| Sam01 | 
 |
(31.3.2019 21:46:19)
Milado,
Kdyz pred lety vznikl tenhle klub, takjsem tu byla asi nejmladsi. Uplne male deti jsem tu mela asi jen ja a JanaZ. Postupem let, jak jsme se tu schazely, jsem videla dospivat deti nas vsech. Rada jsem cetla, jak treba holky vnimaji to dospivani deti. Pro me to bylo hrozne daleko. A najednou frnk leta utekla a i ja jsem dospela k bodu, kdy mam dospele deti. Mezitim tu jeste Ajka rozjela dalsi kolo deti.
Ja jsem dalsi treti dite nikdy neplanovala, alekdybych ho mela, tak uz asi taky budu stara na to abych byla clenkou zdejsiho klubu. Na druhou stranu uz mam spoluzacky, ktere jsou roky babickou. Na to se tedy jeste necitim.😂
Popravde, ale uz mam bliz k padesatce, nez ke ctyricitce, coz me nijak zvlast netesi.
|
| Sam01 |
|
(8.9.2026 2:29:09)
Zdravim holky, jestli sem obcas jeste mrknete.
Chtela jsem vam rict, ze se mi pred par dny vdala moje mala holcicka . Uz je to mlada, vdana zena. Predpokladam, ze do roka cca budu babicka. Jeste tehotna neni, ale dite by chtela. Ten cas hrozne leti. Obcas si vzpomenu na Martu s Rashedkou a na vsechny deti z tohohle klubu. A vsechny uz jsou par let dospele. Doufam, ze se mate dobre. Pokud se sem mrknete napiste par radek, jak se vam dari.
|
| Čumča. | 
|
(8.9.2026 10:37:16)
Sam1, mám 15letou dceru a 19letého syna a připadám si mladá , teprve pár let mám konečně rozum, takže jaképak stáří?
|
| Stará husa |
|
(8.9.2026 10:45:19)
Holky, jestli je vám kolem 50, tak opravdu staré ještě nejste. Mně je 67 a dětem kolem 40. Pokud mě zrovna neboli koleno, nechci skákat po jedné noze a nemusím jít dvacetikilometrovou túru, tak se taky necítím stará. Jo, ještě se nesmím teda podívat do zrcadla.
|
| babi_ | 
|
(8.9.2026 11:43:24)
Je mi 62 a připadám si stará.
Stáří se mi ovšem nevylučuje se skákáním po jedné noze či 20 km výletu pěšmo či běžmo. To je záležitost zdraví a kondice. Někdo nedá 20 ani ve 20, naopak jsou na běžeckých závodech běžně obsazené i kategorie 70+. To neznamená, že by ti běžci/běžkyně nebyli staří/staré.
Jsem stará spokojeně, nebráním se tomu.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(8.9.2026 12:42:21)
Přemýšlím, jak si připadám (a vypadám).
Asi nějak prostředně.
Vedle dvacátníků staře, vedle osmdesátníků mladě.
Podle přírody jsem stále v reprodukčním věku, podle společnosti jsem stále v produktivním věku.
I když obojí dobíhá covou rovinku 
Kdyby mě neobcházely úrazy a choroby nesouvisející s věkem, poskakovala a pobíhala bych asi normálně jako celý dosavadní život.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(8.9.2026 13:44:18)
kde je ta hranice, kdy je člověk starý? když mu dospějou děti? když se stane prarodičem? když mu přestane stačit dech na schodech do bytu? když si musí pořídit lékovku, aby dokázal udržet systém pravidelných léků?
za sebe mám pocit, že jsem se začala cítit stará, když umřela maminka - bylo to takové "z ničeho nic", náhle jako by mi přibyly vrásky, zešedla pleť, poklesla ramena, ubyla (už tak mizerná) životní energie... jako by se ke všemu přidal nějaký takový šedavý povlak vědomí, že "už jsem stará"... vždycky jsem mamince vyčítala, že to o sobě říká, že opakuje věty jako "tohle už pro nás není, jsme přece jen staří", "to víš holka, jsem stará bába", případně "ve svém věku už si to nemůžu dovolit"... a teď se kolikrát přistihnu, jak mi podobná věta vyletí z pusy dřív, než ji stihnu zastavit... snažím se to neříkat, snažím se sama sebe přesvědčit, že je to hloupost, není mi ani 50, ale v koutku mysli je to tam, JSEM stará a teď už je to jen o tom, jak dlouho ještě stará budu a jak moc ještě dokážu žít navzdory tomu, že jsem stará 
|
| Čumča. |
|
(8.9.2026 15:24:17)
"kde je ta hranice, kdy je člověk starý? když mu dospějou děti? když se stane prarodičem? když mu přestane stačit dech na schodech do bytu? když si musí pořídit lékovku, aby dokázal udržet systém pravidelných léků?"
možná tehdy, když mu Spotify shrne počet jeho poslechů veškeré muziky a podcastů za celý kalendářní rok (ta funkce tam je), a pak mu vyčíslí, jaký je jeho mentální věk dle Spotify
já vyšla mladinká, mm starší než je jeho věk (to je tím Kornem, co ho pořád sjíždí)
|
| Čumča. |
|
(8.9.2026 15:45:43)
Rose, Spotify je boží, Spotify je láska , co já bych si v autě počala bez připojení audia na Spotify, je tam všechno - fakt všechno, poklady, které nejsou nikde k poslechu, na žádném rozumném nosiči, někdy díky němu cestuju v čase, najdu skladbu, kterou jsem naposledy slyšela v 16, zavřu oči - a vybavím si ten okamžik A některé staré zaprášené perly mi nabízí i sám, podle historie mých poslechů - Spotify je milášek
|
|
| Stáňa * | 
|
(8.9.2026 21:34:00)
Spotify vím co je, ale cíleně se nechci zahlcovat dalšími zvuky nebo informacemi.
Ani nevím, kdy bych to poslouchala. 10 hodin v práci, v autě denně dost často hodinu Radiožurnál a doma chci poslouchat maximálně radio a to ještě zdálky
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 21:58:55)
Spotify používá syn, a jeho mixy i náhodné další, co mu to nabízí samo, jsou vyloženě můj šálek kávy.
|
| Sam01 |
|
(8.9.2026 23:19:53)
Spotify sjizdim denne. Jakmile sednu do auta poustim hudbu nebo mluvene slovo. Jsem rada, ze ta apka funguje.
|
| Stáňa * |
|
(9.9.2026 7:12:34)
Posloucha jeste vubec nekdo v aute radio nebo vsichni maji Spotify?😃
Kdy to jinak stihate poslouchat? muzete mit treba sluchatka v praci?
|
| Beat | 
|
(9.9.2026 7:43:50)
Mám Spotify už možná 8 let a mam ho strašně rada. Poslouchám doma i v aute. Mam tam uloženy tak široký spektrum muziky, že bych to nikde jinde nemela možnost slyšet. Nebo na Apple Music taky, ale proste nejaka app. Hodne to střídám. Kromě dechovky asi vsechno. Muzika mi přináší opravdu velký potěšení. Mam tam i podcasty. Rádio poslouchám někdy taky, hlavně při manuální práci. Poslouchávala jsem i při běhání, ale ted chci mít uši čistý.
