| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci

 Celkem 79 názorů.
 Gertruda 


Téma: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:02:10)
Dřív, než mě pomluví nějaká všímavá kolegyně, chtěla bych si povzdechnout, jak je to pro osamělého rodiče někdy těžké všechno zkombinovat. Včera jsem totálně vyhořela s kombinováním důležitého meetingu, který se bohužel opozdil, a vyzvednutím syna z kroužku.
Zachránila mě starostlivá maminka spolužáka, která potkala moje opuštěné dítě, naložila ho do auta, zavolala mi, odvezla ho domů a tam ho předala laskavému sousedovi, se kterým syn povečeřel a počkal na mě. Plán byl ovšem úplně jiný a totálně vybouchnul.
Zmítám se teď mezi pocitem vděčnosti, jaké laskavé lidi mám kolem sebe a jak mám šikovného syna, který to zvládnul i s domácími úkoly (bez gumování) a pocitem, že jsem tu laskavost snad zneužila, jak jim to proboha oplatím, a že bych si měla poradit sama a neporadila. Je toho někdy moc.
Povzbuďte mě, prosím, historkami, kdy jste s kombinováním vybouchli vy, i neosamělí rodiče vítáni.
 x x 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:03:44)
~6~
 Pole levandulové 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:07:39)
Nemam sice nic tak dramatickeho, ale tento tyden jsem dceru sla vyzvednout ze skolky dvakrat v uplne blbou dobu - v hlave jsem si prehodila synovy krouzky kdy jeden ma ve 13.20 a druhej dalsi den ve 12.30. Mam zafixovano, ze u toho drivejsiho ho tam odvezu a pak jedu pro dceru, protoze ta ma vyzvedavaci cas po obede pouze mezi 12.30 a 13 hodinou. Tim, ze jsem to prehodila, jsem suverenne dorazila do skoly v pul druhy a bylo mi divny, ze deti spaly a celkove tam bylo ticho. Ucitelka ovsem nehnula ani brvou, dite mi vydala a mne az pak doslo, jak to vlastne je. Dalsi den jsem pro ni sla po obede, misto az po spani. Takze mam nejspis odted nalepku matka mimon.
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:16:21)
~x~
 Paulis 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:11:40)
Na jaře. Jela jsem Slevomaty, takže od rána do večera v práci - vyzvedávání se řešila tak nějak všelijak. V Út byl kroužek karate který navazoval tak nějak po konci družiny, takže jsem jezdila pro dítě až v půl šesté a tak jsem měla i zorganizované lidi.
V Út volali, že kroužek odpadá. Takže jsem si řekla, že jak udělám klientku, tak hned v pauze zavolám manželovi ať ho vyzvedne.
Jenže jak byl nával - prostě mi to z té hlavy vypadlo.
V Pět hodiny jsem se konečně dostala k telefonu a vidím - zmeškané hovory z družiny a plno cizích čísel. Krve by se ve mně nedořezal.
Zachránila mě kamarádka, která bydlí kousek. Průšvih jako blázen, který měl ještě šílenou dohru
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:15:53)
Jo, tak to je stejná liga. Pokusím se cítít lépe. Jakou dohru to mělo?
Jinak všem laskavým kamarádům a kamarádkám, jakož i prarodičům apod patří dík.
 Paulis 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:43:56)
Učitelky (tedy družinářka) na nás řvala že jsme nezodpovědný a že se postará, aby propadl.
Dva dny na to mi volala třídní učitelka, že malýho nechává opakovat. Malý má ADHD a je fakt, že v češtině trochu plaval, furt něco zapomínal, nesoustředěný - no prostě tak, jak tito děti bývají.
 Venavella 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:56:24)
tvl, to jako vážně??? a jak to dopadlo? doufám, že se zklidnily (byly zklidněny)... Aby za omyl rodiče platilo dítě jsem myslela, že bylo tak do 1989 (mně nevzali do jazykovky, páč strýček emigroval)
 Monty 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:12:45)
Zapomněla jsem vyzvednout syna po návratu ze školy v přírodě.
Vždycky se vraceli v sobotu, tak jsem automaticky počítala s tím, že se zase vracej v sobotu.
Vraceli se v pátek.
 daba+holčička 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:13:17)
Tohle mi udělali naši, naštěstí přijeli už večer, učitelky mě nechaly u sousedů
 ronniev 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:16:21)
Já jednou vyzvedávala po návratu ze ŠVP omylem o dvě hodiny později. Dítko bylo v družině, nic se mu nedělo, ale poslouchala jsem to ještě půl roku, a se mnou všechny návštěvy a příbuzní: "Máma na mě zapomněla..."~o~
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:26:54)
~t~
Mě tedy včera kreativní pomoc ostatních účastníků zachránila. Byla jsem v takovém stresu, ze situace i z meetingu, že jsem nedokázala nic, než rigidně lpět na původním plánu, který se zatím v dáli s obřím hukotem bortil. Naštěstí ostatní vtažení účastníci byli mnohem kreativnější.
 Zd a tři 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:31:27)
Jo, poměrně často jsem po zavíračce čekala před zavřenou školkou s naštvanou paní učitelkou, z hudebky jsem pravidelně chodila s kamarádkou rovnou k nim domů - pokud jsem to neudělala, většinou jsem tam čekala na rodiče až do večera ~:-D
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:34:53)
Přiznávám, že už se mi asi dvakrát taky "povedlo" přijít tak, že paní družinářka stepovala se synem před školou. Dojížděla jsem domů na kraj Prahy, z práce víc než hodinu cesty a párkrát jsem seděla v zaseklém autobuse a snažila se myslí zastavit hodiny. Naštěstí paní družinářka byla skvělá, když se to stalo poprvé, řekla, že se to prostě stává a že se nemám bát, že kdyby něco, rozhodně nenechá syna samotného odejít a prostě na mě počkají.
 Zd a tři 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:28:50)
Včera jsem zastupovala, měla jsem skončit v 11,30. Utekla jsem až ve dvě, protože jsme tam měli nějaký komplikace. Doma si 2 nemocný školkáče a mimino předávala máma s kamarádkou. Nevím, jestli jim koupit kytku, bonbonieru nebo upect dort. V pondělí to bylo podobný. ~8~ A to jsem na rodičáku a chodím jen když je to fakt nutný.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:37:42)
já jsem takhle vybouchla první den školy, nejstarší syn má odklad, je v přípravce, která už spadá pod školu a mně nedošlo, že první den bude ve škole jen chvilku a nebude družina. Manžel mi volal asi v 10:00 h., že musím do školy, než jsme se vypravily s dcerkou a přeběhli město, tak bylo fůra hodin. V družině s ním někdo čekal, on byl úplně v pohodě, hrál si, ale družinářky už byly nervózní. Tak jsem se hned první den zapsala ~;). ~6~
 Eržika. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:40:47)
Mě nedošlo, že nebude družina do 16,30 poslední den školy, na vízo.
V 11,30 volala nervozní družinářka, co jako, že je tam už poslední....
 Eržika. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:39:25)
Gertrudo, mě tolikrát zachránily maminky spolužáků a kamarádky...

