| Pam-pela | 
 |
(19.5.2014 11:04:17)
Preli, mám na to názor takový, že se hodně věcí tabuizuje...a vznikají z toho třeba i podvědomé strachy. Dřív se umíralo doma mezi svými a děti u to i byly...rozloučili se a prožili smutek.
Jedinou jistotu, kterou máme je, že jednou všichni bez rozdílu zemřeme.
Proč z toho dělat tragédii a tabu, když to patří k přirozenému životu?
Malému dítěti bych řekla (a říkala jsem, když si tohle začaly uvědomovat), že ano....že to patří k životu, ale že to bude až v době, kdy budou ony samy mít vlastní děti a vnoučátka...
Když viděly, že to neberu jako tragédii, ale přirozenost, a navíc že je to "AŽ TAK ZADLOUHO"  , uklidnily se.
|
| TaJ | 
|
(19.5.2014 11:24:20)
Pam-pelo - moc hezky napsané ...když se syn ptal, kdy umřu, tak jsem mu taky řekla, že to bude za strašně dlouhou dobu a že to on už bude mít svojí ženu a dětičky a já budu stará babička...připadalo mi divné, slibovat mu, že nikdy neumřu, nechtěla jsem mu lhát... Vzal to v pohodě, že to bude až za dlouhou dobu a vzápětí nato mi řekl, že až budu stará babička, tak si ke mně budou chodit s dětičkama půjčovat knížky ...jo a vzal to se vším všudy a teď když vyroste z nějakého oblečení nebo bot, tak mi vždycky říká, že to nemůžu vyhodit, že to musím schovat pro jeho dětičky
|
| Pam-pela |
|
(19.5.2014 11:48:33)
|
|
|
| preli | 
|
(19.5.2014 13:43:17)
Díky za názor. S tim tabuizováním různých témat máš pravdu. Ale musim říct, že mně včera dcerka opravdu zaskočila. Ona už tedy - pochopila, že lidi jsou smrtelný, jen jsem jí včera nechtěla zatěžovat tim, že jí jednou opravdu zemřem....Přišlo mi to strašně brzo, aby si dítě od 3 let dělalo starosti s tim, že jednou zemřem - jestli mi rozumíš.
Každopádně to, že smrt patří k životu, to je svatá pravda a člověk se s tim musí smířit.
|
| Pam-pela |
|
(19.5.2014 14:24:59)
 pro spoustu dětí je právě nejstrašnějí to, že mají určitou domněnku, ale nevědí přesně, co se za ní skrývá, a vidí, že se rodiče bojí o tom mluvit.
Kdežto téměř každé dítě se uklidní v okamžiku, kdy vidí, že rodiče berou nějakou skutečnost jako že je v pořádku a normální, zvládnutelná a nehodná strachu a obav.
Někdy spíš než věc sama vyděsí nebo znejistí dítě reakce rodiče .
Samozřejmě smrt smutná je  , když tu najednou není ten člověk, kterého máme rádi. Určitě o trochu lépe se o tom s dětmi mluví ve věřících rodinách nebo tam, kde věří v reinkarnaci, není to tak definitivní a dítě má pocit, že ten zemřelý "žije" dál...hodně dětí to pak vezme naprosto v klidu...i když to samozřejmě neznamená, že by nesmutnily vůbec.
|
|
|
| Kamisi | 
|
(20.5.2014 10:09:51)
Ono taky záleží, jakým způsobem na smrt nahlíží samotní rodiče, tím že se tohle téma tabuizuje, lidi v naší kultuře mají v tomto často velmi úzký rozhled a např. křesťanství tomu příliš nepomáhá.
Na ČT by letos měl běžet cyklus dokumentů Viliama Poltikoviče na téma Smrt a transformace.
Zajímavý je dokument: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123228499-dotek-z-druheho-brehu/20756226822/
Možná by se dal někde stáhnout, na youtube jsou ukázky.
Já jsem dětem odmala říkala, že smrtí všechno nekončí, že se zase potkáme. Když byly malý, tak zjednodušeně, postupně jak se začaly zajímat, tak jsem jim vysvětlovala, jak na smrt pohlíží různá náboženství a kultury, samy si pak zjišťovaly informace a vytvářely svůj názor.
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)