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 8:26:14)
že jo, mám na Spotify 722 skladeb, mezi nimi hudbu, kterou třeba složil autor tento rok, ve verzi, která ani není pro rádia (prodloužené verze)
velká část těch skladeb je jen instrumentální, poslouchám to na relax, usebrání se, nebo při četbě (promítám si podle kapitol knížky v hlavě "vlastní film" a k němu mám ve sluchátkách hudbu)
kde jinde než na Spotify bych našla skladby, které vytvořil japonský, švédský, rakouský mladý autor/ka - a přitom jsou to nádherné věci, ale na běžných nosičích a v rádiu se s tímto člověk vůbec nesetká
|
| Stáňa * |
|
(9.9.2026 8:41:54)
na to vsechno, myslim vyhledavani skladeb, tvoreni play listu atd. potrebujes ale asi i dost casu, ne?
No asi je hlavne o prioritach😃
ty moje jsou jinde. po veceech se hrabu ve starych matrikach, narozenych deti, snatku, umrti, ucim se kurent, hodila by se latina. U jsem u snatku 29. rijna 1800.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(9.9.2026 7:44:13)
Třeba já. Mám ráda, když se střídá zpravodajství a hudba. A když ta hudba není strašná. Takže v autě i jinde poslouchám Rock radio.
Spotify znám ten název a tuším, že je to něco, co žere data, takže to nemám, protože dat mám pořád málo.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.9.2026 8:19:48)
já mám v autě puštěné rádio pokud jedu s někým, obvykle ráno i odpoledne frekvenci 1, ranní lubku s mírou snesu (nejsou přehnaně rozradostnění ani totálně znechucení) a odpoledne jana knížková a pak velké hlavy mě vyloženě baví... když jedu sama, často poslouchám audioknížky nebo hudbu z telefonu (přes auto), mám v telefonu dost oblíbené hudby, mám své playlisty podle nálady...
spotify je přes data? ty většinou žere navigace, nechtělo by se mi je plýtvat ještě na hudbu... kvůli tomu moc neposlouchám ani podcasty... a mimo auto si obvykle nepouštím nic, jen pokud peču třeba dorty nebo cukroví a při cukroví je to zase klasicky Otec prasátek, to by jinak nebylo vánoční pečení
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 8:32:22)
já některé ty moderátory v rádiích fakt nedávám, jsou rozjaření, rádobyvtipní, mě to ruší prostě, na svou veselou notu se jim nedaří mě stáhnout, nevěřím jim tu bujarou náladu, neplatí to na mě a po chvíli přepínám
včera jsem ale poslouchala Terezu Kostkovou, a to se mi líbilo moc, ona je příjemně autentická
|
| Stará husa |
|
(9.9.2026 8:47:11)
Hudbu vůbec neposlouchám, vadí mi, je to pro mě v 90% nepříjemný hluk. Ráda poslouchám mluvené slovo, ale to si vybírám. Moderátory soukromých rádií vesměs nesnáším, ty jejich jalové kecy mě akorát iritují. Kdysi v práci jsem při nenáročných činnostech poslouchala Dvojku Čro, tam mluvili příjemně, normálně, spisovně a zajímavě. Písničky jsem buď vypínala, nebo holt vydržela. Teď poslouchám jednotlivé pořady z archívu, většinou také z Dvojky, někdy z Vltavy. Mám ráda Kriminálku Mirka Vaňury, Historii českého zločinu, Toulky českou minulostí, Toulky první republikou, Příběhy z kalendáře, Meteor, poslouchám i četbu na pokračování. Debaty o politice neposlouchám, ty mě akorát rozčiluji a zprávy si čtu na internetu nebo občas kouknu na ČT24.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 8:57:43)
Huso, já si často představuji, jaký měli lidé klid před vynálezem rozhlasu a hudebních nosičů.
Když slyšet hudbu bylo možné jen na živo a vedle toho si maximálně zazpívat.
Jaký intenzivní zážitek musel být každý koncert, bohoslužba, vystoupení živého muzikanta.
Dnešní všudypřítomná reprodukce mi přijde jako smutná devalvace a místy až vyložený terror.
Záznamy živých vystoupení jsou mnohdy poklady, to neodsuzuji, ale ta všudypřítomnost často silně nekvalitní hudby doprovázené nekvalitním žvaněním, to je protivný zlozvyk.
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 9:08:08)
Ropu, ty máš všechno vždycky černobílé - na jedné straně v bílém bohoslužba, koncert, vystoupení živé kapely a na druhé straně v černém současnost: rádio, protivný pop a všudypřítomný obtěžující hluk
takhle to není, promiň, ale nevnímáš přítomnost s otevřenou myslí - dřív si šlo užít venkovskou tancovačku a živou hudbu (to milovala babička) a mši nebo gramofon (jak to měly rády prababičky), dnes si jde užít Baba Yetu na Spotify a skvělé videoklipy na laserové televizi z Youtube
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 9:17:59)
Čumčo, nejsem si jistá, že mi rozumíš.
Je samozřejmě jedno, v jaké formě si člověk užije hudbu, když si ji chce užít. Jestli si sedne do koncertní síně nebo na louku se sluchátky.
Reprodukovaná hudba jako všudypřítomný zvukový smog je něco jiného a není to pro mě pozitivní fenomén.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 9:37:53)
I když rozumím, jak zde bylo s nadsázkou myšleno "definitivní stáří", přidávám seriózní náhled:
„Neexistuje věk, kdy začneme být staří. Existují různé schopnosti, které stárnou různou rychlostí.“
Lidé se mě často ptají, kdy začne mozek stárnout.
Ta otázka nemá jednu správnou odpověď.
Některé schopnosti dosahují vrcholu už kolem dvacátého roku života. Rychlost zpracování informací nebo některé typy pracovní paměti se začnou postupně měnit poměrně brzy.
Jiné schopnosti naopak dozrávají ještě mnoho let. Slovní zásoba, zkušenosti, porozumění souvislostem nebo schopnost správně vyhodnotit složité situace často vrcholí až ve středním věku, někdy i později.
Proto mě baví, když někdo po padesátce řekne, že už mu mozek neslouží.
Možná už nebude reagovat stejně rychle jako ve dvaceti. Zato má něco, co tehdy neměl.
Schopnost spojovat zkušenosti, rozpoznávat souvislosti a rozhodovat se s větším nadhledem.
