| Salamajka | 
 |
(11.6.2023 6:36:13)
Ahoj všem. Před rokem jsem měla velmi vážný úraz, ano mohla jsem i zemřít zůstat zmrzačená a mít doživotní následky. No vzhledem k tomu, že týden na to můj táta utrpěl velmi vážnou mrtvici,nebylo kdy řešit co se mi stalo. Neměla jsem ani den neschopenky. Kolegyně vůbec nebyla ochotná mě zastupovat a brigádníci nebyly v té době. Zavřeno neexistuje. No nic jeden se s tím musí holt poprat sám. Jinak táta žil posledních 17 let s paní, které vrazil do jejího bytu veškeré své úspory. Jakmile paní zjistila, že tátu už není o co okrást vyhodila ho s holou. My jsme mu zajišťovali co jsme mohli v rámci našich možností. No nebylo to jednoduché, když navíc málo co tátovi bylo recht. Nakonec jsme sehnali bydlení pro něj no hodně komplikované i autem daleko cesta na 1.5 hodiny v zimě kolikrát i neprůjezdná. Spíš jsem byla ráda když on jako důchodce bydlejicí v bytě 1+ kuchyň a předsíň přijel k nám. Bohužel jeho nespokojenost nás dohnala k tomu, aby jezdil jen za mnou do práce na otočku. Já pracuji na 12 hod směny krátký dlouhý týden vstávám v 6 ráno a doma jsem v 21.30 do toho lítám po lékařských vyšetřeních a chlap si myslí kolik nemám asi tak volna to je marný. Táta nakonec skončil jako ležák . Všichni se na něj vykašlali. Za těch 17 let soužití s tou paní investování do jejího bydlení a rodiny nikdo ani nezavolá nic. Ségra se jen cítí strašně ukřivděná z toho ,že on se o ni nezajímal no jistě a ona ? Přece co má on povinnosti ne ona. Klasika. Kolikrát si říkám jak ti dva jsou si podobní. No každopádně táta jen leží a nic nechce, rehabilitovat ani cvičit málo komunikuje. Ještě jsme tolik věřili že by mohlo pomoci naslouchátko to vůbec nechce. Tak nevím už za ním jezdím úplně s nechutí. Strašně mě to vyčerpává. Co dál má někdo zkušenosti? Dá se vůbec ještě něco dělat? S člověkem této povahy? Změní se to někdy? Je to dnes rok od toho co se to stalo.
|
| Litevská...krychle | 
|
(11.6.2023 8:42:37)
Vždy když čtu podobná témata, tak si říkám, proč to chceš dělat? A opravdu si myslíš, že něco co uděláš ty změní někoho, kdo nechce?
Co dělal otec pro tebe, když ti bylo zle? Já po zkušenostech už na nikoho energii čerpat nebudu. Každý musí chtít sám, nic jinýho není.
Jo můžeš se vyčerpat teď na dno sil, ale výsledek bude nula.
|
| mabela | 
|
(11.6.2023 11:35:55)
Co dělal otec, když byla nemocna? No nemel náhodou mrtvici???? Nevychoval je, nestaral se do dospělosti? Tak se teď na nej vykašleme, staří rodiče se nám nehodí do krámu…
Ach jo, je mi hrozne smutno nad takovými příspěvky, mužů jenom doufat v rychlou smrt, nebo v to, ze jsem děti vychovala lépe.
|
| Markéta |
|
(11.6.2023 11:49:16)
Myslím, že děti, kterým se staří rodiče nehodí do krámu a zcela na ně kašlou, k tomu často mívají vážné důvody - do rodinných vztahů nikomu nevidíš.
|
| magrata1 | 
|
(11.6.2023 11:53:28)
Tohle téma bylo námětem tuším Tolstého povídky. Syn vedl svého starého otce, který byl na obtíž, do lesa umřít. V jednom místě se otec zastavil a začal vzpírat se slovy: "Dál už né, já jsem také dál otce nevedl."
