lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:07:39) Videly jste uz ? Libil se vam ? Ja jsem nadsena, po dlouhe dobe krasny film. Nevim, zda se mi podari presne vyjadrit otazku, ktera se mi hodin hlavou. Asi tak - v dnesni dobe by to takova laska ci poblouzneni mela jednodussi, spolecenske konvence uz nejsou tak tesne. Presto - podle meho, kdyz se zblazni hormony, kdyz se zamilujete, tak - da se tomu vubec zabranit? Da se rozumove rict ne? A co je lepsi, zit radsi v nudnejsim vztahu nebo prozit vasen za cenu i zivota? Je vubec nekdo schopny tohle rozumem korigovat? Vite, co myslim ?
|
vertigo |
|
(4.1.2013 23:11:22) Film jsem neviděla, jen jsem četla knížku. Už je to delší dobu, takže si z ní pamatuju jen svůj pocit, že Anna byla hysterka Nicméně já si nedovedu představit, že bych se kvůli něčemu (někomu) vzdala svých dětí...
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:12:38) Bez se podivat do kina na film. jako hysterka mi nepripada. proste podlehla. a ja se ptatm, zda tomu vubec je mozne odolat.
|
Andy | •
|
(4.1.2013 23:18:46) Ano, jde. Vlastni zkusenost. Je zajimave, ze to odmilovani nakonec probehlo rychleji, nez jsem cekala. Ale bylo to tvrde, to jo. Rozum mi vratila kamaradka, kdyz mi rekla (s prominutim cituji) "Prece ti nebude poroucet tvoje pica".
|
|
*Niki* |
|
(4.1.2013 23:19:24) Lze tomu odolat, otázkou zůstává proč:), jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu:) Vzdát se dětí je ale nepochopitelné, na to jsem moc kvočna. Román jsem ale četla už v dávnověku, tohle nové zpracování neviděla, nepamatuju si, zda měla či neměla jinou volbu (v kontextu tehdejší doby a sebe sama).
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:25:14) proc- zaplatila vysokou dan, musela se vzdat ditete a nemela pristup do spolecnosti - a stejne ten vztah nevydrzel moje uvaha - byla by stastnejsi, kdyby odolala a vytrvala v nudnem vzathu bez vasni? Stejne tak jsem si jen tak premyslela treba nad chovanim herecek Geislerove a Wilhelmove - neodsuzuji, nic mi do toho neni , ale uvaha - je jejich stesti a nezavislost nadrazena stesti jejich deti? Muzou pro svoji zamilovanost trhat rodiny? A opet - da se tomu zabranit? mne se tohle jeste - nastesti asi nestalo. Na druhe strane - je mi jasne, ze pokud se nestane, zadny sileny pocit zamilovanosti uz asi nepocitim. ale nevadi mi to
|
Žžena |
|
(4.1.2013 23:28:32) Lelo, no a pak si vem taky fakt, že s úžasným novým idolem budeš za pět let prožívat ten samý "stereotyp", co s aktuální partnerem. Budeš na tom úplně stejně jako teď, akorát za sebou budeš mít nějaký ty lidi, kterým jsi ublížila.
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:31:18) ja si to myslim uplne stejne. Fakt. Proto jsem trada, ze me to nepotkalo.. A proto mi to od te Ani a Tani taky moc spravne neprijde...a rikam si, tak nemohli si pomoct?
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(4.1.2013 23:23:50) Tak ono to zamilování ne vždy probíhá stylem "udeří blesk a člověk je mimo". Celkem často se tomu dá zabránit, předejít, nerozvíjet něco, co teprve nenápadně začíná atd.
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:32:25) Souhlasím, jenže toto bývá právě podceňováno, myslím, že ze začátku nikoho z účastněných ani nenapadne, že by to nedokázal ukočírovat..
|
|
|
|
Půlka psa |
|
(4.1.2013 23:48:48) Film jsem taky neviděla, ale knihu jsem četla dvakrát. Poprvé v šestnácti a podruhé po třicítce. Poprvé jsem měla dojem, že manžel je její primitiv a ona je trpící chudinka. Na podruhé je ona hysterka a on světec.
