| Delete | 
 |
(13.8.2014 23:26:08) mandelinko,
znám...můj manžel má kromě všech těchto talentů ještě neskutečnou paměť, je také sportovně nadaný (nevypadá na to, ale dodnes dokáže vykopnou nohu nad hlavu, i když dávno netrénuje - dělal aikido nebo tak něco), zručný, schopný vést týmy lidí, firmu, je programátor, počítačový analitik, ekonom, dokáže fungovat v rodině, cokoliv doma spravit, jazyky se učí koukáním na filmy a maximálně jazykovými kurzy do auta (momentálně francouzštinu, italštinu, španělštinu a čínštinu, jinak ovládá angličtinu, němčinu, ruštinu a latinu)....No a jeho sestra, matka a babička na tom nejsou o nic hůř (třeba babička se anglicky naučila korespondenčním kurzem, který začala v 85 letech, kdy už se necítila na to, aby doučovala němčinu, v devadesáti absolvovala PC kurz pro seniory pořádaný radnicí, ještě teď v 95 letech hraje na klavír dlouhé skladby....), všestranné nadání, kdy i v těch nejslabších oblastech jsou alespoň průměrné, ale většinou více či méně nadprůměrné. Otec ne, tomu určitě chybí hudební nadání a třeba v kuchyni taky zrovna neexceluje (ale spíš, že ho jídlo jako takové vůbec nezajímá a jí jenom proto, že se to musí, a nemá rád elektrické nářadí), ale jinak v tom praktickém životě taky funguje víc než nadprůměrně, zejména s ohledem na věk a tedy generaci...mimo jiné třeba žehlí, ale tahle rodinka, včetně sourozenců tchýně, je fakt "lahůdka". A jistě nejsou až tak ojedinělí...zrovna dnes jsem tu měla kamarádku s dcerou, u které taky nevím o ničem, v čem by nevynikala, ať už sáhneš do kterékoliv oblasti....a ani moje nestarší dcera nemá asi oblast, která by byla vysloveně slabinou.
Jde spíš o to, že někteří si vyberou jednu oblast, kterou rozvíjejí významně, zatímco ostatní třeba trochu utlumí, jiní zase dělají všechno i za cenu, že se nerozvinou na maximum. V dospělosti je pak ten talent vidět vlastně jen u těch, kteří ho potřebují pro své povolání, přičemž to povolání musí být nějak "vidět". To ale neznamená, že talent na něco jiného nemají, jen prostě není příležitost ho nějak využívat, ukazovat. U mojí tchýně by taky nikdo nehádal, že měla být operní pěvkyně . No a měla, akorát si vybrala radši Matfyz, že je jednodušší, no.
|
| Delete | 
 |
(14.8.2014 0:04:22) mandelinko, no můj muž taky dlouho nechápal, že takoví jako on kolem něj nejsou všichni, protože znal jen lidi s podobnými schopnostmi. Jenže já jsem jsem vyšla z úplně jiného prostředí, setkávala se s jinými lidmi, pro mě vrcholem nějaké výjimečnosti byli moji sourozenci, kteří sice také nějaké nadání mají, ale rozhodně ne v takové šíři a na takové výši. Takže to, co ti může připadat narpsto normální, může být skutečně všestranné vysoké nadání, jen si ti lidé třeba vybrali spíš tu cestu dělat tak nějak všechno i když ne na maximální úrovni. Takže pokud ti někdo s IQ 160, absolutním sluchem, 8 cizími jazyky, s eidetickou pamětí, sociálně zdatný natolik, aby vedl tým několika desítek lidí v praktických oborech, prakticky zručný a v běžném životě vysoce adaptabilní (třeba na rozdíl ode mě), sportovně zdatný, ačkoliv postava by mluvila spíš o opaku, připadá vlastně zcela obyčejný, tak ti můžu s čistým svědomím říct, že to fakt není nic běžného, ale zase to není zas tak vzácné, aby člověk tvrdil, že takoví lidé existují jen zcela vzácně. A tedy i mému muži se po dvouleté šikaně v běžné ZŠ na výběrovce dost ulevilo. A fakt to nebyl a ani není žádný asociální mimoň .
