wer |
|
(22.1.2018 11:32:00) Moje dobrá kamarádka řekla jednou mému ex, že vidí že se ke mě nechová hezky...., no trochu ho to zbrzdilo, já jsem se cítila silnější. Takže za mě, pleť se do toho. Myslím že je dobře když agresor vidí, že oběť má zastání.
|
Firenza |
|
(22.1.2018 11:46:31) ....já myslím , že pokud je kamarádka takto osamělá a ten její toho i zneužívá a masíruje si na ni sebevědomí a pokud zakladatelka je dost silná osobnost aby nějakou konfrontaci ( slušně vedenou a asertivní z její strany ) bez problémů ustala , tak má smysl aby se agresorovi postavila. A to proto , pokud její kamarádka sílu nema , tak ji takováto podpora
|
Firenza |
|
(22.1.2018 11:49:01) Velice pomůže , podpoří tím svou vlastní odvahu a akceschopnost. Slyšet na vlastní uši: "Neboj , stojím za tebou, jsem na tvé straně " , vleje do žil odvahu. A agresora naopak územní. Vždy je lepší být dva na jednoho. To ví každý.
|
Firenza |
|
(22.1.2018 11:55:35) ....a nevidím ani nic špatného pokud se oni dva "spolu usmíři" , však to je možná i dobře. Ale "mírný agresor jak píšeš , bude vědět že "odcamcad po pocamcad " a kdyby ne není mu žena vydána na milost a nemilost. Ma zastani a kdyz se neubrani sama , tak se ji nekdo zastane.Holt někteří lidé potřebují jasně vymezené hranice,
|
Firenza |
|
(22.1.2018 12:02:35) ....to že se do manželství nemá nikdo plést je postmoderní jev. V dřívějších dobách do manželstvi když nastal problem kecal kde kdo. Pan farář , kmotr , kmotra , pan doktor ( ve Vesničce střediskové ) a nemyslím si , ze to bylo špatně
|
Z+2 |
|
(22.1.2018 12:05:22) Docela zajímavá samomluva.
|
Firenza |
|
(22.1.2018 12:18:25) ale jo já si nekdy docela vystačím.
|
|
|
Konzerva |
|
(22.1.2018 12:41:03) Fren, to si tedy nemyslím. Právě dřív bylo manželství věcí jen těch dvou, resp. v režii manžela a venčí se angažovalo až při nějakém velkém excesu, v podstatě úmrtí. Zmlácená manželka (a děti), prošustrovaný majetek, souložení s děvečkou, služkou apod., nikoho zvenku až tak netankovalo.
|
Filip Tesař |
|
(22.1.2018 15:14:24) Jó, dřív. Ale kde a kdy? To je oceán, ze kterýho si každej dokáže vylovit rybku podle svý chuti.
|
Konzerva |
|
(22.1.2018 15:54:49) Tak řekněme EVropa do 19. století. A někde i ještě třeba v 50. letech.
V Japonsku byla taky žena v područí muže a mohl s ní udělat cokoliv.
A pochybuju, že by v Africe byly v tomto směru vyspělejší kultury. Maximálně možná starověký Egypt, tak bylo postavení žen o něco lepší.
|
Filip Tesař |
|
(23.1.2018 12:51:43) Konzervo, já myslím asi chápu, co chceš říct - že v manželství vládnul manžel (a nenechal si do toho kecat)?
Ale ani v patriarchálních společnostech (který v dějinách civilizace převažovaly) se to pořád nedá vystihnout takhle stručně. Třeba souložení v bordelu mohlo bejt tolerovaný, kdežto s děvečkou a služkou už nemuselo. Do manželství často kecali manželovi rodiče, i kdyby jen táta. Do manželky (a třeba prošustrovanýho majetku) kecali nejen jeho rodiče, ale třeba i (mužský) příbuzný manželky, zvlášť pokud něco do manželství přinesla nebo jí manžel šahal na věno. Co je fakt, mlácení manželky asi opravdu po staletí a staletí a tisícíletí nikdo (z mužů?) nepokládal za moc podstatnou věc (i když se mohla rozlišovat facka a zlomenina) . Ale ne všechny společnosti byly přísně patriarchální a tu méně, tu více existovala možnost rozvodu ze strany ženy. To taky svědčí nepřímo o tom, že to nebylo tak soukromý, protože ženě - jakožto slabšímu z partnerů - to právo musel někdo garantovat.
