| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(31.5.2016 12:52:41)
měla jsem dětství na dvě poloviny - ta smutná byla doma, ta krásná u babičky a dědy. Co našim vyčítám? To, že jsme pro ně nebyli nejvíc, že všechno bylo přednější, než my a naše potřeby. My jsme se tím životem tak nějak plácali sami, s našimi smutky i radostmi. Naši nás brali jako věci, že jsme, že je potřeba nám dát najíst, obléct, sem tam vzít někam na výlet. Neříkám, že nás neměli nebo nemají rádi, ale roli rodičů absolutně nezvládli. Brácha se narodil o šest let později a od té doby jsme na to byli dva - do té doby hrůza - otec na mě zkoušel svoje výchovné metody - nebýt babičky a dědy, asi bych to nezvládla (pořád je potřebuju, bude mi čtyřicet, oni mi stárnou, mají svoje problémy, nemoci, lítám s nima po doktorech a hrozím se chvíle, kdy o ně přijdu, jsem na ně naprosto nezdravě fixovaná). Ovšem to pravé peklo nastalo, když mi bylo 12. Přestěhovali jsme se na periferii města, daleko od všech a všeho a zůstali jsme úplně sami. Otec pil a co jsem zažila za těch deset let, než jsem odešla z domu, to bylo prostě peklo, které si nedovede představit nikdo, kdo tohle nezažil. Selhali oba, mamka i taťka.
Odpustila jsem jim, jako, mám to v sobě, ale nikdy bych jim nic nevyčetla, jsou to staré křivdy, kterými nemá smysl se trápit. Brácha si myslím, jim neodpustí nikdy, nemá na to povahu. Dnes je situace jiná, žijou tak nějak normálně (v rámci možností) a jsem připravená se o ně na stáří postarat (brácha mi řekl, že se o ně nikdy starat nebude, chápu ho, nevyčítám mu to). Taťka není zdravotně úplně v pořádku, je po těžké rakovině jícnu a bourá všechny statistické tabulky, přežil už několikrát sám sebe. Teď nám rodiče dávají najevo, jak nás mají rádi a jak jsou na nás pyšní, protože z takové startovací čáry jsme pravda nedopadli nejhůř.
A hlavně, je to pro mě obrovská škola v tom, co nedělat. Pro mě jsou moje děti všechno, jsou nejvíc, co máme. Dávám jim to neustále najevo.
|
| ...j.a.s... |
|
(31.5.2016 13:05:29)
Jano, tak to smekám, že jsi připravená se o ně starat. Já jsem to uzavřela a ať si to vyřeší, jak chtějí. Přesně jak píšeš, vše bylo přednější, děti byly spíš na obtíž a jen jako nějaká věc.
|
| Brunhilda | 
|
(31.5.2016 18:31:31)
Jano,
jak je máš ráda? Proč je máš ráda, když se k vám nechovali hezky? Píšeš, že teď dávají najevo, že vás mají rádi. Co se změnilo? Uvědomili si, že to nedělali správně? Chtějí to napravit?
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(1.6.2016 16:13:21)
Měla jsem je ráda i jako malá, u mě žádná změna ... a našim asi došlo, co všechno pokazili. Já bych jim to nahlas nikdy neřekla, že své dětství považuju za strašné - vím, že by je to mrzelo a já nerada někomu ubližuju. Ale asi chápou, že to vážně nebyla žádná hitparáda. Jsou i pyšní na to, jak s bráchou oba žijeme, že pracujeme, solidně vyděláváme, máme skvělé rodinné zázemí - v okolí jejich přátel to není samozřejmost. Navíc, jak všichni stárnou, naši, babička s dědou ... připadám si občas jako hlava rodiny.
|
|
|
|
|
|
. 
, ten byl na te akci, kde si to byly holky zkusit. Ale bylo to pro nas daleko, to misto, co pises, taky. Nam by se hodily Stodulky nebo Cerveny vrch...
- taková potřebná věc.
)
dala mi tolik lásky do života, že ji můžu předávat dál dcerce 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)