|
| Kamisi | 
 |
(14.8.2014 0:16:34) "co obdivuju a v čem jsem vždycky byla vychovánana je to, že dokážeš cokoli co chceš"
Mandelinko, kdyby v tomhle byli všichni vychovávaní, ve skutečné důvěře v to, co ta slova říkají, tak jsou všichni úspěšní a nadaní. To je vlastně hrozně jednoduchej recept. Máš štěstí, že ho tví rodiče znali. 
|
| Yuki 00,03,07 | 
 |
(14.8.2014 0:23:41) jenže naložit s talentem můžeš až v okamžiku, kdy máš to zázemí, kdy máš někoho, kdo tě třeba podpoří ve studiu, třeba i finančně, kdo ti pomůže sehnat bydlení, kdo ti pomůže s čímkoliv,aby ti zbyl čas na tu sbeerealizaci
a pokud děcku nepomůžeš a necháš jeho talent zapadnout, třeba tím, že ten talentnepoznáš, nebo odignoruješ, tak se může nadání přeměnit v nebezpečnou věc, jako je agresivita nebo deprese - neříkám, že musí, ale stává se to
|
|
| Kamisi | 
 |
(14.8.2014 0:26:45) Jo, to je svatá pravda. Kdyby si to uvědomovali všichni lidi, tak tady školství nemusíme řešit vůbec. Jenže ono je potřeba vycházet z toho, co je a ne z toho, co je ideální. Já si třeba tohle všechno moc dobře uvědomuju a dětem to říkám. Můj manžel má pocit, že nejvíc se dosáhne tím, když dítěti bude vyčítat každou chybu, trestat ho a dávat mu podmínky. No a o školách a učitelích ani nemluvím, to je fakt motivace... Takže když to shrnu - když si mám vybrat mezi klasickou základkou jak jí znám a školou pro nadaný, kde ale nebudou děti přetěžovaný a nepůjde jen o výkon, tak výběr je jasný.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
 |
(14.8.2014 0:20:25) z velké části v tom vidím sebevědomí, sebevědomí založený na úspechu rodiny jako celku a pak zázemí, který tato rodina poskytne, pro dobrý start je to rozhodně moc důležitý, pokud rodina neposkytne zázemí a člověk musí tu svou novou rodinu zabezpečovat od nuly, k tomu má třeba nižší sebevědomí, tak nemá šanci prorazit mezi ty úspěšné ale to jde o několik generací rodiny, jedna sama od sebe nemá moc šancí začít od nuly a najednou všichni být úspěšní a dosáhnout toho, co chtějí, to s povede třeba jednomu, který má třeba nějakou podporu do začátku, nebo jen štstí být ve správný čas na správným místě, ti sotatní už toto štěstí nemají a toho úspěchu dosáhnou třeba až jejich dětin beo taky ne
to není o nadání, samozřejmě ž inteligence pomůže, ale není tím hlavním činitelem
|
| Kudla2 | 
 |
(14.8.2014 0:29:39) To je, Yuki, fakt.
Já se považuju za člena té první generace, co dost značnou část svého talentu musí vyplácat na prostou soběstačnost - ale co, to je IMHO taky dost velkej úspěch, stát na vlastních nohou, a kdovíjak by člověk dopadl, kdyby měl víc nerušenýho prostoru JEN na rozvíjení svých talentů - ono trošku těch protivenství taky zoceluje.
|
| Kamisi | 
 |
(14.8.2014 0:34:39) Kudlo, ale bavíme se o dětech a školách, děti ještě na vlastních nohách nestojí, jsou svojí rodinou zabezpečený ať už je výchovný přístup jakýkoliv. Jde o to, že když lidi mají v dětství prostor se rozvíjet bez tlaků, shazování a podceňování, mají mnohem větší šanci postavit se jednou na vlastní nohy, být zodpovědní za svůj život a v neposlední řadě být šťastní.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.8.2014 0:36:45) Kamisi, to je asi fakt, to s tím shazováním.
|
| Lexi, dcera 17 a syn 15 let | 
 |
(14.8.2014 0:53:09) Souhlasim, ze by bylo uzasne kdyby dcera koncila skolu treba ve 2 hod. Myslim, ze by to stacilo. Urcite by se rada venovala take dalsim zajmum. Ale neni cas. Jinak ja detem davam prostor. Do niceho je nenutim. Pouze doporuji. Syn je naprosto prumerny s ADD a dysfazii. Rozvijime ho dle jeho tempa a moznosti.