Mozek nestárne jako celek. Mění se jeho jednotlivé funkce. A právě to z něj dělá jeden z nejsložitějších systémů, které známe." (Aleš Stuchlík)
|
| babi_ |
|
(9.9.2026 11:19:44)
Ropucho, ano, s panem Stuchlíkem souhlasím. To je to, co jsem psala jako pozitiva stáří:
"Schopnost spojovat zkušenosti, rozpoznávat souvislosti a rozhodovat se s větším nadhledem."
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 11:26:06)
babi, to ale předpokládáš, že obecně každý stárne do krásy (myslím půvab osobnosti, ne tělesnou krásu), což se ale u spousty seniorů fakt neděje, někdy je to neskutečně smutné
monam tu kdysi psala o materialismu a postmaterialismu, o posunu ve stáří - jo, když někdy vidím u seniorů tu naprostou rezignaci na postmateriální hodnoty (a vím bezpečně, že ještě ve zralém věku měli jiný mind-set), je to hrozně skličující
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(9.9.2026 10:01:17)
Ropucho,jo..
Podle mne je to hodne v CR. Najit restauraci obchod bez roprodukovane hudby, je zazrak. My jsme se synem, oba hodne citlivi na zvuky. Kolikrat jsem na krasnem miste, kavarna, klid, uzasny vyhled a prostor.. Do toho ti zahlavou `rvou´ reklamy z Radia Blanik. 
Na druhou stranu, kdyz se potrebuji sklidnit, nebo zlepsit naladu, tak mam svoje pisnicky, strida se to podle obdobi. Jsme schopna poslouchat jednu skladbu 10x za sebou.. Ted posloucham Ibrahima Maaloufa.. konkretne Free Spirit. Na jare jsem byla sama pul dne poprve v Berline. V podchodu tam hral nekdo na trubku, tak jsem si pak na Spotify hledala Jazz s trubkou a objevila jsem Ibrahima Maaloufa a s nim jsem pak tech nekolik hodin v Berline stravila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 10:06:50)
Jerry, přesně tak.
My se neostýcháme v restauracích žádat alespoň o ztišení. Obvykle nám ochotně vyhoví, výjimečně nějaké arogantní tele se vzpouzí.
Vrcholný zážitek byla servírka, která pod reproduktorem vysílajícím rádio stála s mobilem a pouštěla si tam paralelně něco svého nahlas. (Ale to byl celkově bizarní maloměstský podnik, asijský, my se tam ocitli z důvodu hledání bezmasého jídla.)
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(9.9.2026 13:01:36)
V restauraci jsme zažili v poledne při obědě na plný pecky fotbal v televizi, ty pazvuky nesnesu ani na chvilku ve zprávách, to jsme je poprosili o ztišení, vyhověli a dokonce pustili místo toho hudbu, to jsme si ani netroufli říct
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(9.9.2026 12:51:56)
"Když slyšet hudbu bylo možné jen na živo a vedle toho si maximálně zazpívat"
Tak to bych trpěla, i když v celé mojí rodině (kromě mamky) je každý schopný zahrát na nějaký hudební nástroj a zpívat, i všichni společně, děti od sestry se hudbou živí a můj otčím byl operní tenor.
Pro mě by to bylo strašný omezení, a smutek, hudbu poslouchám pořád, určuje mi základní náladu dne.
Líbí se mi skoro všechno, vážnou hudbu poslouchám v klidu doma, i ji ráda zpívám ve sboru.
Pop mi dokresluje atmosféru, ráno se startuju třeba nějakejma Latinos do sluchátek na cestu a to bych klidně celou cestu protancovala.
Večer si nic takového nesmím pouštět, to bych neusnula.
Stará asi nejsem, protože jsem stále nadšená z novinek zahraniční moderní hudby. Komerční rádia poslouchám, bylo by lepší, kdyby se tam nemluvilo, ale to vypouštím.
Naštěstí to máme s manželem stejně.
|
|
|
| Rodinová | 
|
(9.9.2026 9:47:54)
Bez hudby by se mi zilo tezko naplnuje me, pomuze mi relaxovat, bavi me.
Coz samozrejme neznamena, ze toho dosahnu poslechem Spotify nebo radia jako kulisy. To vypinam casto.
Musim si vybrat a soustředit se.
|
|
| Len | 
|
(9.9.2026 9:49:21)
Huso, diky za dobre tipy na poslech. Ja na Spotify posloucham prave spis jen mluvene slovo, podcasty a knizky, a vetsinou jen pri vareni nebo podobne praci, jinak mam radsi ticho. Hudbu jen pri behu a to mam trapnou smes pisnicek z detstvi, novou skoro nejsem schopna poslouchat, krome par interpretu. Neslysim v hudbe slova, nerozeznavam je, je to proste jen hluk, jsem schopna poslouchat jen to, co dokonale znam, tam to pak slysim.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.9.2026 10:31:10)
"mam trapnou smes pisnicek z detstvi, novou skoro nejsem schopna poslouchat, krome par interpretu"
o tom jsem nedávno četla, novou hudbu prý člověk obvykle přijímá cca do 30 let, pak už tolik ne... a "stará dobrá" hudba (rozuměj ta moderní z doby dospívání) dokáže uvolňovat v mozku dopamin, tím, že je to tam "zapamatované" - to teda u mne platí, když si v autě pustím své devadesátkové hity, ohromně mě to nabíjí
a pak si pamatuju když mi kamarád kdysi nosil kazety s metalovou hudbou, pouštěla jsem si ji výhradně z walkmena do sluchátek a to bylo tak skvělý - ta absolutní zvuková kulisa úplně odřízla mysl od reality a vypnula se i mysl - bylo to jako by ten randál udělal v hlavě ticho on mi to nosil hlavně proto, že se mnou pak rád rozebíral texty (amatérské překlady z aj) a asi i proto, že se cítil jako šiřitel té hudby vůbec nechápal, že je mi fuk co za kazetu to je, všechno to splývalo do "bílého ticha"
|
| Len |
|
(9.9.2026 12:06:06)
Rose, ja ty slova v hudbe nikdy nerozpoznavala, asi nejaka porucha. Ale proste z detstvi uz to mam tolikrat odposlouchane, ze uz to znam. Navic tenkrat porad dokola jelo to same, alespon v radiu, v TV. Nasi meli doma Abbu, Drupiho, Bee Gees, takze to taky snesu, samozrejme tam jsem ty texty nevnimala uz vubec, ale nevadi mi. Ze soucasne produkce je toho malo, co mi nevadi, snesu treba Adele (tam je to parodox, ona mluvi siiiilene, ale ve zpevu ta slova slysim tak dobre jako u malokoho) nebo Eda Sheerana, v cestine ani nevim,vsechno mi to splyva. Absolutne nesnesu rap a cokoliv elektronickeho, z toho mam uzkost, zvlast vecer je to recept na nocni mury. Naopak pro manzela je to hudba uklidnujici, nastesti si ji uz uvedomele pousti do sluchatek a nevystavuje me tomu.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:10:56)
"novou hudbu prý člověk obvykle přijímá cca do 30 let, pak už tolik ne... a "stará dobrá" hudba (rozuměj ta moderní z doby dospívání) dokáže uvolňovat v mozku dopamin,"
Rose, to se mi nezdá.
