| moninka |
 |
(7.3.2013 9:13:33)
Každý si s sebou na každodenní cestě životem nese zkušenosti z dětství. Byl jimi formován, nemůže je jen tak odhodit. Kolik lidí se musí v dospělosti vyrovnávat s citově zničujícími dozvuky výchovy svých rodičů? Kolik lidí mylně vnímá svou hodnotu, má negativní sebepojetí, protože je rodiče bili, kritizovali je či " vtipkovali" o tom, jak jsou jejich děti hloupé, škaredé, nechtěné; zaplavovali je pocity viny, sexuálně je zneužívali nebo museli přihlížet domácímu násilí. Bohužel jen málo lidí si nakonec uvědomí, co se v jejich životě odehrává, a propojí si dospělý život s dětstvím a způsobem výchovy. Vztah s rodiči má však na jejich dospělý život zásadní vliv.
Rodiče do nás zasévají duševní a citová semínka. Rostou společně s námi. V některých rodinách se jedná o semínka lásky, úcty, samostatnosti. V řadě jiných však přicházejí ke slovu semínka strachu, povinností a viny. A u takovýchto rodičů se objevují trvale negativní vzorce chování, jimiž ovládají život dětí a páchají v životě svých dětí nemalé škody. Vysílají děti do světa s neodeznívajícím traumatem, zneužíváním, ponižováním a v nemalém počtu případů ve svém počínání pokračují i poté, co jejich děti překročí hranici dospělosti.
Děti těchto rodičů v dospělosti trpívají podobnými příznaky, ať byly v dětství přímými svědky domácího násilí, bity, odmalička ponechány samy doma, sexuálně zneužívány, ponižováni. Jejich společnými symptomy bývá nízká sebeúcta vedoucí k sebezničujícímu chování. Takoví lidé si připadají bezcenní, nemilovaní, neschopní. Jejich pocity ve značné míře pramení ze skutečnosti, že se obviňují za to, co jim rodiče způsobili či provedli..
Celé své dětství jsem byla svědkem domácího násilí. Otec byl alkoholik a já se každý den třásla a bála, co, a v jaké intenzitě přijde. Když mi bylo dvanáct, otec tragicky zahynul, což jsem považovala za vysvobození náš všech, ale hlavně mámy, kterou by jednoho dne určitě zabil. Následkem toho jsem se ve své životě potýkala s myšlenkami na sebevraždu, ztrátou smyslu života, nízkým sebevědomím..
Hodně se píše a diskutuje o domácím násilí na ženách, ale následky na dětech a jejich dušičce se stále nějak opomíjejí.Mnohdy jsou z těchto dětí zase násilníci, alkoholici, bijí své děti, protože mají naučený takový vzorec chování, z kterého se stává začarovaný kruh.
Ráda bych se podělila o zkušenosti a vzpomínky s domácím násilím v dětství, jak ovlivnilo Váš život v dospělosti; partnerské vztahy, vztahy k vlastním dětem, postoje k životu, kolik je Vám dnes let..
|
| Roya | 
|
(7.3.2013 9:41:59)
Začátek článku nebo nějaké písemné práce... Těžko vyvolá větší odezvu...
|
| a je to? |
|
(7.3.2013 9:48:03)
Royo, ona se občas taková očista hodí, když si nemáš s kým pokecat. Já to taky dělávala. Zvlášť po tom, kdy jsem to ze sebe musela opravdu nějakým způsobem vyblít.
A už prchám...ta rodina je hrozně návyková 
|
| Juldafulda | 
|
(7.3.2013 9:54:52)
Moninko ono spis zalezi na to, koho ty "deti" v dospelosti potkaji. Pokud potkaji osobnost, ktera v tomto nezila a berou to tak jak to bylo, nestouraji v tom nebo toho cloveka neponizuji, z jakych pomeru pochazi, tak si myslim, ze je velice dobra nadeje na to, zit naprosto normalni zivot. Je to hlavne o sile osobnosti.
Pri vychove deti se clovek musi ucit uplne jine vzorce chovani, nez ktere dostaval sam jako dite. Vseobecne je takova vychova ditete a pokud je to dite treba jeste nejak problematicke mnohem tezsi, nez u cloveka, ktery pochazi z "milujiciho" prostredi. Zase bych rekla, ze lide, kteri si prozili peklo v detstvi a maji aspon nejakou inteligenci, jsou mnohem silnejsi nez jejich vrstevnici, kteri zili v "bavlnce", protoze narozdil od nich necekaji az jim nekdo poda pomocnou ruku, sami vedi, ze pomocnou ruku najdou na konci sveho ramene  )))).
