| Life is good |
 |
(12.11.2023 11:24:54)
Ahoj vsem, potrebuju si utridit myslenky a udelat velke rozhodnuti a prosim o vase zkusenosti pokud jste se nekdo ocitl v podobne situaci a mel miminko v pozdnim veku.
Ja jsem ve 45 porodila prvni dite, proste jsem byla dlouho single a toho praveho jsem potkala az ve 43. On deti taky nemel (je o 6 let mladsi) tak jsme si rekli, ze to zkusime a povedlo se.
Detatko se narodilo po IVF s darovanym vajickem (tedy mlada darkyne, nehrozi takove riziko vrozenych vad). Otehotnela jsem po prvnim transferu.
Tehotenstvi probehlo absolutne v pohode, ani jednou mi nebylo spatne, nemela jsem celou dobu zadny problem s tlakem ani cukrem. Jen se mi hodne zhorsil ekzem (ten ale mam od detstvi) a az na posledni tyden pred porodem jsem se citila uplne skvele a mohla bych byt tehotna porad 🙂 .
Odber plodovky jsem nechtela, nechali jsme si udelat test z krve.
Porod byl planovanym chtenym cisarem, lokalni anestezie, vse velmi rychle a bezproblemove. Rekonvalescence take v pohode (v ramci moznosti po sekci). S kojenim byly problemy, kojila jsem jen 4 mesice, potom UM.
Mame nadhernou zdravou holcicku, velmi bystrou sikovnou hodnou.
Zvladam to ted uz dobre, zacatek byl tedy mazec :D
Mam nastesti skveleho partnera, ktery pomaha od zacatku se vsim, je s nami na rodicaku a vyhledove planuje jiz zustat na volne noze a byt s nami. Finance mame take zajistene.
A ja mam ted velke dilema, hlavne tedy proto, ze mame jeste jedno pripravene zamrazene embryo a ja na to porad myslim, jestli bychom mu taky nemeli dat sanci a doprat dcerce i sourozence, aby tu jednou nebyla uplne sama. Nedokazu zatim rozhodnout, aby ho zlikvidovali.
Ale ted je mi 47 a uz se prece jen bojim, hlavne kvuli dcerce. Abych takhle dobre zvladla i druhe tehotenstvi a porod a potom to narocne obdobi s miminkem a batoletem. Dcerka od narozeni dobre spala a je celkove velmi hodna bezproblemova, je mi jasne, ze podruhe by to tak idealni byt nemuselo.
Doktorka na klinice nam rekla, ze vetsinou kdyz prvni tehotenstvi zeny probehne takhle dobre, da se to ocekavat i druheho, ale zadna garance samozrejme neexistuje. Muj gynekolog mi uz nekdy pred rokem rekl, at to neriskuju kdyz nam to jednou takhle vyslo... ze vidi hodne pripadu kdy se deti rodi predcasne, ruzne nemocne postizene atd - ale tak to je i u mladych maminek.
Dekuji za pripadne nazory, hlavne od nekoho kdo resil / vyresil stejnou situaci.
|
| Federika | 
|
(12.11.2023 11:33:38)
Myslím,že tohle si musíš (musíte) rozhodnout sami.
To je těžký. Dceru jsem měla jako třetí dítě těsně před 40 a všechno v pohodě,těhotenství ze všech tří nejlepší,všechno vlastně skvělý, nedovedu si představit,že bych ji neměla a nikdy žádné problémy nebyly.
Teď je jí 15, puberta udeřila . Kdysi se objevovaly názory, že "teď to zvládáš, ale počkej, až přijde puberta ..." Tak nic, pohoda, občas mě štve, ale jinak máme pořád fakt hezkej vztah, nevidím nic, co bych neměla zvládat...
Ale ty píšeš přece jen o trochu jiném věku.
Je mi teď 54 a momentálně bych řekla, že bych dítě ca v první třídě zvládala v pohodě. Jen by se mi do toho asi už nechtělo.Jsem líná. A už bych se chtěla víc věnovat sobě.
Ale nemám jedináčka a nejsem v tvé situace.
Takž fakt-těžko radit.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 11:42:43)
Děkuju, zrovna tvého názoru si moc vážím.
Jasně, že si to musíme rozhodnout sami
Zapoměla jsem napsat, že žijeme trochu nestandartně, já jsem na volné noze, manžel výhledově taky, hodně cestujeme, dcerka nejspíš nebude chodit do školky a škola je taky otázka, zatím to vidím spíš na cestu worldschooling, unschooling... Nejsme ezo bio eko alternativní rodina  jen už se na systém a instituce díváme malinko jinak. Tím chci říct, že neplánujeme klasické fungování ráno v 6 vstát, rozvézt děti, celý den makat, přiletět domů dělat úkoly a druhý den nanovo. Atd. To bych už teď nedala asi ani bez dětí 
|
| Federika |
|
(12.11.2023 11:55:57)
To zní zajímavě. Já takhle snad až v příštím životě,v tomhle jsem bohužel moc uvědomělá a asi svázaná
Hele, jestli se nebojíte,jděte do toho.
Když jsem byla potřetí těhotná,občas mě přepadaly myšlenky,že "pokouším" štěstí.Že mám dva relativně zdravý kluky, šikovný a že každej to štěstí prostě nemá. a že můj život by byl jinej, kdyby to to dítě bylo...náročnější,řekněme, z různých důvodů. A že co když...
To ale nikdo neví. Zase když to vzdáte, možná budete litovat.
Moje dcera mi často říká, že nejhorší, co bych jí mohla udělat je to, že by byl a jedináček Nejde tedy zrovna o to,že by své bratry až tak milovala, ale spíš o to,že má z okolí různé případy, kdy se veškerá rodičovská až přespřílišná péče vrhne právě jen na to jediné dítě.
|
| TaJ | 
|
(12.11.2023 12:10:32)
Federiko, u nás se zase syn nikdy, ale fakt nikdy, nezeptal, proč nemá sourozence, nebo se ani slůvkem nezmínil, že by si nějakého přál. Ani jako malý, ani teď...až mi to přišlo divné, většinou tohle děti dřív, nebo později řeší...ale on nikdy.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(12.11.2023 12:18:22)
U nás mladší dcera ve skolkovem věku řekla, že se chtěla narodit první a pak už nikdo
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 12:19:13)
TaJ tak, on to jinak nezná a jsem si jistá,že jsou děti, které si naopak jako jeidnáčci lebedí.
Dcera je v pubertě, příliš velký zájem jí vadí. má kamarádky,kde je to o mnooooho horší, právě proto,že ta péče není rozdělená mezi další sourozence.
Takže je to z její strany možná spíš povzdech ve smyslu:" Ježiš, dej mi pokoj, neptej se mě pořád, nechtěj po ně nic, to jsem ráda, že často nemáš čas, že se věnuješ dalším, když si jen představím, že bys měla jen mě a pořád bys chtěla jen něco po mně..."
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:29:56)
Federiko, jo, tak on je dost individualista, nějak si ani já neumím představit, že se třeba dělí o pokoj se sourozencem, nebo tak něco. Spíš mě překvapilo, že se nikdy fakt ani neptal, nezajímal...ale tak má kolem sebe děti, které jsou samy, i ty, které mají několik sourozenců, tak je asi rád, že je to takhle a víc to neřeší... Manžel je taky jedináček a vypadá to, že mu taky sourozenec nikdy nechyběl...
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 12:28:01)
TaJ, já jsem taky jedináček a nikdy jsem toho nelitovala, právě naopak. Pro mě od dětství byla noční můra představa, že bych měla nějakého sourozence, kterého bych musela vedle sebe snášet. A dcera mi několikrát řekla, že by byla radši jedináček, i když si s bráchou jako malá docela vyhrála. Já bych po zkušenostech měla asi raději taky jedináčka, dvě děti na mou povahu byly příliš mnoho, myslím si, že kdybych měla jedináčka, tak bych ani neměla depresi a nerozpadlo se mi manželství. Čímž nechci říct, že syna nemám ráda a přála bych si, aby neexistoval.
|
| mabela | 
|
(12.11.2023 14:07:21)
Já jsem jedináček a cely život toho lituji! Moc mi sourozenec chybi! Vzdy jsem tím hodne trpěla, bohužel mama druhe dítě mít nemohla, ale já z toho fakt byla hrozne nešťastná…
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(12.11.2023 19:01:08)
Mám sestru o rok mladší a jsem za ni neskutečně ráda. V dětství jsme se moc nemusely, vsude za mnou lezla, ale teď je to jiné. Až nebudou naši, budu mít tu ségru. Mezi klukama mám rozdíl 7 let, ted mají moc hezky vztah (22,15) a doufám, že jim to vydrží do dospělosti. Přece jen sourozenec je něco jiného než kamarád.