Hudební vkus se vyvíjí, u mě tedy určitě.
Drtivou většinu krásné hudby jsem objevila a naučila se ocenit naopak až po třicítce.
A stále objevuji.
V dospívání jsem znala a poslouchala převážně jen tehdejší popový mainstream, co se hrál v rádiu, a zaseknout se u toho navždy bych tedy považovala celkem za katastrofu
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.9.2026 12:30:36)
ropucho, přemýšlím, jestli je nějaký hudební směr, který bych "objevila" až po 30... možná electro jazz - ale tam zase nejde ani tak o vědomé poslouchání hudby, to si pouštím hlavně když potřebuju testovat, abych odklonila rušivé vjemy zvenčí i zevnitř hlavy a soustředila se opravdu naplno na práci... (a je to teda jediný hudební styl, kdy mi nevadí elektronická hudba)
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:43:46)
Rose, já jazz, klasiku, operu... I spoustu modernější hudby mimo mainstream.
Věděla jsem samozřejmě, že to existuje, ale šlo to mimo mě, nikdy jsem se nezaposlouchala, neoslovovalo mě to. Znělo mi to jako nezáživná hudba pro staré lidi.
Myslím, že takových povrchních mladých je hromada, že mnozí opravdu musí k sofistikovanější hudbě dozrát věkem.
|
| Stará husa |
|
(9.9.2026 13:04:30)
Ropucho, já jsem v dětství a mládí nejvíc poslouchala také pop. Hodně mě zasáhla ABBA, to jsem byla v tom vnímavém věku mezi 14 až 17 lety, hráli nám ji v tanečních na plesech a prodloužených. A pořád se mi líbí. Nikdy jsem neměla ráda rock nebo metal, žádnou hlasitou nemelodickou hudbu a nemusím ani jazz. A ráda jsem poslouchala některé skladby z vážné hudby, ne všechno. Nenáviděla jsem dechovku, hlavně ty nablblé texty. V dospělosti se mi vkus nijak zvlášť už nezměnil, akorát jsem začala víc vnímat lidové písničky, jako takový kulturní odkaz národa. Mám ráda i operu, pamatuji se, že naši měli na deskách Prodanou nevěstu a já jsem ji jako malé dítě tak v 6,7 letech hrozně ráda poslouchala. Od té doby ráda chodím na operu do divadla, ale taky, je to prostě výjimečný zážitek, ne něco, co bych chtěla poslouchat často.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 8:47:52)
Vida, ilustrativní příklad, že nemohu být navždy mladá: nesnesu rádio, což jsem ve dvaceti, třiceti letech ještě snesla
Spotify znám, při několikahodinových jízdách si občas něco na chvíli pustím. Ale obecně mám zanedbatelnou frekvenci poslechu čehokoliv, 99% svého času neposluchám nic. V autě, doma i kdekoliv jinde.
Mám moc ráda živé koncerty a občas se doma zaposlouchám i do nějakého přenosu nebo záznamu z rádia.
Většinu času ale nemám potřebu lít si do hlavy reprodukovanou hudbu, spíš mě to ruší.
Mluvené slovo také, z většiny mě buď nebaví nebo vyloženě obtěžuje.
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 8:58:05)
výběr z instrumentální tvorby Zdeňka Bartáka, alba vyšla jen v zahraničí, nemůže nudit snad nikdy, asi pětina mého playlistu je vážná hudba, když na ni mám chuť (pouštím si ji k četbě historických románů, hezky to dokresluje historické reálie popisované v knize), ale mám tam i L.P. (Lauru Pergolizzi), Žbirku, Hanse Zimmera, Martu Kubišovou, Marcelu Holanovou nebo dívčí skupinu Escala (fantastické holky)
pro mě je to právě jako "jít na koncert" - pro někoho ale prostě žrout času a žrout dat
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 9:05:47)
Čumčo, evidentně jsou lidé nastavení na různé smyslové vnímání.
Já mám silný "zlozvyk" četby, pořád čtu a v době před rozšířením tisku bych asi strádala. Silně jsem propadla i elektronické četbě a interakci (jak je zřejmé).
Mě baví, že to zásobuje mozek, ale potichu. Na zvukové vjemy jsem citlivá.
|
| Stará husa |
|
(9.9.2026 9:45:10)
Ropucho, taky nejraději čtu a nejvíc mi vyhovuje ticho. Ráda si zajdu na koncert, ale za prvé to musí být hudba, která se mi opravdu líbí a za druhé to beru jako výjimečný zážitek. Zahlcovat se denně poslechem hudby třeba sluchátky rovnou do hlavy, to je pro mě na úrovni mučení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 9:58:17)
Huso, jojo.
Já některou hudbu opravdu miluji a přináší mi hluboký zážitek, ale jak píšeš, je to výjimečný (nebo dejme tomu občasný) zážitek.
Každodenní nebo dokonce celodenní poslech nesnesu.
V mládí ano, cca od puberty do svých třicátých let jsem byla schopná poslouchat rádio jako kulisu, po vzniku komerčních rádií i ta komerční rádia se slovními průjmy. Ale z toho jsem vystárla
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(9.9.2026 8:46:55)
V aute radio ano, ale dve hodiny denne jakyhokoliv radia je na me moc
Spotify je super.
|
|
| babi_ |
|
(9.9.2026 10:23:28)
V autě poslouchám rádio, různé stanice, přepínám podle toho, co hrají. Základ je Beat, Radio1, ČRo, Rock, Country... ale i další.
Spotify poslouchám jen se synem, tj. když jedu jeho autem nebo to pouští na návštěvě - máme "brigádu" třeba na pokládání koberce posledně, no tak k tomu to pustí.
|
| Blanče | 
|
(10.9.2026 22:48:37)
V autě a i při nudné práci poslouchám Radio Beat. Ve Spotify mám směsku rocku, folku říznutého Mama Mia, Nocí na Karlštejně, Vivaldim, Bernsteinem či Kleopatrou. Neumím poslouchat podcasty v autě nebo někde, kde k tomu nemůžu sledovat alespoň obrázky nebo třeba plést - utečou mi myšlenky, udržím je až tak při rychlosti přenosu 1,5 a to zas není příjemné. Na přenos informací potřebuju vidět písmena nebo alespoň obrázky. Správně dávkovaný rock mi dokáže zařídit klid v hlavě, toho si jinak moc neužiju.
