ElenP |
|
(14.8.2014 11:32:34) Ahoj všem,
již jsem sem před nějakou dobou psala: http://www.rodina.cz/nazor17653678.htm. Děkuji všem za podporu, moc mi pomohla! Nakonec jsem se odhodlala k rozvodu, na termín čekám již skoro měsíc. Manžel mě atakuje neustále tím, že se změní a že ví, že udělal chybu atd. Včera mi přišla smska, že prý je rozhořčený z toho, že on toleruje jaká jsem i s chybami a já ho chci mít dokonalého. Něco mě vytáčí, něco už mě nechává klidnou. Vím, že kdybych se mu ozvala, byla bych v tom kolotoči a já se bojím.
Za těch skoro 9 let, co s ním jsem, jsem po pěti letech manželství skončila s diagnózou deprese, vyčerpání a vyhoření na antidepresivech. Brala jsem je půl roku. Do té doby jsem byla zdravotně v pořádku. Nikdy mi nic nebylo (krom pár běžných nemocí jako chřipka atd, atb jsem brala snad třikrát v životě), po depresi to byla hrůza. Měla jsem neustále virózy, začalo mě neustále píchat na žlučníku, vyhořela mi štítní žláza, prostě pořád něco, přibrala jsem 20 kg (a to jsem se nijak nepřežírala atd), jsem pořád hrozně unavená. A dá se říci, že takto to pokračuje od té deprese doteď (tedy čtyři roky). Vznikla mi alergie na prach, jen slabá, ale nebyla jsem zvyklá, že mi pořád kape z nosu. Jak se mi zhorší stres, zhorší se i alergie, jinak to vždy zmizí. A takhle jsem to pořád klepala. Před rokem mě začala bolet hlava (na to jsem nikdy netrpěla), bolela mě skoro pořád asi půl roku, než to přešlo. Teď mě zase pálí na hrudní kosti a já jsem z toho vyděšená. Pořád na to myslím.
Já jsem své zdraví nikdy neřešila, zato teď si přijdu jako hypochondr, jsem z toho vystrašená. Myslím si, že za tím stojí nejspíše ten prodělaný dlouhodobý stres.
Je hrozné si uvědomit, že kdybych v tom manželství pokračovala, mohla jsem třeba i umřít na rakovinu nebo na něco jiného. Jak je člověk slepý, svoje zdraví bych obětovala tomu všemu :(.
Chci se jen zeptat, holky, zažily jste něco podobného? Že se Vám takto zhoršilo vlivem týrání a stresu zdraví? A zlepšilo se to po rozvodu (nebo když ten stres přestal)??
Děkuji Vám, že jste..
|
Chrysantéma |
|
(14.8.2014 11:35:48) Znám,znám,znám...až se osvobodíš úplně bude se to zlepšovat,alespoň Ty alergie...s depresemi neporadím,tam bude těch faktorů víc...štítná žláza se dá zaléčit...všechno se usadí,jen to bude chtít čas...
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(14.8.2014 11:39:15) týraná nejsem ( někdy s nadsázkou říkám, že svými dětmi), ale mně se moc zhoršilo zdraví, co jsem po x letech doma nastoupila do práce. S tou prací byly spojené i stresy existenčního charakteru ( jsem OSVČ, tak jestli se uživím, vydělám,...)a samozřejmě změna režimu. Jsem nemocná každý měsíc. Imunoložka mi udělala veškeré testy včetně chlamydií a borelií, zatím nic, vypadá to na ten stres a změnu režimu.. Držím palce, ať se z toho dostaneš
|
|
Anna Veselá |
|
(14.8.2014 11:40:48) Elen, četla jsem tvoje předchozí témata a jsem ráda žes o sobě zase dala vědět, přeju aby bylo všechno špatné konečně za tebou a pak už jenom líp
Jinak k tvé otázce, myslím že to může docela úzce souviset, ten stres se na fyzickém zdraví určitě nějakým způsobem odráží. Mně když bylo nejhůř, tak se mi zdraví taky začalo sypat (i když tedy ne nějak zásadním způsobem, naštěstí), celý život jsem byla zdravá a zničehonic se objevilo x nejrůznějších potíží. Když se situace uklidnila a největší stres pominul, postupně se zlepšilo i to zdraví zase. Moc ti držím palce
|
|
Cimbur |
|
(14.8.2014 11:41:01) Ne vlivem týrání, ale nástupem do nové náročné práce s přesčasy a noční prací se objevily zdravotní problémy včetně pásového oparu. Věřím tomu, že dlouhodobý stres může i za některé případy rakoviny.