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(11.6.2023 15:19:26)
Přesně tak, já vždycky když slyším o těch opuštěných důchodcích, tak si říkám, že je klidně možný, že k tomu je nějaký důvod
|
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(11.6.2023 8:57:44)
Nemyslim, ze se otec zmeni..Takze radim zaridit se co nejlepe podle svych potreb a moznosti, obzvlast pokud mas zdravotni problem, a otce navstevovat v souladu s vyse uvedenym..V kazde rodine se najde nejaky tahoun, ktery tahne karu a ostatni se vezou, ale je jen na Tobe, jestli se za tu karu zaprahnes..Vdek ale necekej, pokud realie jsou takove, jak popisujes..
|
|
| K_at |
|
(11.6.2023 9:12:06)
Salamajko, nezmění se. A upřímně bych asi kola do zadku i tvého chlapa. Pokud nevidí, že padáš na ústa. Pokud otec nechce, těžko něco změníš. A sestra....co asi otec do ní vložil, to se vrací. Je to těžké. Ale obětováním se nic nevyřešíš.
|
|
| Pawlla |
|
(11.6.2023 9:19:02)
"Před rokem jsem měla velmi vážný úraz, ano mohla jsem i zemřít zůstat zmrzačená a mít doživotní následky. No vzhledem k tomu, že týden na to můj táta utrpěl velmi vážnou mrtvici,nebylo kdy řešit co se mi stalo. Neměla jsem ani den neschopenky. Kolegyně vůbec nebyla ochotná mě zastupovat a brigádníci nebyly v té době. Zavřeno neexistuje. No nic jeden se s tím musí holt poprat sám."
Tohle tě jednou dožene. Může přijít vyhoření, deprese, rezignace a tvoji příbuzní budou zakládat podobné diskuse.
|
| K_at |
|
(11.6.2023 10:22:46)
Pawllo, to též nechápu. Jsou situace, ty běžné, kdy člověk zatne zuby a jde. Ale po vážném úrazu se neptám, jestli mě chce někdo zastupovat. Bude mi to jaksi u zadku. Navíc po vážném úrazu snad člověka nepustí za 3hodiny že špitálu? Ale na obchodě se to asi schová pod dlouhý a krátký týden. A volná mezi směnami. A je to vlastně fuk.
|
| Muumi |
|
(11.6.2023 10:27:59)
Taky nechápu, jak se po vážném úrazu dá pracovat. Nějak jsem si myslela, že s úrazem se leží v nemocnici.
|
| Markéta |
|
(11.6.2023 11:16:11)
Já jsem měla před rokem a půl vážný úraz - otřes mozku a zlomenou klíční kost. Teda myslím, že to je vážný úraz. V nemocnici jsem ležela přes noc, pak mě pustili domů. Nepracovala jsem asi čtyři dny, pak jsem normálně sedla k počítači a pracovala z domu. Mohla bych i do práce, ale bylo jednodušší a možné s tou ortézou být doma.
|
| Salamajka |
|
(11.6.2023 14:15:15)
Jo přesně. Otřes mozku, roztříštěná ruka. Nafasovala jsem sádru a víkend šla makat. V 50 + jsi ráda , že máš prostě práci.
|
| K_at |
|
(11.6.2023 14:27:50)
Salamajko, aha. Jsem si představovala něco typu fraktura lebky, úraz páteře atd.
|
| Salamajka |
|
(11.6.2023 15:00:05)
A víš co? 😃 Vlastně máš pravdu. Vždyť se mi vlastně nic nestalo. 😄😄😄
|
| Pruhovaná | 
|
(11.6.2023 15:20:40)
Nebuď agresivní. Je to opravdu divné s takovým zraněním jít hned do práce.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.6.2023 15:44:19)
Proč jsi nešla normálně na neschopenku? To opravdu nechápu.
|
|
| byvala radka |
|
(12.6.2023 12:48:13)
Ty se k sobe tak chovas, tak se nemuzes divit, ze se tak k Tobe chovaji i druzi
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(11.6.2023 16:13:13)
"Jsem si představovala něco typu fraktura lebky, úraz páteře atd."