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(7.3.2013 10:17:04)
"Moninko ono spis zalezi na to, koho ty "deti" v dospelosti potkaji. Pokud potkaji osobnost, ktera v tomto nezila a berou to tak jak to bylo, nestouraji v tom nebo toho cloveka neponizuji, z jakych pomeru pochazi, tak si myslim, ze je velice dobra nadeje na to, zit naprosto normalni zivot. Je to hlavne o sile osobnosti."
tak to je krutá, zjednodušující pitomost
|
| Kafe | 
|
(7.3.2013 18:07:23)
Ráchel - nu jak se to vezme. Mi jeden "hodný" přítel řekl, že má traumata z dětství snižují moji tržní hodnotu. Kupodivu jsem se s ním rozešla...
|
|
|
|
|
| moninka |
|
(7.3.2013 10:19:01)
Možná jsem to nenapsala úplně šikovně, snad jsem měla rozepsat své dětství pro lepší pochopení záměru, ale myslela jsem formu takové diskuse, která je uvedena v odkazu.( zakladatelka )
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=5082&typ=1
|
| moninka |
|
(7.3.2013 10:51:42)
Re: vím o čem mluvíš
(14.6.2006 11:15:55)
Po přečtení tvého příběhu se mi vrátily všechny hrozné zážitky s dětství. Taky jsem byla nejstarší, musela jsem se starat o dvě mladší sestry, všude je brát sebou, takže jsem pořádně neměla kamarádky.
Otec (já ho nazývám zmetek) byl tyran, alkoholik, pořád jsme žili ve strachu v jednom pokoji, abychom mu nebyli na očích.
Nakonec mě od 11 let pohlavně zneužíval. Měla jsem strach se někomu svěřit i své matce, protože jsem měla strach, že by nás zmetek zabil (kdo to nezažije, tak to asi ani nepochopí). Nakonec to skončilo, když mi bylo 17 let a matka ho načapala (takový byl oplzlý, že mi chodil do pokoje, když matka spala v ložnici). Zavřeli ho na 5 let, ale za dobré chování ho pustili po 2,5 letech. Směšné co. Nejhorší na tom bylo, to hrozné vyšetřování, hrozné dotazy psychologů atd.
Nakonec to dopadlo tak, že když ho pustili, tak ho matka nakonec vzala zpátky k sobě domů (i když jsou rozvedení), tak s ním žije, normálně mu odpustila a mě nemůže pochopit, proč se s ní nechci stýkat. Takže už je to cca 3 roky, co jsme se neviděli...
Já mám teď nový život, mám hodného manžela, pejska a mimčo na cestě. Ale stále se mi to vrací a je mi pak hodně zle.
Chtěla bych to popsat líp, ale nejde. Ale aspoň se mi trochu ulevilo...
|
| a je to? |
|
(7.3.2013 11:03:04)
Chtěla bych to popsat líp, ale nejde to.
Tak piš, vytáhni to ze sebe.
A nemusíš to ani nikde zveřejňovat.
Dva a půl roku...Bože
|
|
| Ananta | 
|
(7.3.2013 12:12:39)
Matka ho vzala zpátky? To je strašný. Já to říkám pořád, nejhorší jsou ty onuce co si jsou schopny z chlapa udělat modlu, nechat se terorizovat a ještě tak ublížit klidně svému dítěti, někdy dokonce tvrdí, že drží rodinu kvůli dítěti. Jsem na ně alergická a neměly by radši mít ani děti. Je mi moc líto co tě potkalo a pokud jsi dokázala matce odpustit, tak před tebou smekám. O otci se ani nebudu vyjadřovat o chlapech si myslím svoje odjakživa.
|
| Kafe |
|
(7.3.2013 17:56:42)
Možná by mi bylo lépe, kdyby byl můj otec alkoholik a já ho mohla tím chlastem omluvit a doufat, že kdyby nechlastal, byl by třeba jiný. Můj otec všechny ty své zrůdnosti páchal při plné střízlivosti - a že nebyla forma týrání, kterou by nevyzkoušel. A světe div se - má matka nechápe, proč se s ním nechci stýkat.
A pamatuju si na ta muka, kdy jsem nevěděla, jestli mě nebo bratra neumlátí k smrti, jestli zastaví včas.
|
| Ananta |
|
(7.3.2013 18:38:24)
Netušila jsem, že tě tohle potkalo taky :-(
|
|
|
|
| XYZ | 
|
(13.8.2013 23:36:24)
Pro moninka
Re: Co bylo záměrem mého příspěvku ( reakce na článek o domácím násilí )
(7.3.2013 10:51:42)
Znám to samé, co jsi prožila, od své bývalé ex., a prakticky totéž ze svého dětství a dospívání. Následky výchovy domácím násilím jsou identické, a je jedno, jestli to násilí bylo tělesné, nebo psychické a nebo obojí. Následky vyjdou nastejno.
Některé matky jsou obludy, a někteří otcové magoři.
