Anthea |
|
(12.6.2012 16:16:59) Právě se mi s něčím podobným svěřila kamarádka, včera na kafi. Má vleklé manželské problémy, navíc problémy s pracovním uplatněním, nemůže najít adekvátní práci. Nějak se to na ní sype. Vlastně nemá jediný bod v životě, který by fungoval super a o který by se mohla opřít. Muži tohle řeší často partnerskou bokovkou, ženy se snaží si to víc nepřipouštět. Jak s takovými pocity bojujete vy? Jde to vůbec - nepřipouštět si, že je všechno nějak na levačku?
|
Hr.ouda |
|
(12.6.2012 16:22:04) jo
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.6.2012 16:23:50) Je to těžký, učím se to. Já mám tři děti, takže pro ně fungovat potřebuju, teď se učím si dělat dobře, jít si třeba sama na procházku, s kamarádkou na kafe, děti nechat manželovi, zhubla jsem, začnu zase cvičit.
|
Anthea |
|
(12.6.2012 16:28:04) Jano, ta kamarádka mi právě říkala, že už radši nemyslí na budoucnost, žije ze dne na den, aby si to nepřipouštěla a nějak přežila. Řeší jen to nejbližší, ne žádné velké perspektivy. S tím, že si v koutku duše říká, že teď sice neví, jak s některými věcmi hnout, ale třeba se to setřepe samo.
Fatalismus mi nikdy nebyl blízký, ale taky nevím, jak jí poradit.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.6.2012 16:30:19) Jj, taky jedu ze dne na den, z činnosti do činnosti, ale jak zůstanu jen sama se svýma myšlenkama, tak se v tom topím. To je taky důvod, proč jsem furt na Rodině.cz .
|
Anthea |
|
(12.6.2012 16:32:01) Jano, no na zaměstnání a odvedení myšlenek od sebe je rodina dobrá a taky tu někdy člověk vidí ještě horší problémy
|
|
|
Anthea |
|
(12.6.2012 16:30:27) zajímavý, někdo to má v životě tak postavené, že není problém zachovat se nějak aktivně, ať tak nebo tak a někdo se opakovaně dostává do situací, kdy řešení moc není a spíš je řešení to nějak snášet, než něco aktivně udělat
|
|
|
|
|
Persepolis |
|
(12.6.2012 16:24:58) Moje vysněná dovolená je ocitnout se na skoroopuštěném tichomořském ostrově s dočasnou amnézií.
|
|
Len |
|
(12.6.2012 16:26:02) Jo, ja zdrahala pravidelne v mladi, pryc z mesta, do jine zeme, ze vztahu do vztahu. S detmi jsem se to musela odnaucit a je to sakra tezke. Pocit, ze musim od vseho utec, jsem mela hodnekrat.
|
|
Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(12.6.2012 16:28:01) Ano. Ja bych si to nepripoustela, ale Ono to bije do oci. Ja si hledam motivaci se tomu neoddat. Snazim se o zmenu snazim se se zabavit. Drzi me hlavne dcera nad vodou, kdyz je nejhur.
|
|
babiki |
|
(12.6.2012 16:38:03) Jasne, pomaha mi planovat si kam zdrhnu, jak to udelam prakticky a tak
|
|
Monty |
|
(12.6.2012 16:38:42) Měla a zdrhla.
|
|
*Niki* |
|
(12.6.2012 16:48:34) Měla, x-krát, neřešila ale zdrhala (náhražkovitě- k samotě, nakupování, přejídání), ale jak píše Martina, před sebou člověk neuteče.
Ale na to jsem přišla až po x kilech nadváhy a otupělá, že problému se musí čelit, a ne ho obalit tukem a tím akorát zakonzervovat, a vyrobit tím další
Ale někdy je to těžké, taky nejsem od přírody aktivátor a nepřebíjím splíny aktivitou (což je někdy smysluplnější, než se do toho stále jen nořit - ale u toho noření zůstat).