Já taky a nebylo mi jasný, jak s tím lze jít do práce místo do nemocnice.
|
| Půlka psa | 
|
(11.6.2023 16:21:06)
Taky mi vrtalo v hlavě, jak jde se skoro smrtelným úrazem pracovat.
|
| Okolík | 
|
(11.6.2023 16:38:31)
Tak evidentně nebyl až tak smrtelný 😉
|
| Salamajka |
|
(11.6.2023 16:54:54)
No evidentně nebyl a víš co je fajn vidět to optikou jiných, teď už lépe chápu, že ten úraz nebyl nikdy bran vážně. Jen jsem asi do této doby nebyla schopná se vzpamatovat z toho, že jsem klidně mohla umřít a každýmu to jedno. Protože se vlastně vůbec nic strašného nestalo. Mám vlastně takovou terapii zadarmo.
|
| Pawlla |
|
(11.6.2023 17:09:24)
Salamajko, spíš jsi to nešťastně formulovala. Když napíšeš, že jsi měla vážný úraz, který mohl skončit smrtí nebo zmrzačením a vzápětí napíšeš, že jsi šla hned do práce, protože tě kolegyně nechtěla vystřídat, tak to zní opravdu divně. Píšeš, že okolí tvůj úraz nebralo vážně, no a ty jsi ho brala vážně?
|
| Marika Letní |
|
(11.6.2023 20:14:30)
"Píšeš, že okolí tvůj úraz nebralo vážně, no a ty jsi ho brala vážně?"
Přesně tak.
|
| mil007 | 
|
(14.6.2023 14:59:54)
Je to asi tak, otřes mozku může dopadnout fatálně a může to být opravdu vážné. Ale přiznejme si, že když je někdo opravdu vážně nemocen, jakkoliv, tak i kdyby to chtěl ignorovat a okamžitě začít fungovat, tak prostě nemůže.
Já mám z tvého popisu celkové situace pocit, že potřebuješ ubezpečit, že více už udělat nemůžeš, že jedeš na maximum..., a třeba jo, každý má to maximum jinde. Píšeš třeba dělám od 6 - 21.30, no jo, ale ne každý den, takže pravděpodobně bys návštěvu táty plánovala na dny, kdy máš volno. Neočekávej, že táta najednou nabere plno optimismu a dobré nálady a po mrtvici bude plný elánu rehabilitovat. Nebude a patrně se vůbec nezmění. Navštěvuj ho tak, aby to bylo v souladu s tvým dobrým pocitem a u toho mysli na to, že to děláš pro jeho dobrý pocit.
|
|
|
|
| K_at |
|
(11.6.2023 17:42:07)
Salamajko, úraz to byl blbý. Možná mohl teda dopadnout mnohem hůř, až fatálně? Otřes mozku není sranda. Jen prostě po téměř fatálním úrazu do práce neodejdeš. Mmch jak reagoval tvůj muž tehdy? Protože tě to evidentně trápí hodně i po delší době. Ale to je úplně vedlejší větev. Tak neodpovídej, pokud nechceš.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.6.2023 20:10:32)
Jak mohl být brán vážně, když jsi šla druhý den do práce?
Po vážném úrazu se leží v nemocnici.
|
|
| monam |
|
(11.6.2023 21:36:53)
tak postraumatickou stresovou poruchu můžeš mít i po úrazu, který se ostatním zdát nijak závažný nemusí, jde o tvoje prožívání a o tom, jak se s tím ty vyrovnáváš. Ale napsalas to nešťastně, velmi vážný úraz, po kterém jsi mohla umřít si asi většina z nás představuje jinak, když půjdu za bouřky po chodníku a zlomí mi roku spadlý stoletý strom, mohu z toho být v šoku a mohu se bát bouřky a stromů ještě dlouhé měsíce, což nic nemění na tom, že vážný či smrtelný úraz mě třeba o centimetry minul.
|
|
| Pam-pela | 
|
(11.6.2023 22:36:57)
Salamajko, necetla jsem cele. No, ja si myslim, ze je to o sebehodnote…jak na nas druzi pohlizi. Kdyz jsem byla mala, chtela jsem byt treba nemocna, aby si me vsimli a mela jsem “ dukaz”, ze jim o me jde. Moc to nevychazelo.
Nemusis se omlouvat, ze za otcem moc nechces, ze te to vycerpava. Nemusis si to obhajovat ani pred sebou. Kazdy zvladnem jine veci a jine mnozstvi… a nekdy uz clovek nema palivo na dalsi. Zvlast pokud neciti oporu kolem.
