| Ralka |
 |
(14.11.2017 21:05:03)
Mam na ARU tatinka ve velmi vaznem stavu. Po infarktu /v minulosti jiz 2x/ a CMP /take opakovane/ upadl do komatu a byl uveden do umeleho spanku. Behem spanku doslo jeste dvakrat k zastave srdce a po resuscitaci opet k obnoveni jeho cinnosti. Dle lekaru je stav velmi vazny. V rozhovoru nam bylo receno, ze je i na uvazeni rodiny, zda pri dalsi zastave zahajit resuscitaci.Je mi z predstavy o odmitnuti pomoci uzko. Mate prosim nekdo podobnou zkusenost?
|
| kambala pláááckááá | 
|
(14.11.2017 21:23:33)
s ním jste o tom mluvili někdy? jsou lidé, co si to vyloženě nepřejí
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 21:55:08)
Nemluvili jsme o tom nikdy. I kdyz to bylo uz driv hodne vazne /v dobe, kdy mu amputovali obe nohy/, vzdycky jsme bojovali, aby zustal co nejdele.
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 21:59:37)
Porad premyslim nad tim, ze mu tim treba vezmeme sanci na zivot, ze to muze byt i jinak, kdyz uz tolik drive ustal a vybojoval.
|
| K_at |
|
(14.11.2017 22:03:29)
Ralko, tezka situace. Jen zvazte, co jeste bude zivot a co uz bude jenom o zivotnich funkcich. At uz se rozhodnete libovolne, mnoho sil.
|
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(14.11.2017 21:55:35)
Neexistuje tatinkovo předem vyslovené přání a vám se příčí rozhodovat? Nemusíte, nechte to na lékařích, nikdo nemůže na vás přesouvat tuhle zodpovědnost. Zvlášť, pokud by vás v budoucnu mohly tizit výčitky, že jste se měli rozhodnout jinak.
|
| Gabi444 | 
|
(14.11.2017 22:11:23)
 
|
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 22:18:55)
Lekari rikali, ze je to v teto situaci na zvazeni rodiny. Cast rodiny ma ze sve zdravotni praxe zkusenost, ze se nekteri lide po resuscitaci i vyjadrili, ze uz by si podruhe neprali byt znovu ozivovani. Rozhodnout i nerozhodnout je hodne tezke. Nevim, jak by se ted vyjadril tata, kdyby sam mohl.Jestli by pro neho odmitnuti treti resuscitace znamenal konec trapeni nebo konec nadeje na zlepseni.
|
| JÁJA 4D | 
|
(15.11.2017 11:34:22)
ahoj,
pokud bych se dostala do stejné situace, a jsem věřící, tak bych vyhledala kněze nebo nějakého empatického psychologa, aby mi poradil, co dělat,
více názorů Ti pomůže třeba zjistit, jak dál pokračovat
hodně duševní síly a podporu nejbližších
můžu se za vás pomodlit a budu na vás myslet.... ať to dopadne jakkoliv, bude to dobré
|
|
| Konzerva | 
|
(15.11.2017 15:33:41)
Hlavně, až se jednou rozhodnete, ať už to bude jakkoliv, snažte se pak vyhýbat myšlenkám na to, jestli to bylo správné rozhodnutí a co by bylo kdybyste zvolili opak.
Přeji hodně sil.
|
|
|
| zerat | 
|
(15.11.2017 7:50:41)
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(14.11.2017 22:05:03)
Neporadím, ale posílám hodně síly
přijde mi hodně lidský to, co říká Cimbur, že tu tíhu na sebe brát nemusíte.
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 22:20:36)
Dekuji
|
|
|
| Mia |
|
(14.11.2017 22:21:19)
Milá Ralko, soucítím. s Vámi, prošla jsem něčím trochu podobným. Už to budou 3 roky, co umřela maminka v umělém spánku, ve kterém byla naštěstí jen pár hodon. Bolí mě to velmi,ale jsem ráda, že stav kritický trval chvíli, mamka si ale přála neoživovat apod, záleží taky, jaký má Váš tatínek přístup k životu, kolik má let, jestli je uprostřed rodiny apod. Za mě- já bych se s nerescitutací spíše vyrovnala...