K tvému dotazu. Těhotenství, kde se něco "nepovede", se může stát i ve dvaceti. Ty mas riziko vyšší, tak bych k tomu přistupovala. Že to může být v pohodě nebo ne. Ale to hrozí vždycky. Pokud druhé chceš, tak co nejdřív.
|
|
| Klabe+3 kluci (08,10,15) | 
|
(13.11.2023 14:05:23)
Jsem taky jedináček a sourozence jsem si moc přála od malička. Bohužel jsem se podařila jenom já (a to mnoha letech) a tatínek dítě adoptovat nechtěl.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(12.11.2023 14:10:58)
Tak manžel jedináček si sourozence přál, ale myslím, že to neventiloval před rodiči, taky by to bylo zbytečné.
|
|
|
|
| Cony | 
|
(15.11.2023 14:58:11)
Pochopila jsem, že dcerce jsou cca 2 roky, jsi tedy na začátku cesty, která se nazývá rodičovství. Zodpověz si otázky zda jsi připravená tady pro děti být dalších nejméně 15 let, být tady pro ně ,ne pouze s nimi, provést je dětstvím, pubertou, odpoutáním od rodičů. V Tvém cítím obavy z toho, že by mohla do Tvého života přijít překážka. Ono to k životu patří, překážky, podstupování rizik. Rozhodnutí je na Vás rodičích ne jen na Tobě. A dovolím si jen zmínit, že životní styl, který máš je moc fajn, ale polož ai otázku v jakém životním období a zda je fajn třeba i pro 12 leté dítě. Z pohledu rodiče určitě ano.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 11:48:05)
Přeju hodně štěstí ,
mě to 2x málem zabilo už kolem třicítky, tak nemocná jsem nebyla nikdy před tím ani potom, následky mám doteď, a nesnáším nevyspání, takže jsem byla úplná troska, je to strašně individuální.
Jedináčka bych nechtěla, to radši bez dětí, tak jsem to riskla i podruhý, ale bylo mi 33.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 11:52:12)
já taky nesnáším nevyspání  uvědomujeme si samozřejmě, že máme obrovské štěstí i s tím jaká dcerka je, ona od narození spí velmi dobře, "náročné" noci bych spočítala za těch 2,5 roku na prstech jedné ruky a to ještě "náročná" noc u nás znamená, že se 2x vzbudí nebo že hodinu nemůže usnout 
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:08:48)
V tomhle asi těžko radit...za sebe bych do toho už nešla. Měla jsem syna ve 34, to se dalo zvládnout celkem v pohodě, i když to bylo někdy taky náročné. Syn byl náročný od miminka, prvních pár měsíců spal 2x půl hodiny přes den a několik málo hodin v noci, jinak vyžadoval téměř nepřetržitou pozornost. Potom přišly problémy s řečí a další věci, vlastně sebral veškerou naši pozornost a péči, vůbec jsem si nedokázala představit, že bychom k tomu měli ještě další dítě, které by tu pozornost vyžadovalo taky. Teď je mi 49, syn bude končit ZŠ a už je to pohoda, ale když si představím, že bych teď v tomhle věku měla tím stejným projít znovu, tak už ne... Další věc je třeba manželův zdravotní stav, který není ideální a kdyby se náhodou při porodu stalo něco mně...náš syn je už velký, ale kdybych v téhle situaci měla menší dítě, tak do toho nejdu.
Ale vy jste nejspíš v trochu jiné situaci, trochu jinak založení apod., tak u vás by to třeba bylo v pohodě...
|
|
|
|
| Persepolis | 
|
(12.11.2023 12:29:42)
Osobně znám 2 matky, které porodily po 45. Jedna zvládá v pohodě, je stále hodně akční, vůbec nevypadá, že by jí dítě nějak unavovalo. Je to její 3 dítě, ty dvè předchozí už jsou davno dospělé, tohle třetí je nečekané prekvapení. Otěhotnèla přirozenè v 46 letech.
Druhá ja po umělém oplodnèní . Je to její druhé dítě. Po rozvodu byla dlouho sama a pak si našla přítele o deset let mladšího, bezdětného. Myslím si, že do toho šla ze strachu, aby jí přítel neopustil, kdyby se rozhodl, že chce vlastní rodinu. Těhotenství v pohodě, v miminkovském období celá rozkvetla a omládla, teď má 4leté dítě a přijde mi naopak unavená, zestárlá.
Ale tohle je kus od kusu jiné. Já osobnè bych v tomhle věku do dalšího dítěte nešla, protože si myslím, že už bych to nedala. Už na to nejsem vnitřnè nastavená. Já se stala ve 49letech babičkou.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:33:45)
Persepolis, toho bych se právě bála, to miminkovské období je třeba ještě ok, ze začátku hodně asi působí i hormony a všechno to tak nějak jde...ale děti rostou a mají větší nároky i na naší energii a když už je pak člověku přes padesát, tak to nemusí být tak snadné s ním udržet tempo. Už jen když si vzpomenu, že syn byl jako batole a předškolák fakt akční, pořád někde v pohybu a my s ním...tak dneska, v tomhle věku, už bych to samé asi nedala.
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 12:37:56)
Jedna moje babička se narodila své mamince v jejich 44 letech, druhá babička dokonce v necelých 50. Dřív to bylo celkem běžné, že ženy rodily, dokud byly plodné. Moje vzdálená teta měla syna v 53 letech, vychovala ho do dospělosti. Těžko radit.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 12:47:42)
wow tak to je super, to jsem netušila, že dřív to bylo takhle
|
| babi_ | 
|
(12.11.2023 13:17:06)
Ovšem dřív to bylo "takhle", ale přirozeně.
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 13:29:38)
No, 55 leté matky byly i dřív spíše výjimka.
|
|
| Saamajna |
|
(12.11.2023 19:34:35)
Byly jiny casy.
Spousta starsich sourozencu a taky autoritativni vychova, deti nebyly tak narocny...
|
|
| Pruhovaná | 
|
(13.11.2023 20:18:28)
Tak to bylo kus od kusu, no. Ale ano, antikoncepce nebyla v rukou žen, tak holt měly děti, dokud to šlo. Jedna prateta mého muže mela poslední dítě v 56. A co měli dělat, holt to zvládli.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 13:15:26)
Byla jsem do prvního těhotenství úplně zdravá, při prvním porodu ve 26 letech všechno špatně, cukr, játra, ledviny, druhé těhotenství ve 33 letech ukončeno v 7.mesici z důvodu hepatopatie, diabetu a arytmií matky. Asi jsem měla mít rychle 2 děti kolem dvacítky, fakt individuální.
|
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 12:30:11)
Jak už tady někdo psal, rozhodnout se musíš sama (s partnerem), ale já bych do toho nikdy nešla. Představa, že teď řeším vše kolem školního dítěte, přede námi puberta a tak, protáčejí se mi panenky. Dětem jsme se věnovali na 150 % (lyže, kroužky, dovolené, společný čas,...), teď už bych na to neměla fyzicky ani psychicky. Jsem prostě líná, chci se taky věnovat sobě a když se mi nechce, nedělat nic.
Ale jak to mám já (a další), není vůbec podstatné.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 12:47:06)
jasně, já to zase beru tak, že jsem si toho všeho užila vrchovatě do těch 43 kdy jsem byla single, cestovala, užívala si, a teď je zas jiná životní etapa
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 13:27:11)
Tady jde spíš o to společné užívání. Dneska když se mi na lyže nechce, nejdu. Když byly děti malé, bylo jaksi dané, že se na ty lyže šlo. A všechno ostatní taky, lyže jsou jen příklad.
|
| Monika |
|
(12.11.2023 13:38:39)
Kaipo,spousta dětí lyžovat nechodi ani s mladými rodiči, to je fakt marginální.Lyzovat není nutnost (stejně prý sníh nebude  ) n.das dítě do školičky...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:00:46)
Moniko, proto jsem zdůraznila, že lyžování je PŘÍKLAD. Těch společných činností, na které bych už dneska neměla náladu, byla spousta.
|
| kosatka2 | 
|
(12.11.2023 14:13:45)
Navážu na ten příklad s lyžováním - já lyžování s dětmi mám jako záminku vytáhnout lenocha manžela na hory, brblá, že nemá čas, je to drahé, neekologické. Manipuluju ho, že je to kvůli dětem.. ale pak je rád a nemůžu ho dostat ze sjezdovky.
