| ..mira.. |
 |
(22.5.2021 19:59:54)
Jsem přesvědčená, že nezvládla. Naopak si teď čím dál častěji myslím, že mi v životě trochu chybí to, že jsem jako mladá nikdy nebydlela úplně sama. Zároveň vím, že až (spíš asi jestli) jednou sama žít budu, bude to pro mě strašně těžké a smutné - bez partnera, bez dětí. Je to vlastně takový zvláštní nejednoznačný pocit.
|
| Despi | 
|
(22.5.2021 20:21:21)
Myslim, že pokud nejsi samotařsky typ, nepomůže ti, žes nekdy zkusila zit sama, až budeš doopravdy sama. To ti podle mého buď dělá radost bebo ne.
Ja teď ziju jen s detmi ve střídavce a stále jsem nepřišla na to, co mají jiní na tom být sami a vidí to jako vyhodu - byt sami.
Já z domu utikam, když v nem mam být sama. Pritom drive jsem byla spíš domácí typ. Našla jsem si nový koníček, ale pořád mam povit, ze to je znouzectnost.
|
| Monika |
|
(22.5.2021 20:30:04)
Despi, já myslím, že výhoda toho, "být sám" není ve skutečnosti v té osamělosti, ale ve svobodě rozhodování. Zvlášť, pokud má někdo konfliktní partnerský vztah, kde je "problém" z každé kraviny, ale samoty se bojí, tak je potom často příjemně překvapen, jaké to může mít výhody ...
|
| Despi |
|
(23.5.2021 3:32:19)
No i svoboda rozhodování jepro mne casto už z dlouhodobého hlediska spíš neschopnost se prizpůsobit.
A pokud se ve vztahu nemohu samostatně rozhodovat, neni to vztah ale vezení.
|
|
|
| Stará husa |
|
(22.5.2021 20:33:10)
Despi, já zase nechápu lidi, kteří musí mít partnera, aby se cítili šťastní. Přitom ten partner jim nadělá plno problémů, které by bez něj neměli. Já jsem každopádně ráda sama. Mám ráda svůj byt, ráda se povaluju v postelí nebo na gauči, čtu si nebo i jen tak různě přemítám, užívám si, že na mě nikdo nemluví, že si dělám absolutně či chci. Ráda se sejdou s kamarádkami a asi by mi prospělo, kdyby mě některá vytáhla častěji ven, ale nevadí mi, když třeba týden nikoho nevidím. Jsem ráda sama se sebou, v tichu, klidu. Miluju to.
|
| Despi |
|
(23.5.2021 3:38:31)
Huso, podle meho je normální zit v rodine s nekolika lidmi. Není běžné zit sam. Ale společnost je poslední dobou nastavená velmi sobecky. Myslet jen na sebe. A pak lidé opravdu jsou radši sami než s někým.
Protože každá společnost přináší jistou míru přizpůsobení a problémů.
Ale neprijde mi to ok. Jak z hlediska partnerskeho tak rodinneho.
|
|
|
| ..mira.. |
|
(22.5.2021 21:00:40)
Já vlastně úplně nevím, co za tím přesně hledám, ale mám takový pocit, že jsem to měla v minulostí zažít, že by mi to něco dalo, něco utřídilo, upevnilo. Zároveň vím, že v této mojí sitiaci a životní fázi to nechci zažívat a v budoucnosti se to možná stát může a mám z toho strach. Není to nic, o co bych stála teď nebo v budoucnu. Cítím, že je to něco, co jsem měla udělat v minulosti. Ale možná by to vůbec nic nezměnilo. Je to takový dvojaký pocit, na jednu stranu lituju, že jsem to nezažila, na druhou stranu strašně doufám, že to už nezažiju, nebo aspoň co nejmíň, co nejkratší dobu, asi tak nějak. Neumím to líp zformulovat.
|
| Stará husa |
|
(22.5.2021 21:16:58)
Miro, podle mě je něco úplně jiného, když ve 20 zarizujes svůj první samostatný byteček, učíš se hospodařit sama, užíváš si svobody, že se nemusíš zabývat tím, co ti řeknou rodiče, všechno si děláš, jak chceš ty, prostě svoboda, volnost, než když ti v 70 umře manžel, se kterým jste byli 50 let a byli jste jako dvě půlky jednoho pomeranče a ty si teď, na stáří musíš zvykat, že jsi sama, zdraví už hapruje a po manželovi se ti brutálně stýská, děti ti sice občas zavolají a párkrát do roka té přijdou navštívit, ale jinak jsi úplně sama v bytě, který jste zařizovali spolu, kde jste spolu prožili třeba celý život. To jsou dvě zcela odlišné životní situace a tu druhou by nechtěl zažívat nikdo.
|
| ..mira.. |
|
(22.5.2021 21:23:07)
No, a to první já právě shodou osudu a vlastnich rozhodnutí vlastně nezažila. A to druhé, máš pravdu,na to se fakt netěším.
