| secret |
 |
(25.9.2013 16:44:23)
Dobrý den,
ráda bych se Vám svěřila se svým problémem, který mi dost znepříjemňuje život
a tímto Vás prosím o radu.
Žiju v jedné domácnosti se šedesátetiletou matkou, která se před čtyřmi lety rozvedla a zhruba od té od trpí vážnými problémy , které spočívají v tom, že trpí úzkostnými stavy (denně bezdůvodně pláče a nedokáže říci proč), silnou paranoiou (slyší podivné zvuky, má neustále pocit ohrožení, spiknutí) a sociální fobií. Nedokážu přesně říct, zda se její problémy objevily právě v době, kdy se rozváděla ("spouštěčem" mohla být i lehká dopravní nehoda pár let před rozvodem či tělesné změny spojené s přechodem), protože jsem s ní v té době nebydlela, každopádně rozvod s otcem jí dost poznamenal a od té doby se její stav zhoršuje.
V poslední době se navíc objevují problémy podobné stařecké demenci, např. zhoršená pamět, neschopnost souvislé řeči, problémy s hygienou, takže mám obavy jestli se nejedná o prvopočátky Alzheimerovy choroby
K psychiatrovi bohužel nechodí, protože si svou poruchu neuvědomuje a odmítá kamkoliv jít včetně těch lékařských prohlídek, které jsou v jejím věku vyloženě nutné (mamografie, vyšetření tlustého střeva). Navíc není schopná brát pravidelně žádné prášky, protože si myslí, že se doktoři spiknuli proti ní a chtějí jí léky uškodit (další projev její paranoi)a proto si myslím, že bude velice těžké ji přesvědčit k případné léčbě antidepresivy.
Život s ní je dost náročný, protože není schopna souvislejší řeči na nějaké téma, jen mě zahlcuje nesmyslnými dotazy ("neunesl tě někdo?" "slyšela jsi ten divný zvuk?" "kdo tu v noci byl?") a kvůli její zhoršující se paměti neustále někam zandavá svoje věci (včera například založila svoji penzi a pak tvrdila, že jí někdo okradl). Často bývá vzteklá a vyčítá mi nesmyslné věci, což se střídá se stavy úzkosti, kdy usedavě pláče a nebo je apatická a neustále opakuje, jak má zničený život. Když se někde jen chvilku zdržím, tak mi dokola volá, jestli se mi něco nestalo a v noci se chodí dívat, jestli jsem v pokoji a spím. Vážně přemýšlím o tom, že se od ní odstěhuji, protože je mi 26 a už bych si ráda zařídila svůj vlastní život, ale matka je na mě dost fixovaná a tak se bojím, aby neprovedla nějakou hloupost.
Ještě podotýkám, že téměř není možné ji něčím zabavit a nebo zvednout náladu, protože nemá žádné kamarádky, zájmy, nikam nechce chodit a
pomalu přestává mít zájem i o svoje vnoučata (sestřiny děti), které byly její jedinou radostí.
Prosím o pomoc ty, který s podobným člověkem také setkali, aby mi poradili, jak přimět k léčbě člověka, který si svou poruchu neuvědomuje a navíc odmítá spolupracovat.
Můžete mi rovněž zaslat poradit nějakého dobrého psychiatra z Prahy či okolí, který by mohl mé matce pomoci??
Bohužel jsem zatím potkala jen psychiatry, které byly "strojem na předepisování léků" ale scházel jim citlivý lidský přístup, který je v tomto případě nezbytný...
Předem děkuji za odpovědi
Iveta
|
| :( | •
|
(25.9.2013 17:05:29)
Je to hodně těžká situace.
Zkusila bych zavolat na Českou alzheimerovskou společnost a probrat to s nimi, budou mít spoustu zkušeností. Zároveň by ti mohli podle mě dát kontakt na zkušeného psychiatra.
http://www.gerontocentrum.cz/kontakt
|
|
| Cimbur | 
|
(25.9.2013 17:05:56)
To je těžké. Znám více lidí, kteří takto léčbě vzdorují. 
|
| Berda-Berda | 
|
(25.9.2013 17:09:25)
Velice prijemna je tato pani doktorka, specializuje se na gerontopsychiatrii. Treba by poskytla alespon konzultaci, kdyby maminka nesouhlasila s navstevou.
http://www.psychosomatickecentrum.cz/pages/index.php/lekari/130-mudr-lenka-elbert-dotlailova-csc
|
|
|
| Epepe | 
|
(25.9.2013 17:12:28)
Být tebou, zajdu k psychiatrovi, popř. do krizového cenra sama a poradím se, co dál.
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(25.9.2013 17:55:55)
co obvodní lékař?