Spousta těchhle aktivit jde delegovat na kroužky, sportovní oddíly, skauty. Jasně, mimino je třeba vypiplat, ale ve 40 by se třeba člověk už nemusel stydět mít paní na úklid a na hlídání...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:22:50)
kosatko, když ale my ty děti měli, abychom byli s nimi. Společné zážitky a prožívání je nejvíc.
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 14:32:10)
Kaipo, my se na různé aktivity dost často jako rodina dělíme, jedno dítě je víc na sport, druhé víc na kulturu, jedno domácké, druhé do světa. Když jsme měli jen 2 děti, 1 jezdilo se mnou, 2. s manželem a pak jsme si je prohodili, nebo jeden šel s dětmi na kakao a druhý si to párkrát sjel bez nervů.
Skauta milují, kroužků by chtěli víc než mají, ale den a týden je na to krátký... Povinně je doma držet nebudu, když se ani neshodnou na filmu na večer. A nevím jak jiné děti, ale mým velice prospívá mít někdy i jednoho rodiče sám pro sebe, bez ostatních členů rodiny
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:37:18)
kosatko, taky jsme to tak občas dělali - syn s taťkou, dcera se mnou (a naopak), ale to gró bylo společné.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.11.2023 14:14:24)
Kaipo,tak zakladatelka asi náladu má,podle toho, co píše.A jedno malé dítě už má,tak ví.Dokonce chce domácí školu... Takže problém může případně být ve fyzicky náročnějších aktivitách, ale 1) nemusí, dost lidí sportuje do vysokého věku,2) holt budou dělat něco jiného, plus jsou k dispozici kroužky, sportovní oddíly ...Já s dětmi taky nelyzovala, TaJ neplave, někdo se boji v lese, spousta rodin je velice omezena nedostatkem peněz...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:20:34)
Moniko, já přece píšu, jak to mám já, těžko můžu psát o někom jiném než o sobě.
Stejně tak má každý jiný životní styl (zmínila jsi TaJ, jinak bych ji nevytahovala, ale jejich způsob života je pro mě naprosto nevyhovující - i když TaJin klid a spokojenost prakticky se vším bych někdy brala). Pokud by to měla zakladatelka tak jasné, jak píšeš, asi by se tady neptala.
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:32:23)
díky Moniko, s tímto naprosto souhlasím
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:31:40)
my jsme hodně aktivní i když ne třeba ve sportu, ale prostě hodně jsme na cestách, po výletech, s dcerkou začínáme chodit na koně, do divadel, za zvířátky, do bazénu... moc dobře si uvědomuju, že ona nesmí trpět tím, že jsme se rozhodli ji mít v tak vysokém věku... takže i když jsem někdy unavená nebo se nám něco nechce, prostě se hecneme a jdeme, ale já jsem takhle zvyklá i díky tomu, že jsem měla 2 psy, takže tam člověk taky hodně často musí i když se mu nechce
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 14:50:55)
"Tady jde spíš o to společné užívání. Dneska když se mi na lyže nechce, nejdu. Když byly děti malé, bylo jaksi dané, že se na ty lyže šlo. A všechno ostatní taky, lyže jsou jen příklad."
Přesně tak. A dvě děti (páreček) , jsem chtěla i kvůli sobě, i proto, že když už si mám totálně překopat celý život, jít dnes a denně proti své lenosti, změnit pracovní obor a celý životní styl, tak ať to stojí za to
|
|
|
|
| Girili | 
|
(12.11.2023 21:22:23)
Tohle "jsem prostě už líná" je ale na druhou stranu asi dané i tím, že ty už máš svoji práci na dětech odvedenou. Zakladatelka je v tomto ohledu ještě poměrně neopotřebovaná.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:33:28)
souhlas ale tak já už jsem opotřebovaná životem a tím, že máme batole, ale držím se
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(12.11.2023 12:35:34)
Byla jsem stará matka druhé dítě v 39. Pokud bych byla ve vaší situaci a měla jedno zdravé dítě, nepokoušela bych to. Ale já mám jako zdravotník profesní deformaci
|
|
| Okolík | 
|
(12.11.2023 12:40:07)
Já osobně bych do toho už nešla. Zhruba v tvém věku se mi z niceo nic totál pokazilo zdraví, operace,.... Už jsem se do původní fyzické ani psychické kondice nevrátila. A i kdyby se to nestalo, přesně z toho bych měla obavu.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:44:50)
Okolíku, přesně, v tomhle věku už bych se bála, že se něco zdravotně pokazí. Ať už u mne, nebo že bude mít nějaký zdravotní problém dítko. V obou případech by to velmi dopadlo i na to první dítě, které je ještě malé. Jasně, může to všechno dopadnout ok, ale ta pravděpodobnost problémů je asi přece jen trochu větší...já osobně bych to neriskovala.
|
|
|
| Červená malina | 
|
(12.11.2023 13:09:17)
Je mi 45 a klidně bych šla do 4. dítěte. Manžel už ale nechce (máme už větší děti), Chce si užívat, cestovat. Konečně můžeme nechat děti doma a vyrazit sami.
Nicméně fyzicky se cítím, že bych to dala, byť noční vstávání mě ničilo. Finančně se máme mnohem líp než kdysi, takže není problém objednat třeba úklid a jít si odpoledne s mimčem lehnout.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 13:23:16)
děkuju
|
|
|
| Monika |
|
(12.11.2023 13:36:32)
No jo, těžká otázka, taky jsem nikdy nechtěla jedináčka, takže dilema chápu.Urcite bych bych jako hlavní motivací nebrala existující embryo, i když chápu,že je to argument pro.A jestli máte takový volný životní styl a zřejmě ani neřešíte nějak moc peníze (tj.pripadne asi lze zaplatit chůvu a/nebo práce v domácnosti), tak nych asi dala přednost tomu,aby dítě mělo sourozence...
|
|
| Len | 
|
(12.11.2023 13:47:25)
Ja bych IVF nedala. PRirozene jo, v rodine mame "starych" matek pred generacemi hodne, i po padesatce. Osobne teda uz bych nechtela, deti jsem mela pred tricitkou, mezi detma spoustu potratu, tu neustalou starost nedavam. Fyzicky se citim ok, psychicky moc ne, im mene lidi je na me zavislych, tim lepe. Ale to je muj pripad.
Kvuli diteti bych si dalsi neporizovala. Byt jedinackem neni nic spatneho. Ja jsem teda moc rada, ze jedinacek nejsem, mit bratra je moc fajn, ale vlastne jsem z rodiny, kde vetsina lidi jsou jedinacci, takze mi to neni cizi a davat diteti sourozence nevidim jako extra dulezite.
Ted jsem cetla, ze se vcera narodilo seste dite zene Gordona Ramseyho, je ji 49. Ja vlastne kolem sebe mam strasne moc "starych" matek, ja byla nejmladsi matka ve tridach obou mych deti, takze vek me nezarazi. JEn to porizovat si dite pro dite.
|
|
| mabela |
|
(12.11.2023 14:02:54)
Ma kolegyne ma nejlepsi kamarádku, tabted porodila zdravého syna ve 49 letech. První taky ve 45 letech. Vse proběhlo ok, ona je bývala baletka, hodne ciperna. Já bych to nezvladla ani fyzicky ani psychicky, takze já bych do toho nesla. Ale pokud se ty na to citis, tak bych to zkusila.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:34:43)
tak to je super, s tou bych si ráda popovídala
|
|
|
| Brambram,Gábi12/04,Marek10/06 | 
|
(12.11.2023 14:03:19)
Já nabídnu trochu jiný pohled, manžel je jedináček, narodil se když bylo jeho rodičům 35 a 40 let. Výchovu i pubertu jakžtakž zvládli i když třeba na maturitním plese byly nejstaršími. Brali jsme se když muži bylo 27, děti jsme měli poměrně brzy, stihla jsem je do třicítky. Nicméně právě proto, že manželovi rodiče byly staršími ročníky, poměrně záhy jsem místo dvou dětí měla čtyři. Není s kým se o péči podělit, oba jsou zdravotně velmi špatní, tchýně zemřela letos v 85 letech, tchánovi bude příšti rok 90. Moje děti znají dovolené jen velmi sporadicky, posledních pět let jsme ve stavu, kdy vždy musí být doma alespoň jeden dospělý, takže žádné společné večeře, výlety, nic. Je to komoplikované jak jejich zdravotním stavem, tak povahou, nesnesou kohokoliv cizího doma, takže externí péče docházející nepřipadá v úvahu, nepřipadaly v úvahu ani domovy důchodců vzhledem k jejich zdravotním obtížím by nemohli být v jednom a museli by se rozdělit. Už máme jen tchána, uvidíme jak dlouho (nestrkám ho do hrobu, to ne), nicméně dcera letos maturuje, bude studovat mimo rodné město, syn je příští rok plnoletý. A moc si těch rodinných zážitků fakt neužili. Dětem říkám, mějte děti brzo, ať na ně máte sílu, můžu vám s nimi pomoci. A v žádném případě, nikdy, nechci abyste se v případě že já nebudu moci, staraly o mě, odcházím do komunitní péče, tohle pro vás opravdu nechci, užijte si svoje děti, ne rodiče.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 14:08:28)
Tak,Brabram, věk 35 a 40 let, to jsou dnes spíš mladí rodiče. Tam by dnes těžko někdo řekl, že měli děti v vysokém věku.