Dovol tatovi byt rezignovany a chtit dozit, jak chce. Urcite se ulevi vam obema
|
|
|
| Markéta |
|
(11.6.2023 17:02:46)
Zakladatelka píše, že měla úraz hlavy a zlomeninu. Není třeba si z ní střílet, mě se třeba obdobne zranění zahojilo dobře, ale psychikou mi uvědomění si smrtelnosti zatraslo - hlavně asi kvůli amnezii,nepamatuji si den před úrazem a asi 12 hodin po něm.
|
| Půlka psa |
|
(11.6.2023 17:07:51)
Hlava a zlomenina tam původně nebyla, a proto nám to nebylo jasné. Teď už víme.
|
| Markéta |
|
(11.6.2023 17:11:58)
Aha, mě se to ve vlákne nabaluje právě na vysvětlení úrazu.
|
|
|
| K_at |
|
(11.6.2023 17:53:18)
Markéto, nemyslím, že si z ní někdo střílí. A tvoje vysvětlení to asi dovysvětluje, o co jde. Tak dík, že to píšeš.
|
|
|
| Pam-pela |
|
(11.6.2023 22:29:53)
Tak otres mozku ma nekolik stupnu. Je to v kazdem pripade vazny stav…a myslim, ze pokud clovek spadne na hlavu dostatecne razantne, treba uraz na kole, smrt muze byt velmi blizko. Muze nastat i nekolik dni po urazu, ne? Otres mozku, ty vaznejsi stupne, urcite vyzaduji klid.
Na otazku, zda se situace zmeni, bych si troufla rict, ze takřka 100% ne. I kdyz sama mam problem nezachranovat, tak rada druhemu by byla - neni co zachranovat, chran sebe.
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(14.6.2023 6:55:46)
No to nás asi bylo víc...
Já po celkem vážném úrazu, ze kterého jsem se hrabala půl roku, jsem skončila na tři týdny na ARO, po probuzení z komatu operace, učit se vše znova a z nemocnice mi poušteli až po 4 měsících - na rehabilitace jsem pak jezdila denně x dalších měsíců. ¨
To jsem si představila pod VÁŽNÝ ÚRAZ
Ovšem i rozdrcená ruka a otřes mozku je dostačující pro PN a dost velký důvod k tomu, nebýt geroj a zůstat pár dní doma.
|
|
|
|
|
| monam |
|
(11.6.2023 21:33:23)
Roztříštěná ruka je blbá, i otřes mozku je blbej, ale věř mi, že už středně těžký otřes mozku by ti jít do práce druhý den nedovolil
Čímž nechci nic zlehčovat, jakýkoli otřes mozku nejlépe léči klidový režim.
|
| Salamajka |
|
(12.6.2023 18:23:05)
Nešla jsem do práce druhý den ale až víkend. V té době jsem byla asi tak v šoku,že mi to nedošlo 😃 upřímně nevím. Už věřím tomu, že člověk který je v šoku ujde se zlomenou nohou třeba i několik km než ho zachránci najdou. Ale jak psali holky prostě neskočila jsem na JIP tak vlastně pohoda. Asi mi to fakt leželo v hlavě zbytečně. Je čas to zahodit za sebe a jít dál.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(14.6.2023 7:02:05)
Salamajko, ale teď už to chápu!
Syn měl otřes mozku a předloktí tříštivou lomenu, zvažovali operaci. Tři dny si pobyl v nemocnici, pak šel domů se sádrou od prstů po rameno a hned po neděli šupal normálně do školy.. Takže asi vše ok, pokud to dáváš, jde to. A u Tebe to asi šlo, protože kdyby ne - tak by to prostě nešlo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dooly. | 
|
(11.6.2023 10:29:43)
Salamajko,jsem čím dál víc přesvědčena o tom,že smrt je stav mysli více,než těla
Pokud to vzdal a už nechce, nehnes s nim
Prošla jsem si tím s taťkou, snažila se,starala,měla ty pocity zmaru a nechutí jako ty. Taky jsem na všechno byla sama.
Jednoho dne prostě usnul a už se nprobudil
Jinak upřímně,neumím si představit, že máš těžký úraz,při kterém málem zemřeš a druhý den ..nebo za tyden..das 12h v práci?
|
| Salamajka |
|
(11.6.2023 14:16:29)
Dolly děkuji. Vysvětlení práce viz výše
|
|
|
| magrata1 |
|
(11.6.2023 10:33:37)
Ono je to těžké. Taky může nezvládat chtít.