To, že se třeba po první manželský noci ukazovalo zakrvácený prostěradlo, svědčí přece nepřímo o tom, že nešlo o soukromou záležitost těch dvou. Totéž přítomnost další osoby (osob) v ložnici novomanželů o první noci - to nám může připadat bizarní, ale přímá kontrola toho, jestli se spolu doopravdy vyspěj, ukazuje ještě víc.
Do manželství různě po světě a různě v čase se fakt asi zvenčí kecalo dost, byť to bylo asi hlavně v rámci příbuzenstva. K tomu zúžení rodiny na manžely s dětma (a odtud se datuje heslo, že rodina je základ státu) v Evropě většinou došlo někdy od 17. století, nejvíc asi v 19. století. Proč? Zlepšuje se efektivita a dosah státní správy, což stabilizuje vrcholnou moc, vrcholná moc se ve spolupráci s církevní mocí (spojenec, dodávající ideologickej základ) snaží rozbít tradiční obce a jejich místní vliv. Obce byly tradičně mezistupněm mezi jednotlivcem (nebo manželama, pokud chceš, vzhledem k tomu, že manžel zastupoval navenek často i manželku) a státem. To bylo většinou potlačený, takže obrázek rodiny, do který nikdo nekecá (teda kromě faráře nebo pastora) je poměrně novej. A nejenom z důvodu výše popsanýho. Po většinu dějin byla nukleární rodina ekonomicky příliš slabou jednotkou, která nebyla sama o sobě dlouhodobě udržitelná (často nebyla samostatně ekonomicky udržitelná dokonce ani v průběhu jedinýho roku!) a proto manželský záležitosti prostě nezůstávaly z principu za zavřenejma dveřma.
|
Kudla2 |
|
(23.1.2018 20:15:46) Tak v tom případě jsem šťastná, že žiju dneska a že je to každýmu fuk, situace, kdy do všeho kecá veškerý příbuzenstvo, všichni sousedi, celá vesnice i sousedův pes mě žádným nadšením nenaplňuje, i vzhledem k tomu, že ne vždycky asi to kecání bylo moudrý (umím si představit, že týraný ženě někdo hezky "vysvětlil", že je to vlastně její povinnost a že má ženská takovýhle věci přikrýt zástěrou.
|
K_at |
|
(24.1.2018 9:22:53) Kudlo, ona je zase druha vec, co naznacovala babi, ze na vsi zase lidi vedeli, ze je nekdo divnej a kdyz byl chlap nasilnik, zase si ho zpracovali ostatni chlapi. Proste tytyty, vime, co se deje. Takze min.takovy videni si do talire nekdy nebylo asi spatny.
|
|
|
Konzerva |
|
(24.1.2018 9:18:10) Tak někdy do toho kecy zvenku, jak jsi psal, z hlediska majetku a fungování rodiny navenek. Ale uvnitř, jaké jsou vztahy a jestli manžel manželku mlátí a má jiný ženský, to většinou až když to nějak zasáhlo tu ekonomickou nebo společenskou stránku. Takže ať si klidně souloží kde chce a s kým chce, pokud to nestojí peníze, o který připraví zákonné děti. Ať manželku mlátí, ale ne tak, aby nemohla pracovat.
Stačí se podívat na dopisy Perchty z Rožmberka, jak si stěžovala svému otci na manžela a žádné nápravy se nedomohla. A to byl vysoká šlechta.
Ono se to prolínalo všemi vrstavami a vždy šlo spíš o vnitřní nastavení těch jednotlivců a zvyklosti konkrétních rodin než že by to byla otázka některé vrstvy.
A ty vopičárny kolem první manželské noci a pak porodu dětí se děly hlavně ve vyšších vrstvách, kde šlo o následníka trůnu nebo pokračovatele významného rodu, ve středních a chudých vrstvách to pochopitelně nebylo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|