A starost o rodiče, tam nikdy nevíme, ja to dopadne.a jak to bude.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 15:59:35)
35 a 40 let nejsou ani dnes zadni mladi rodice.
Naopak je to hranicni vek pro rodicovstvi,alespon pro nas zbytek normalnich a realne uvazujicich lidi.
Mit v 54 letech 15lete ditko fakt nevidim jako zadnou vyhru,ale naopak velky, vicegeneracni rozdil.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:43:13)
Fen,
já jsem nikdy neměla nejmenší problém. A ani děti ho necítily.Dcera už vůbec ne.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:12:36)
Do hlavy nikdo nikomu nevidi a net a papir jak znamo,snesou vsechno.Ve vasi situaci vam ani nezbyva nic jineho,nez se s tim popasovat,co uz.
A je ti uplne fuk,ze si dceru uzijes o tech 10 let mene? O vnoucatech ani nemluve.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:13:51)
A s čím se máme popasovat?
Proč bych si měla dceru užít ca o deset let míň?
Máme v rodině dlouhověkost, už teď 90-100 let.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:16:13)
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:19:49)
Nevím, čemu se směješ. Jedna babička zemřela čilá, v 93., další příbuzní většina po devadesátce, dvě tety ještě žijou, je jim přes 95.
|
| Čumča. | 
|
(12.11.2023 18:13:35)
"Jedna babička zemřela čilá, v 93., další příbuzní většina po devadesátce, dvě tety ještě žijou, je jim přes 95."
to je krásný, Fed, jestli to fakt máte v ženské linii takto dlouhověké, určitě to tvůj život nějak ovlivní, raději se s úsměvem dívat do budoucnosti a očekávat stovku, než si myslet "už to mám za pár".
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:22:19)
Fren, tak stejně nikdy nevíš, kolika let se dožiješ...já měla syna až ve 34 a takhle jsem vůbec neuvažovala. Ani z hlediska vnoučat - co když syn ani nebude chtít rodinu? Neupínám se na to, že jednou budu mít vnoučátka...Takhle jsem nikdy neuvažovala, prostě jsme se rozhodovali k takovým důležitým věcem podle toho, jestli jsme cítili, že je na ně ten pravý čas, nějak to vyplynulo samo - společné bydlení, svatba, stěhování, dítě...nic z toho jsme přímo neplánovali podle toho, kolik nám je let. Prostě to postupně nějak přicházelo a vyplývalo samo. Jako jo, jediné, co mě mrzí je, že se můj táta už mého syna nedožil, jenže prostě mrtvice no...
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:40:30)
"Fren, tak stejně nikdy nevíš, kolika let se dožiješ"
- no prave,ale to jsi mela napsat spis Federice,me je tohle jasny; nikdo nevime,jak mame tu svicku dlouhou a nelze sazet jen na dlouhovekost predku
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:55:16)
Fren, jo, to nevíme nikdo, ale to pro mě není důvod mít dítě třeba v 18...dělám věci tehdy, když cítím, že je na ně ten správný čas. Ne podle kalendáře.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.11.2023 18:02:49)
V 18 to není nutný, ale 48 je trochu extrém.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 18:08:08)
Inko, tak to naprosto souhlasím, však už jsem tu dávno psala, že v takhle pozdním věku bych do toho nešla. Já měla syn ve 34 (vlastně necelých, 2 měsíce před narozeninami) a přišlo nám to tak akorát. Manžel je o 4 roky starší.
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:04:12)
Nemůžeš sázet vůbec na nic, zítra ti na hlavě může přistát cihla a konec.
Proč bych ale měl vycházet z toho,že v 70 tady už nebudu a "neužiju si vnoučat", když se to vlastně u mých předků neděje? A očekávané dožití je vůbec mnohem vyšší než dřív?
Nakonec, tohle téma bych u zakladatelky vůbec neřešila. Pokud to chtějí, mají na to sílu,chuť,prostředky,proč ne.
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:37:07)
jo to je taky zajímavá myšlenka... co vnoučata? a co když ani žádná nebudou, co když bude dcera mít partnerku nebo nebude chtít své dítě vůbec... moje máma už vůbec v nějaké vnouče ode mě nedoufala a najednou bum, v 75 je babičkou a ještě si malou nesmírně užívá a myslím, že jí to o pár let i prodlouží život, protože je to pro ni obrovská motivace
|
|
|
|
|
|
| Dana | 
|
(12.11.2023 16:27:55)
35 a 40 je stará matka. Chlap by ještě mohl být považován za mladého rodiče. Žena je považována za mladou matku maximálně do 30.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:41:31)
Ale ne, to se dneska už hoodně posunulo.Do 30 žádná s dětma nepospíchá, to teprve začínají.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 16:52:38)
V mém okolí se teď hodně rodí, kamarádky snachy a syna, děti kamarádek a naprostá většina pod 30. Teď zrovna je na otcovské kolega 25, jeho žena je mladší. Myslím, že ten trend rodit pozdě zase ustupuje. Dcera kamarádky má už 3 děti, je.jí 31.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:55:07)
V mém okolí běhají třicetiletý holky po světě a nevážou se Nechtějí, ještě.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:15:24)
A naivne si myslej,ze pak vsechno bude na povel.
Cestovat se da po cely zivot temer,ale na rodicovstvi je nejvhodnejsi vek do 30 let.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:17:58)
Já to na povel měla. Jen to první těhotenství, ve 29, bylo neplánované nečekané, na mě prostě brzy.
Daší děti jsem si užila víc a víc jsem si to užívala.Dceru nejvíc. A pořád užívám.
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 17:33:19)
hlavně ta logika, že si dítě míň užiju ve starším věku, než kdybych ho neměla vůbec
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 19:00:17)
"Na povel" jsem měla obě děti, 2x těhotná hned první měsíc, poprvé mě to stejně zaskočilo, i když jsme to plánovali, že to jde tak rychle
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 17:58:38)
To je taky specifikum Rodiny, že třicetiletý lidi lítaj po světě. V mém okolí normalně choděj do práce.
|
| Vítr z hor | 
|
(12.11.2023 19:13:52)
Nevim, jestli specifikum rodiny, ale mozna spis regionu ci vzdelani. Lidi kolem me s VS bud dolitavaji, nebo se zacinaji usazovat. SS a min uz maji klidne 3 deti a druhou praci, z niz v byte s hypo ci najmem setri na dum.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 20:20:15)
Můj syn právě odletěl mimo Evropu, cestují někam na vlastní pěst, každý měsíc, mezi tím normálně chodí do prace.
|
|
|
|
|
|
| Dana |
|
(13.11.2023 13:22:22)
Že se věk rodičovství u matek posunul na třicet a víc let je fakt. Ale pak již nemůže být řeč, že to jsou mladé matky. Jsou to staré matky.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 13:23:42)
Dano,
vzhledem k tomu, že do 30 let jich chce rodit už málo, tak ty kolem 330 prostě mladé budou. Protože ty "staré" budou ty přes 40
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:09:21)
Ne, pak budou všechny staré, nestaou se mladými, protože jivch je většina.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 14:11:03)
Ne mladými,ale mladými matkami ano.
Protože to je relativní pojem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:14:03)
No, nevím nevím. Moje kamarádka byla v 36 mladá babička, to jo.
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 22:35:55)
biologicky se nic neposunulo
|
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 16:43:35)
Kolik je teď průměrný věk prvorodiček? Býval kolem 31 let. Takže 34-40 není možná mladá, ale naprosto průměrná matka.
Rodila jsem loni na prahu čtyřicítky, dítě se narodila téměř na moje čtyřicáté narozeniny.
U všech lékařů jsem slyšela "jste ještě mladá, žádné testy navíc dělat nebudeme, to je zbytečné" takže tak, jsem mladá a basta.