|
kambala pláááckááá |
|
(14.8.2014 11:58:06) u mne se to vždycky pos..re za půl roku.
tzn. stresové období zvládám obdivuhodně, neskládám se, jsem zdravá, pracuju, reaguju, žiju. a za půl roku děsná angína a měsíc na pendeponu, pásový opar, loupe se mi kůže a tak
|
|
|
jentak |
|
(14.8.2014 11:55:37) Tak možná že jsi AD vysadila brzy, copak Ti neřekli, že půl roku je málo? Ale jinak si myslím, že celá ta mizerná situace může rozhodit tvůj zdravotní stav, o tom žádná.
|
|
kambala pláááckááá |
|
(14.8.2014 11:56:17) jasně, imunita
dám sem kousek jedného mého textu: "Oběti domácího násilí často trpí posttraumatickou duševní poruchou, což je duševní porucha, která je v odborné literatuře popisována jako typický následek týrání, který se dostavuje po těžkém stresu, jehož intenzita překračuje běžnou lidskou zkušenost. „Má podobu nočních děsů, nespavosti, záchvatů vzteku, flashbacků, panického strachu, bezmocnosti, úzkostnosti, neúměrných pocitů vlastní viny, dezorientace, vtíravých představ a podobně.“68 Dalšími příznaky jsou například vyhýbavé chování, ztráta pozitivních emocí, nervozita, zvýšená dráždivost apod. Tato duševní porucha je jednou z příčin snížení věrohodnosti výpovědi oběti domácího násilí jako poškozeného v očích orgánů činných v trestním řízení. Oběti domácího násilí jsou traumatizovány dlouhodobě, a proto se jejich reakce na nabídnutou pomoc mnohdy může zdát neadekvátní a pro nepoučenou osobu nepochopitelná: „Pomoc přijímají s nedůvěrou, neprojevují žádnou vděčnost. Mnozí lidé se tímto chováním dají odradit, nemají dost zkušeností nebo trpělivosti,aby věděli, že pro tyto oběti je typická nedůvěřivost až podezíravost, nevěří, že byjim někdo mohl pomoci, jsou uzavřeny ve svém světě, neprojevují city navenek, mají samy o sobě špatné mínění.“
Dlouhodobé násilí páchané výhradně blízkou osobou ústí do tzv. „syndromu týrané ženy“ (= oběti), definovaného jako „soubor specifických charakteristik a důsledků zneužívání, které vedou ke snížené schopnosti ženy (= oběti) efektivně reagovat na prožívané násilí.“ Jako tři hlavní znaky Čírtková uvádí příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou poruchu, naučenou bezmocnost oběti a sebezničující reakce.
a to je jenom psychické. dlouhodobý stres samozřejmě přináší potom následy i fyzické
bude ti líp, vydrž
|
ElenP |
|
(14.8.2014 14:11:39) Děkuji moc za povzbuzení. Dá se říci, že co jsem podala rozvod, je mi lépe, jakoby ta tíha ze mě trochu spadla. Mám sice strach, jak to bude dále, až tam přijdu a stanu tam před ním atd. Ale vím, že udělám všechno pro to, abych to zvládla a nebudu se mu už nikdy ozývat, ani reagovat na jeho poznámky, ať budou sebelepší nebo sebehorší.
Zjišťuji, že jsem ráda sama a dělá mi to dobře. A také si říkám, že sakra nejsem ještě tak stará (35), abych byla nemocná a takhle se trápila.
Já chci být v prvé řadě zase v pohodě a zdravá, v klidu a třeba s jednou přijde i nový vztah a dítě (pokud to ještě věkově dám).. Snad budu mít i já na tohle všechno štěstí a zase jednou budu plno energie jako kdysi..
