Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(22.6.2020 9:12:11) "Oslavy mě vůbec neberou, je to vopruz - muset chystat jídlo, pití, snášet společnost druhých lidí, plkat o ničem - brrr!"
páni, z toho je mi trochu smutno... společnost druhých lidí - to jsou přece tví nejbližší, ne? děti, rodiče, sourozenci... žádní cizí lidé... já naopak razím heslo "slavit, co se dá", jsou to ty rituály, které pak drží rodinu pohromadě, budují pocit sounáležitosti, tmelí to rodinu v tom pozitivním smyslu... neznamená to, že musí být kopce jídla, vyleštěné lustry nebo nějaké pompézní akce, ale je to důvod se zastavit a potěšit se navzájem... ono i to "plkání o ničem" má své, staví se tím ty drobné můstky, co se časem mění v pevné mosty...
|
Stará husa |
|
(22.6.2020 9:16:45) Mám už jen děti, rodiče zemřeli, sourozence jsem nikdy neměla. Právě, že děti na oslavu zvu, povídat si s nimi mi nevadí, mám je ráda, ale vyčerpává mě to. Když odejdou, oddychnu si, že to mám za sebou, ale zároveň mám i dobrý hřejivý pocit, že jsem je viděla, že se jim daří dobře, že se máme rádi. Neumím to vysvětlit. Prostě jsem introvert. Oslavy s cizími, třeba v práci, to mě úplně deptá, bolí mě to i fyzicky. Letos naštěstí na moje narozeniny zapomněli, já su tak šťastné!
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(22.6.2020 9:25:22) huso, tak to jo, slavit s cizími mě taky netěší, to plně chápu mám ráda ve své současné práci, že narozeniny se neslaví, jen šéfová obvykle položí "oslavenci" na stůl drobnou sladkůstku a zmíní něco jako "prý jsi zas o kousek dospělejší" nebo tak něco, neokázale, mile a víc se neřeší... a jinak slavím fakt jen s rodinou - to je moc fajn
|
|
|