DO čtyřiceti to vidím jako běžný věk rodiček i dle toho, co jsem viděla kolem sebe v porodnici. Ve dvaceti jsem se až styděla, byla jsem výrazně mladší než ostatní maminky, ve třiceti byly mladší jen dvě náctileté cikánky. Kolem čtyřicítky jsem zapadala do průměru ostatních rodiček.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:50:42)
Ani já jsem neměla víc vyšetření před 40 než u předchozích těhotenství. A doktor se se mnou loučil, kdy přijde zas
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 16:53:20)
Se mnou také a nedávno gynekoložka také žertovala, že určit ještě jeden kousek dám. Vlastně i ona má dítě po čtyřicítce.
A přišel mi reklamní email od Astratexu, prý je potřeba obnovit šatník a na prvním místě mi nabízel poporodní kalhotky. Asi znamení.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:57:12)
Neznámá,já už rozhodně po miminech netoužím
Ale nikdy mě třeba nenapadlo,že bych měla bejt stará na svou dceru. Zato mladá na mého nestaršího syna, takovej pocit jsem měla vždycky, Taky to byl tenkrát šok, já se na to fakt ještě vůbec necítila.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 17:15:29)
Já měla děti ve 26 a 28, připadalo mi to přiměřené. Ve své době jsem ovšem byla starší matka, kolem mě rodily holky kolem 20. I jsem to měla ve zdravotní dokumentaci "stará primipara", což tehdy byly všechny prvorodičky starší 25 let. Dnes bych řekla, že je běžné mít první dítě ve věku 30-35 let, ve vyšším věku už bych to považovala za poněkud riskantní. A to říkám, i když mě měla maminka ve 36 letech, narodila jsem se císařským řezem, což tehdy bylo dost ojedinělé a bylo to jednoznačně připisováno vysokému věku rodičky.
Po 40 bych já osobně už asi neotěhotněla, ve 44 jsem měla přechod a už několik let předtím náznaky, že to brzy přijde.
|
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 17:30:25)
"Ve srovnání s rokem 2011 se nejvíce zvýšil průměrný věk prvorodiček, a to o 1,0 roku na 28,8 let v roce 2021. Věk druhorodiček vzrostl o 0,5 roku na 31,4 let, zatímco průměrný věk matek při narození dítěte třetího a vyššího pořadí kolísal na úrovni 33,2–33,4 let."
Já měla první dítě hned po dokončení VŠ, prodloužené o rok zahraniční stáže. Bylo mi 26 při porodu a dost jsme třeli bídu s nouzí, neměli jsme s mužem našetříno (jen trochu z brigád při škole), střídali jsme bydlení, muž rozjížděl vlastní podnikání, pomoc od rodiny nebyla. Vůbec na to období se dvěma batolaty nevzpomínám ráda, připadala jsem si naprosto zoufale, dovolená max. ve spacáku pár dní na zemi u kamarádů...
Ale nějak jsme to překonali, sehnali si hypotéku a bydlení, vybudovali kontakty společenské a pracovní... Takže 3. dítě těsně před 40 byla naprostá pohoda, máme peníze, máme kde bydlet, pracovní nabídky se hrnou, to já si diktuju podmínky k home-office a ne zaměstnavatel.
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 17:46:27)
Takže průměrné prvorodičce je dnes skoro 29, takže 34+ je běžné a není co řešit.
Já to měl podobně, první dítě ve 23 letech, dodnes říkam, že mělo přijít o pár let později, cítila jsem se strašně, kamarádky pařily a já měnila plíny. Navíc i finančně to byla krize, k bydlení jsme měli obří ruinu, manžel rozjížděl podnikání, odjel ráno a vrátil se pozdě večer, peněz málo a to málo šlo do bydlení. Děsný.
Mladší děti si neskutečně užívám, naprosto jiná konstelace. Nemusíme řešit jestli koupíme střechu nebo auto, nemám výčitky, když se rozšoupnu a nakoupím jim nové oblečení nebo drahou hračku nebo jedeme na dovolenou.... Manžel je doma, pracuje jen to nejnutnější, užívá si prcků, když je krutá noc, nechá mě ráno dospat.....
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 18:00:49)
neznámá, jo, 34+ je běžné, v pohodě... ale dovolím si připomenout, že zakladatelce je 47 (a ještě není těhotná).
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:41:12)
máme to stejně, vypracovali jsme se k nějakému životnímu standartu, užíváme si to, může s námi muž být na rodičáku a užívat si čas s námi, když je jeden unavený nebo má slabší chvilku, tak druhý ho nechá odpočinout, vycházíme si vstříc... samozřejmě tohle by s druhým dítětem bylo už taky mnohem náročnější skloubit, moc dobře si uvědomujeme, že i s malým dítětem teď máme pořád relativně dost velkou pohodu
|
|
|
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:15:57)
Brambram, já jsem se narodila (10 let po sourozenci), když bylo našim 34 a 40 let, a nic z toho, co popisuješ, neznám. Naši byli (mamka je) velmi vitální, nijak nás "neomezovali", naopak dost pomohli. Ale zakladatelka přece jen píše o jiném věku.
|
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 14:20:08)
Brambram, soucítím, jsem z rodiny, kde se s rozmnožováním nikdo moc nenamáhal, takže máme přesilu starých lidí a do toho já mám děti 3, 1 z nich batole. A jsou to teda nervy, u těch starých člověk nikdy neví, co vyvedou. Odmítají si nechat pomoc, pak musíme volat sanitku i když se to dalo řešit včas, řešíme jejich platby a opravy, a bude hůř...
Ale prostě mi přijde zvrácené říkat si "nebudu mít dítě, abych se mohla postarat o ty staré, nějak mi to přijde proti přírodě.
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 14:28:34)
35 a 40 jsou mladí rodiče.
Já teda naopak dětem říkám, ať užívají života, že na děti času dost.
Zakladatelko, já jsem střelec, já bych do toho šla. Hodně bych litovala, kdybych to nezkusila.
Rozhodnout to musíš sama, to je jasné. Za mě, máš mladého manžela a pokud máte možnost, žít tak jak jsi popisovala, tak bych neváhala. Žijeme ve stejném režimu a je to pohoda, také si neumím představit přiletět odpoledne z práce a řešit ukoly, to bych skončila u prvního dítěte ve dvaceti letech.
Kolem sebe mám rodičky po čtyřicítce celkem běžně, problémy neměla žádná.
MOJe prababička měla poslední dceru na prahu padesátky, maje mamka je stejně stará jako moje prateta.
Jen k té pubertě, syn má náročnou pubertu, ale na druhou stranu, dělám si to sama, kdybych ho nechala vegetit, tak o něm ani nevím a všichni jsouu spokojení.
|
|
| Fern |
|
(12.11.2023 15:54:54)
|
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:48:48)
Brambram a co z toho vyplyva? Ze kdyby manzel mel sourozence(i pres "pozdni" -dnes bezny- vek rodicu) se kterym by se o peci stridal, mely by vase deti lepsi detstvi?
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 15:06:07)
Neuvažovala bych o tom ani vteřinu.
Ještě z cizího vajíčka, to už vůbec ne.
|
|
| ..mira.. |
|
(12.11.2023 15:36:43)
Přidám svůj příběh. Máš pravdu, že postižené dítě může mít i mladá maminka. Já porodila postižené dítě mezi dvacítkou a třicítkou, tedy prakticky ve věku dárkyň vajíček, postižení zjištěno v batolecím věku dítěte. To, co jsem musela zažít, zvládnout a s čím jsem musela splynout mezi 30-40 lety svého věku, nevěřím, že bych dokázala mezi 50 a 60. Ostatně +- v téhle dekádě byly v té době babičky mého dítěte, jedna dokonce v předčasném důchodu, a dítě hlídat nechtěli, jedna ani minutu, druhá tak hodinku na mého lékaře zvládla, ale víc nechtěla - dle jejich slov, obou dvou: v mém věku už na takové dítě nemám fyzicky. Chápu, že to mohlo znamenat: říkám nemohu, ale reálně vlastně spíš nechci. Nicméně prostě takhle to bylo. Dávám to jen do úvahy. Nikdo neví, co bude a co ho čeká, a nemusí to být jen snadné a krásné, nekdy to může být i náročnější, než jen běžné mateřství. Rozhodnout se musíš sama.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:42:59)
ano chápu co říkáš, uvažujeme hodně i nad tím, na druhou stranu to by děti neměl nikdo kdyby všichni uvažovali dopředu jak by to zvládli kdyby..... když se něco takového stane, tak to zvládneš protože musíš, v té chvíli už nemáš na vybranou a to je samozřejmě riziko, které existuje
|
|
|
| nebeska |
|
(12.11.2023 16:16:22)
Jsem uplne stejne stara, 3 roky po prechodu. Mam 1 dite, zcela z vlastni vule jedinacka,nikdy sourozence nevyzadoval. To, ze bude sam, byla take jedina vec, ktera me trapila. Ale mnoho aourozencu se v doapelosti stejne navzajem "nema". Miminko ve svem veku si vubec neumim predstavit. I tak jsem stara uzkostna matka. Takze ne, nesla bych do toho. Myslela jsem, ze jsi otehotnela spontanne, to nych asi zvazovala.
