Dráček |
|
(8.7.2015 0:16:25) Ahoj, máme problém. U 7letého syna se objevila fobie z polykání jídla. Jednou se mu stalo, že nějak nemohl spolknout suchý knedlík a vyděsil se, že se udusí. Od té doby se u něj rozvíjí fobie z polykání jídla. Nejdřív to bylo jen u tvrdých věcí (sušenky atd.), teď už skoro u všeho. Dá si to do pusy, a po 15 minutách, kdy se mu to strachy nepodaří spolknout to vyplivne. Dost zhubnul. Samozřejmě ho cpu alespoň Pribiňákama, jogurtama, kašema, ale u těch už se taky tváří divně. Mám hrůzu, co bude, až ho napadne, že ho udusí i to. Skončíme na kapačkách. Snažím se na něho netlačit, mít pochopení. Vysvětluju mu, ať si bere malinkatá soustíčka, že ho to nemůže udusit. Kreslím, jak je velká díra do krku a malé sousto, že je tam pořád dost místa pro vzduch atd. Ale už mi docházejí síly i nápady. neporadíte? měl to někdo koho znáte? Jak mu můžu pomoci???
|
Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 |
|
(8.7.2015 1:43:53) Proč při těchto přetrvávajících problémech nehledáte odbornou pomoc? Ale ne až teď, ale už od té doby, co jste museli začít ustupovat od "tvrdého" jídla?
|
|
Líza |
|
(8.7.2015 6:17:03) Doktora. Nejdřív praktického a pokud bude vyloučeno, že tam je skutečně problém s polykanim, tak psychiatra. Neodkladej to.
|
LenkaMad |
|
(8.7.2015 8:25:32) Taky bych řekla, že to je na psychiatra nebo psychologa (samozřejmě pokud se nenajde žádná jiná příčina).
|
|
|
Liliana | •
|
(8.7.2015 10:00:21) A jak dlouho to už trvá?
Tak asi bych taky pro jistotu nechala syna vyšetřit aby se vyloučila zdravotní nebo fyziologická příčina problému. Ohledně psychologa - můžeš to zkusit, ale asi bych se k tomu neupínala, že najde nějaké "zázračné" řešení. Mám u syna zkušenost s psychickými bloky, u nás asi nejhorší bylo z kakání. Ale máme i podobné bloky z jídla, ale tam je to o druhu jídla a příčina je jiná.
Konzultace u dětské psycholožky mi nicméně pomohla více pochopit synovu povahu, resp. potvrdit si co jsem si myslela a ujasnit si to v sobě jak k němu přistupovat. V tom to bylo přínosné, promluvit si o specifikách jeho povahy s někým kdo to chápe a nebagatelizuje. Jelikož okolí (např. exmanžel) to nechápal, proč je syn "jiný" než jiné děti, a že ty jeho strachy nezlomí "na sílu".
Co z mé zkušenosti pomáhá najít "placebo". Logické vysvětlení až tak fungovat nebude, resp. z mé zkušenosti líp funguje "nelogika". Syn to klidně logicky chápat může ale strach to nepřekoná. Někdy pomůže něco stejně "nelogického". V tomto věku navíc děti uvěří lecčemu. U syna na hodně strachů pomáhá oblíbený plyšák, třeba že ho hlídá. U nás když se překonala ta prvotní bariéra, tak po čase problém "vymizel".
Ve vašem případě bych zkusila např. ho přesvědčit že pomůže když každé sousto zapije. Nebo možná získáš jiné nápady.
|
Karkulkaaa |
|
(8.7.2015 10:30:30) S psychology mám stejnou zkušenost, je to taková mantra na každý problém, zajdi k psychologovi, ale ve výsledku nepomůžou nikdy s ničím. Čest výjimkám, ale nezažila jsem. Bylo to vždycky jen takové plkání, které nic neřešilo. Syn měl taky jisté bloky, oběhali jsme toho spoustu. Psychiatr zase napíše spíš léky než, že bude s dítětem nějak pracovat, ale léky mohou zmírnit tu úzkost, fóbii. Když už, volila bych psychiatra.
|
Karkulkaaa |
|
(8.7.2015 11:39:12) Syn měl nějaké bloky podobně jako psala Liliana, psychologové nebyli schopni s ním vůbec pracovat, jejich rada na blok, strach z vyprazdňování byla, kupte mu tam nějaké pěkné prkýnko a pověste obrázek, prostě bylo to všechno o ničem a to jsme jich zkusili víc. Jsou to moje zkušenosti, někdo má určitě lepší, ale já jim od té doby nevěřím. Neporadili nám vůbec nic, syna nějak otestovali, ale konkrétně už s ním nikdo nepracoval, s jeho strachy a úzkostmi. A radu kromě výše zmíněného prkýnka a obrázku nedali. Jen zjistili, jestli zapadá do nějakých tabulek.
|
|
Liliana | •
|
(8.7.2015 13:21:22) No já mám teda zkušenost podobnou Karkulce. Mně to přijde že je to až taková mantra, prostě běžná medicina problém nenašla, tak k psychologovi. Oběhala jsem toho hodně. A úroveň tedy i dost rozdílná. Ani vlastně nevím co jsem čekala, ale prostě asi přece jen něco trochu víc konkrétního - co dělat, co zkusit. Třeba jsem řešila koktání - začalo v době rozvodu a postupně se dost zhoršilo A nikdo mi nedokázal nic konkrétního poradit. Jen "konstatovali" že to bude "psychické", tak to bylo vcelku jasné i mně, ale co s tím,že .. ?
Nebo to kakání, primář chirurgie nás poslal k psycholožce. Jenže žádnou konkrétní radu jsem pak už nedostala. Pěkné prkýnko a obrázek to fakt ve stádiu v jakém syn byl neřešilo.
Ale já je ovšem nijak neshazuji. Někde to bylo o ničem. Ale asi u dvou to považuju za dost přínosné pro sebe - ve smyslu, že popsali synovu povahu velmi trefně hned po chvilkovém sezení a mně to pomohlo si s nimi o něm promluvit a ujasnit si v sobě jak k němu přistupovat, jak s jeho povahou pracovat. I když jsem to vlastně intuitivně tak už dělala, tak to bylo takovéto "pojmenování" skutečnosti. Zvlášť když člověk nemá moc podporu v okolí, protože poslouchá rady typu, jaktože syn nejí jídlo co ostatní děti atd. atd. atd.
A člověk tu vzpruhu či podporu prostě i potřebuje, protože to chce zapojit veškerou energii, představivost a vynalézavost a nekonečné zkoušení všeho co ho napadne.
Nicméně to "řešení" jsem musela najít sama.
Ale tak je vždy možné že člověk kápne na někoho kdo se radou trefí, rozhodně to stojí za to prostě zkusit tu pomoc hledat.
|
|
|
|
|