vyzvedly dítě, vzaly ho k sobě, některé mu poskytly i nocleh (neplánovaný zákrok s druhým dítětem v nemocnici),
dokonce mi i nakoupily vánoční dárky (když jsem byla v nemocnici já)...
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:43:31)
Když já mám špatný pocit, že jim to nemůžu vrátit. Alespoň ne plnohodnotně, nemyslím tím, že jim koupím čokoládu. Obávám se, že když budou mít maminky spolužáků nějaký problém, nepožádají o pomoc osamělého zaměstnaného rodiče, ale obrátí se na někoho stabilnějšího, někoho, kdo furt nemá tik v oku.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:46:22)
Vezmi to jako "systém drobných laskavostí" a posílej to dál, jak můžeš, vynahraď to někomu jinému jinak (nějakou jinou službou, třeba drobnou), ono to udělá kolečko a vrátí se to i těm, kdo pomůžou tobě.
 Annie01 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:52:47)
Getrudo~6~~6~~6~
Mně většinou nabízejí pomoc a pomáhají spíše vytížené vícematky. Jako že kamarádka se čtyřma dětma, si klidně vezme (nebo nabídne pomoc - já toho prakticky nevyužívám, potěší mě ta nabídka) moje dvě. Jiná, co má tři děti a dva psy, klidně přibalí i mého psa.
Nejsem s dětma sama, ale manžel nepomáhá, pracuje daleko. Takže moje práce ustoupila logistice rodiny (díky bohu to tak může být), je to i tak občas náročné, ale zvládnutelné. Těší mě, že si toho manžel váží, když občas vidí, jak mezi rozvozem dětí, kontrolou úkolů a pomocí s učením, péčí o domácnost atd. honím svoje pracovní povinnosti, jen nevěřícně kroutí hlavou.
 Agatha Ch. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:02:41)
Tím se netrap. Energie vzájemné pomoci se šíří mezi lidmi dál. Nepomůžeš třeba konkrétně tomu, kdo pomohl tobě, ale pošleš pomoc někomu jinému, kdo se zrovna ocitl v podobné nouzi.
Nedávno jsem v autobuse odchytla děvčátko, které sedlo na špatnou linku a najednou zjistilo, že jede jinam. Chudák holčina panikařila, chtěla vystoupit na nejbližší zastávce a vrátit se. Byla už nešťastná, že se ztratila a že už nestihne, co stihnout potřebovala. Zadržela jsem ji, řekla jí, ať jede s námi a ukázala jí, na které zastávce může přestoupit na jiný autobus, který ji do určené stanice doveze. Ji to pomohlo a já věřím, že když se něco stane i těm mým dvěma popletám, tak je někdo správně nasměruje.
Hned jsem ji tuhle situaci vysvětlila (jely se mnou). Starší jsem hned poučila, že kdyby náhodou nasedla na jiný, než školní autobus, tak musí dojet až na terminál a tam přestoupit na linku xy (to už umí). Starší je 7 a už taky jezdí do školy někdy sama. Bohužel, není jiného zbytí.
 Dáša 2 kluci+ holčička 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:08:54)
Dělám takovou první pomoc kamarádce, ona i manžel jsou hodně pracovně vytížení, takže ji ulehčuju to předávání dítěte ve dveřích. naše holky jsou ve stejné třídě a chodí do tsených kroužků, takže prostě beru dvě děti.
Nedávno k nám jejich dcera přiletěla, že přišla domů, odemkla si a tam byly mamčiny boty a kabelka a mamka nikde a nemůže se ji dovolat.
Tak jsme společně mamince zavolaly do práce a pak ji říkám, že kdyby jako spořádaná skromná manželka měla jednu kabelku a jedny boty, tak ušetří dítě šoku, že mámu odnesl čert stupačkama ~t~
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:18:14)
To jsi dobrá ty, nějakou dobrovolnou práci pro školu už vůbec nedávám. Moje maximum je, že něco napeču, případně se jednou za půl roku urvu jako doprovod na nějakou mimoškolní akci.
Jasně, že ta maminka to nedělala s vidinou, že jí to musím nějak oplatit, je to prostě hodná ženská, co přemýšlí a když vidí osamělé dítě spolužáka, dojde jí, že je něco asi špatně. Jasně, že bych udělala to samé. Ale umět přijmout pomoc, zvlášť od lidí, jak tu někdo výstižně poznamenal, "kterým do nás teoreticky nic není", je vlastně docela těžké.
 Eržika. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:26:22)
Gertrudo, to se vytříbí jak dítě vyroste - moje kamarádka samoživitelka poté, co jí dítě začlo všude chodit samo (cca 5. třída) se stala dobrovolníkem v nízkoprahovém klubu. ~;)
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:27:34)
Nevěděla najednou, co s tolika volného času? ~:-D
 Firenza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:56:11)
víš co....já mám na tyto situace takovou možná zvláštní teorii.....
nejsem vůbec esotericky zaměřená, ale věřím tomu, že pokud ty někomu pomůžeš, uděláš dobrý skutek ( např. přispěješ na povodňové konto, dáš homelessákovi dvacku, aby ji propil, daruješ mamince v nouzi oblečení po synovi, pomůžeš kolegyni v práci s úkolem, který je nad její síly.) ...prostě nějaký dobrý skutek, tak se z něj ta pozitivní energie k tobě vrátí....ale v jiné formě, ne od toho, komu jsi pomohla, ale od někoho úplně jiného...... třeba např. od té maminky, co odvezla tvé dítě, od toho souseda, co jej pohlídal.....a takovéto dobré skutky, které se k tobě vracejí je potřeba přijímat, neodmítat je.... a poděkovat samozřejmě.
Já nejsem samoživitelka, ale "samovychovatelka" ano a někdy se opravdu musím spolehnout na pomoc lidí, kterým teoreticky do mě a mých dětí nic není. Ale ti lidé se objeví, pomohou, nic za to nechtějí. (např. jeden soused-kterého jsem vždy sotva pozdravila:typ-býčí šíje/zlatý řetěz/bojový pes na krátkém vodítku/tetování stejné majitel i pes/ mě jednou ráno, když jsem nenastartovala auto + důležitý mítink v práci (čekalo na mě 8 lidí/cizinců ), tak tento chlápek mě sám oslovil, jestli potřebuji pomoc-pak nacpal do svého vytuněného sporťáku autosedačku, mého syny a mě, odvezl nás do školky a mě pak i do práce cca 12 km. Zabil tím celé ráno, sám se musel omluvit v práci, ale já vše stihla a delegace nemusela čekat ani minutu. Prostě andělé mezi námi mohou někdy mít i sprosté tetování a kouřit startky......
 Annie01 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:59:12)
Firenzo - to je báječná historka.
Mám podobnou, když mi pomáhali policajti - vezla jsem zraněné dítě do nemocnice a cestou se mi rozbilo auto. Ještě nikdy jsem příslušníky neviděla tak ráda, jako tenkrát. Dítě bylo nejprve značně v šoku, že cestuje v policejním voze (naše auto bylo nepojízdné a museli jsme ho nechat odstavené). Ale o den později už nadšeně vykládalo, že jsme jeli do nemocnice s policejním doprovodem.
 Zuuuza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:08:52)
~:-D
 Babsi+2 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 15:49:12)
Mě jednou odvezli policajti v noci ze "sociálněvyloučenélokality" do centra. Komentovali to slovy, že je to stálo méně práce než sepisování hlášení o loupeži/znásilnění. V těch 18 mi to tam nepřišlo nijak nebezpečné, dnes se tam bojím i ve dne.
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:00:00)
~;(( To jsi napsala moc hezky.
 Agatha Ch. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:04:08)
jo takoví oni jsou... vídám je denně v práci...~;)~;)
 Zuuuza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:08:25)
Firenzo, to mě dojalo.~R^
 Mishula 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:19:33)
Ta poslední věta mě málem rozplakala ~R^~;((
 překvapená 20.9. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 15:45:22)
Ale to už víme z Mrazíka, že toto není žádný dobrý skutek, očekávat zpětnou pozitivní energii za naše dobrodinní.~;)
 fillantropus 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 21:00:42)
tý jo to jsi napsala moc krásně. To je určitě pravda. Mně se pořád děje hodně pěkných věcí a je pravda, že tohle všechno dělám i já pro druhé, když je to potřeba. určitě se to vrací.