Ještě jednou Vám chci poděkovat, nakoplo mě to tady moc a v dobách nejtěžších si čtu to, co jste mi napsaly v příspěvcích a dává mi to sílu jít dál a dotáhnout to..
Jinak jsem u doktora byla a klasický rozbor krve, ekg atd a vše ok.. Myslím, že nemá cenu asi lítat po dalších doktorech, ale asi to nechat pár měsíců být a uvidí se, jestli se to zlepší.. Co myslíte??
|
kambala pláááckááá |
|
(14.8.2014 14:17:13) a u dobrého imunologa jsi byla?
ještě bys mohla požádat svého advokáta, ať požádá u soudu o Váš oddělený výslech, že se obáváš manipulací ze strany manžela. ale dkyž tam půjde s tebou, tak myslím, že to zvládneš i bez toho. vem si s sebou do veřejnosti nějakou kamarádku
|
ElenP |
|
(14.8.2014 14:26:36) Kambala: nebyla jsem u imunologa, teda po tom vyléčení té deprese (asi před čtyřmi roky) jsem byla a on mi řekl, že si myslí, že to, že mám alergii nově a že mám 2x za rok atb, že to nic neznamená, že jsem jen na dnešní populaci průměrně nemocná.. (asi jsem si neuvědomovala, jak nadprůměrně zdravá jsem zřejmě byla před manželstvím)..
Právnička tam bude se mnou. Kamarádky žádné nemám, jen dvě z dálky tady z rodiny a ty tam tahat nebudu. Právničce důvěřuji a ubezpečila mě, že to bude krátké, že je to u nás vše jasné. Řekla mi, že je lepší se nejprve rozvést a pak řešit majetek. Prý po rozvodu vyzve druhou stranu o návrh vyrovnání majetku a uvidíme. Když se nedomluvíme, bude soud. Já chci jen svoji půlku, nic navíc. Ale své právoplatné půlky se nechci vzdát, já na ni poctivě vydělávala také..
|
kambala pláááckááá |
|
(14.8.2014 15:11:28)
|
|
|
|
|
...j.a.s... |
|
(14.8.2014 16:12:29) Tohle téma mě zaujalo, často se mluví o tělesném týrání a málo o psychickém. Co všechno je psychické týrání kupříkladu u dětí? Rodiče dítě soustavně nebijí, ale jednou za čas padne facka... Ani to psychické dusno není každodenní, ale několikrát měsíčně... celkově je pak atmosféra v rodině napjatější. Dítěti jsou vyčítány normální známky, dítěti je soustavně podrýváno sebevědomí a vyčítáno že nedělá tolik, co chtějí rodiče, že je k ničemu... Není chváleno, mazleno atd. Dá se tohle označit za psychické týrání? Jak se může dítě nebo dospívající bránit, když rodiče kritiku na svou osobu neuznávají?
|
|
|
Gertruda |
|
(14.8.2014 12:02:56) Se vzrůstajícím věkem se mi stres čím dál víc odráží do fyzické podoby (hlava, srdce, žaludek, záda). Žila jsem rok ve velice stresujícím prostředí a když pominulo, dostavila se sice úleva, ale ani po dvou letech nejsem na tom tak, jako před tím. Jako by se moje tolerance vůči stresu rapidně snížila, takže teď reaguji obtížemi na sebemenší blbost. Jestli se to někdy spraví, nevím, spíš počítám s tím, že ne, že jakmile člověk napíná tu gumičku příliš, prostě ztratí pružnost navždy.
|
Kamisi |
|
(14.8.2014 12:14:19) Ano, zdravotní stav je odrazem psychické (ne)pohody. Dělat s tím něco jde. Je třeba najít cestu, jak se do té pohody dostat, jak se zbavit stresu, ale ne jen fyzicky - odejít od tyrana, změnit práci, ale jak nemocnou duši vyléčit (protože to, že si dospělý člověk takovou situaci přitáhne do života, není žádná náhoda). Možnosti jsou, kdo za tím jde a nevzdá to, ten najde cestu pro sebe.
|
|
|
|