A pokud je to jako u kamarádky zakladatelky, tak jediná rada je to měnit, a to pomalu ale jistě, začít tam, kde to půjde nejsnadněji, ať ji neznejistí hned neúspěch a pokračovat k tomu, co je náročnější. Když se to člověku vymkne z rukou, neví někde, kde začít. Když na stole leží jeden hrnek, víme co udělat, umyjeme ho, když je ale zabordelařená domácnost celá, tak to víc svádí lehnout na kanape, protože už je to vlastně jedno:) prostě začít od jednoho rohu a pomalu pokračovat... jinak to narůstá, binec v domácnosti i v životě (nepíšu to jako souvislost, spíš jako paralelu).
|
Monty |
|
(12.6.2012 16:49:58) Před sebou ne, ale pokud nespokojenost nevychází z tebe, tak to jde.
|
|
|
Len |
|
(12.6.2012 16:50:58) Me to teda pomohlo, utekla jsem a tim jsem se zmenila tak, jak bych se nezmenila, kdybych zustala v tom deprimujicim prostredi, nacerpala jsem silu a vydala se jinym smerem. Bez uteku jsou tyhle transformace samozrejme take mozne, ale stoji me to mnohem vice casu, namahy a premahani se. Nemit deti, tak bych to tak vyresila vicekrat.
|
|
|
Šešule |
|
(12.6.2012 16:46:35) Jo, tak před třema měsícema jsem byla ve stavu, kdy jsem měla dojem, že neutáhnu fyzicky obyčejnou existenci. Nevím, jak jinak to mám popsat. Prostě celková únava a fyzický i psychický vyčerpání. Nejhorší byl ten pocit, že bych nejradši utekla, ale jsem v pasti.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.6.2012 18:50:02) Jj, ten pocit pasti je šílený. Bokovka by zkomplikovala všechno a nevyřešila asi nic, aspoň v mém případě, to by bylo jako výskok z letadla bez padáku .
|
|
sabrina20 |
|
(12.6.2012 22:12:43) tenhle pocit mi trvá 9tydnu, snažim se z toho dostat, myslet na svoji dceru, je to krapet lepší, ale kolikrát mám chut vše zaspat a probrat se z toho hnusného snu
a to jsem vzdy patřila mezi ty "tvrdé", že mne hned něco nepoloží, ale tahle událost mne dostala ale dějou se další a další věci, pořád samý starosti...lidi okolo mne jsou nestastní, cizí lidé jsou zlí, počasí je hnusný.....atdatd.....ale chvilkami mne nakopne, že jsme zdraví a že jsou horší věci a to po narození dcery a jejího růstu jsem patřila mezi nejnejnejštastnějši lidi na světě, ale ted přežívám, no čeká mne dovolená, na kterou se netěším, tak doufám ke zlepšení mého stavu
|
|
|
Oggová |
|
(12.6.2012 16:48:10) Ano, 2x.
|
|
Šešule |
|
(12.6.2012 17:00:28) A řešit bokovkou... Když je člověk v situaci, kdy může něco "řešit" bokovkou, je na tom ještě dobře, protože to znamená, že má na tu bokovku čas a prostor
|
Oggová |
|
(12.6.2012 17:02:13) A hlavně sílu. nechtěla jsem nic jiného, než aby mi dali všichni pokoj a být sama, ještě si komplikovat život bokovkou...
|
Šešule |
|
(12.6.2012 17:04:57) Zas bokovka by třeba měla velký todlecto.... pochopení
|
Hrochy |
|
(12.6.2012 18:54:22)
|
|
|
|
|
Petronela s pubescentom |
|
(12.6.2012 17:47:00) Práve teraz. Naposledy pred 14-mi rokmi.
|
|
Prostě Anna |
|
(12.6.2012 17:59:33) Jo, právě se tam nacházím. Problémů a starostí se nebojím, patří k životu. Jediný, s čím se nedokážu vyrovnat, když řešení není v mých rukou. Tím, že něco dělám, tak vlastně funguju a neutápím se. Navíc tato situace trvá už nějaký čas, starosti si nedělám jen já, ale i nejbližší rodina, deptá mě už jen vidět, jak to deptá ty kolem. Nikdy jsem to neudělala, ale snad si nechám vyložit karty
|
|
M_ |
|
(12.6.2012 18:13:29) Nespočetněkrát, nejde to ale, pokud nejsi bezohledný sobec a necháš za sebou ty co tě potřebují.