|
|
| Dana |
|
(12.11.2023 16:20:00)
Já bych do toho nešla. Těhotenství je pro organizmus docela záhul a v tak vysokém věku tuplem. Dá ti to zabrat, možná se i objeví nějaké choroby či předčasné zestárnutí. K tomu o dost mladší manžel a ještě darovaná vajíčka. Toho bych se také bála, protože kdo asi tak ta vajíčka daruje. Většinou nějaké sociální případy či jiné zoufalky. Celou diskuzi jsem nečetla, možná se to tady již probíralo.
|
| Alena |
|
(12.11.2023 17:57:06)
"Toho bych se také bála, protože kdo asi tak ta vajíčka daruje. Většinou nějaké sociální případy či jiné zoufalky. " Tak urcite. :)
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:44:45)
kdo vajíčka daruje? osobně je neznám, ale úplné asociály tam asi moc neberou, ty holky musí projít x různými testy, vyšetřeními, psychologickým rozborem... často mají VŠ, třeba ta naše dárkyně má vyšší vzdělání než já
|
|
|
| Vranice | 
|
(12.11.2023 16:48:20)
Těšila bych se ze zdravé šikovné holčičky a nepokoušela bych osud. A nikdy bych svoje rozhodnutí nezpochybňovala a nelitovala.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:05:54)
Vranice - stručné a výstižné - mám to úplně stejně.
|
|
|
| Buřt |
|
(12.11.2023 16:55:52)
Myslím, že byste to mohlo zvladnout, je dobré, že manžel je mladší. Dnes se to hodně posunulo, věřím, že fyzicky to starší rodiče dávají, ale co osobně vnímám jako velkou nevýhody, je ta ztráta prarodičů. Máte li dítě ve 40 a vás měla máma taky ve 40, tak babička je při narození vnoučetem už opravdu dost stará. Já jsem opačný extrém, když jsem se narodila, bylo babi 40 a zažila jsem všechny čtyři prababičky Považuji to za velké štěstí!
|
|
| Pole levandulové | 
|
(12.11.2023 17:35:33)
Dokud to nezkusíš, stejně to nezjištíš. Za sebe jen můžu napsat vlastní zkušenost v tom, že první těhotenství jsem měla stejně ideální jako ty, dítě taky bezproblémové, spací, odložitelné k manželovi i babičkám atd. S druhým bylo všecho jinak, těhotenství příšerné, dítě vyžadující zcela mou pozornost, naprosto neodložitelné...Věku to nepřisuzuji, děti jsem měla ve 33, resp. 37 letech, ale ten rozdíl v těhotenstvích i dětech je velký. A to nemluvím o pubertě, tu u prvního dítěte jsem ani nezaznamenala, zato u druhého dost citelně. Jsou ve všem jako noc a den, přestože mají stejné rodiče i přístup k výchově. No a taky to může být úplně jinak, třeba se ti povede i druhé dítě naprosto v pohodě.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:47:11)
ano uvědomujeme si, že druhé dítě může být naprosto odlišné a že s tím prvním máme ooooobrovské štěstí a že příště to může být jinak
na druhou stranu znám případy ve svém blízkém okolí kdy i mladí rodiče velmi slušní skvělí dětem se vždy věnující měli velmi vážné a velké problémy s dcerami mezi 15.-18. rokem, takže tohle člověk taky nikdy neví
|
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(12.11.2023 17:56:05)
Já se přidávám k názoru ne. Myslím že miminko a menší dítě se dá zvládnout, ono ani nic jiného nezbyde ale sil to může stát mnoho.
Mě se ale takhle pozdní rodičovství příčí z toho důvodu, že v 60 letech budeš mít doma dvanáctileté dítě a v 70 letech studenta na VŠ. O tom že bys ve zdraví užila vnoučata se ani nebavíme, ale na mladého člověka budeš věšet břímě péče o rodiče v době kdy bude chtít zakládat svoji rodinu a to je špatně. Máme důchodce dva a ve věku který tady všichni říkají že žádný a je to starší paní (70 a 78) a vyžadují péči už oba. Oba už je máme x let přestěhované do těsné blízkosti.Ten starší už hodně potřebuje, třeba k lékaři sám již nejde , má špatné nohy, nenakoupi si bez našeho odvozu, peru, pomáhám větší úklid atd.
Není fér myslet na své dítě do cca patnácti a pak už mě nepotřebuje.
Mám kolegyni, je jí stává 30 má batole a miminko s nedávno pohřbili tatínka protože ji měli rodiče pozdě. To není životní etapa kterou by měla řešit. Ano stát se může kdykoliv cokoliv ale dítětem před padesátkou tomu jde člověk úplně naproti.
A do statistik souhlas s Fren , matka v 35 až 40 je stará
|
| Monika |
|
(12.11.2023 18:21:42)
No,Janinko,pokud bychom to řešili touto logikou,že staří rodiče odsuzují své děti k péči o ně, tak by to zrovna v případě zakladatelky byl spíš argument pro 2.dite - aby na tu péči nebylo jen jedno samo
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:24:17)
"tak by to zrovna v případě zakladatelky byl spíš argument pro 2.dite - aby na tu péči nebylo jen jedno samo " presne tak.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 20:48:00)
Spis v pripade zakladatelky: proc delat jen jedno nestastne dite,kdyz mohou byt nestastne hned 2 a v nizkem veku resit sve prestarle rodice!
A vubec je tu otazka do kolika let zeny takove zakroky lekari vubec provadeji? Nebo se kasle na jakousi etiku?
|
| K_at |
|
(12.11.2023 20:54:23)
Fren, ale houby. Třeba mojí tchýni je 80. Je velmi fit a v kondici. Rodiče mají blíž k 80, než k 70. A jsou úplně soběstační. Není nikde psáno, že za 20 let budou děti pečovat o 2 úplně nemožné rodiče.
Průser klidně může nastat u mladých rodičů.
|
|
| Čumča. |
|
(12.11.2023 20:57:59)
Fern, proč myslíš, že to zakladatelce musí dopadnout tak jako tobě?
A pojednání na téma etika ve tvém podání by patřila spíš do Šoumenek, ne?
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 22:09:54)
Fren,
já vůbec nechápu,proč by ty děti měly bejt nešťastný?
V dnešní době, kdy každý druhý manželství rozvedený, rodiče často nejsou schopni se dohodnout, děti často nevědí jestli jsou holka, kluk nebo něco jinýho, jestli se spíš řezat nebo polykat prášky-dnes budeš řešit to, jestli se fungujícím rodičům 30 nebo 50?
Řekla bych, že tohle je úplně jedno.
|
|
| Žžena |
|
(12.11.2023 22:47:37)
Inu, taky by se dalo říct, že je lepší, když je těch dětí víc, mohou pak sdílet radosti a strasti a pomáhat si s těmi "přestárlými rodiči".
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:49:23)
zatím děláme vše proto, aby dcerka byla šťastná teď i v budoucnu, aby byla zajištěná a aby o nás bylo postaráno i bez její nutné účasti
na druhou otázku jsem odpověděla v souhrnném příspěvku ale pro tebe tedy ještě jednou - IVF ze zákona do 49 let
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.11.2023 18:21:04)
myslím, že odpověď na svou otázku dávno znáš, někde uvnitř
kdybych měla partnera, který by po dítěti toužil jako já, tak do toho jdu i v 45 - děti se mají rodit chtěné, vítané, dopředu milované "Dobrý zdravotní stav" vajíčka je kladný bod navíc, mladší otec taky
neber to ale tak, jestli dítěti pořídit sourozence, ale tak, jestli ty sama toužíš mít druhé dítě
jinak jsem jedináček a je to sakra naprd
moje blízká příbuzná rodila v 45,5 letech, bylo to docela dramatické (kvůli vyššímu KT, který se během těhotenství objevil), nicméně dítě miluje a je smyslem jejího života
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:52:09)
"kdybych měla partnera, který by po dítěti toužil jako já, tak do toho jdu i v 45 - děti se mají rodit chtěné, vítané, dopředu milované "Dobrý zdravotní stav" vajíčka je kladný bod navíc, mladší otec taky
neber to ale tak, jestli dítěti pořídit sourozence, ale tak, jestli ty sama toužíš mít druhé dítě"
děkuju za názor Čumčo, ano souhlasím s tebou a jak tu někdo psal, děti se rodí i horším rodičům než starým naše dcera je velmi chtěné velmi milované dítě, velmi se jí věnujeme a velmi si vše uvědomujeme, jaká jsou rizika atd
a sourozenec - není to ten hlavní argument PRO
|
|
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:23:26)
Argumentum, ze ti bude tolik a tolik, az bude dite na VS nebo ze ho nebudes moct ucit lyzovat, moc nerozumim, protoze uz prece jedno batole mas, takze by to nebyla velka zmena. Pro me by byla predstava jedinackovstvi u potomka hodne tezka, sourozence povazuju za velkou hodnotu (i kdyz se nejaka blizkost podarit nemusi), nasi kluci maji krasny vztah. Mam za to, ze každý rodic je nejakym zpusobem prasteny a je velka vyhoda nebyt na to sam, nemit plnou rodicovskou pozornost, moci si pomoct.