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 23:06:14)
nikdy mě netrklo, že má Beat své vlastní rádio
|
| Blanče |
|
(10.9.2026 23:10:27)
Mě do teď taky ne)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sam01 |
|
(8.9.2026 15:32:57)
Jezisi Cumco takhle to stavet nesmis. 😂😂😂
My si s manzelem pravidelne pripominame leky. Nektere uz bereme ve stejne dny, aby nikdo nezapomnel a kazdy vecer si chystame v loznici leky na nocni stolek. Potom se obcas podelime o pulcika prasku na spani. Jedeme v modu, ze si navzajem pripominame leky a terminy. Jsme si navzajem oporou. Oba jsme totiz vylosovali ne prilis popularni chorobu. Tolik k lekovemu rezimu u nas. 😂😂😂 vyslovene stari nejsme a obcas blbneme jako nase deti. Podle leku a veku deti se to uplne urcit neda. 😉
|
|
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 15:26:34)
Hranici beru podle (vývojové) psychologie, sociologie a podobných věd, ovšem ze stavu těchto oborů před před cca 40 lety, kdy jsem dělala příslušné zkoušky na VŠ, mi uvízl již zastaralý údaj 60.
Teď jsem si našla, kam stáří pokročilo, a poměrně nepřekvapivě již většina zdrojů uvádí hranici 65 let, přičemž já ve 62 jsem v teprve v pozdní dospělosti.
Ok, tak ještě nejsem oficiálně stará, jen si tak připadám
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.9.2026 16:47:07)
Babi, já bych bez ohledu na vědy postavila hranici tam, kde ji člověk cítí
Jasně, biologický věk je nějak měřitelný, ale jinak... Poznala jsem lidi "staré" ve čtyřiceti a "mladé" v osmdesáti, ty určitě také.
Já jsem rozhodnutá být mladá navždy, samozřejmě duchem, tělo asi úplně nepřeperu
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 16:52:08)
Ropucho, a proč chceš být mladá navždy? Připadá ti mládí jako lepší stav, než stáří? Máme ty životní fáze asi spojené s jinými představami, co to obnáší
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.9.2026 17:01:12)
Babi, určitě je to jen nepřesný stereotyp, ale mládí v tomto smyslu spojuji s pozitivními vlastnostmi jako:
aktivita, otevřenost, zvídavost, pružnost...
A stáří v tomto smyslu vnímám jako:
pasivitu, rezignaci, zkostnatělost, úzkoprsost, uzavřenost...
Ale jsem si vědoma, že na to lze nahlížet i z jiných stran.
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 17:22:43)
Ropucho, nojo, tak přiměřená aktivita, otevřenost, zvídavost - ve stáří též častá. Pružnost (jistě myšleno myšlenková) pravda asi již méně.
Rubem u těch vlastností mládí je přelétavost a zahlcenost (přehnaná aktivita), nedostatek zkušeností, malá orientace v kontextu, ochota rychle změnit názor jen kvůli charismatu jeho mluvčího - ne vlastním kritickým myšlením, příkrost v soudech...
Stáří pak lícem pasivity klid, smíření, obecně (bez náhledu rub/líc) tolerance, pochopení pro jinakost, nadhled, laskavost, moudrost prostě
Samozřejmě je každý jiný, tak se to těžko háže do nějaké obecnosti...
Ale když to vezmu čistě u sebe, tak se vnímám jako úplnější, no fakt "dozrálejší" člověk, než ve 20 - 50, tedy za mlada.
V rodině a mezi přáteli jsou obvykle staří stejně fajn, jako byli mladí, byť někdy trochu už jiným způsobem. Jasně někomu zůstaly stejné pubertální vtípky
Někdo drobet "kostnatí", jak píšeš, ale zas k tomu přidává určitou pokoru, která v něm fakt před 30 lety nebyla, tak se to srovná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.9.2026 17:46:59)
Babi, souhlasím, že se to těžko zobecňuje, lidé jsou různorodě namíchaní.
Ale jde mi v jádru asi o to, co obdivuji na některých věkem starých lidech: vypadají jako kluci/ holky, kterým se trochu pomačkala tvář a zbělely vlasy (vousy), ale jinak jsou to stále oni. Živý výraz, jasný pohled, promítá se tam ten "nestárnoucí, mladý duch". Bývá to společné lidem, kteří se do vysokého věku něčemu aktivně věnují, něco tvoří.
Nevím, jak to obratněji popsat, snad je to trochu srozumitelné.
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 20:27:55)
Je to srozumitelné, Ropucho.
Jen si myslím, že ti lidé nezůstali mladí (mají zkušenosti, nadhled, moudrost), ale zestárli "živí". Popravdě někdo je pasivní a rezignovaný i jako mladý, akorát se obvykle má s kým svézt, plus okolnosti (uživit se, partner, děti) ho tlačí aspoň k něčemu.
Přijde mi, že starý člověk, o kterém řeknu "to už není on", je tak jiný vždy v důsledku nějaké psychické nemoci, nebo nemoci, která má vliv i na psychiku. Neznám relativně zdravého starého člověka, který by nebyl "stále on". A to "moji partu" tvoří převážně lidé 70+, takže vzorek poměrně velký mám dost zblízka. Samozřejmě nikdo z nich nesedí doma, to bychom se těžko vídali.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.9.2026 20:55:58)
Babi, je to možné.
Je možné, že u pasivních (fyzicky nebo mentálně) lidí to začne být nápadnější ve chvíli, kdy vypadnou z nuceného produktivního procesu. Plus se projeví efekt, kdy přibývající věk zvýrazňuje negativní vlastnosti.
A já si myslím, že některé lidi navíc prostě "semele život", ať na tom mají podíl nebo ne.
No a velký kus pravdy je v tom, co píše myslím Husa, tedy že vůbec nemusí být soulad mezi tím, jak se vnímá člověk sám, a jak ho vidí ostatní. Takže si klidně do smrti mohu namlouvat, jaká jsem svěží nestárnoucí mladice, zatímco okolí už dávno vidí nesnesitelnou stařenu
|
| babi_ |
|
(8.9.2026 21:30:05)
Každopádně stáří vidím jako dobrou věc. Mj. znamená, že se člověk dožil (= nezemřel mladý).