Nezbývá než se s tím poprat vnitřně. Líp být nemusí, takže je lepší s tím počítat.
|
Melisha | •
|
(12.6.2012 18:22:11) Přemýšlím nad tím právě teď, po tom co mi muž před chvíli zlomil ukazováček na noze, tím že se do mě strefil plným hrníčkem ještě horké kávy...
|
M_ |
|
(12.6.2012 18:34:56) Pokud máš jen jeho je to snadný, pokud děti, je to mnohem horší.
|
Melisha | •
|
(12.6.2012 18:37:24) No právě, nejsem tu jen sama za sebe, ale i za dceru...
|
M_ |
|
(12.6.2012 18:39:15) :(
|
|
|
|
|
|
Evka13 |
|
(12.6.2012 18:59:12) jo, byla jsem jednou v campu v USA jako vedoucí a tam se to vyvrbilo nakonec velmi škaredě (kolektiv), tak jsem fakt měla pocit, že už to ani nedotáhnu do konce... pomohlo a pomáhá mi takové osobní "odstřihnutí" se od reality, je to sice zbabělé, ale ten pocit, že se to děje nějaké jiné osobě která funguje paralelně, ale nejsem to já.
|
|
Dalalmánek |
|
(12.6.2012 19:18:55) Právě teď. Právě teď se dějou věci, které bych nejradši neřešila.
|
angrešt |
|
(12.6.2012 19:23:13) Cimbur, jakto? Já myslela, že zrovna máš pohodovější období. tak držím palce, ať to zvládneš.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.6.2012 19:27:12) Cimbur , taky jsem měla dojem, že se máš teď dobře. Držím pěsti.
|
|
Dalalmánek |
|
(12.6.2012 19:27:21) Angrešt, teď jsem se dozvěděla, že někdo blízký má zdravotní problém... Jsem z toho velmi rozozená.
|
angrešt |
|
(12.6.2012 19:44:26) Sakra, zase něco? Nepotřebuješ něco ode mě?
|
Dalalmánek |
|
(12.6.2012 19:51:16) Asi ne, našla jsem teď Tvůj včerejší mail, tak Ti odepisuju. Dík.
|
|
|
|
|
|
Ivi + M + P |
|
(12.6.2012 20:09:39) Ano , několikrát. Donutilo mne to dělat životní změny, změnil se mi o něco málo žebříček hodnot. Obojí k lepšímu.
|
|
NovákováM |
|
(12.6.2012 22:00:26) Reset ani ne, myslela bych na všechny s láskou. Na opuštěném ostrově s přísunem opalovacího prostředku, knížek, jídla a pití...a netuším, jak dlouho bych se opravdu potřebovala tam zdržet.
To bych poslala po poštovním holubovi zprávu, protože na bezsignálu trvám.
|
|
Hraběnka |
|
(12.6.2012 22:50:08) Dobrý večer! Najděte si na internetu přednášky pana Ivo Tomana.Je to člověk, který má určité zdravotní problémy, dokonce na přednáškách o nich mluví a pomocí změny myšlení se vypracoval hoooodně vysoko a školí po celém světě.Nějaké přednášky jsou na youtubu a dají se taky stáhnout na ulož.to.Teď řeším taky nějaké problémy a například u vaření nebo uklízení si to pustím. Je to lepší než televize. Vždycky mě to nabije. Přeji Vám, ať těch resetů máte co nejméně! Pěkný den! Irena
|
|
Ropucha + 2 |
|
(12.6.2012 23:03:27) Připustit si to člověk může, ale stejně se s tím musí naučit žít, v zájmu pudu sebezáchovy. Takové dlouhodobé sebeovládání se ale samozřejmě u většiny lidí časem někde projeví - na psychice, nebo fyzickými zdravotními problémy. A ano, dostala jsem se do takového stavu. Nejsem moc odolná, takže mi stačí málo. Ale zase jsem introvert, takže to nikde neventiluji.
|
|
|