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:52:28) Heleno, přesně tak
|
CPO |
|
(20.2.2013 12:03:31) Přesně tak i ode mě
|
|
|
Kornelia |
|
(5.1.2013 0:59:17) Film som zatiaľ nevidela, knihu som čítala tiež 2x, ako 20 ročná a cca 30r. Úplne iný rozmer :) Síce nie až tak že ona hysterka a on svätec, ale takmer. On - normálny chlap, Anna - vydatá priskoro, nevybúrená, Vronskij - krásavec a chuligán. Ako bezdetnej mi tá hrôza so stratou dieťaťa nepripadala ako hrôza. Ako mamka som trpela s ňou a nechápala. Ako stratiť rozum som zažila - dá s to. Si zrazu niekto iný. Ale musíš sa včas spamätať. Že mi nebude rozkazovať moja p..a? Mne rozkazovala a páčilo sa mi to. Ale len do času. Našťastie to išlo vrátiť. Mohol sa mi stať aj opak - aj teraz po rokoch som vďačná osudu, že som zas raz mala viac šťastia než rozumu
|
|
|
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:34:39) No prave, otazka je , jestli se to na zacatku ukocirovat da- ja jak si na sebe pamatuji, tak jsem spadla do vsech vtahu, i kdyz jsem vedela, ze to nema budoucnost. ale nemela jsem deti a zavazky...
|
*Niki* |
|
(4.1.2013 23:38:59) Ze mě mluví to, že jsem nikdy do ničeho tzv. nespadla ze dne na den... vždy to mělo nějaký průběh, i když někdy rychlý, vždy byl čas na ukočírování (pokud to bylo žádoucí). Takže nemůžu vyloučit, že někdy to ukočírovat prostě nejde, jsme různě impulzivní. Štěstí je těžko definovatelná komodita. I štěstí dětí... kdo posoudí, zda jsou zamilovaností matky (ať Anna, aňa či Táňa:) nějak nešťastné?
|
Žžena |
|
(4.1.2013 23:43:21) Tak když jim Ana, Aňa či Táňa odkopne původního a přivede jiného pantátu, tak toho si teda děti troufnu si říct všimnou... a radostí z toho neskákají. Šťastná maminka je jedna věc, absence tatínka druhá.
|
*Niki* |
|
(4.1.2013 23:46:34) To nejspíš ano, ale konkrétně v těchto případech myslím vychovávají děti stále nějak společně... každý své pracovní i večerní povinnosti, děti si střídají... myslím, že větší změna (myslím ve vidění rodičů) nenastane. A Karenina mu děti dokonce nechala, odešla sama...
|
Žžena |
|
(4.1.2013 23:47:49) A děti Anny Kareniny na tom profitovaly jak? Když reálně ztratily matku?
|
*Niki* |
|
(4.1.2013 23:49:42) Nepsala jsem, že profitovaly. Moje reakce byla na Rosu a její porovnání štěstí matky a štěstí dětí. Že nejde vždy říct, že zůstane spáleniště.
|
|
Kafe |
|
(5.1.2013 19:42:31) V knize má syna Serjóžu s prvním manželem a dcerku s druhým partnerem (Vronskim). O dcerku se ona nezajímá, miluje jen toho svého syna (který zůstal s manželem, protože ona odjela s Vronskim do Itálie). Dcerka je celou dobu u ní, ale ona se o ni nezajímá. Je to prostě pitomá hysterka, a byla to pro mě jako čtenářku úleva, když konečně (a zcela nesmyslně, bezdůvodně) skočila pod vlak.
|
|
|
|
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:45:14) Mně se třeba stalo, že jsem v dlouhodobém vztahu poznala někoho, koho bych za jiných okolostní ráda poznala víc. Podotýkám, že to byl vztah pro mě opravdu hezký. Ale proběhlo mi hlavou mé oblíbené: "Neriskuj víc, než si můžeš dovolit ztratit". A opět. Kdyby mi bylo míň, ale teď myslím, hlavně zkušenostma, třeba bych riskla.
|
|
|
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:38:04) Taky mě to fascinuje. Když jsem měla 18-20, tak jsem si říkala, že je to strašný osudu, to jo, ale že ona zažila něco úžasnýho, byť za to zaplatila. Teď to vidím jinak. Moje lásky byly taky úžasný, vznášela jsem se zamilovaností, ale i málem tloukla hlavou o zeď, když nevycházelo.. "její" lásku bych ale zažít nechtěla.
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:40:56) .. a abych pravdu řekla, nemyslím si, že bych byla o něco ochuzena, že bych milovala nebo byla milována míň.. jen jinak a za jiných okolností. Mimochodem - právě ty okolnosti - všechny ty překážky lásce "veliké, navzdory, utajované" nahrávají, prohlubují.. byť ty konce jsou takové, jaké jsou.
|
|
|
Andy | •
|
(4.1.2013 23:41:59) Ja spis nechapu, ze si nekdo ve stavu nepricetny zamilovanosti (po 14 dnech znamosti) chce poridit okamzite miminko. Touha po mimcu na me prisla vzdy az kdyz jsem se "usadila". Ve stavu te silene zamilovanosti, bych rozhodne nechtela byt s pupkem, ale pouze a jen s milovanym.
|
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:46:53) Mimochodem - myslíte, že muži prožívají stejně (intenzivně)?
|
*Niki* |
|
(4.1.2013 23:47:57) Ano. Jen to víc kočírují a méně pálí mosty.
