Klarisanek |
|
(22.2.2014 16:08:38) Při dnešním úklidu mě dostala ta neskutečná povahová podobnost syna s manželem. Manžel je člověk velice líný, což neznamená, že neumí vydělat peníze, v práci maká, protože tam musí. Doma také pomáhá, když je požádán, ale nikdy sám od sebe stéblo nepřeloží. Sám mi říkal, že od odchodu od maminky musel mít pořád nějakou ženskou, jinak by pošel ve špíně. Ne, že by si od ní nechal posluhovat, ale proto aby ho nutila něco dělat. Mě to neskutečně vadí, jsem pravý opak, bohužel v době chození to nebylo tak patrné, ono se to na koleji nebo v pidibytě nepozná, kdežto s barákem a 2 dětma je to už jiná. Dnes jsem požadovala po 6ti letém, aby si uklidil pokojíček, používal úplně stejnou terminologii, úplně stejné vytáčky, výmluvy a nakonec řekl, že je k smrti unaven a musí si lehnout. Od mala ho vedu k tomu, že některé věci se musí, že má nějaké povinnosti, ale míjí se to naprosto účinkem. Kdyby se mu normálně nechtělo, tak jako každému z nás, tak to beru, ale ten přístup mě děsí. Tak se ptám, jestli je nějaká naděje, že díky výchově, mému příkladu, se dá tato povahová vlastnost potlačit. Až po letech mi došlo, že můj manžel je 100procentní kopie tchána, který je to samé. Protože pořád sportoval, připadal mi šíleně aktivní, teď co už tolik nemůže, vidím, že doma ani hřebík nezatluče. Takže můj syn je třetí v řadě, po pradedečcích se radši nepídím a fakt bych nechtěla, aby jednou svojí ženu tak vytáčel svojí leností jak to mám já či tchýně.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(22.2.2014 16:12:33) Co poslat na něj toho taťku? Já mám zkušenost, že pokud už si chlap uvědomuje, že má nějakou "chybu", tak ji hrozně nerad vidí na svých dětech, až je ten chlap kolikrát na ty děti neskutečně zlej, třeba by to pomohlo.
|
Klarisanek |
|
(22.2.2014 16:20:40) No on si to muj manzel nepripusti. Proc travit zivot povinnostma, kdyz se muzeme valet, dle hesla "co muzes udelat dnes, odloz na zitrek a dnes mas opet volno". On synka jeste polituje, ze ho matka nuti uklizet, co na tom, ze si nema kam lehnout, protoze je postel plna hracek, co na tom, ze drobky chrasti ve vsem na co clovek sahne, vsude chuchvalce prachu, tuna pisku.
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 16:23:12) No, ty hračky bych zabavila. Uklidíš si to, za chvíli přijdu s pytlem a hračky půjdou. Ty jako jdeš a sama to uklidiš?
|
terapeutka |
|
(22.2.2014 17:41:44) Tak pytle u nás nepomohly... po několika výhružkách jsem sesbírala VŠE z ploch v pokojíčku (hračky, obleční, knížky, sponky...) a oznámila jsem, že to odvezu jiné rodině, kde za to budou děti rády - a dcerka najednou přibě+hla a bezelstně mi nosila další a další věci (obleční ze skříně, hračky z poliček...) "mami a vezmi jim i tohle a tohle..." dva měsíce byly pytle v garáži (nevěděla o nich) - ale co s tím? přece to nevyhodím... měla tam dobré oblečení, nečtené knihy... postupně jsme jí to musela vracet...
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 17:48:59) Oblečení bych tam nedávala a hračky můžou zůstat půl roku v garáži. Neříkala bych, že to někomu dám, prostě bych to zabavila. Ono navíc - taková dlouho nehraná hračka za půl roku potěší. A doma je víc místa, když se to protřídí.