MM měl úraz - krvácení do mozku. Měsíc v umělém spánku. Když mu začali snižovat tlumení, říkal mi lékař, že není jisté, co bude, až ho probudí, že už by měl nějak začít reagovat. Já na to, že jo, že už hýbá prsty na ruce a noze třetí den, když mu řeknu. Doktor tomu nechtěl věřit, na nikoho jiného totiž nereagoval ani minimálně. Řekla jsem MM, ať pohne prsty, a nic. Když jsem s ním byla já, dělal pokroky, ze začátku nereagoval vůbec na nikoho jiného, pak na moji ségru, až později na ostatní.
Zajímalo by mě, jestli by se natolik zotavil, kdybych za ním nechodila, nebo chodila třeba 2x týdně (chodila jsem za ním denně).
Možná nejsi ta správná osoba, na kterou je otec schopen reagovat. Na tvém místě bych za ním chodila jen tolik, abych sama sebe nezničila, ale návštěvovala bych ho dál. Ty nic víc nezmůžeš, tak neznič i sebe. Vím, jak moc je to únavné a náročné, navíc, když nevidíš pozitivní reakce a posun. MM se od probuzení denně posouval k lepšímu, viděla jsem, že jsem pro něj důležitá. Byl 2 měsíce na um. plicní ventilaci, nemohl mluvit, nebyl schopný komunikovat nějak smysluplně, tak jakmile byl schopný, naznačil mi, že mi chce dát pusu. Musela jsem mít respirátor, tak jsem se k němu naklonila a on mi dával třeba dvě minuty pusinky na tvář. Před nehodou jsem se s ním chtěla rozvést, až do této chvíle jsem za ním chodila vlastně "z povinnosti", zpočátku mi to bylo i protivné. Tohle to zlomilo a nabíjelo mě to. Pokud ti táta nedává nic, co by ti dávalo sílu a pocit smysluplnosti, musí to být fakt šíleně těžké. Ale těžko říci, jak na tom mentálně a psychicky, asi to taky nedělá plánovitě
|
| Salamajka |
|
(11.6.2023 14:12:07)
Margato moc děkuji. Přečetla jsem si tvé příspěvky ohledně manžela a vidím že to smysl má. Jen jsem prostě vyčerpaná. Zkusím si v tom najít nějaký systém a uvidíme jak to dopadne. Děkuji ti moc. Hodně mi tvá zkušenost pomohla.
|
| magrata1 |
|
(11.6.2023 14:37:18)
Dej si bacha, abys to nepřehnala. Když se sesypeš, nepomůže to nikomu. Já melu z posledního. A ještě jsem pro vědšinu MM rodiny ta špatná. Problém máme kvůli němu, 90% pomoci je z mojí rodiny. Jeho brácha ještě závidí, když nám chce jeho mamka pomoct. Má přítelkyni z naší vesnice, dokonce je to holka, kterou jsem denně doučovala, jedla s mými dětmi z jednoho hrnce, dala jsem jí klíč od baráku, aby se u nás mohla "zašít", když jsme nebyli doma... A teď ani nepřiveze tchyni za MM na návštěvu. Ten komunikuje jen se mnou nebo s lidmi, za kterými ho přivezu. Jeho příbuzenstvo tu od Vánoc bylo tak 6x. Nestíhám, nezvládám, chybí prachy, všechno je na mně.
Drž se.
|
| Agatha Ch. | 
|
(11.6.2023 15:09:25)
A přitom jsi úžasná mama a skvělá manželka. Mas můj obdiv. Jak to jen půjde, snaz se odpočinout si.
|
|
| K_at |
|
(11.6.2023 17:27:33)
Magrato, nemáš možnost jeho rodinu vyignorovat? Stojí tě jen duševní síly.
|
| magrata1 |
|
(11.6.2023 20:27:22)
Momentálně mám chuť je vyignorovat komplet, včetně MM
|
|
|
| Salamajka |
|
(12.6.2023 18:34:54)
Jo hrozný. Taky mi vadí, když tě napadá někdo cizí.Zrovna já se svým rancem zdravotních problémů prý na tátu seru a nechodí se mi o něj starat do krámu viz příspěvek výše. Prostě tě cizí klidně odsoudí a prd ví. Nevěděla jsem jestli se smát nebo brečet, když jsem poslouchala, že jsem určitě schrabla barák a teď tátu šoupnu do LDN, když jsem za něj musela zaplatit dluhy, když on veškeré své úspory vrazil do cizí rodiny a zůstal bez prostředků a ještě mu všechno co jsme pro něj dělali bylo málo no to fakt nevíš co si o tech lidech myslet. A sestra ta když jsem ji prosila o pomoc mi řekla, že bych nejspíš byla raději kdyby táta umřel. No prostě nepochopíš. Ale nechci tě zatěžovat. Máš svého dost. Obdivuji tě jak zvládáš.