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:51:51) Jak myslíš, že ukočírují? Že to nedávají najevo? Já se přiznám, že znám jen muže, kteří si šáhli na život kvůli ženě. A vždy mě to strašně překvapilo, protože to byly "typy", do kterých bych to neřekla. Je pravda, že to o ničem nevypovídá, protože ženy páchají prostě spíše demonstrační sebevraždy.. ale stejně si myslím, že to musí být šílený.. zažít takovou bolest, že si raději vezme život
|
|
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:49:25) urcite. ale - i podle vronskeho, dokazou rychle vystrizlivet - po takove silene vasni vzdy prijde realita - a podle meho, tam uz reaguji zeny a muzi jinak. zatimco zeny by rady hnizdily, muzi odletaji za jinym dobrodruzstvim- alespon typy jako Vronsky
|
lela, rosa, niki |
|
(4.1.2013 23:52:09) Magdaleeno, jak ti mam rozumet, ze bys to diky zkusenostem riskla?
|
Magdaléééna |
|
(4.1.2013 23:55:48) Já jsem to napsala komplikovaně, mělo být takto: Kdyby mi bylo míň (a to hlavně zkušenostma), tak bych to i riskla Prostě.. že jsem bývala naivnější, ale to jsem i teď. Teď už prostě vím, že vztah časem proměňuje a dobrý vtah bych po letech nevyměnila za zamilovanost a naději, že časem budu jednou ve stejně spokojeném vztahu. Tu zamilovanost bych si užila, ale nic víc.
|
|
|
|
|
Alraune |
|
(5.1.2013 2:27:06) Já myslím, že jsou lidé, kteří jsou schopni vzplanutí korigovat :) Prostě mají jiné priority. Zamilovat se za cenu života by třeba pro mě priorita fakt nebyla.
|
|
Papillon |
|
(5.1.2013 9:22:18) Snad nemyslis tu novou verzi s Keirou Knightley? Tu jsem videla a podle me naprosta hruza. Vrcholem byl odbarveny Vronskij, nejslabsi clanek filmu a nektere americke sceny (treba ta s kostkama uznavam, ze film je originalni a ty zmeny scen i zajimave, ale podle me dali knize pekne na frak.
|
bono |
|
(5.1.2013 11:01:42) Mně se zdál úplně mimo Konstantin Levin, kterého hrál úplně nepochopitelně Domhnall Gleeson
|
|
|
janna001 |
|
(5.1.2013 10:20:04) Taky jsem z filmu nadšená, na mém soukromém žebříčku možná trumfnul i Amadea, což je léta moje jednička.
K tvojí otázce - myslím si, že láska může člověka děsně zblbnout, vždyť to vidíme kolem. "Papuče letěj od pohovku, nákupní tašky padaj na vozovku...", platí to pořád. Navíc ona se mu bránila dlouho, asi rok, tak to pak musela bet smršť, když se všechny ty emoce uvolnily
|
|
překvapená 20.9. |
|
(5.1.2013 11:11:47) Myslím si, že "prožít vášeň" to nejsnazší, neplatí žádné povinnosti ani závazky, a o život dávno nejde, jedině tak o vlastní frustraci a mrzutost okolí. Jenom jestli je to pořád vášeň.
Anna Karenina je z Tolstého románů předpokoj, zkus Vojnu a mír.
|
Kafe |
|
(5.1.2013 19:45:07) Libiku souhlasím. Vojna a mír je podstatně vyšší třída, co se kvality týče i hloubky (a logičnosti) charakterů.
|
|
|
maaf |
|
(5.1.2013 13:05:49) Film jsem neviděla, ale knihu jsem v dávnověku četla. Podle mě, když člověk chce, tak zvládne i velkou zamilovanost do nové osoby, i když to bude chvíli bolet. Jen se musí cítit ve svém životě dobře a milovaný. Když se necítím milovaná, tak je něco špatně. A jde jen o to, jestli si za to můžu sama (příliš vysoké nároky, nereálná očekávání) nebo jestli jsem skutečně vedle někoho, kdo o mě zase tak nestojí, nebo prostě v podstatě nestojí o nikoho v té intenzitě, co čekám já. Každý máme tu hranici jinde a pozornost a lásku přijímáme, v jiné míře jsme schopni své potřeby pojmenovat, odhalit. Někomu stačí, že je doma teplo, jídlo, čistá voda a partneři se domluví na rodinném rozpočtu,trávení volného času a výchově dětí. Někdo potřebuje sdílet pocity nebo vidět, že ten druhý ho potřebuje cítit, dotknout se. Moje holky ke mně najednou odběhnou od hraní a jen se přitulí. Mladší to dělá ve školce i oblíbené paní učitelce (jiným ne) nebo lidem, co má ráda, starší už si dává pozor (stydí se, ale ty svoje lidi taky chytá za ruce, stojí blízko nich), někomu to není úplně příjemné, to je vidět (i když to strpí). Když se potká člověk s vysokou potřebu fyzického kontaktu, blízkosti, projevování emocí, a "studený čumák", kterému jak opadne zamilovanost (nebo motivace udělat se hezkým, zalíbit se, udělat radost), nemá přirozenou potřebu "být blízko", tak ten druhý vedle něj může uschnout, i kdyby nakrásně jinak všechno fungovalo (i když ten druhý je hodný, jinak funguje a má rád). Nepochopení se cítí oba. Průser je, když ten nový objekt dělá to všechno, co zamilovaný potřebuje, taky jen dočasně, odezírá z očí jen aby dostal to, co chce. A jestli je v silách jednoho člověka dlouhodobě jet na nějaké úrovni projevování pozornosti a lásky, když není přirozeně nastavený stejně jako jeho protějšek. Nikde není určeno, kdy už je člověk rozežraný a chce od druhého moc (podle ostatních). To je věc každého.