Hele mám blbej tejden a včera se zakončil tím, že dceři přišly naušnice blbé barvy. Jenomže spletla jsem to já a nevšimla jsem si. Napsala jsem paní na internetu, že byla dcera zklamaná a plakala (dostala je za lék. zákrok) a co s tím uděláme. Ta paní byla ochotná je vyměnit, i když to vůbec nebyla její chyba. A ještě mi dneska zavolala a omlouvala se. řekla jsem jí, že to nevadí, uznala jsem svojí chybu a nespravedlivé nároky a že moc oceňuju, že se stará i když by nemusela.

za hodinu na to mejl, že mi zdarma posílá pro radost dceři naušnice ve stejné barvě, co si původně přála, sice ne se zirkonem jako naše původní. Ale tohle gesto, normálně mi vstoupily slzy do očí. Moc hezký. Napsala jsem jí, že doufám, že se jí to tisíckrát vrátí a věřím tomu,že jo.
 já 
  • 

Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:46:07)
zrovna včera mi syn vystoupil svévolně o zastávku dřív v MHD (další zastávka byla až za 10 minut) ...vždycky tam vystupujem, nyní jsme jeli ještě k obchodu a už to bylo. prostě se otevřely dveře, a vystoupil houf lidí a syn s nimi..krve ¨by se ve mě nedořezal, když jsem se vzdalovala..naštěstí se ho ujala nějaká milá paní která viděla co se stalo a syna mi vedla na další zastávku :)
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:48:45)
Ježiš, to je hrozný. A řidič nezastavil???
 já 
  • 

Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:50:02)
ne, je to dlouhý vůz s takovou spirálou uprostřed, byla jsem až na konce, byl úplně přeplněný, stáli jsme s čtyřleťákem hned u dveří... než jsme cekoli stihla byli jsme fuč.
 Monika 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:00:32)
U těch dveří by mělo být tlačítko pro zastavení v nouzi. Ale samozřejmě taky nevím, co bych ve stresu udělala.
Stalo se mi jednou, že jsme vystupovali se starším synem a dcerou v kočáru z autobusu, bylo to na konečné, tak jsem byla v klidu, ale když vystoupil syn, já už byla v buse (obyč. krátkém) s obrovským oranžovým kočárem sama a řidič zavřel dveře a začal odjíždět! Řvala jsem strašně moc (ale nevím, jestli by to bylo slyšet přes dlouhý narvaný bus), takže zase hned zastavil a omluvil se, na nějaké tlačítko jsem teda taky nevzdechla.
 erika,2 děti 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(18.10.2013 8:07:50)
uf, to je moje noční můra...
 Lassiesevrací 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:46:28)
Já myslím, že tyto příhody jsou dobré právě proto, abychom viděli, že dobří lidé jsou stále mezi námi. Já jsem obklopená dobrými lidmi a dokonce se pomalu začínám osvobozovat od pocitu, že za každou cenu musím být mistr světa nezávislý na druhých. Jsem za pomoc ráda a hlavně vidím, že to pro okolí není pruda, ale že opravdu pomáhají rádi a že to jde "od srdce".
 Lassiesevrací 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:49:58)
Ovšem největší pocit selhání mívám tehdy, když jde o zdraví. Takové ty pády, kterým šlo zabránit, nebo když mi syn předevčírem bez varování vjel s kolem přímo do silnice, která je součástí celkem frekventované křižovatky.
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:57:53)
No, ono to selhání včera sice nebylo takhle bezprostředně ohrožující, ale vytvořila jsem potenciálně nebezpečnou situaci, syn sám, v části města, kde to moc nezná, tma, bez telefonu...
Ale tohle taky dobře znám, mám pár situací, kdy jsem něco podcenila a syn někam málem spadl nebo vlítnul, to mě pak trápí ještě léta jako noční můra. Tu včerejší situaci se pokusím si odpustit, příště to naplánuji lépe, budu si vážit hodného okolí a koupím synovi telefon.
 ronniev 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:59:06)
Moje dcera včera měla v tom děsném větru na hlavě klobouk, na chvilku ho pustila a klobouk se v tom momentě kutálel po ulici jako z grotesky, dcera mazala za ním, klobouk přes silnici, dcera... no, na poslední chvíli se zarazila, ten pán v autě zastavil, dcera přeběhla, chytla klobouk a pán nebyl schopen z přechodu odjet, jak se smál. Já byla na mrtvici.
 Agatha Ch. 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 10:55:09)
Nevyčítej si to... A kdo ti to vyčítat bude je zaprděná trubka...
Dobře to dopadlo... Když je nejhůř, často se stane, že se najde nějaká dobrá duše, která situaci ulehčí. A díky moc jim za to. Díky, že takovýhle lidi jsou. Nespoléhám se na to, moc a moc děkuju, že to nakonec všechno dobře dopadne.
Taky jsem sama s dětmi, celý den mám o minutách, pár minut vedle a jsem v kelu. Pokud jsem nucena měnit plány, je to pro mě velmi nepříjemné, těch stresových situací je dost a dost. Těžko se z toho bruslí ven...
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:14:38)
U nás také naštěstí funguje sousedská výpomoc-at uz se to týká čehokoli, a nejen přímo "sousedská".
Je to příjemný pocit, když se můžete spolehnou na pár lidí, z nich jeden bude mít vždycky čas vyzvednout zapomenuté dítě, odvézt případně školáka do školy od nás ze vsi do města atd..., my matky s malými dětmi tady máme takovou jako "komunitu", většinou se známe přes děti, každá má číslo na každou a opravdu to funguje~;)
Takže když se někdo někde zdrží, má cca 10 lidí, kam může zavolat.
A jak píše Agata Ch., snad by pomohli i cizí, poku by to bylo nutné, lidi by si měli pomáhat:-)
 Deja 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:08:59)
Akce s klienty mimo zařízení a najednou telefon ze ŠD, že jsme si zapomněli vyzvednout dítě (1. třída). Blekotám, že ho měl vyzvednout manžel - ten nebere mobil (scénaře typu autohavárie apod.). Letím do ŠD klienty nechávám na pospas kolegyni a dalším kolegyním z jiných zařízení, valím do ŠD a po 20min se konečně dovolávám manželovi, abych se dozvěděla, že myslel že má vyzvednout jen mladší dítě z MŠ, že o ŠD jsem nic neříkala...~o~. Dodnes mi nevysvětlil, jak a kdo si myslel že vyvedne starší dítě (že mám akci věděl). ~8~
 Benin 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:10:28)
Klid ~6~
Já jednou nechala toho času devítiletého samotného doma celé odpoledne až do noci. Byla jsem v práci na ranní a musela jsem zůstat i na odpolední do 22.00. Říkala jsem si, že v klidu, přítel měl sice taky odpolední, ale starší kluk měl ranní, takže bude odpoledne doma. V osm večer jsem volala domů, jestli bylo všechno OK a popřát dobrou noc. Krve by se ve mně nedořezal, když mi malej oznámil, že byl celé odpoledne sám doma, a já si vzpomněla, že starší mi říkal, že mu mistr přehodil směnu na odpolední. Malý je samostatný, najedl se, vyvenčil psa, udělal si úkoly, okoupal se, ale stejně. Blbě je mi z toho doteď, jak jsem mohla takhle zapomenout.