|
|
|
|
|
| Sam01 |
|
(8.9.2026 18:22:06)
Holky, prave jsem se vratila od nasi mistni pani kadernice. Potrebovala jsem jen strihnout mikado. Bez kecu je ji 70 let a je to fajn zena. Posledni roky ma nejake zdravotni problemy, ale i pres to je porad akcni. 4x tydne otevre svuj kadernicky salon, cestuje, vyletuje a je hodne aktivni. To se mi moc libi. Jelikoz jsem dnes byla posledni, tak jsme spolu zase dalsi hodinu potom prokecaly. Navzajem jsme si doporucili vylety, ubytko, remeslniky atd. Ja bydlim v miste, kde vede pod namy cyklostezka. Obvykle me cykliste dost stvou, protoze tu jezdi jako prasata treba tri vedle sebe atd. Nicmene zminila jsem v reci pani kadernici, jak mi prijde zajimavy jeden fakt. U nas i jinde pri vyletechnpotkavam opravdu hodne senioru na kole. No jasne, ze maji elektriku, ale je uzasny, ze nesedej doma a jsou aktivni. Kazda aktivita se pocita. Je fakt, ze s vekem se taky s manzelem vic snazime. Chodime, cvicime doma, mame nastaveny primereny kaloricky deficit atd. Radi bychom si do budoucna udrzeli co nejdele nejaky standard. Ja pozitivne vnimam, ze dnesni seniori si umi uzivat.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(8.9.2026 16:54:12)
navíc dnes důchodkyně, která se o sebe stará, má se ráda, je upravená, usměvavá, bez předsudků a zloby - může být snadno zaměněna za čtyřicátnici - to se někdy vůůůbec nepozná
|
|
| Stará husa |
|
(8.9.2026 17:33:53)
On je velký rozdíl v tom, jaký má člověk kalendářní věk, jak je zdravý po fyzické i mentální stránce, jak vypadá a jak se vnitřně cítí. Maminka mi ve svých 80 říkala, že se cítí na maximálně 45. Já se taky cítím mladá, ale vím, že nejsem. A možná se tak už ani nechovám, to nedovedu objektivně posoudit. Vím, že mladě ani nevypadám a to blbý koleno mě bolí, sotva někam vyrazím. Říkám si ale kéž by to takhle ještě aspoň 10 let vydrželo.
|
|
|
|
|
|
|
| Sam01 |
|
(8.9.2026 15:02:36)
Čumčo,
To je nadsazka. Na Rodinu jsem zacala chodit, kdyz jsem mela uplne male deti. S holkama tady z Klubu starych pani a panu jsme tady virtualne i osobne dost prokecaly. Bylo to fajn . Mozna jsem tady z klubu byla uplne nejmladsi. Ted uz vsechny mame dospele deti a nektere urcite uz i nejake to vnouce. Obcas ve svem pc narazim na nejakou fotku techto deti a rikam si, jak se jim asi dari.
Moje deti uz jsou davno samostatne jednotky. Dcera se mi pred par dny vdala a myslim, ze pristi rok mozna bude dalsi svatba. Uz jsou spolu 7 let, tak uz je skoro cas se rozhodnou, jak to budou chtit mit dal. To je, ale ciste na nich. No a my s manzelem mame ted krasne obdobi, kdy si delame co chceme. Deti uz nas nepotrebuji za zadkem a rodice nas jeste nepotrebuji mit za zadkem. Je to nas cas a my si ho uzivame. Cestujeme, vyletujeme, vyrabime si nabytek, chodime do divadla nebo jen tak sedime na zahrade v kresilkach a cteme si nebo povidame. Za par dni spolecne vykrocime do 35 roku. Ani nevim, kam vsechen ten cas utekl. Ted jsem delala video dceri na svatbu a jedno video jsem nechala udelat manzelovi. Je slozene z okamziku, ktere si oba pamatujeme s nasimi detmi. Priznam se, ze me video rozplakalo. Prala bych si mit casovou konzervu a na jeden den se vratit a mit zase tak trilete deti. Evidentne v tom, ale nejsem sama. To svatebni video jsem poslala mamince zenicha a ona mi pak rikala, ze plakala taky. Pujcovala jsem si od ni nejake jejich rodinne fotky do videa, tak jsem chtela schvaleni videa, nez slo ven verejne. Asi jsme na tom vsechny stejne a pohled na nase male a dnes uz dospele deti nas rozplace. Cas hrozne leti. My s manzelem jsme oba prosli zdravitnim prusvihem a tak uz nic neodkladame a uzivame si co to jde. A taky se priznam, ze po padesatce mam tak nejak mnohem vic veci na haku. Driv bych behala jako motomys a dnes pekne v klidku a pohode. Takze jsem “ stara”, ale nejsem jeste pripravena sedet v backorach na zaprazi. Je mi 53 a uzivam si co to jde. Doufam, ze i vy.🌹🥂
|
|
|
| Anadar | 
|
(9.9.2026 11:02:58)
Vzpomínám si,že si moje mamka někdy v osmdesáti povzdychla,"jo,když mě bylo šedesát,to bylo prima",no a mě už taky bylo šedesát a už to půlím a holky ,co jim ještě není padesát by pomalu mohly být moje dcery,což je šílené. Na druhou stranu vnímám to,že ještě mohu pracovat,mírně sportovat,cestovat a dychtivě očekávat,co bude za dalším rohem,takže vlastně ještě dobrý.S vidinou ubíhajícího času se snažím využít každou chvilku- kde jsou ty časy,kdy jsem proležela tři týdny u moře na útesu s knihou v ruce nebo na chalupě na lehátku ve stejném režimu.Protože najednou cítím tu konečnost.To je pro mě nejvýraznější známka stáří.
A taky mi z ničeho nic umřely v krátkém časovém odstupu čtyři kamarádky na ošklivé malignity,takže dožití osmdesátky mi připadá méně reálné než před deseti lety
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 11:19:05)
"Protože najednou cítím tu konečnost.To je pro mě nejvýraznější známka stáří."
Anadar, ty máš pravdu, takhle to fakt funguje, jakmile začnou vrstevníci být nemocní, dohání je stáří a odcházejí, člověk si mění perspektivu, vnímá život jinak právě s tou pocítěnou konečností a případnou vlastní cílovou rovinkou...
|
|
| babi_ |
|
(9.9.2026 11:22:42)
O blízké přicházím nerada, to je smutné, samozřejmě.
Ale vlastní konečnost je mi příjemná. Těším se na ni. Konec vší té marné snahy.
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 11:32:56)
já přijímám svůj konec dost klidně, bez emocí, netěším se ani neželím - ale nechci, aby v souvislostí s mým koncem byli smutní mí blízcí, takže v tomhle to pozitivně nevnímám, protože je to zasáhne, zkusím ve stáří u notáře nechat nějaký text, třeba to pomůže, aby nad nevyhnutelným smutnili jen málo (abych to zeshora nebo zezdola) mohla v poklidu sledovat
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:03:53)
Čumčo, vnucuje se mi podezření, že bez emocí člověk přijímá vlastní konečnost do chvíle, než ji má reálně na obzoru.
Všichni víme, že to přijde, ale nejsme nastavení se nějakých sedmdesát let třást strachem.
Já jsem v padesáti též byla bez emocí, dokud mi mlhavý daleký obzor nebyl najednou hozen přímo pod nohy. Možná jsem posera a sebestředný primitiv, ale emoce se mnou tedy zacloumaly silně. A hodně se mi ulevilo, když se ukázalo, že si nemusím "jít sbalit" úplně akutně.