Embryo uz existuje, darkyne vajicka je mlada, z tohoto pohledu tedy nehrozi nejake zvysene riziko genetickych vad, ne? Takze bych zvazovala, jestli to ja vydrzim. 47 neni nejvhodnejsi vek na dite, ale nebyla bys nejstarsi matkou v republice.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:54:38)
Aleno,
"Argumentum, ze ti bude tolik a tolik, az bude dite na VS nebo ze ho nebudes moct ucit lyzovat, moc nerozumim, protoze uz prece jedno batole mas, takze by to nebyla velka zmena." PŘESNĚ TO SI TAKY ŘÍKÁM I KDYŽ ANO VĚŘÍM SLOGANU JEDNO DÍTĚ ŽÁDNÉ DÍTĚ A TROCHU MĚ DĚSÍ
" Pro me by byla predstava jedinackovstvi u potomka hodne tezka, sourozence povazuju za velkou hodnotu (i kdyz se nejaka blizkost podarit nemusi), nasi kluci maji krasny vztah. Mam za to, ze každý rodic je nejakym zpusobem prasteny a je velka vyhoda nebyt na to sam, nemit plnou rodicovskou pozornost, moci si pomoct." ANO SOUHLAS
"Embryo uz existuje, darkyne vajicka je mlada, z tohoto pohledu tedy nehrozi nejake zvysene riziko genetickych vad, ne?" ANO JE TO JAK PÍŠEŠ
" Takze bych zvazovala, jestli to ja vydrzim. 47 neni nejvhodnejsi vek na dite, ale nebyla bys nejstarsi matkou v republice." ANO PRÁVĚ TOTO ZVAŽUJEME NEJVÍC, SAMOZŘEJMĚ SE BOJÍM ABY DRUHÉ TĚHOTENSTVÍ BYLO OK, ABY MĚ TO ZDRAVOTNĚ NESEJMULO, ABYCH POŘÁD MOHLA FUNGOVAT PRO MOU DCERKU
|
|
|
| mamoch |
|
(12.11.2023 18:23:55)
Ne, v 48 bych mimino nechtěla a osud nepokoušela. Pokud bych to promítla na sebe, jakože bych ve 48 mimino měla, tak nyní by mu bylo 18, což je mé vnučce. Děti mají mít mladé rodiče , ať jsou módní trendy v rození jakékoli:)
|
|
| K_at |
|
(12.11.2023 18:51:40)
Předně gratuluji k tomu, že se to takhle povedlo.
Hele, tohle je strašně těžký. Ten věk je už fakt vyšší. Já mám tu hranici pocitově do 45 let.
Nikdo ti neřekne, co a jak bude. To víš. Já bych byla asi už srab. Bála bych se, že to štěstí pokouším moc. Nicméně jestli do toho půjdete, tak hodně štěstí!
|
|
| Hr.ouda | 
|
(12.11.2023 18:59:47)
nech to na přírodě
jestli se zárodek ujme nebo ne:)))
pokud myslíš na to, že tam je někde potenciální sourozenec, ale rozhoduješ se rozumově na základě rad jiných, pořád budeš mít pocit, že vám doma někdo chybí - tak tomu dej šanci a když to tentokrát nevyjde, tak alespoň budeš mít klid a nebudeš muset myslet na to potenciální miminko
osobně si myslím, že lepší je sourozence mít než nemít - a to právě když jsou starší rodiče - budou se na tom světě mít navzájem, jejich děti budou mít tetu/strýce , prostě bude jich víc.
|
|
| Vítr z hor |
|
(12.11.2023 19:48:10)
Mit dite je normalni. V 47 letech je to dost pozde, ale kolem me je hodne lidi se starsimi rodici. Jednomu takovemu nedavno umrela maminka ve 100 letech, takze mu bylo uz pres 50. Starsi rodice poskytuji zase jine benefity nez ti mladi. Libi se mi i argument, ze sourozenci jsou fajn a je hezke, kdyz pak deti maji strejdu atd. Ze jich je zkratka vic.
Jen bych mela problem s darovanym vajickem (jako bezdetna asi ne, ale ze deti mam, tak si to nedokazu predstavit - ta geneticka spriznenost je proste znat). To by pro me byl asi nejzasadnejsi duvod, proc do toho nejit.
|
|
| miriamp | 
|
(12.11.2023 20:01:22)
Napíšu svou zkušenost, jsem devítinásobná matka, velkou rodinu jsem plánovala, v osmém těhotenství 5 týdnů v nemocnici, vysoké riziko eklampsie, další dítě jsme již nechtěli, tedy deváté dítě bylo vééélmi neplánované, mateřství mezi 22 až 42 lety, děti zdravé, říkala jsem si, jaké máme štěstí, a pak šok, sedmé dítě život ohrožující onemocnění od 15 do 19 let, vrozené, dříve nerozpoznané, naštěstí v 19 letech vyřešeno a může normálně bez omezení žít, no a deváté dítě ve 14 letech životohrožující diagnóza, jiná, 9 hodin na sále, týden boje o život, rok po nemocnicích, nyní může normálně žít s omezeními typu, nevíme, kdy zas skončí na sále,a určitě to přijde, no a obě onemocnění vrozená, ne geneticky, nýbrž moje tělo je už špatně vystavělo, statistika nás dohnala, starší matky mají o moc vyšší počet nemocných nebo postižených dětí, doporučuji opravdu konzultaci s lékaři, nestačí jen zdravé geny
|
| lela, rosa, niki | 
|
(12.11.2023 20:11:56)
Jednou jsem videla dokument v nemecke televizi o starsich rodicich a detech. a vyplynuo z toho, ze to fakt neni takova sranda, kdyz maji treba sedasatnici pubertaky, ty rodice uz proste nemaji tolik energie a ty deti si spise rozumi se starsimi sourozenci. Ted je ti 47, ale zvaz to, ze budes starnout s tvym ditetem. Ja uz bych do toho rozhodne nesla, mam stejny vek.
Ja mam 47 mam 15-leteho a 18-letou. Za me pododa. Memu muzi je 63, tam uz je to horsi. Fakt nema energii na pubertaka....
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:15:26)
Můj manžel neměl energii na děti nikdy
Většinou jsem s nima dělala všechno já.
Teď se staršími nemusím, s tou 15 letou objíždím a dělám kdeco, nevím, jestli mám míň energie, nemůžu si to dovolit
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:57:56)
No přesně
"Můj manžel neměl energii na děti nikdy
Většinou jsem s nima dělala všechno já.
Teď se staršími nemusím, s tou 15 letou objíždím a dělám kdeco, nevím, jestli mám míň energie, nemůžu si to dovolit"
stejné jako u nás, můj muž se tedy dcerce věnuje hrozně moc, ale někdy mám taky pocit, že ač o 6 let starší, mám víc energie a síly než on a tělo mi funguje líp.... a ano, budu se ze všech sil snažit, aby dcerka nikdy netrpěla tím, že má staré rodiče co se týká aktivit sportů atd
|
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:22:38)
Zas na druhou stranu dost náctiletých je svým blízkým nápomocno, úbytek energie rodičů doplní svojí energií
Mně nepřijde úplně mimo ten přístup, že je potřeba zvládnout zodpovědně a při síle první roky, kdy je dítě nejvíce závislé na rodičích, a zakládá se jeho celkový vztah ke světu a životu, a pak už to nějak dopadne.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 20:23:18)
Puberťáci jsou v pohodě, ale do roka a půl jsem to nezvládala ani ve 30, včetně těhotenství.
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:24:52)
No asi tak. Nikdo ten začátek za tebe lépe neudělá. Technicky možná ano, ale citově ne.
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 20:27:35)
Do roka a půl jsou v pohodě. DO roka úplně, to jen spí. Ale od roka a půl do třech začíná peklo, neřízené střely.