Taky sem tam třídíme hračky, ale to, že je někomu věnujeme, dětem nepodávám jako trest. Prostě si s tím nehrají a bylo by pěkné, kdyby to darovaly. Tyhle věci bych chtěla, aby chápaly. Když jim seberu hračky, které mají rády a oznámim jim, že jě někomu za trest daruju, v budoucnu mít asi smysl pro charitu nebudou...
|
|
Jája | •
|
(22.2.2014 20:36:05) Já kdysi udělala přesně toto, ale ne že to dám někomu jinému, ale u nás bylo: nebylo uklizeno, bubák sebral, už se na ten bordel nemohl dívat. Pytel skončil na půdě a půl roku tam ležel. Pak přišly Vánoce, dítko vcelku hodné, tak se ten pytel ocitnul pod vánočním stromečkem. To bylo radosti! Slzičky v očích a "moje veveřičko, co já se tě nahledala, ty můj medvídku, ťuťu, ňuňu...". Nové hračky ležely v koutě a staré byly skoro půl roku opečovávané a uklízené. Až z toho otec lezl po zdi, jakou radost nadělaly staré hračky (a dost ho štvalo, že ty nové ležely v koutě).
|
|
|
|
|
|
. . |
|
(22.2.2014 16:13:13) Tak naděje umírá poslední, ale pokud na tom pracuješ u syna odmala a výsledky to valné nemá, tak bych zapracovala spíš na tom, aby ses tím moc netrápila ty.
|
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 16:13:23) "Dobře, synu, jsi unaven, já budu unavena, až budeš chtít něco ty po mně". Hotovo.
|
Klarisanek |
|
(22.2.2014 16:21:27) Tuhle taktiku jsem taky zkousela, ale on tu navaznost vubec nechape.
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 16:24:39) On by tu návaznost časem pochopil.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(22.2.2014 16:29:41) Tohle se jmenuje důslednost. Já v tom taky plavu, ale můj táta říká, že za týden by ty děti byly jiný.
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 16:33:01) To si taky myslím. A taky plavu. Ne, že by naše děti vyskočily nadšením, když po nich něco chci. Ale s únavou by neuspěly, uklidily by to, až by je únava přešla(což by bylo hned, jak by něco chtěly ).
|
blka |
|
(22.2.2014 20:19:02) A není to náhodou prachobyčejné vydírání? Bohužel tato taktika jako jediná funguje i u nás.
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 21:08:11) Není to vydírání. Je to kontstatování faktu, že když něco musím uklízet za ně, nemám čas je vzít na bruslení(nebo kamkoliv jinam) - například. Stejně jako když musim večer uklízet jejich bordel v pokoji, tak se nestihne pohádka.
|
blka |
|
(22.2.2014 21:15:04) Jo jo, ten trik s uklízení a pak nestihneme jít tam a tam u nás taky nefunguje. Naše děti jsou moc rády doma. Naopak já musím vymýšlet fígle a vydírací taktiky, aby vůbec vytáhly paty z domu. Ale mají svůj velký VZOR, to nejsou geny...
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 21:17:43) A tak když nechtějí, je to o něčem jinym. Naše děti toho chtějí celkem dost a když se nestíhá, tak mají smůlu. Syn zase počítač - půjčuje mu ho manžel na hry. Ty se taky vždycky nestihnou, když není hotovo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ingrid.reg +2 |
|
(22.2.2014 16:35:56) Jo tak s tim bojujem u nás taky ..... Nejvíc to vidím před MS :D a vtipný to není. Počkám si co kdo poradí. A "sám stéblo nepřeloží" mě pobavilo. U nás zase se vše překračuje.... jojo
|
|
Ananta |
|
(22.2.2014 16:45:56) Podle mě se s tím něco dělat dá, to není žádná patologie abys to nemohla trochu zlomit. Mám osobní zkušenost. Jako dítě jsem žila ve snu a veškeré praktické věci mě míjely, ale prostě jsem musela, i když mi to bylo jedno a nechtěla jsem, nikdo se mnou o tom moc nediskutoval a ani s ostatními dětmi kolem mě, nikomu se moc nechtělo riskovat pár facek. Tenkrát jsem je za to nesnášela, když jsem byla starší, jako bych to našla, vyloženě ve chvílích, kdy mobilizuju síly si uvědomuju proč jsem schopna se do něčeho dokopat, určitou sebedisciplínu do mě natloukli. No ale jak to dělat dnes, kdy si děti dělají prakticky co chtějí to fakt nevím.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(22.2.2014 17:46:35) Jo, já jsem taky pohodlnější, ale zase jsem děsně rychlá, tak to tím naháním , taky do mně naši "vtloukli" nějakou trochu disciplínu a taky jsem za to ráda. Já myslím, že trochu s tím něco dělat jde, ale že se to projeví až později (až budou muset).