Představuji si, jak citlivé to musí být pro lidi ve věku 70, 80... Nemám to bez emocí srovnané, přiznávám.
|
|
| Stará husa |
|
(9.9.2026 12:05:09)
Když jsem měla depresi, tak jsem svůj konec viděla jako vítaný únik před veškerou tou bolestí a bezvýchodností své existence a chtěla jsem už mít od všeho klid. Ale v současnosti nemůžu říct, že bych se na svůj konec nějak těšila. Racionálně vím, že jsem tu splnila, co jsem měla, porodila a vychovala jsem děti, doprovodila své rodiče na věčnost, vystudovala jsem a odpracoval to, co jsem mohla, takže teď už jsem tu jaksi nad limit. Přesto ale ještě nechci umřít, ještě se radují ze života a netoužím nebýt. Spíš mě smrt pořád iracionálně děsí, to, že už nebudu existovat, všechno skončí. Je to zvláštní a pro mě nepříjemný pocit, i když v období deprese to právě bylo úlevne. Věřím, že když se člověk dožije věku, kdy už je nemocný, neschopný se o sebe postarat a jenom přežívá, tak už umřít chce a těší se na to, ale dokud ještě žiju a jsem jakž takž zdravá, tak se mi umřít vůbec nechce. A děsí mě, že už mám před sebou tak málo času.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:34:04)
Huso, deprese musí být strašlivá zkušenost. Velice soucítím.
Velice soucítím s každým, kdo trpí fyzickou nebo psychickou bolestí natolik, že nevidí žádnou cestu vpřed a raději by to definitivně ukončil.
Osobně jsem se té hranice jen velmi letmo dotkla, ale snad dostatečně na to, abych se uměla vžít.
Nejhorší zážitek, pro mě pravý význam slova "peklo".
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 12:42:45)
Ropu, moje terapeutka říkala, že tahle bolest duše je tou největší bolestí v porovnání s fyzickými, byla jsem ráda, když vyplynulo, že moje psycholožka za sebou takovou zvládnutou epizodu má (i když třeba si to vymyslela, aby mě "otevřela"). To totiž poznáš, jestli s tebou mluví někdo, kdo depresi někdy měl, anebo někdo, kdo si přečetl vše od A do Z, ale osobní zkušenost mu chybí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:51:03)
Čumčo, věřím.
Za mě tedy fyzická i psychická bolest dokáží dosáhnout stádia, kdy už člověk neunese ani minutu navíc, mohou se i zkombinovat, ale to je zbytečné porovnávání, prostě to existuje a je to "humus", strašidelný.
Měla jsem různé existenciální boly a pocity marnosti, to také není úplně komfortní, ale ta těžká tma, která člověka doslova "sežere", to je ještě úplně jiný level.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 12:38:40)
hezky napsané, Huso, rozumím ti úplně a mám to podobně
vlastně v souvislosti s mou smrtí (o které přemýšlím jen vzácně a tak jako v obrysech) mi udělalo radost, když vidím v kolika zemích je dnes legální euthanazie, ta možnost se mi totiž líbí - pro situaci, kdy už budu velice stará, velice bolavá, velice imobilní, velice náročná na obsluhu, velice lačná odejít, tak že tu možnost za pár desetiletí v ČR nejspíš budu mít už taky, a bude to důstojné...
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.9.2026 12:58:25)
Čumčo, ohledně euthanasie se ve mně pere křesťan s člověkem, který zažil tu beznadějnou tmu.
Bývala jsem spíš proti, dnes jsem spíš pro.
Nevím. Když to takhle napíši, vzápětí se leknu, ale stejně mě děsí i představa nuceného setrvávání v nejtěžší bolesti a bezvýchodnosti. Uf, štěstí, že na to není názor povinný
|
|
| Anadar |
|
(9.9.2026 14:02:21)
Eutanázie mě děsí. Ta strašlivá moc nad životem člověka...kluzký svah...
Myslím si,že je lépe vyřešit paliativní péči a důstojně provést každého až nakonec jeho vymezené cesty. Ale to je na jinou debatu
Jak píše Husa,mám v zásadě vše vyřešeno,od cca padesáti si říkám,že případná smrt by už nebyla nespravedlností osudu, ale jsem ráda na světě a odejít se mi valně nechce.
Uvidíme,co bude.
|
| Len |
|
(9.9.2026 16:20:50)
Eutanazie me desi jen z duvodu ohybatelnosti zakonu a jejich postupne zmene k horsimu, ktera se deje velmi snadno. Nechtela bych, aby nekdo jiny rozhodoval, jaky zivot jeste "ma smysl". O tom si muze opravdu rozhodnout jen clovek sam.Ja mam trebahranici pomerne nizko, takze rozhodne nehodlam absolvovat ani pomale dovadeni ke konci v paliativni peci, ani dlouhodoby pobyt nekde v domove senioru, kde si nemuzu rozhodovat sama o sobe tak jako tak. Jsem pripravena na rychle a ucinne reseni uz hodne let, pokud neco zhoubneho prijde, postaram se sama. Na svete nijak extra rada nejsem uz od puberty, jeste k tomu zvysovat nepohodu bolesti, nemohoucnosti, nebo jen tim, ze by se mne nekdo dotykal pri peci (absolutne nesnesu cizi doteky), neni pro mne schudne.
|
| babi_ |
|
(9.9.2026 16:38:18)
Len, obdobně.
|
|
| Stará husa |
|
(9.9.2026 16:58:56)
Já jsem pro eutanazii, i když všecko se dá zneužít. Muselo by to být založeno na rozhodnutí dané osoby, ne příbuzných nebo lékařů. Ale to asi všude je. Chtěla bych mít tu možnost důstojně a bezbolestně odejít, pokud budu nevyléčitelně nemocná. Taky se děsím toho, že bych se musela nechat opečovávat ať už od příbuzných nebo cizích lidí a děsím se bolesti a bezmoci. A nechci se zkoušet zabít sama, jak říkám bojím se bolesti a taky toho, že by se to nepovedlo, nehledě na to, že by mě musel pak někdo najít. Jenže jak to tak vidím, v dohledné době u nás zákon o eutanazii schválen nebude a já už nemám moc času.
|
| K_at |
|
(9.9.2026 17:10:33)
Huso, kdyz by bylo opravdu velice dobře vyřešeno zneužití, tak bych chtela uzakonit authanasii určitě. Mě děsí choroby typu alzhaimer, demence atd. Nechci tohle. Ale zároveň nemam vubec koule na vlastní řešení i s tim, ze mě nekdo najde. Přesně.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 8:16:26)
pevně doufám, že nebude dlouho trvat a eutanázie bude možná a zákonná i u nás... člověk by měl mít právo na důstojný odchod, ideálně bych si přála, aby šlo sepsat něco jako "dříve vyslovené přání", děsí mne představa situace, kdy má člověk fyzické bolesti, v hlavě vymeteno, neví kdo je, kde je a kdy je a není šance, že by se to změnilo... přežívat celé roky bez schopnosti chápat co se děje, bez paměti, a ještě s fyzickými omezeními, kdy o mne musí někdo pečovat, děkuju, nechci... a spoléhat na sebevraždu se také nedá, nelíbí se mi představa, že do toho pak člověk zatáhne další lidi kolem... asistent u eutanázie ví co dělá a ví proč to dělá...