|
|
Daniela už registrovaná |
|
(5.1.2013 13:43:18) Novou verzi jsem zatím neměla možnost shlédnout, pouze tu starší se Sophie M. a Seanem B., která se mi sice líbila, ale přišla mi příliš zjednodušená a poněkud "okleštěná", to cosi mi tam chybělo. Rozhodně tedy zatím preferuji knihu před filmovým zpracováním.
Jinak k další otázce - myslím, že i ono poblouznění jde ovládnout rozumem, samozřejmě záleží na konkrétní osobnosti daného člověka a celém souhrnu vlastností, rodinných náležitostí, životních zkušeností atp. Obecně si ale myslím, že to jde.
|
|
leli |
|
(5.1.2013 14:09:10) Film jsem viděla, chvilku mi trvalo, než mi přestaly vadit ty kulisy. Kiera se mi ve filmu jako Anna líbila. Jak tady holky psaly, určitě to člověk posuzuje rozdílně ve věku, kdy děti má a kdy ještě ne. Moje prababička když odešla od pradědečka, tak mu nechala dvě malé děti. Myslím, že jejich život byl náročný, on pedant, pracoval celé měsíce mimo domov a odvedl ji z většího města do Sudet (na Hané), do pidi vesnice. Ona trpěla celý život maniodepresivní psychózou. Znovu se vdala, už neměla další děti, dvojčata jí zemřela brzy po porodu. Zajímal by mě její náhled na to co se stalo a jestli by znovu rozhodla stejně. Jenže to už se bohužel nedozvím, ani od své babičky. Ale myslím, že na děti to vliv mělo, přestože jim otec našel maminku náhradní, která je milovala. Sama měla dítě zasvobodna, které jí jako malinké zemřelo a další děti už nikdy neměla. Od těch by mě zajímal názor, ale už bohužel ...
|
Margot+1 |
|
(5.1.2013 18:01:49) Jo tak ono je to s Kierou? Tak to bych byla skeptická, mám dojem, že ta ženská vůbec nehraje, jen se šklebí.
|
janna001 |
|
(5.1.2013 19:32:13) Mně přišlo, že to zahrála parádně. Taky jsem se bála, že bude unylá, ale myslím, že povahu Anny vystihla pěkně.
|
|
|
|
Margot+1 |
|
(5.1.2013 17:56:51) Film jsem neviděla, ale kniha se mi moc líbila. Miluju tu část, kdy jede vlakem a uvědomí si, že je zamilovaná. Jsou to dvě nenápadné stránky, ale u mě ťaly do živého ("visí to tam v rohu kožich, nebo zvíře?") Co se týká lásky - to je podle mě stejné. Ať dřív nebo teď, vždycky budeš mít zábrany rozdupat rodinu, abys dala průchod nové lásce... Bolí to stejně dnes, jako tenkrát. A i ta sebevražda na konci je typická - skočila vlastně pod vlak, aby ho nasr.la. I tomu rozumím - jakou chuť má člověk udělat něco takového, jestliže žije mezi dvěma alibisty...
|
|
Kafe |
|
(5.1.2013 19:38:25) Film jsem neviděla, ale knihu jsem nedávno dočetla. Anna mi lezla velmi na nervy a celkově mám pocit, že Tolstoj si představoval ženy jako nějaké polosvéprávné osoby, narvané emocemi a instikty, ale bez logického myšlení. O konvence v té knize ani tak nejde, jako spíš o její nevyrovnanost.
|
Maugha |
|
(6.1.2013 21:14:45) Že Tolstoj nenáviděl ženy to jsem četla několikrát. A ty jeho literární hrdinky vypadají podle toho.
|
|
|
|