Ropucha + 2 |
|
(28.6.2021 10:13:23) To musí být nepříjemné. Kolikrát mě už napadlo, jestli se averze matek vůči otcům přenáší i na děti. Já to naštěstí směrem k dětem neznám, ale u mého muže mě dráždí nepříjemné rysy, v nichž vidím jeho rodiče (u nichž mě to také dráždí). Vyplouvá to s přibývajícím věkem. A cítím i sama na sobě, jak se s přibývajícím věkem začínám podobat rodičům. Poradit neumím, ale cesta nejspíš povede přes sebekázeň, člověk se asi musí naučit to nějak akceptovat, protože to nezmizí ...
|
Gajka + 2 |
|
(28.6.2021 10:59:03) Teď, když to čtu, jak u manžela vyplouvají s přibývajícím věkem rysy chování po jeho otci, tak to ve mně úplně rezonuje...včera jsem si to totiž přesně uvědomila a až jsem se z toho osypala. Můj tchán má pro mne velmi komplikovanou povahu...příliš se nyní nestýkáváme, ale vždy, když ho vidím, tak si to znovu připomenu... a včera se z ničeho nic můj manžel zachoval přesně jako tchán...až mi spadla čelist...uvědomila jsem si, že je to už tak po 3 nebo 4.....i jsem mu to řekla, proč to děláš takhle? Trošku jsem i byla nepříjemná a pak se omluvila....on mi to i vysvětlil, co tím myslel atp...ale úplně mně to šokovalo a uvědomila jsem si, že jsem na tento typ chování extrémně citlivá a musím si hlídat mojí až přímo alergickou reakci. Přitom u svého otce to chování sám nemá rád, ale zřejmě se tomu nelze ubránit.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.6.2021 11:04:52) Gajko, taky potvrzuju... kolikrát upozorňuju muže, že se zachoval stejně jako jeho matka a že právě tohle jí sám vytýká... pokaždé se v tu chvíli naštve, ale později to uzná... on sám proti tomu bojuje, ale prostě je to silnější než on... a zrovna tak ostře on reaguje na dceru, když se ona zachová stejně jako on (jeho matka) - to je pak úplné psycho...
|
Renka + 3 |
|
(28.6.2021 11:57:51) A to ta jeho matka je v tom taky teda nevinně, protože to má nějak zakódované v genech úplně stejně jako oni. Ono je ve výsledku trošku nefér někomu vyčítat, že se chová jako jeho matka/otec, byť tu vlastnost nesnášíme, není to vlastně náš problém a ne jejich? Člověk neovlivní, co mu bylo dáno do vínku a je dost těžké se nějak přetvářet.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.6.2021 12:14:03) renko, já nevyčítám, že se chová jako jeho matka... já ho upozorňuju na reakce, které on sám vyhodnotil jako nevhodné... jasně že je těžké se toho zbavit, ale už i jen uvědomit si to, může být krokem k překonání stereotypů... pro ilustraci - tchýně je velmi vztahovačná a z nevinné poznámky je schopná si odvodit dalekosáhlé teorie o tom, jak ji chtěl někdo ranit a co asi myslel tím, co řekl a hluboce se urazí... všichni to víme a když pak muž začne hledat co asi někdo myslel tím, co řekl, musím ho upozornit, že kontext byl původně úplně jiný a že se rozhodně nejednalo o útok na jeho osobu... když se mi ho podaří včas vytrhnout z toho kolotoče "hledání spodních proudů", je schopen to rozklíčovat jako zavádějící myšlení, když to nestihnu včas, zůstává v něm stín podezření... racionálně ví, že je to blbost, emocionálně to v něm hlodá...
|
|
1kulička |
|
(28.6.2021 12:47:49) Renko, u dcery je to určitá umanutost, lenost a bezohlednost k okolí (spíš ho nevnímá). To jsou prostě věci samy o sobě negativní a působící problémy v životě i blízkému okolí. Nejde jen o toleranci k jinakosti. Otec i tchýně tu umanutost a lenost nesnáší, já se jí snažím směrovat a ne dítěti dávat najevo, jak mi tím leze na nervy. Otec by to v ní nejraději udusil (napůl šikanou, napůl násilím), podobně i tchýně, dceři tím snižují (dnes už spíš minulý čas) sebevědomí a zvyšují v ní odpor. Ale vysvětlit si to nenechají. Tchýně nemá sebereflexi žádnou, ex ji aspoň uměl dlouho předstírat, než mi došlo, že je mu nejlíp úplně v jiné poloze a ta se neslučuje s mou. Ex právě proto, že ví, že je stejná jako on, to vždy chtěl lámat přes koleno a byl o to přísnější, podobně jako jeho matka jemu, ale to už on nerozklíčuje. Pořád se vzpomíná, jak zlobil, jak byl bit a jak si to zasloužil a stejně vzpomíná tchýně na své dětství. Já se rozhodla, že zlobivou holku přijmu a na prvním místě bude, aby se cítila milovaná a myslím, že jsem udělal nejlíp. S umanutostí a leností bude jednou pracovat sama, zatím jí prostě pomáhám a podporuju, aby zvládala to, co okolí (organizace věcí do školy) a asi s tím bude mít problém celý život, ale zase dnes je dost možností a svobodných povolání i pro takové osobnosti.
|
Girili |
|
(28.6.2021 15:19:25) kuličko, popisujes mou dceru. Ale já to nezvládám s takovou lehkostí. Stále se snažím jí vštípit nějaký řád a snahu. Na myšlenku, že se bude zřejmě muset uplatnit v nějakém méně organizovaném svobodném povolání, si teprve zvykám. Na druhou stranu se netrápí svými chybami, není perfekcionista, nevadí jí, když nevyhrává, proplouvá životem (zatím) s lehkostí. Kéž by k sobě našla organizovanější chápavou duši, která ji doplní v tom, co nedává, a bude mít pro ni pochopení.
|
1kulička |
|
(28.6.2021 17:16:39) Girili, no s lehkostí...bojuju a rozčiluju se taky dost, ale prostě na prvním místě se snažím o to přijetí. A fakt se z ní stává úžasná osobnost. No už je jí 16, tak už mám utříbené priority, ale dávala a dává mi zabrat stále - musím se jí věnovat o mnoho víc, než jejím sestrám. Přesně, jak píšeš, netrápí se, proplouvá, naštve se, ale za chvíli to vybublá je zase je happy a jede si to svoje.
|
|
|
|
|
|
|
|