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(11.6.2023 10:54:35)
A kde tatínek leží? Myslím -jak daleko od vás? Pokud v místě bydliště, nešlo by zařídit převoz blíž k tobě?
Zkus si to v hlavě nastavit tak, aby ses situaci netrápila (vím, těžké) a za tátou choď podle toho. Nemůžeš se sama zhroutit, tím nepomůžeš nikomu.
A až si příště uděláš vážný úraz, tak se starej hlavně o sebe.
Přeji hodně sil🍀
|
|
| Markéta |
|
(11.6.2023 11:26:26)
A táta leží v nemocnici? Nebo kde je?
Moje zkušenost s tchýní - po celkové sepsi přestala skoro v devadesáti chodit, skončila v LDN. Bylo to ve městě, kde bydlí manželova sestra, ta tam za ní každý den chodila, nutila ji rehabilitovat, nutila sestry, aby s ní rehabilitovaly, nosila jí oblíbená jídla a babička se na ty nohy nakonec postavila. Ale měla funkční mozek a vůli k životu. Teď je schopná bydlet sama v bytě, tentokrát v místě našeho bydliště (jiné město). Chodí hodně špatně, ale s podstatnou dopomocí to sama zvládá. Naslouchátko odmítá také, že s tím slyší všechno hrozně nahlas, takže neslyší skoro nic. Když si ho vyjímečně vezme, vypadá to, jako se jí IQ zvýšilo o 40 bodů, ale prostě to nechce.
Pokud táta pomoci nechce, asi to nepřetlačíš. Zvaž, jestli se chceš likvidovat, nám péče o babičku dost pochroumala manželství.
Druhá manželova sestra mámu neviděla asi dva roky. Přišlo mi to zpočátku šílené, ale když jsem se dozvěděla, jak příšerně se k ní tchýně chovala v dětství, ani se jí nedivím.
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(11.6.2023 15:05:36)
Třeba je nešťastný z toho, jak dopadl a nedokáže už najít v sobě tu vůli nějak pokračovat. Pokud ale nebude chtít, nic s ním nezmůžeš ani ty a ještě se zničíš. Tím spíš, že nemáš podporu u manžela. Člověk nezvládne žít za ostatní.
|
| Salamajka |
|
(12.6.2023 15:09:09)
Jo máš pravdu. Dnes jsme mu udělali oslavu. Úplně malilinkatou. Jen jsme ho vzali do kantýny na zákusek a kávu. Začal brečet . Musela jsem mu nalhat ,že volala jeho sestra a moje teta že ho moc pozdravuje atd. Vzali jsme ho ještě ven bylo krásně. Byla tam zrovna lekce canisterapie. Pejsek k němu chodí i na pokoj. Musím říct, že opravdu postaráno je o něj moc dobře. Sestřičky dělají až úplně nadstandardně. Klobouk dolů před nimi. Doma ho mít nemám jak. Přítelkyně ho vyhodila. Stěhování proběhlo na jeho popud.Chtel bydlet sám. Někdy mi přijde, že na sestřičky reaguje lépe než na nás. Normálně přemýšlím nad tím jestli by se nenašla nějaká obětavá dáma co by s ním flirtovala 😂. Dnes měl řeči ,že je 71 lety starý dědek. To je strašný oproti tomu že aktivně chodil na rande. Byl na erotická seznamce atd. Je to blbý pes po něm nestekne. Já dělám co můžu. Jen mám pocit, že to nestačí a nevím co dál.
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(11.6.2023 15:13:43)
Moc to celé nechápu, hlavně s tím tvým úrazem a neschopenkou (buď je vážný úraz a nutná neschopenka, nebo ne, nevím, proč se obětovat zaměstnavateli).