 simiki+koťátko 03/07 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:14:16)
Bude to znít blbě a sobecky, ale nějak nezvládám kloubit sama sebe jako maminku a randění. Jakmile už si vyjednám čas pro sebe (hlídání po rodině), bum, něco do toho přijde na druhé straně, a vyjednávání dalšího náhradního termínu pro hlídání zabere až dva týdny, jako třeba teď. To nedokážu kloubit a nevím, co s tím.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:23:22)
To byl nějaký takový náročný den, celý den malá zlobila, furt se sekala, nechtěla se oblíkat, furt vymejšlela, prostě období vzdoru jak vyšitý, byla jsem z ní utahaná jako štěně, pak jsem klusala pro kluky do školy a do školky, máme to daleko, z kopce do kopce, protáhla je městem a s takovým už šílenstvím jsem ještě vlezla do Lidlu pro pečivo a tak. Ten obchod je velikej, je tam spousta místa na lítání, tak tam ty moje aera pobíhaly jako blázni, já jsem se snažila nakoupit, přemýšlet, jestli ještě něco nepotřebuju, byla jsem grogy a prostřední vymyslel, že je unavenej a musí si sednout a sedl si na paletu s lahvema vodky, to samozřejmě všechno spadlo, jen jsem viděla, jak se to kácí a rozbíjí ~8~, bylo to hned vedle kas, tam fůra lidí, všichni to viděli, ostuda až na půdu, hned se k tomu někdo volal, aby to uklidil, tak se u kasy ptám, jestli to budu platit, paní prodavačka uhýbala očima a říkala, že neví, že se musí zeptat, ale už brala dalšího zákazníka. Pak se tam objevila ta, co to řešila a já se ptala, jestli budu něco platit a ona, že ne, že to odepíšou. Uff, to mně vystřelila z deprese přímo do euforie. ~t~
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:24:27)
Pelíšek, souhlasím s tím přijetím pomoci.
Já, kupříkladu, mám jedno dítě ve škole a druhé ve školce. Jen jeden den v týdnu chodím do školy, jinak jsem doma, muž je pryč po-pá.
Cca jednou týdně mi zavolá kámoška-samovychovatelka~;), že nestíhá-uvízla vzácpě, šéf prudil, že musí něco dodělat apod. Vždycky se sáhodlouze omlouvá, že mě nechce zneužívat a podobný řeči, nepochopí, že mě to za A)nevadí-stejně musím vyzvednou svoje dítě a za B) to udělám ráda, PB mi to snad oplatí~;)~;) A kolikrát mi ještě bláznivka chtěla vnutit peníze~a~
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:26:52)
Jsi hodná. ~;((
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:39:33)
Děkuju, a ty se snaž příjímat pomoc, ty lidi, kdyby nechtěli, tak to nedělají. A kdyby jim to vadilo, tak bys to asi poznala-já tedy asi jo:-)
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:28:40)
Např. mě vozí dítě do školy sousedka nebo její muž, jejich dcera chodí s naší a sami to nabídli s tím, že někdy se zdrží v práci a pomohlo by jim, kdybych sem tam malou s naší vyzvedla, dali jsme jim i stejně kroužky. Je to prima a dál to neřešíme a nemusíme si denně děkovat, chápete~;)
 daba+holčička 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:42:25)
siren, taky mám takovou kámošku pro případ nouze, většinou je touto dobou doma, tak mi zaběhnou do školky nebo vezmou malou na gymnastiku kam taky chodí. Je to skvělé, že mám komu zavolat, když jsme v situaci kterou neovlivním - nehoda trmavaje ... bojhužel to mám taky naplánované na minuty ~Rv
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:50:41)
Jj, to má hodně rodičů, proto jsem fakt ráda, že ta vzájemná pomoc tady funguje, jsme na vsi-ale větší část nová výstavba, takže většina je "náplava" z Prahy a odjinud, není to jako klasický satelit, kde nikdo nikoho nezná~;)
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:24:51)
To mi včera říkal ten soused-kamarád. Ještě jsem mu totiž pak seděla v kuchyni a štkala, jak jsem to nezvládla. Říkal, že to přeci není zneužívání nikoho, že je to velký rozdíl a že on se tedy zneužit rozhodně necítí, naopak je šťastný, že mi mohl pomoci a doufá, že když budu něco potřebovat, zase se na něj obrátím. Anděl, no. Ale na můj dotaz, jaký je rozdíl mezi zneužitím a pomocí, nedokázal odpovědět. Jaký? Zneužití lidé se taky někdy necítí zneužitě.
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:35:56)
Nevím, já to jako zneužívání rozhodně neberu, to bych asi poznala. Asi kdyby jeden a ten samý člověk chtěl např. pohlídat dítě bez předchozí domluvy 5krát v týdnu, aby mohl jí s kámoškou na víno, taky už jsem zažila~;)
Já opravdu ráda pomůžu a budu moc ráda, když já budu potřebovat, pomůže někdo mě.
Ale nemusím ze sebe nechat dělat blbce, to už je pak trochu "zneužívání" toho hodného jedince~;)
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:38:57)
Právě, stává se mi, že se jako blbec cítím. Opravdu nerada bych v někom ten pocit vzbudila. Ale ssi jde prostě hlavně oo frekvenci, když se to někomu stává pětkrát do týdne a když se to někomu stane jednou do roka.
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:46:43)
To určitě nevzbudíš-ten pocit, to je fakt něco jiného.
Já jsem taková, že když jde o děti, pomohla bych vždycky-pokud je to v mých možnostech, at mají jakékoli rodiče-to nemyslím tebe, ale všeobecně~;)
A to určitě mnoho dalších.