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 22:48:19)
Dekuji moc za sdileni osobni bolave zkusenosti. Nejtezsi je, ze 4.den po vysazeni uspavacich kapacek zacal tata otvírat malinko oci. Clovek si rika, ze se z umeleho spanku nekteri i neprobudi, ze uz to je mozna nadeje na zlepseni. Ale na druhe strane dycha tata jen diky pristrojum. Odpojeni by dle lekaru nezvladl.
|
|
|
| Černá kronika | 
|
(14.11.2017 22:26:07)
My jsme se s lékaři dohodli, že nebude žádná resuscitace. Babičce už bylo 100 let, byla ležící a už nevnímala okolí. A sama kdysi říkala, že se nejvíc bojí toho, že nebude soběstačná a nebude moci o sobě rozhodovat. Přeju vám hodně sil.
|
| Ralka |
|
(14.11.2017 22:51:29)
|
|
|
| libik | 
|
(14.11.2017 23:07:13)
Nevím, pozor na výčitky.
2 roky po smrti muže si nepokládám otázku, jestli jsem v předvečer smrti neměla volat, ačkoliv si to výslovně nepřál a prognoza byla strašná, protože bych si musela odpovědět, že ...nevím.
|
| Pam-pela | 
|
(15.11.2017 2:38:45)
Libiku, nikdo smrtelný nezná "druhou alternativu", tedy, co by bylo, kdyby. Výčitky by jistojistě tedy přicházejí u alternativ obou...nevím, zda ta druhá alternativa y byla "lepší", nebo "horší".
Pokud uděláme všechno, co považujeme za nejlepší (a dokonce za nejlepší pro toho druhého) v takovém případě, neměl by být prostor pro jedinou výčitku.
Možná to napíšu blbě...ale mám pocit, že pokud by byla nějaká možnost, aby to skončilo jinak, přišla by vám do cesty.
Já dneska po všech svých šílených zkušenostech se snažím brát všechno, jak přichází (ne vždycky mi to jde), být sice aktivní a snažit se, ale na kýženém výsledku úplně nebazírovat...protože ne vždycky by byl můj výsledek výhrou. A protože se vždycky v důležitých věcech tak nějak rozhoduju vědomě z přítomného okamžiku (jako ses tenkrát rozhodovala ty), a podle mne je to to nejlepší, nic si zpětně nevyčítám, protože není co...rozhoduju se přece nejlíp, jak v té chvíli umím.
Samozřejmě za těchto okolností, kdy jde o taková zásadní rozhodnutí...je to strašlivě těžké a myslím, že to dokáže jen velmi silný člověk.
Ten, kdo to nedokáže, se může této odpovědnosti vzdát a nechat to na ošetřujících lékařích, jak tu psaly výš.
(Já osobně bych byla ráda, kdyby se mí blízcí v takovém okamžiku rozhodli mé tělo dál netrápit a nechat mě v klidu odejít...napadá mě, že bych jim to tedy měla včas říct  . Člověku kolikrát přístroje nedovolí ani v klidu a pokoji přirozeně zemřít...)
|
| libik |
|
(15.11.2017 6:58:29)
Pam-pelo, síla či slabost v těchto chvílích není relevantní a já jsem se zaplať PB nerozhodovala. Nemůžeš napsat, že slaboch to nechá na doktorech.
|
| Z+2 | 
|
(15.11.2017 7:21:56)
Co je síla, v tomhle smyslu. Každá situace je jiná a každý má jiné hodnoty, dle kterých se řídí. Lékař za podobné situace má daleko víc informací a už tím, že k rozhodování vybízí se na rozhodnutí podílí.
|
|
| Pam-pela |
|
(15.11.2017 9:14:43)
Libiku, tohle jsem přece ani nenapsala...
