Girili |
|
(11.12.2013 2:21:26) Tato veta je v top desitce vet, ktere jsem jako dite od rodicu nesnasela. Snazila jsem si vybavit, co jsem jako dite nemela rada, abych se toho mohla vyvarovat nebo to alespon nejak rozumne osetrit a tahle celkem nevinna veticka se mi vzdy vybavi jako prvni. Bohuzel uz ted se pristihuju, ze mi casto vypadne z pusy, aniz bych to dokazala jakkoliv kontrolovat. Mate nejaky tip, jak s tim rozumne nalozit?
Jake vyroky nebo vychovne metody jste jako deti nesnaseli vy a s jakym uspechem jste dnes schopni se jim sami vyhnout? Vadi to vasim detem stejne jako kdysi vam? Jak se k tomu stavite?
|
Winky | •
|
(11.12.2013 2:25:49) hihi, radu nemám, ale taky jsem se přistihla, že občas mluvím jak moje vlastní máma. Nesnášela jsem věty typu "nehrb se, seď rovně, necourej těma nohama, nešmajdej...." No a co myslíte že dělá moje dcera - hrbí se, courá nohama a šmajdá špičkama dovnitř. Hrůza. Když ji vidím, mám děsnej vztek že to takhle pokračuje přeze mě na ni. Akorát větu "nehrb se" jsem změnila na "narovnej se", eventuelně u stolu když píše tak "nepiš tím ramenem SAKRA" :-( už to taky asi nesnáší..... ale náprava nikde.
|
|
Signoret |
|
(11.12.2013 6:55:04) Girli,
jo, taky to byla jedna z nejnenáviděnějších vět, dodneška z toho mám husí kůži. Ano, ovládám se vědomě, protože ji mám taky kolikrát na jazyku. Další příšernou větou, která vedla, bylo "Co bylo ve škole"? Následovala snad dřív než pozdrav. Byla jsem na ní tak alergická, že se mi ze vzdoru podařilo od začátku školního roku do prvního SRPŠ říkat jenom jedničky a dvojky. Na rodičáku pak mamka dostala sprchu. Když se chci něco dozvědět sama, snažím se pokládat tento školní dotaz pokládat pokaždé jinak, ale dost brzy mi dochází inspirace a dech. Syn komunikuje velmi úsporně. Tak se raději nezeptám, počkám, až co z něj vypadne nebo si občas vyžádám žákajdu. Ale jinak mám pocit, že pro mě odporným dotazům se úzkostlivě vyhýbám, ale přitom vytvářím zase alergicky jiné
|
Lily+3 |
|
(11.12.2013 7:12:13) Jo,jo, co bylo ve škole a pak taky, co bylo na oběd?
|
stormer |
|
(11.12.2013 8:54:33) "Co bylo ve škole" Ano. A nikdy bych nevěřila, že se s obdobou této odporné věty budu muset potýkat ještě v dospělosti: "Jak to jde v práci?" Nesnáším to. Pokud se tam děje něco zásadního, sdělím to sama od sebe. Navíc - nejvíc mě s touto větou otravuje tchýně, tj. osoba, které naprosto nemám potřebu se svěřovat.
|
Mamča + 4 ♥ |
|
(11.12.2013 9:01:08) Taky se mě ptá synátor, jak bylo v práci a co "miláček".....taky to tak beru, že má o mě zájem....
A co nesnáším nebo jsem nesnášela jako malá ? Ani nevím.. snad - nehrb se, buseš mít kulatá záda apod....a to samé říkám teď synátorovi - bo má zaděláno na pěknou osteroprźu ( ři jak sse to jmenuje a píše ) ....i mudr. povídala, že pokud s tím něc nezačně hned dělat, bude mít bederní krunýř. Což v jeho případě potěš koště....
|
|
Signoret |
|
(11.12.2013 9:02:04) Pelíšku, tam je to něco jinýho. Tam je zájem už z povahy rolí oproštěn od případného dodatku - já ti říkala, že ses měla víc učit.....
|
Signoret |
|
(11.12.2013 9:11:43) fuj tajxl, fakt to ty děti mají těžký...
|
|
|
stormer |
|
(11.12.2013 10:11:47) Signoret, přesně tak. U syna se dá ta otázka chápat velmi kladně - jako skutečný zájem. Ale od tchýně jde o jiný level. Navíc, tam by ten závěr zněl: "Já synovi říkala, že si měl vybrat schopnější nevěstu."
|
|
|
|
|
|