Konkrétně ale- když mě ona známá žádala na jaře téměř denodenně, abych jí vyzvedla dítě a já se pak dozvěděla důvod-že chodí denně po práci na několik skleniček, někdy si vyzvedla dítko klidně po 21hod, to už je moc. Třeba proto je ona pro mě už nedůvěryhodná osoba a svoje děti bych jí pro jistotu nesvěřila~;)Takže jsme se kvůli tomu bohužel trochu odloučili...
 Siren 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 11:55:10)
Tak, a budu muset běžet pro dítě do školky, at si p.uč. nemyslí, že jsem ho zapoměla vyzvednout po O~:-D
 LaDa_A (2 deti) 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:24:25)
Konkretni drama sice nemam, protoze na vyzvedavani mam (placene) lidi, nicmene skolni dite se jednu dobu citilo mimo okruh spoluzaku, protoze ti porad organizovali nejake navstevy a u nas to moc neslo, prave kvuli tomu ze u nas odpoledne nikdo neni doma, kdezto naprosto drtiva vetsina spolu-maminek nepracuje.
A navic, kdyz nase dite nekam bylo pozvano na odpoledne, tak zase jsem se I ja citila blbe a porad resila jak to muzu oplatit.
Casem jsme to dovedli do celkem spokojeneho stavu – jednou za cas, tak kazdych 6 tydnu zorganizuju “party” pro spoustu deti u nas doma. Zaridim si volne odpoledne, vyzvednu ze skoly 5-10 deti, takze ostatni maminy nemusi, doma usporadame zmrzlinovou / muffin-pecici / malujici / nebo nejakou jinou blaznivou akci na 2-3 hodiny, a rodice si deti vyzvednou az vecer.
Jestli je to opravdu pomoc pro lidi – to asi tak uplne ne, ale deti jsou moc spokojene takze pak prenesene i rodice.
 jentak 
  • 

Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:27:45)
Já jsem vlezlá - ptám se klidně i cizích bloumajících dětí /menších, ne pubošů/, jestli nemají problém - když bezradně zevlují před školou, na zastávce busu - proč ne. Jen jednou mě pak napadla ta cizí maminka, že obtěžuju její dítě a že bude volat policii /to když jsem se holčiny zeptala, zda má odvoz a ona nešťastně natahovala, že měla přijet maminka, ale že to je už dlouho a ona pořád nikde/. Z hlavy věděla číslo mobilu, tak jsem jí volala, jestli se něco neděje, že její dcera má o ni strach. Čekala jsem s ní, až dorazí a ona byla jak hysterka. Policii bych zavolala sama, ale když jsem viděla tu vyplašenou holčičku, tak raději ne, protože ta by to chudák schytala.
Ale mýho syna nechali rodiče jeho kamaráda venku před školou na dešti s tím, že ho vyzvednou za chvíli, když jsou domluvení. A on čekal /já byla v klidu, že je u kamaráda/ a když po hodině nepřijeli, tak šel domů. Na ty rodiče kamaráda jsem teda pak ječela, protože syn dostal zápal plic. Nechápu, jak někdo může nechat stát venku dítě.
 Zuuuza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:45:37)
Jani, a jak se ti tam líbí, jde to? Pamatuji si tvé téma.
 Líza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 12:40:53)
Moje přepečlivá neosamělá máma mě zapomněla ve školce - zapomněla - bez mítinku - jen tak. Domů mě po pracovní době autem přivezla učitelka a máma se divila.

Tohle se může stát, hodní lidé jsou skvělí a to, čím ti pomohli oni, příště zase ty pošleš někam dál.
A když už k tomu jednou došlo, zapřemýšlela bych, jak to ošetřit systémově - mít někoho na telefonu, kdo se může zastavit pro dítě nebo v záloze nějakou hlídačku.
Nejsi špatná máma, neselháváš. Neboj.
 Eecta 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:24:10)
Legrace je, jaká je tenká hranice mezi kreativní starostlivou maminkou a babou, co všude strká nos:)))

Mě se stalo v zimě na horách, že mě jeden den seřval tatínek, když jsem jeho dítěti řekla, aby si vyndalo ruce z uší na hůlkách, když jede na pomě - tatínka jsem si nevšimla a dítěti jsem to řekla proto, že jako malá jsem takhle zůstala viset zaseklá a táhlo mě to vzduchem docela kus, než to zastavili... co prý se starám, at""si hledím svýho.

A za dva dny jsem šla s dětmi ze sjezdovky domů a v davu lidí na cestě si všimla brečícího kluka, tak jsem ho oslovila a ptala se, co se stalo... ztratil se, měl dojít sám domů, táta šel dřív, že mu byla zima a kluk - asi 11 let - chtěl zůstat do konce. Měl to kousek pěšky, ale úplně se zamotal a nevěděl vůbec nic, ani jakou barvu má ta chalupa, kde bydlí. Naštěstí si pamatoval telefon na tátu, takže jsme si dali sraz na náměstí - a hele, ten samej tatík, co mě předtím sprdnul, najednou byl samá děkovačka a já supervšímavá, hodná a starostlivá...