řešili jsme podobné věci s babičkou, tam teda nebyla ta paranoia (ze začátku) a ten pláč.. babička v podstatě "jen" zapomínala.. ze začátku to byla švanda, později už to bylo zlé.. naštěstí neodmítala obvodního lékaře, chodil k nám domů 1x za měsíc si s babičkou "pokecat", napsal "vitamíny".. pak skončil se svojí soukromou praxí a začali sjme chodit jinam, tato dr domů nechodí, tudíž vždy přemluvit babičku tam jít... později měla halucinace, zapomínala čím dál tím víc, začala být agresivní, léky od obvoďačky již nebyly nic platné.. objednala jsem babičku k psychiatrovi, , tam babičku vyšetřili, dostala léky, ale už to bylo dost pozdě.. obvodní dr. to stále sváděla na stařeckou demenci, nicméně dle toho psychiatra je to dost rozjetý Alzheimer...
zhoršovalo se to, halucinace byly čím dál častěji a čím dál tím absurdnější, přidala se paranoia v podobě nesnášenlivosti chlapů.. vygradovalo to "útěkem" 25.12. ve 2h ráno.. odešla v pyžamu, kalhotech a kabátu.. všimli jsme si toho na poslední chvíli a zachránilo nás to, že za rohem je na konci ulice brána na školní hřiště (což si myslela nejspíš, že je konec cesty) a otočila se a pádila nazpět.. v tom to právě viděl vyskočivší manžel z okna a běžel za ní, já měla na sobě pouze župan a pantofle což je na prosinec fakt super oblečení).. chytil ji kousek za rohem, ovšem babička ho nepoznala a začala strašně ječet. přiběhla jsem tam a odvedli jsme babičku domů. řekla, že ji nenecháme ani spát (všichni spali, bylo naprosté ticho) a že se jde utopit na konec světa...
od této chvíle to mělo rychlý spád...  šílená hygiena (pleny), naprostá dezorietace, ty halušky,.... čím dál tím větší hluchota...
měla i světlé chvilky, ale bylo jich čím dál tím míň. až nebyly žádné....
nutno podotknout, že babičce bylo v době propuknutí nemoci (těch prvních příznaků) 80 let. Zemřela v 89 letech a "selhání" mozku (dle všech vyšetření byla fyzicky naprosto v pohodě, ale odešel jí mozek)...
později jsme dávali na kdejaký neduh lentilku, jako placebo efekt, jak říkám, dost dala na toho obvoďáka...
podle našich zkušeností by to tedy chtělo najít nějakou důvěryhodnou osobu, které bude věřit, nejlépe lékaře. každopádně vše konzultovat s doktorem, nejdřív ty a pak teprve tam maminku dostat.
je to těžké období, ale věřím, že se to zlepší! důležité je, aby sis mamku vždy pamatovala v těch nejlepších letech a krásných chvílích!!! tohle nám dost pomáhalo (a pomáhá) - uchovat si ty krásné vzpomínky a ty škaredé brát "s úsměvem".... což lze až s odstupem času...
|
| Líza | 
|
(25.9.2013 18:39:27)
ChemicalJane, neexistuje nic takového jako "stařecká demence". Buď je to Alzheimer nebo jiný typ demence, ale žádná stařecká demence jako taková není.
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(25.9.2013 20:04:49)
teď už to víme také.... před tím jsme věřili doktorce...
|
|
| Darka,4+1 | •
|
(26.9.2013 11:12:25)
Lízo, naše devadesátiletá babička je dementní hóódně moc, dokonce na CT hlavy je vidět atrofie mozku. Alzheimer jí diagnostikován nikdy nebyl, my se domníváme, že na tom vlastně ani tak nezáleží. Mýlíme se?
|
| Líza |
|
(26.9.2013 19:02:17)
No když jste to nechali dojít až do "dementní hoooodně moc", tak už je to jedno.
Léčba demence Alzheimerova typu je možná jen do určité fáze. Dál už léky nezaberou.
Když se nasadí včas, můžou na určitou dobu tu nemoc zastavit - ne vyléčit - můžou tomu člověku třeba o dva roky prodloužit období úplné nebo relativní soběstačnosti... Ta nemoc nakonec vždycky zvítězí, ale léky její průběh výrazně mění.
|
| Kudla2 | 
|
(26.9.2013 19:56:44)
Lízo,
takže když se jedná o tuto záležitost, tak není od okolí dobrá strategie "nechat to být", aby dotyčnému nezasahovalo do autonomie, tak to může znamenat, že se situace zhorší dřív?
|
| Líza |
|
(26.9.2013 19:58:20)
Prostě čím dřív se ty léky nasadí, tím líp.
Takže se tak úplně nevyplácí dlouho nad tím mávat rukou.
Na druhou stranu - vyléčit to zatím nikdo neumí, a myslím, že ještě hodně dlouho umět nebude - jen se to dá na určitým stupni na chvíli zastavit nebo aspoň zpomalit.
|
| Kudla2 |
|
(26.9.2013 20:04:06)
Lízo, díky za info.