No a tatínek holt když nechce, tak ani pár volů s ním nehne, no.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(11.6.2023 15:16:22)
antidepresiva a pravidelná péče - každý den aby tam někdo chodil mu dělat společnost, nemusí to být z rodiny
|
|
| Půlka psa |
|
(11.6.2023 15:46:05)
" Dá se vůbec ještě něco dělat? S člověkem této povahy?"
Nějak mi není jasné, co ten táta provedl. Popisuješ svoje problémy se zdravím, svou pracovní dobu, své problémy v práci, problém s manželem, se sestrou, ale o tátovi nic. Rozešel se s partnerkou a denně tě navštěvoval, ale ohledně povahy nepíšeš, tak těžko říct, o čem to je, a jaké jsou možnosti....
|
|
| Cimbur | 
|
(11.6.2023 15:59:18)
Promiň, moc tomu nerozumím. Kde leží? V jakém zařízení? Jak se dá se skoro smrtelným úrazem chodit do práce?
|
|
| Dari79 |
|
(11.6.2023 16:48:41)
Taky mi to není úplně jasné, hlavně jestli řešíš, jak se o tátu starat (ve smyslu je nedobře se pohybující sám v garsonce 1,5 hodinu cesty) nebo jen jestli za ním jezdit na návštěvy do nějakého zařízení, kde je o něj jinak postaráno...
Hele, pokud je v zařízení, tak chci jen napsat několikanásobnou zkušenost, že lidé po propuštění do domácího prostředí se umí podstatně zlepšit a nabýt i velkou část předchozí samostatnosti... Ona nemocnice (či jiný typ zařízení) holt není nijak podnětné prostředí ani motivující. Jiný je, když má mladý člověk úraz, je v nemocnici, rehabilitacích a má vůli vrátit se do plného života, jiný je, když senior je v nemocnici po mrtvici...
Ale u nás rodiny drží pohromadě, takže všichni, které znám, se vraceli fakt domů, kde byl někdo, kdo byl schopný se starat, obvykle do baráku, kde žili fakt "celý život", do svého prostředí, a to má velmi zázračné účinky. Z totálního ležáka v nemocnici, s nulovým zájmem, nulovou ..., jsou to (byli to) lidé, kteří se doma dokázali i částečně postarat sami o sebe i o domácnost (typu v nemocnici na plenách, doma schopní vlastní přiměřené hygieny - dopomoc třeba jen při mytí hlavy...).
Pokud je v nemocnici, tak chápu, že třeba nemá chuť "vracet se "domů"" - do pidigarsonky, kam byl "vystěhován", do samoty... a třeba s pocitem,že "bude na obtíž"...
Navštěvovala bych, kdyby mi jasně dával najevo, že mě vidět nechce, třeba 1x týdně, protože to taky může být jen "póza" a deprese.
Pokud je teda doma, tak předpokládám, že pokud je opravdový ležák, tak nějakou péči zajištěnou mít musí a asi v rodině řešíte, jak se u něj prostřídat... Tady holt závisí na možnostech každého, i jeho ochotě samozřejmě... I na vývoji toho stavu. Osobně (a že jsem to zažila 2x) není pro mě podstatná psychika toho člověka, vnímám to jako svou povinnost pomoct - přijet 1-2x za týden třeba, udělat komplet generálku bytu (garsonka - to je za 2 hodinky i s vypráním a vyžehlením), navařit, společensky si popovídat, skočit pro léky, udělat nákup... Jestli bydlí kdesi v garsonce, kde není pocitově doma, tak jistě lze najít garsonku někde blíž, aby ta cesta netrvala tak dlouho...
A jistě, někdy je holt nutné se smířit, že jiní z rodiny nepomůžou.
Někdy se jde domluvit, někdy ne. Ale můj přístup určitě není - když se sestra nepostará, tak já taky ne, to by nebylo spravedlivé...
Těžké to je, ale ne nevídané, vlastně asi neznám nikoho v našem věku, kdo to ještě nezažil (péče o rodiče či prarodiče, nebo o vlastního manžela), každý to má jinak a vlastně všichni stejně.
A jestli se změní - no, to jistě - ale je otázka jak.
|
|
| byvala radka |
|
(12.6.2023 12:46:23)
ja tomu nerozumim, Ty jsi mela vazny uraz, ale chodila jsi s nim do prace a starala se o otce s mrtvici? Kde byla v te dobe jeho druzka, kde byl Tvuj muz? Vypada to, ze na sebe kasles...
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)