Třeba by kolikrát těm "starostlivým" lidem stačilo na ně neštěkat, když se starají i v okamžiku, kdy ostatním neteče do bot:)

 daba+holčička 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:33:23)
NO moje prtě zdrhlo ze školky - byly jí 3. 3la na hřiště a když zjistila, že je prázdné, bloumala kolem. Ani nebrečela. Naštěstí jí nějaká aktivní paní odchytla a vzala do konzumu, neb tam se ví všechno :) Jasně že vědělo. Zazvonili u nás a když nic, vzali jí zpět do školky. Tam si teprve všimli, že jim někdo chybí ~a~
 Zuuuza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:43:17)
Tohle je děsivé. Stalo se na začátku něco podobného v Brně. Tříleté dítě odešlo do školky a nikdo si toho nevšiml.
 Zuuuza 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:43:31)
pardon, ZE školky
 erika,2 děti 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(18.10.2013 8:23:50)
tak tohle je teda síla...
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 13:45:44)
Pravda, tenká hranice, tenká! :-)
Onehdá mě seřval tatínek na letišti. Obřím letištěm bloumal ubrečený chlapeček, sám, moc jsme si nerozumněli, ale pochopila jsem, že tatínek někam odběhl a nemůže ho najít. Uprostřed debaty rukama-nohama se tatínek vrátil, naštvaně popadl syna za ruku a začal mi nadávat, co se do toho montuju. No ale příště budu vlezlá stejně, blbcema se nenechte otrávit, prosím!
 *Niki* 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(18.10.2013 18:14:13)
Sousedská výpomoc je dobrá věc, nauč se ji přijímat i nabízet... my si taky vypomáháme, nevracíme přesně tomu, kdo nám pomohl, ale tomu, kdo pomoc potřebuje, vozíme děti, hlídáme děti, ne každodenně, ale dle potřeby... já vozila dítě kamarádky, která zůstala sama, jako si pravidelně někdy k našim dětem děti pracujících kamarádek, aby nebyly denně v do večera v družině či školce, když potřebuju pomoc já, je mi poskytnuta, od někoho víc čerpám, jiného víc dotuju, ale tak to beru jako normální fungující vztahy:)
 Gertruda 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(19.10.2013 16:46:45)
Rozhodně, vždyť jsem se nezlobila nebo něco. Myslela jsem to spíš tak, že takové věci nemůže člověk dělat s očekáváním vděku, někdy se ho z různých důvodů nedočká, ale to neznamená, že by měl přestat pomoc nabízet.
 kočanská 
  • 

Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(17.10.2013 14:51:55)
Historka č. 1: na festivalu, který pořádáme si najednou kamarádka v 16.00 vzpomněla, že má děti v družině, která má otevřen do 16.30 - v městečku od Prahy vzdáleném 40 min jízdy autem. Vše zachránila babička.
Historka č. 2: já sama bych bez paní na hlídání byla úplně v čudu. Sama vůbec nechápu, jak se to dá stíhat - podle mě nedá.
 erika,2 děti 


Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(18.10.2013 8:13:06)
To nemá cenu si vyčítat, prostě se stalo....Já myslím, že občas každému něco unikne. Já jsem se nemohla dlouho vzpamatovat z toho, jak jsem autistickou dceru neuhlídala u kamošky na návštěvě a ona mi utekla od ní z bytu....Ty okamžiky, kdy jsem ji venku hledala a netušila jsem kterým směrem běžela, to bylo ukrutný. Naštěstí to dobře dopadlo, ale kdyby ne, no radši nedomýšlím.....naštěstí nebydlí u frekventované silnice, ale v sídlišti, v takové klidnější zóně.
 jentak 
  • 

Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci 

(18.10.2013 11:08:25)
Tak nám z bytu /mně a manželovi/ v noci odešla naše čtyřletá dcera z bytu a my si toho nevšimli. Já z toho měla téměř smrt, když jsem jsi při kontrole nenašla v posteli, v panice jsem prohledávala i škvíru 20 cm, kam by se nenacpala, nemohla jsem uvěřit, že by mohla nepozorovaně odejít. Manžel ji našel v pyžamu a kufříkem na vedlejším sídlišti - přešla i přes hlavní silnici přes přechod a nikdo ji nezastavil, i když ji musel leckdo vidět. Od tý doby bych nenechala nezamčený hlavní dveře.
 Gertruda 


update 

(18.10.2013 18:48:01)
Dneska jsem potkala onu laskavou maminku spolužáka. Vřele jsem jí znovu děkovala a trochu jsem očekávala nějaký odstup, protože jsem se obávala, že mě musela vyhodnotit jako totálně nekompetentní matku. Ale místo toho se ukázalo, že ona sama má závažnou díru v organizaci jejího pracovního a rodičovského života příští týden, manžel na služební cestě, dvě děti ve školních zařízenich, důležitý meeting. Samozřejmě jsem se rychle nabídla ...a nabídka byla okamžitě přijata. Zároveň jsme začali naťukávat, jak si to vzájemně ulehčit dlouhodoběji. To je moc fajn, cítím se lépe, evidentně mohu i oplácet.
 *Niki* 


Re: update 

(18.10.2013 20:31:52)
Super, není nutné si být jen vděční, ale umět si vzájemně pomoct. Tak ať vám to funguje:-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.