|
| Lexi, dcera 17 a syn 15 let | 
 |
(14.8.2014 0:56:57) Co se tyka cteni. Tak cteni neni podstatne. Hlavni je, jak je dite schopne textu porozumet. Nejsem zastance, aby se deti ucily cist ve skolce. Dcera se proste naucila sama.
|
| Kamisi | 
 |
(14.8.2014 1:08:09) Děti ve svobodných školách se všechny naučí číst samy - tehdy, kdy ony potřebují, kdy chtějí, dožene je k tomu vlastní zvídavost, každé dítě v jiném věku, ale naučí se číst všechny bez cíleného učení - samy.
|
| Lexi, dcera 17 a syn 15 let | 
 |
(14.8.2014 1:10:47) Kamisi,
To zni dobre. Bohuzel v pripade syna by to nefingovalo. Ale on neni prumerne dite. Ma vynikajici pamet, ale zaroven ADD, dysfazii atd.
|
|
|
|
| Kamisi | 
 |
(14.8.2014 1:05:31) Starší syn na osmiletém gymplu řekl, že radši bude trochu flákat školu, než aby se vzdal volnýho času a aktivit, které ho baví, třeba klavíru a je pravda, že kdyby měl přípravu do školy dělat naplno, tak na ten klavír mu čas nezbyde a už vůbec na nic jinýho. Tak školu dělá tak, aby to zvládal do trojek, to mu stačí a já už to neřeším, protože musím uznat, že má pravdu. Ví, co je opravdu důležitý, co udělat musí kvůli klasifikaci. Ale musím říct, že mi připadá tenhle styl školní výuky padlý na hlavu, smysluplnější by mi přišlo, kdyby se děti prostě mohly věnovat tomu, co rozvíjet chtějí a dělaly to tudíž zodpovědně a naplno. Takhle se akorát učí, co jak obejít a jak komu vyhovět, nemá to ale co dělat s opravdovým vzděláváním, vlastním životním cílem, neučí se zodpovědnosti za svoje rozhodnutí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Delete | 
 |
(14.8.2014 0:54:22) mandelinko,
já třeba taky mám ten organizační talent. Ale k němu také jistou sociální neobratnost, takže moje nadání tak přichází vniveč, respektive má jen velmi úzké možnosti využití . Mám i jiné talenty, ale většinou právě vyvážené nějakou neschopností. To, co vidím u svého muže a obecně v jeho rodině, ale nadání je. Všestranné a poměrně výrazné. A třeba právě to, že v době našich rodičů žádné extra školy nebyly, znamenalo pro ně delší cestu k dosažení uspokojení z vědění. Vlastně už bych asi dokázala odpovědět na Yukki otázku...
Dítě bych dala na školu pro nadané děti, kdybych viděla nebo i předem mohla odhadnout (třeba po zkušenostech se sourozenci), že běžná škola nedokáže uspokojit jeho touhu po vědění a činnostech, po kterých touží a zároveň by se ta speciální škola nestala tím jediným, čím by dítě žilo nebo spíš mohlo žít (třeba že by dojížděním strávilo příliš mnoho času, nebo by škola vyžadovala náročnou domácí přípravu atd.). Třeba moje touha po vědění a potřeba různých činností byla tak velká, že i když o nějakém extra nadání u mě nemůže být řeč, tak v běžné škole i se všemi kroužky jsem prostě necítila takové uspokojení, jako potom v té matematické....tak takhle nějak to beru. Špatně se to odhaduje dopředu, ale dávám v tomhle přednost cestě zkusit to a kdyžtak udělat krok zpět, než nezkusit vůbec.
|
| Lexi, dcera 17 a syn 15 let | 
 |
(14.8.2014 1:03:19) Delete, dceri uz v 1 tride rozcilovaly deti, ktere vyrusovaly. Nechapala, ze je zrejme, co pani ucitelka prave vysvetlovala nezajimalo. Bylo ji to lito. Nebo kdyz musely pracovat ve skupine. Nyni ma samozrejme ve tride zaky, kteri obcas nedavaji pozor. Ale vedi, ze v klicovych momentech zapnou.
|
|
|
|