|
|
|
Citronove koliesko |
|
(22.2.2014 16:47:11) To netuším, mám problém s vlastnými génami, ktoré mi nejdu potlačiť A vekom sa to zhoršuje.
|
|
Lady V. |
|
(22.2.2014 16:47:11) Kdyby sly geny potlacit, tak by asi nebylo temer pravidlem to, ze jsou sourozenci povahove zcela odlisni. Ja to mam doma taky vesele. Syn je povahovou kopii meho otce a dcera je povahovou kopii me tchyne. Syn je bordelar a chaot s encyklopedickymi znalostmi a dcera je neuveritelne dominantni, prakticka, mazana a drzkata osoba. Naucila jsem se deti akceptovat. Samozrejme me synuv bordel a dcerino drzkovani stve, ale rikam si, ze to par let jeste nejak preziju.
|
|
Lady V. |
|
(22.2.2014 16:47:11) Kdyby sly geny potlacit, tak by asi nebylo temer pravidlem to, ze jsou sourozenci povahove zcela odlisni. Ja to mam doma taky vesele. Syn je povahovou kopii meho otce a dcera je povahovou kopii me tchyne. Syn je bordelar a chaot s encyklopedickymi znalostmi a dcera je neuveritelne dominantni, prakticka, mazana a drzkata osoba. Naucila jsem se deti akceptovat. Samozrejme me synuv bordel a dcerino drzkovani stve, ale rikam si, ze to par let jeste nejak preziju.
|
|
La Pepa |
|
(22.2.2014 17:03:22) obávám se, že to nepřerazíš
Já důsledná nejsem, to vím. Můj muž je po svém tátovi a jeho mamince, "pohodlnější typ". A tchýně se pokoušela u mého muže o převýchovu (několikrát), ale neuspěla, ale tu bych z nedůslednosti nepodezírala. Dcera je to samé, když nemusí, nedělá nic. Nafasuje hrábě, odebere se na zahradu a za 5 minut jí najdu ležet zcela vyčerpanou pod stromem. Když jí o něco jde, je agilní velmi, i ve škole, ale jak jí na něčem nezáleží, nezmůžeš nic.
|
|
Lída+2 |
|
(22.2.2014 17:04:35) DENISA + 2 , na mě to před pár lety taky zkoušeli(děti a manžel, že jsou unavený, tak jsem byla taky)....vydržela jsem neuklízet skoro 3 týdny, měla jsem cukání začít uklízet sam,ale říkala jsem si, že nesmím, že by si "na mě pak štípali dříví"...a od té doby mám klid...
Dokonce jsem v době jejich lenosti málo kdy uvařila večeři....,abych tu unavenou opravdu hrála dokonale....
Dneska už si to nikdo nedovolí říci.
A jinak pokojíček pár let neuklízím, je to jejich nezájem, jejich nepořádek, ale oni tam nestačí už dávno žádný extra udělat.
|
Lassiesevrací |
|
(22.2.2014 17:13:50)
|
|
|
Suza007 |
|
(22.2.2014 21:49:24) bohužel tahle taktika nezabere vždy...
|
|
|