Co pořád máte s těmi puberťáky, vždyť potřebují jen nakrmit, je jim lépe, pokud jim rodiče dají pokoj.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:29:15)
Peníze na kartu chtějí pořád
Mě taky už nepotřebujou, já se ale pořád vtírám
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:29:32)
I to jídlo si kolikrát zvládnou obstarat sami, stačí financovat.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:31:25)
U nás už je to naopak, jídlo spíš vaří oni.Teď dokonce starší brácha vyzvednul dceru z tréninku a cestou zajeli do Lídlu, nakoupili a vaří. Já doučila a odpočívám.
(A žeru velkou oříškovou čokoládu Lindt, to jsem se dneska po huse s knedlíkem chtěla držet, sakra....ú
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(12.11.2023 20:30:24)
moji nespali, potřebovali komunikovat, ale já už bych v tomto věku nezvládala noční vstávání k miminkům, ale možná je to tím, že jsem si to užila, kdybych to za sebou neměla, možná bych na to měla sílu, nebo jenom chuť, těžko říct
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:32:22)
Já jsem moc nevstávala, koupala jsem je netradičně až po půlnoci,kdy jsem si šla lehnout i já a až snad na první dny po narození spali až do rána.
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 20:41:56)
Já mám v tomto štěstí, chodí všechny chodily spát brzy, kolem půl sedmé a do půl sedmé také spaly. A spaly celou noc. Přes den také spaly hodně.
HOlky jsou náročnější, čím starší tím častěji vstávají, jako mimino spala dvouletá celou noc v kuse, teď se budí. Já jsem sova, tak mi noční vstávání tolik nevadí, horší je brzké ranní vstávání. Když začne vyžadovat mlíko po čtvrté hodině ráno, tak ho dělám poslepu. Naštěstí mám možnost dospat se ráno.
Roční tento týden také začala jednou za noc vstávat na mlíko a to spala 12 hodin v kuse.
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:46:33)
Tak u vnučky jsem mléko v noci řešila přípravou večer, lahev v rohu postýlky, jak kníkla podala jsem jí ji v polospánku. Časem už pak věděla, kde lahev je, a obsloužila se sama. Období od necelého roku do 2,5. Spala s těmito přestávkami tak od deseti do devíti-deseti. Takhle je to ok. Horší je, když pláčou a nic nepomáhá, nebo ráno vstane brzo a už potřebuje činnost, interakci, nejen lahev
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 21:30:58)
Lahvičku do rohu postýlky udělám také, ale už je to zlozvyk, kdykoli se otočí už šátrá po lahvičce, dvouletá stává co tři hodiny. MAzec.
Když nedostane mlíko, stačí ji pár kapek, tak začne vřískat a vzbudí roční segru a budou vřískat obě.
Tak zatím na to jdu cestou nejmenšího odporu, udělám dvě lahvičky do postýlky a pak vstanu udělám další dvě.
Když jsem donucena vstávat ráno, jsem vyřízená, vypravím starší děti do školy a holky posadím před obrazovku, abych se mohla vysprchovat a vypít si silný čaj. PAk už jsem použitelná.
Ale to není věkem, jsem prostě sova stejně jsem to řešila i ve dvaceti, rána nedávám celý život.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(12.11.2023 21:37:22)
Na tom něco bude, kdybych nemusela vstávat denně v šest, asi bych taky neměla odpor jen u představy nočního vstávání,
kluci to na nás měli výborně vymyšlený, starší usínal pozdě a mladší brzo, takže aby spali oba, to bylo tak mezi půlnoci a 5 ráno, a když potom přišel nejmladší s ústavní deprivací, usínal před večerníčkem, narozdíl od kluků, takže jsme spát nemohli, vstával kolem čtvrté, a mezi tím mlátil hlavou do postele a řval, nevím, jak jsme to zvládli, jenom vím, že jsem občas brečela únavou, teď bych to nedala ani týden
|
|
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 21:02:07)
Neznámá, syn se budil v noci na mlíko taky nejmíň do dvou let. Dělala jsem ho taky skoro poslepu. Na nočním stolku jsem měla termosku s horkou vodou, lahev se studenou a lahvičku s dudlíkem, ve které bylo nasypané odměřené mléko. Když se v noci vzbudil, tak jsem sáhla na stolek zalila mlíko vodou, protřepala a podala do postýlky, která byla přiražená vedle naší, se sundanou postranicí
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:33:00)
Jo pozor, dítě do roka jen spí?!? To bych řekla není až tak časté
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:39:05)
Kluci nespali. Jen v noci. a pak na terase v kočáře, i v zimě, odpoledne. A pak jsme trajdali do noci ,pronásledování pohledy některých:" To mimino už má přece dávno spát!!"
Zato dcera spala pořád. Převlíkala jsem si ji jako panenku,fotila jsem si ji, nikdy se ani nezašpinila,nebrečela, prostě jen jedla a spala, občas jsem do ní píchala prstem:" No tak, probuď se dělej něco..."
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 20:58:04)
Babi, to jsem slýchala taky, že v prvním roce děti spoustu času prospí...no, to moje už od šestinedělí spalo přes den max 3x půl hodiny a v noci možná 6 hodin, občas i v kuse. Do roka spal přes den jen v jedoucím kočáře, v odstaveném kočáru, nebo doma v postýlce prostě ne. Když někdy po roce začal spát přes den 2-3 hodiny odpoledne (zásadně ale jen v kočárku venku, ale už se nemuselo jezdit), tak jsem se chodila koukat, jestli dýchá. No a někdy po 2.roce přestal spát přes den úplně. Večer usínal kolem osmé až deváté, ráno byl nejpozději v 6 vzhůru...pak měl i docela dlouhé období, kdy vstával před pátou. Ještě že mám taky celkem malou potřebu spánku, jinak bych to asi nedala... Manžel vstával do práce před pátou, tou dobou ještě pracoval na plný úvazek a byl celý den za volantem, takže toho jsem se snažila nechat vyspat, aby se někde nezabil...
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 22:24:00)
Moje dcera začala spát celou noc až ve dvou letech, kdy jsme ji přestěhovali z dětské postýlky na velkou valendu. Předtím se furt budila a brečela, pak jsme zjistili, že v dětské postýlce měla asi málo místa nebo pocit, že ji ty šprušle omezují. Přes den ale od dvou let už nespala vůbec. Syn se do dvou let budil po jedné hodině v noci na mlíko a pak už moc nespal, různé kňoural, pobrekaval a o půl čtvrté razantně vstal, chtěl snídani, obléct se a hrát si se mnou. Dcera chodila spát ccca v 10, pak to vstávání v noci k synovi, kdy jsem už neusnula od té jedné a o půl čtvrté aktivita, to bylo pro mě, jako by mě někdo mlátil pánvi po hlavě. Pamatuju si, jak jsme si hráli v kuchyni, abYchom nikoho nerušili, všude temná tichá noc a konečně ve 4.15 se z rádia ozvalo :" Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ní krok!"" konečně dospělý lidský hlas! Pak byla ranní rozcvička, kterou jsem absolvovala a to mi asi zachránilo duševní zdraví v té době. Celé dny jsem pak chodila jak automat, v hlavě vatu, naprosto zpomalená a vyčerpaná a když si jednou týdně rodiče dětí vzali na dvě hodiny na procházku, okamžitě jsem padla na pohovku a spala. Spaní se vylepšilo, až bylo synovi tak 4-5 let, ale do osmi let k nám neustále lezl do postele, mrskal sebou, kopal nás do ledvin, mlátil rukama do hlavy, když jsme ho přestěhovali zpátky, za chvilku přišel znovu, BM si pak šel lehnout do jeho postele, protože musel být vyslány do práce a já jsem zůstala trpět s malým drakem. Jakž takž jsem se vyspala až když bylo synovi těch 8 a dceři 10 let. Cítila jsem se vymačkaná jak citrón a na pokraji nervového zhroucení.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(12.11.2023 23:03:21)
Huso, spánková deprivace je strašná. Strašná.
Podobně jak píšeš, pro mě to bylo zásadní negativum rodičovství. Jinak jsem byla s dětmi moc ráda a bavilo mě všechno s nimi a kolem nich.
Ale jakožto introvert s vysokou potřebou spánku jsem několik let opravdu trpěla stresem z nevyspání, mělo to nepříjemné fyzické i psychické následky a je to jeden z důvodů, proč bych se už nikdy o žádné malé děti dlouhodobě starat nechtěla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jarní šlapkaBřeclav 
Rákosníček a hvězdyPraha 1 
Nedělní divadélko: Palačinková PepinkaPraha 9 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Jarní šlapka
Rákosníček a hvězdy
Nedělní divadélko: Palačinková Pepinka
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)