Eržika. |
|
(17.10.2013 10:39:25) Gertrudo, mě tolikrát zachránily maminky spolužáků a kamarádky...
vyzvedly dítě, vzaly ho k sobě, některé mu poskytly i nocleh (neplánovaný zákrok s druhým dítětem v nemocnici), dokonce mi i nakoupily vánoční dárky (když jsem byla v nemocnici já)...
|
Gertruda |
|
(17.10.2013 10:43:31) Když já mám špatný pocit, že jim to nemůžu vrátit. Alespoň ne plnohodnotně, nemyslím tím, že jim koupím čokoládu. Obávám se, že když budou mít maminky spolužáků nějaký problém, nepožádají o pomoc osamělého zaměstnaného rodiče, ale obrátí se na někoho stabilnějšího, někoho, kdo furt nemá tik v oku.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(17.10.2013 10:46:22) Vezmi to jako "systém drobných laskavostí" a posílej to dál, jak můžeš, vynahraď to někomu jinému jinak (nějakou jinou službou, třeba drobnou), ono to udělá kolečko a vrátí se to i těm, kdo pomůžou tobě.
|
|
Annie01 |
|
(17.10.2013 10:52:47) Getrudo Mně většinou nabízejí pomoc a pomáhají spíše vytížené vícematky. Jako že kamarádka se čtyřma dětma, si klidně vezme (nebo nabídne pomoc - já toho prakticky nevyužívám, potěší mě ta nabídka) moje dvě. Jiná, co má tři děti a dva psy, klidně přibalí i mého psa. Nejsem s dětma sama, ale manžel nepomáhá, pracuje daleko. Takže moje práce ustoupila logistice rodiny (díky bohu to tak může být), je to i tak občas náročné, ale zvládnutelné. Těší mě, že si toho manžel váží, když občas vidí, jak mezi rozvozem dětí, kontrolou úkolů a pomocí s učením, péčí o domácnost atd. honím svoje pracovní povinnosti, jen nevěřícně kroutí hlavou.
|
|
Agatha Ch. |
|
(17.10.2013 11:02:41) Tím se netrap. Energie vzájemné pomoci se šíří mezi lidmi dál. Nepomůžeš třeba konkrétně tomu, kdo pomohl tobě, ale pošleš pomoc někomu jinému, kdo se zrovna ocitl v podobné nouzi. Nedávno jsem v autobuse odchytla děvčátko, které sedlo na špatnou linku a najednou zjistilo, že jede jinam. Chudák holčina panikařila, chtěla vystoupit na nejbližší zastávce a vrátit se. Byla už nešťastná, že se ztratila a že už nestihne, co stihnout potřebovala. Zadržela jsem ji, řekla jí, ať jede s námi a ukázala jí, na které zastávce může přestoupit na jiný autobus, který ji do určené stanice doveze. Ji to pomohlo a já věřím, že když se něco stane i těm mým dvěma popletám, tak je někdo správně nasměruje. Hned jsem ji tuhle situaci vysvětlila (jely se mnou). Starší jsem hned poučila, že kdyby náhodou nasedla na jiný, než školní autobus, tak musí dojet až na terminál a tam přestoupit na linku xy (to už umí). Starší je 7 a už taky jezdí do školy někdy sama. Bohužel, není jiného zbytí.
|
Dáša 2 kluci+ holčička |
|
(17.10.2013 11:08:54) Dělám takovou první pomoc kamarádce, ona i manžel jsou hodně pracovně vytížení, takže ji ulehčuju to předávání dítěte ve dveřích. naše holky jsou ve stejné třídě a chodí do tsených kroužků, takže prostě beru dvě děti. Nedávno k nám jejich dcera přiletěla, že přišla domů, odemkla si a tam byly mamčiny boty a kabelka a mamka nikde a nemůže se ji dovolat. Tak jsme společně mamince zavolaly do práce a pak ji říkám, že kdyby jako spořádaná skromná manželka měla jednu kabelku a jedny boty, tak ušetří dítě šoku, že mámu odnesl čert stupačkama
|
|
|
Gertruda |
|
(17.10.2013 12:18:14) To jsi dobrá ty, nějakou dobrovolnou práci pro školu už vůbec nedávám. Moje maximum je, že něco napeču, případně se jednou za půl roku urvu jako doprovod na nějakou mimoškolní akci. Jasně, že ta maminka to nedělala s vidinou, že jí to musím nějak oplatit, je to prostě hodná ženská, co přemýšlí a když vidí osamělé dítě spolužáka, dojde jí, že je něco asi špatně. Jasně, že bych udělala to samé. Ale umět přijmout pomoc, zvlášť od lidí, jak tu někdo výstižně poznamenal, "kterým do nás teoreticky nic není", je vlastně docela těžké.
|
Eržika. |
|
(17.10.2013 12:26:22) Gertrudo, to se vytříbí jak dítě vyroste - moje kamarádka samoživitelka poté, co jí dítě začlo všude chodit samo (cca 5. třída) se stala dobrovolníkem v nízkoprahovém klubu.
|
Gertruda |
|
(17.10.2013 12:27:34) Nevěděla najednou, co s tolika volného času?
|
|
|
|
|
|