Drž se a přeju vše fajn do života .
|
|
|
|
| XYZ |
|
(13.8.2013 23:39:07)
Hm, tak ty máš možná zrovna blbou náladu, a nebo to nemáš v hlavě v pořádku. Což je mi fuk, protož chuděrek je všude dost.
|
|
| XYZ |
|
(13.8.2013 23:43:32)
Hm, tak ty máš možná zrovna blbou náladu, a nebo to nemáš v hlavě v pořádku. Což je mi fuk, protož chuděrek je všude dost.
|
|
|
| a je to? |
|
(7.3.2013 9:45:19)
Asi budu jedna z vyjímek.
Dítě nemlátím ani vařečkou, řemenem, ani věšákem. Na zadek dostala, to jo. Ale jinak spíš štěkám, ona odejde do pokoje, zavře se a já se můžu vyvztekat. Např. hodem talířem. To už musím být ale opravdu fest nakrknutá.
Otec taky pil, taky matku mlátil. Až v dopělosti jsem pochopila proč. Kdybych dělala svému muži to, co ona dělala otci, nedivila bych se, kdybych jednu dostala. Zase si ale na druhou stranu říkám, měl přestat pít, když věděl, jaká je, měl se usmířit s babičkou a odvést nás pryč. Jenže matka je slušný manipulant, všichni ji měli za hroznou chudinku...a já ji to taky žrala, i s navijákem. Jako dítě jsem nechápala.
Otec zemřel, sám. Jako bezdomovec. Tohle mě trápí nejvíc. Našli ho na lavičcce. Jako nějakou poslední špínu tohoto světa. S tím se nikdy nesmířím.
Další věc je zneužívání. Nikdy jsem nevyhledala pomoc. Řekla jsem to bývalému, měl mě za blázna. Řekla jsem to kamarádce, ta už se taky neozvala. Nevím, co si o tom mám myslet. Nejsem blázen, vím, co se u nás dělo. Ale pořád jsou mezi námi lidé, kteří nevěří. Nechtějí...
POkus o sebevraždu mám za sebou taky, jen jsem nikdy neležela na psychiatrii ani v jiném podobném hotelu. Prostě jsem měla z prdele kliku, že jsem v tu chvíli měla u sebe kamaráda.
Snažím se o tom mluvit, teď už jen s manželem. A žiju si celkem spokojený život. Plním si sny jako dodělání školy, koupila jsem si svoje úplně první kolo v životě, jezdíme občas na výlety. Můžu si koupit čtvrtku pizzy, aniž bych přemýšlela o tom, že za dvacku bych mohla mít půl chleba s hořčicí.
Ale hlavně mám fajn chlapa, dvě krásný zdravý holčičky a střechu nad hlavou.
A tím to nekončí. Plánuju si ještě třetí dítě, třeba se časem zadaří i nějaká ta výška, ikdyž můžu klidně makat rukama. Mám v plánu si zajet do Paříže a do Řecka...a minulost mě nezastaví ani nezastraší. Nejsem ani jako moje matka, ani jako můj otec. Jsem svá 
Přeji ti, aby jsi se měla stejně tak dobře, jako se mám já
|
| Alraune | 
|
(7.3.2013 15:54:45)
Možná jsem to nepochopila, ale tvůj otec tě zneužíval a ty považuješ za řešení, aby vás odvedl od matky?
|
| a je to? |
|
(7.3.2013 19:36:41)
Ne, otec mě nezneužíval. To byl jiný člen rodiny.
Kdyby mě otec zneužíval, věř mi, jeho smrt bych si nevyčítala
|
|
|
|
| Modřinka | 
|
(7.3.2013 10:14:12)
Už to tu jednou bylo. neva. Byla jsem do 14 let bita jak žito vším možným a velmi často (1x týdně), v 17 jsem svědčila u soudu o domácím násilí mezi rodiči (vysokoškoláci společensky vážení, nikdo by mi nevěřil, čeho byli schopni, zametli to stejně pod koberec). S manželem jsem 18 let. Své děti neřežeme, maximálně jsem jim dala facku jednou za rok, když mi ruply nervy, nikdy bych je neuhodila předmětem. Horší to bylo v období krize s manželem, když mi ruplo v hlavě vzteky, praštila bych ho klidně pračkou po hlavě. Naštěstí má dva metry a nenechá se. On mě uhodil jednou jedinkrát a přiznám, že jsem si to zasloužila. Od té doby žijeme dlouhé roky bez fyzického násilí a velmi si toho po svém dětství vážím. .
|
|
| Kafe |
|
(7.3.2013 18:01:31)
Tutenstein - hlavně to chce najít si dobrého partnera a když se nepotká, raději nebýt s nikým a nemít děti.
Mně můj manžel zachránil život. Nebýt jeho, tak bych se zabila.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)