Jak tady zaznělo, že je to její život a lepší nezasahovat, tak jsem zastříhala ušima, protože jsem nějak nabyla dojmu, že je to jak říkáš - že když se to zachytí v určité fázi, tak se to dá zpomalit.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(25.9.2013 18:38:11)
No, tohle bez léků nepůjde. S paranoidním člověkem s počínající demencí povídáním nic nenaděláš, i když samozřejmě empatický přístup pomůže navázat spolupráci.
Takže: zákony a reálie - pacienta lze léčit pouze s jeho souhlasem. Bez souhlasu pouze v případě, že kvůli duševní poruše ohrožuje sebe nebo někoho jiného. (Tzn. pokud by k tomu došlo, ihned záchranku a na psychiatrii.)
Pokud jde o paranoidní lidi, někdy jim lze pomoct, pokud to navlékneš tak, že musí mít veliký strach a být ve velikém stresu, a že by jim s tím stresem (které způsobují všechny ty ústrky a útoky z okolí) může psychiatr pomoci - pak se jde někdy domluvit na tom "neumím zařídit, aby vás sousedé přestali trávit plynem, ale můžu vám pomoct, abyste se tím tolik netrápil/a a lépe to snášel/a".
Tyhle stavy bývají hodně zapeklitý a ne každého se povede k léčbě přesvědčit, přeju pevný nervy a hodně štěstí.
|
| Marcela | •
|
(25.9.2013 20:34:33)
Dá se vůbec paranoia, obzvlášť částečně maskovaná před lékaři aj. autoritami nějak léčit? Dá se léčit vůbec? Nebo je to jako Alzheimer, nic moc se s tím udělat nedá, psychoterapie ani léky nezaberou.
|
|
| Kreaty | 
|
(25.9.2013 21:22:19)
tak léky také nemám ráda, takže v tomhle bych jí i chápala, ale jestli už je to nemoc nebo jen totální ztráta nálady musí říci lékař,
|
|
|
| Dari79 |
|
(26.9.2013 4:24:09)
Znám relativně mladou paranoičku (cca 50), která je v pohodě, když je kompenzovaná léky (pár týdnů po návratu z PL), jak je přestane brát, je průser.
Ta naštěstí slyší na to, že musí chodit k lékaři kvůli invalidnímu důchodu (její jediný příjem), takže k psychiatrovi chodí kvůli téhle motivaci - "nechcete přece přijít o tten důchod, ne? Tak tam musíte zajít, on vám jen vypíše papíry pro sociálku na další důchod") - prostě nějakou lež, která je pro toho člověka důležitá a oblafnout ho... třeba u maminky legenda, že by mohla mít důchod větší, když bude mít potvrzení od lékaře a musí si tam zajít. Psychiatr už by pak měl umět "ji přimět", aby ty léky začala brát. Jinak boj to bude pořád, to asi nejde nic jiného, než se s tím smířit.
|
|
| hbf |
|
(26.9.2013 10:17:54)
Úloha nemá řešení. Za zhruba 18 let kdy se mě to týkalo jsem zjistil, že:
1) Takový člověk dokáže celkem bravurně oklamat i psychiatra, uvědomuje si odlišnost svého myšlení od myšlení těch, po nichž nikdo "nejde".
2) Nemá smysl takovému člověku vysvětlovat, že se mýlí. Vnímá to podobně, jako kdyby hajzlbába vysvětlovala pyrotechnikovi, že se nemá čeho bát.
3) Je třeba mít nějaké hranice, kdy s nemocným ještě spolupracujete a kdy už ne (tedy dát do dveří lepší zámek ano, ale visací zámky na okna již ne)
4) Je bezva, když se do péče zapojí víc lidí. Na jedny zdravé nervy je toho přespříliš
5) Nejvíc pomoci čekejte od náhody. U nás pomohl úraz spojený s delší hospitalizací. Vydupejte si ve špitále opakované vyšetření psychiatrem, zařiďte, aby se dověděl, že maminka se důsledně a záměrně vyhýbá lékařům všeho druhu, pokud bude mít nějaké problémy s ošetřujícím personálem, musí se o tom psychiatr dovědět ... Počítejte ale s tím, že někdo vás bude považovat za zlatokopku, která chce vlastní matku zašít ve cvokárně.
6) Snažte se nerozčilovat, byť je to strašně těžké. Vaše máti je zřejmě nemocná a tou nemocí neskutečně trpí, uvědomte si, že ona to prožívá, jako by se všechny její bludy opravdu děly.
7) Asi se to nedá vyléčit, ale dají se významně potlačit vnější projevy a vnitřní pocity toho nemocného. Když se konečně podařilo nasadit léčbu a překonalo se to počáteční období, kdy se to přechodně spíš zhorší, tak jsem najednou vedle sebe měl člověka o 30 let mladšího, s nímž bylo možné mluvit, který se najednou dokázal smát ...
|
|
| Piggy | 
|
(26.9.2013 15:26:24)
Mohl by to být počátek Alzheimera, to by mohli zjistit na neurologii třeba v Thomayerově nemocnici v Praze. Jinak se obrátit na gerontologii, zabývají se starými lidmi, mohli by ti pomoct pro začátek.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)