Škoda, že to moje psaní výš - níž  nevnímáš v celém kontextu...
|
|
|
| Méďa + kluk03 a holka07 | 
|
(15.11.2017 9:02:52)
Pampelo, ve všem s tebou souhlasím 
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(14.11.2017 23:39:05)
Pokud nejde o dříve vyslovené přání tatínka neresuscitovat, nemusíte tíhu rozhodnutí brát na sebe.
Mám zkušenost z druhé strany, a není to vůbec jednoduché rozhodnutí...nezapomenu na prvního pacienta, kterého jsme "nechali odejít" bez zachraňování za každou cenu. Naučilo mě to obrovské pokoře, "vítězná medicína" nemusí být pro pacienta vždycky to nejlepší.
Hodně sil
|
|
| Pam-pela |
|
(15.11.2017 2:19:39)
Taky jsme tím jako rodina prošli, mamce bylo tenkrát 51, nikdo jsme si ale tenkrát neuměli představit, jak šílené to "po" může být. Takže jsme vlastně udělali vše...a já i vím, že by to bývala mamka tak chtěla. Prostě chtěla žít a držela se života vlastně do poslední chvíle...nechtěla zemřít. jestli byla se svým stavem spokojená potom, to nevíme, už se jí nedalo zeptat.
Já ze svého pohledu (dnes jako poměrně zdravá) říkám, že bych resuscitaci za takovýchto podmínek pro sebe nechtěla v žádném případě.
Ale vy tatínka znáte, vy víte, jak moc si užíval život, jak moc chce žít i za takových podmínek, jaké měl a má. Že jsou tam nová rizika, to se asi všeobecně ví.
Nikdo nemůže zvenčí "správně" poradit, nikdo neví, jak co bude dál...a já věřím tomu, že se člověk prostě rozhoduje "správně" v okamžiku, kdy se aspoň na chvíli odpoutá od šílených myšlenek a šílených emocí.
Někdy "ráno moudřejší večera"...někdy to vyplyne. Rozhodovala bych se, až bych věděla, že to je tak správné. A třeba bude rozhodnuto opravdu zvenčí samo  .
Tohle člověk prostě hlavou nevymyslí.
Přeju hodně sil...a taky toho vnitřního klidu...
Ještě mě napadá...co si tak v duchu s ním - s jeho "dušičkou" popovídat? 
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(15.11.2017 7:25:53)
A co ti říká tvoje vlastní intuice? Když se pokud možno a jakkoliv je to těžké, oprostíš od toho, jak moc by sis přála tu taťku ještě mít? Co by bylo lepší pro něj?
|
|
| Puma |
|
(15.11.2017 9:16:21)
Pampelí filozofii naopak doporučuji nevynechat.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(15.11.2017 11:37:59)
Já také. Ono je nakonec mnoho různých pohledů na pobývání na tomto světě. A nikde není psáno, že ten jeden konkrétní je dogma.
Zakladatelce přeji, ať je líp. Ať už tak nebo tak...
|
|
|
| Pam-pela |
|
(15.11.2017 9:22:42)
Buchli, proč? Protože jsi to třeba zatím nezažila na vlastní kůži?
Zdravotníci mají znalosti, co možná laik nemá...ale ten laik - příbuzný - zas má k tomu člověku vztah...možná se dá napsat - lásku. A může se rozhodnout, pokud je před takové rozhodnutí opravdu postaven, právě s tou láskou. Co je "víc"?
(Navíc zdravotník splní svou povinnost a udělá maximum v daném okamžiku, co může. Ale co dál?
Právě že jsem zažila, vím...a taky vím, že nikdo nezná tu druhou alternativu předem a pouhý rozum na to někdy opravdu nestačí.
A taky jsem zjistila, že pouhé přežití není vždycky výhra.
A už nebudu reagovat dál, i když je v mém psaní otázka, protože za těchto okolností dohady v takovéhle diskuzi nejsou na místě.
|
| Cimbur |
|
(15.11.2017 17:25:17)
Spíš naznačili, že na názor rodiny odebrán velký zřetel.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)