Jarmilka. |
|
(31.5.2014 20:42:14) Šuplíku, ono by sis s rakovinou právě užila větší utrpení než s jednou operací. :-( samozřejmě ti nikdo nezaručí, ze nebudeš mít jinou rakovinu jinde, ale klesne to ze šance 80 % na třebas 5 % před padesátkou/šedesátkou. Ještě jsem neviděla umírajícího na rakovinu si užívat život :-( ono to dost bolí.
|
Jarmilka. |
|
(31.5.2014 20:52:20) Šuplíku, věř mi, že umírání na rakovinu, zvlášť při metastází do kostí, ke čiré peklo. Oproti tomu strýc mého muže umřel elegantně, ráno při holení dostal mrtvici a bylo.
|
Jarmilka. |
|
(31.5.2014 20:55:20) Však mrkni na dokument Život se smrtí, je to tam zachyceno. Sice bez příkras jako úporné zácpy, proleženiny, hluboké deprese, ale i tak je to velmi výmluvné.
|
. . |
|
(31.5.2014 21:07:10) "kdybych byla na světě sama (myslím tedy bez partnera a bez dětí), tak asi ne - užila bych si život, který mám, bez operativních zásahů. "
Tak když píšeš "užila bych si život", tak to fakt vypadá, že nevíš jaké to je...
|
. . |
|
(31.5.2014 21:19:11) Jo, jako že bys dokázala nemyslet na tu velkou pravděpodobnost nemoci (smrt není zlá, jen umírání), a užívala si života bez operací raději, než zásadním způsobem snížit tu pravděpodobnost za cenu operací? To se dá určitým způsobem pochopit... jakoby zavřít před tou celkem reálnou hrozbou oči, a žít si.
|
. . |
|
(31.5.2014 21:46:39) No já právě že i kdybych myslela jen na sebe, tak bych se chtěla ušetřit toho zdlouhavého bolestného umírání po pár letech bezoperačního života, a raděj bych si dala větší šanci na spoustu let bezbolestného života po pár operacích. Myslím, že chápu, jak to myslíš, ale zřejmě jsi hodně statečná a nebojíš se dlouhodobé bolesti. Lidi dřív měli tu "výhodu", že netušili, že kdy co na ně skočí. Teď s těmi diagnostickými metodami je to blbý, že víš, co tě nejspíš čeká
|
|
|
|
Jarmilka. |
|
(31.5.2014 22:13:45) Šuplíku, jo, to chápu, užít si zbytek života bez zásahů. Má to dvě úskalí, jednak že si lze plnohodnotně stejně krásně užít život ibpo ablaci prsu, ibkdyby trval stejně dlouho (=na raka nedošlo a nebo by tě skolilo něco dříve) a za druhé že krásně prožitý život je pak anti-zvážen tím v nejhorším případě pomalým bolestivým koncem. Ale samotnou ideu chápu. Jen umírající mluví většinou jinak, i když jsem,potkala lidi, kteří umírali na rakovinu jater a nelitovali, že se kbtomubpropili (jeden 40l horník) a hodně lidí s rakovinou, kteří kouřili. Jenže to byla jejich životní naplň nebo radost, probkterou obětovali to útrpné umírání. Vím i o horolezcích a potápěčích, kteří do své radosti z koníčku šli do vědomého rizika hrozné smrti. Ale neznám jediného umírajícího, kterému by za to stálo nepodstoupení operace.
|
KoproFka |
|
(1.6.2014 23:32:12) Jarmilko, rakovina jater, to je ještě "brnkačka", oproti třeba rakovině prsu, atp.
Můj strýček na na ni zemřel, do 3 měsíců po prvních příznacích - a to nebyl alkoholik - neříkám, že pivo si nedal, ale on byl vážnivý řidič a řídil i v zaměstnání (měl řidičák snad úplně na všechno, včetně busu, náklaďáku, bagru, atp.) on by za volant nikdy nesedl, ani po jednom pivu...
Ale jak píšu výše, taková rakovina prsu třeba, ta se může táhnout několik let a to je pak ... prostě je to k pláči
|
|
|
|
|
|