřejmě bych už měla dvacetiletou praxi ve špitále, možná byt v paneláku, možná manžela, případně exmanžela. Protože to nevyšlo, snažila jsem se dělat něco na vyplnění času, než to přijde. A to něco bylo hrozně fajn. Pak jsem poznala báječnýho chlapa, kterého mám moc ráda, se který máme dvě krásné děti. Bylo mi 27, když jsme se seznámili.
Vše se dá v životě dohnat a někdy to, že nám v životě něco nevyjde, může vést k hezkým věcem.
I když puberťák odejde ze školy, dá se to dodělat později. To jsou věci víceméně technické. Pokud si věří a je alespoň trochu inteligentní, časem mu dojde, že to bez vzdělání nepůjde. Znám člověka, co odešel z gymplu před maturou, aby se musel na ten gympl zase vrátit a vystudovat psychologii. Chytrý člověk. Tyhle kiksy se totiž lépe napravují, než třeba pošlapané sebevědomí, které se začalo udupávat hned na základní škole. Když hned nástupen školy nestíháš ostatní, rozhodně do té školy nebudeš chodit rád. Pak se to s tím dotyčným už jen táhne. Tohle dětem udělat nechci, takže pokud mi učitelka v MŠ doporučí odklad a já sama cítím, že dcera jště na školu nemá, nedám jí tam.
|
| Delete |
|
(16.1.2012 18:12:41)
Lassie,
jasně, pokud to cítíš, není co řešit....Mně odklad nikdo nevnucoval, jen mi na základě vyšetření řekli, že by ho mít mohly, kdybych chtěla (dvojčata)...a já nechtěla, prostě jsem to necítila jako nutné....a bylo to správně.......
U té nejmladší jsem zase cítila, že by klidně mohla ještě rok počkat, ale zase na základě vyšetření a třeba i toho zápisu (no upřímně, i já koukala jak puk, ona tam prostě patřila  ) nikdo ani nenaznačil, ať to neděláme...tak jsem to riskla....a zatím nelituju, škola jí svědčí....
Já třeba prošla tím, že jsem nemusela ve škole hnout prstem a to až do maturity a na vejšce jsem se také nijak neučila....prostě proto, že jsem to neuměla....důsledek celoškolního nicnedělání, nic mě netlačilo, všechno šlo samo...i přes šikanu a situaci doma....Takže jsem nechtěla, aby tak dopadly holky, radši aby si zvykly, že musí trochu zabrat co nejdřív....a to mi teda vyšlo dobře....už se naučily se sem tam tomu učení věnovat a přitom je nezatěžuje natolik, aby získaly nějakou nechuť....
|
|
| Pawlla |
|
(16.1.2012 18:16:03)
Souhlasím s Lassie,předopokládat životní neúspěchy na základě odkladu první třídy mě příjde přehnané.
|
|
|
| Delete |
|
(16.1.2012 18:04:58)
Lassie,
jasně, vidím to podobně, jen se snažím říct i to, že zbytečný odklad může vést také k problémům, jejichž následky si pak dítě může nést celý život...ať už je to nechuť ke škole kvůli přezrálosti nebo posmívání kvůli velikosti (něco ve smyslu velkej a ještě blbej) nebo nedodělání školy kvůli plnoletosti....
Ono právě že i tohle má ty dvě stránky a je potřeba u každého dítěte (i rodiče) zvážit obě možnosti a s nimi související rizika....ono totiž často jde o to zvolit "menší zlo" než najít ideální řešení....
Vidím to na své nejmladší, pro ni by byl také nástup do školy nejlepší teď, ale šla v září, protože já radši riskla tu nezralost (ale měli jsme za sebou vyšetření v SPC a i učitelka, co ji měla u zápisu, byla překvapená a to ještě nevěděla, že jde o rok dřív, takže zralá byla, jen prostě ještě trochu dětštější než ti sedmileťáci a na to má nárok), zatímco většina rodičů s podobně starými dětmi radši riskne tu přezrálost....tam je právě ten vliv toho vlastního nastavení a vlastních zkušeností....a samozřejmě jde i o povahu toho dítěte, naše holka je sebevědomá, má tři starší ségry, ve školce byla za tahouna a taky za zlobidlo, prostě žádná tichá holčička.....
Na druhou stranu jen povaha nebo velkost pro mě nejsou důvody k odkladu, pouze v kombinaci s jiným problémem uznávám jejich vliv na rozhodnutí .
|
|
|
|
|
|
|
|
|
. Tak jsme to teda aspoň dělali my, alkoho ojednával tem kdo měl 18 i když ho třeba nepil jako já 
). V kolektivu je spokojený, veselý, zapojuje se do aktivit. Mohl by jít normálně.
levák a bojujeme s motorikou a udržením pozornosti.
,to samé se leckdy táhne pak i ve škole-tady to tak bylo také ze začátku první tři měsíce.
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)