|
| Stará husa |
|
(22.5.2021 21:33:59)
Já to taky nezažila, od rodičů jsem se rovnou stěhovala s manželem do nového bytu. Já ani nezažila jen tak na psí knížku bydlet s přítelem. Za mého mládí to téměř nebylo možné, pro svobodné nebylo možné získat byt. Zažila jsem si to druhé, manžel sice nezemřel, ale po 27 letech odešel. Pár let se mnou ještě bydlely i děti, ale už byly dospělé. Pak odešly, nejdřív dcera, po tom syn, pak jsme museli prodat byt do toho mi zemřela maminka, tak jsem se velkým obloukem vrátila do svého bytu z dětství. Že začátku to bylo strašné, ale ani ne samota, ta mi nevadila nikdy, ale to, že mě BM opustil a přestal mě mít rád a já ho přitom milovala. No a teď už jsem si tak zvykla bydlet sama, že si neumím vůbec představit, že by se mi tu poflakoval někdo další. Zatím je to paráda. Až na tom budu zdravotně špatně, tak to bude horší. Snažím se na to nemyslet. Třeba umřu náhle ve spánku a bude vyřešeno.
|
|
| Despi |
|
(23.5.2021 3:50:19)
No, myslim, ze to je jen hloupý pocit, ze by tvé svobodné bytí neco zmenilo na vztazích teď, kdybys tenkrat... Nezmenilo by nic. A je to jen implantovana potreba z casopisů.
Já si zažila svobodu zití i žití na psí knížku. A stejně mě to nepripravilo na tu situaci po rozvodu ( nebo u nekoho po smrti). Kdy nejen že musíš vyplnit ten cas bez detí, ale jiný je i ten cas s detmi.
A podle mně normální clovek vedle sebe vzdy spíš nekoho chce mit vedle sebe. Ale spousta lidí se už pres veškeré své naroky nedokáže přizpůsobit, což je blbě.
|
| ..mira.. |
|
(23.5.2021 6:40:23)
Já se tím ale nechtěla připravovat na pocit osamění v budoucnu, po rozvodu, odchodu dětí, partnera, jde o to zažít a poznat sebe sama, asi. Hloupý pocit to dost možná je, možná kdybych to bývala byla udělala a zažila, neměla bych pocit, že to má nejakou důležitost. Prostě je to pocit chybějícího zubu, nebo dílku puzzle. Prostě nic zdrcujícího, ale pocit, že neco by někde mělo být a nebylo a teď už to být nemá a nechci to. To je vše.
|
|
| Marika Letní | 
|
(23.5.2021 7:56:21)
“ je to jen implantovana potreba z casopisů. ”
Přesně. Kolik našich předků žilo jen tak samo? Vždyť by nepřežili.
|
| Monty | 
|
(23.5.2021 11:22:49)
Tak on bude rozdíl mezi životem prvobytně pospolné společnosti a v éře novověku, záleží tedy na tom, jak daleko v tom srovnávání života našich předků zajdeme.  Mezi tlupou "z pravěku" a nukleární rodinou dneška existuje celá řada jiných variant více či méně pospolitého fungování.
|
|
|
| libik | 
|
(23.5.2021 9:21:40)
Despi, tak to já si zas myslím, že období samostatného rozhodování a řízemí si vlastního života pouze v závislosti na tom, co se jen tebe týká, budoucí vztahy hodně ovlivní, protože přesně víš, co je pro tebe pohodlné a praktické a co všechno zvládneš sama. Dokonale tě to zbaví slepičího či dětského syndromu se podvědomě přizpůsobovat tomu, jak to chtěj "autority" typu rodič nebo "ó, můj idol"
A taky si myslím, že samota mnohých není volba, ale spíš přizpůsobení se okolnostem, protože se to jinak neudálo, ne každý je typ, co bude dokolečka zkoušet profil na seznamce, já bych to třeba neudělala nikdy. Neznám nikoho, kdo by ve fungujícím vztahu najednou řekl "hele, já si jdu být sám, mám vysoké nároky na své pohodlí"
|
|
|
|
|
| Slonisko | 
|
(22.5.2021 21:56:08)
miro, já se taky stěhovala rovnou k příteli a nejsem si jistá, jestli to bylo dobře. Může to být tím, že máme poslední rok fakt velkou krizi a já občas vidím celý ten vztah z dost negativního pohledu.
Představa vlastního bydlení mě fakt láká, jenže mám pocit, že to ještě pořád nemůžu klukům udělat - prostě se sebrat a odejít. A taky bych to asi nedala finančně.
|
|
|
|
|
Ještě bych to možná skousla u nejlepší kamarádky. Nedovedu si ale představit, že (resp. proč) bych takovou formaci tvořila s úplně cizíma lidma.
Vyžadují pobízení k jídlu, hrají hru na upejpání... Uf. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)