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 10:39:51)
jo, kdo se nikdy nepodílel na péči o seniora s Alzheimerem, ten nepochopí - první roky jsou o nějaké zmatenosti, výpadcích paměti, podivnostech, odmítání léčby a vyšetření (nakonec ji moje slzy obměkčily, a souhlasila), ale pořád si dotyčný dojde sám na WC, to jde zajistit dobře, minimalizujete bezpečnostní rizika a doufáte
ale těch zbývajících 10 let, když už seniora v plínkách, který o sobě 99 % času naprosto neví, s vypětím sil polohujete z postele na křeslo, aby měl změnu polohy a pár hodin byl mezi s rodinou a přeci jen se třeba jednou větou snažil zapojit do situace okolo - to už se musí zažít
ne, že bych chtěla euthanazii pro babičku, o které píšu, ale chci mít takovou možnost pro sebe, ideálně i tak, abych si v několika světlých momentech nemoci injekci do kanyly aplikovala sama (aby nikdo další neměl negativní pocity)
|
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 11:33:27)
K tomu "někdo mě najde" mi nedá nepoznamenat, že naprostou většinu zemřelých „někdo najde“. Jiná možnost je, že se člověka nepodaří najít vůbec, případně tedy u umírajícího někdo je (a ne“najde ho“ až mrtvého).
Sebevraždu bych určitě nepáchala skokem pod vlak či obdobným pro okolí traumatizujícím způsobem.
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 11:45:42)
Babi, když zemřeš v nemocnici, tak tě najde sestra, ta je na to školená a nějak s tím počítá a při eutanazii tě nikdo nemusí hledat. Rozhodně lepší, než když se otráviš práškama nebo se oběsíš a děti tě najdou po 14 dnech, když se neozýváš. O skoku z okna nebo pod vlak ani nemluvě.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 11:50:49)
přesně tak, nechceš, aby tě našel někdo, kdo to nečekal, někdo, koho to zaskočí a taky nechceš, aby tě našli až příliš pozdě... nechceš ovlivnit životy cizích lidí a ani zhoršit to pro ty blízké... v případě eutanázie je u toho člověk, který ví co se děje, je na to připraven, proškolen, poučen - to je sakra rozdíl oproti tomu, když děti v lese najdou oběšence
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 12:36:01)
Určitě eutanazie daleko lepší, ale zatím u nás prostě není, přičemž potřeba mi může vzniknout libovolně brzo.
Ani věšet se nebudu. To mi připomíná Stanislava Komárka a pěkný rozhovor, který mi mluví z duše "Nerad bych se věšel." tady
Dovolím si citovat z anotace:
"V minulosti nemocný buď brzy zemřel, nebo se brzy uzdravil, konstatuje Komárek. Na to, že je pokrok vědy schopen člověka držet dlouhá léta v podivném mezistádiu, prý nejsme připravení. „I v tomto ohledu se lze spoléhat na svépomoc, ale velice nerad bych se jednou věšel na okenní kličce v LDNce na WC.“
Potřebné úkony k eutanazii by podle hosta Matyáše Zrna měl dělat člověk sám, v horším případě nějaká specializovaná firma. A také by bylo potřeba ohlídat, aby se z práva záhy nestala povinnost. „Rozhodování by mělo být vždy u toho subjektu a nikdy by ho neměl dělat třeba zdravotník,“ zdůrazňuje filozof."
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.9.2026 12:47:10)
Jen tak pro zajímavost dnes je Světový den prevence sebevražd
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 12:50:25)
a (asi trochu trapně) pro odlehčení:
Češi nepotřebují eutanázii. Když nastane čas, nazujou kroksy a odejdou hrdě zemřít do Tater nebo do Alp.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 13:03:19)
Rose no, anebo tak...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 13:32:45)
"nazujou kroksy a odejdou hrdě zemřít do Tater nebo do Alp."
Rose Ten je úžasný a děkuji, že jsi ho použila v ideální chvíli, kdy už mi z dočítání tématu začínalo být těžko.
Nějak se nám to tu od porodů a miminek posunulo...
Ale taková je životní realita, je to důležité téma.
Jako asi všichni mám v hlavě své krizové scénáře, ale myslím, že to je vždy velmi teoretické. Kdo ví, co nakonec člověk ve skutečné krizi udělá.
Každopádně souhlasím s tím, že soucasná medicína dokáže na jedné straně mnoho (až příliš mnoho) a na druhé straně stále nedokáže všechno, takže ideál poklidného paliativního doprovázení do důstojného konce není dosažitelný každému. Bohužel.
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 13:46:42)
Pokud budu jen ležet v posteli a budou mě muset krmit, umývat a přebalovat, tak i kdyby mě nic nebolelo, tak to rozhodně není důstojný konec.
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 14:05:10)
tohle člověk asi často cítí, ale ještě to přehodnotí, když je to aktuální - život i při těchto omezeních, pokud je mentálně ok a netrpí bolestmi, může být přijatelný
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 12:56:16)
potom by bylo dobré, aby zrovna v tento slavný den v rámci prevence sebevražd nevystoupil žádný vládní představitel s žádným vyjádřením, a Babiše bych uklidila do tmy i na zítřek, protože jakýkoli jeho/jejich projev počet sebevražd bezpochybně navyšuje
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 13:04:54)
V rámci toho Dne by měl zaznít hlasitý apel na legalizaci eutanazie.
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.9.2026 11:51:17)
Já si představuju, že bych se otrávila, usnula a zůstala krásná.
Ale vím, že to tak úplně nefunguje.
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 12:02:07)
Inko, já bych si to otrávení tak neidealizovala. Můžeš mít křeče, zvracení i horší věci. Proto upřednostňuji eutanazii, kde bezbolestně usneš, protože to dělá odborník. Všechny typy sebevraždy jsou amatérské, bolestivé a ošklivé. Člověk musí být hodně zoufalý, aby to udělal. Tzv. bilanční sebevražda, kdy to člověk udělá při zdravém rozumu a s rozmyslem, je velmi vzácná. Většinou se k tomu člověk neodhodlá. Přeji si, aby konečně ten zákon o eutanazii schválili, aby člověk měl možnost důstojně a bezbolestně odejít, když třeba ví, že má Alzheimera nebo ALS nebo jinou neléčitelnou nemoc a zároveň ještě nesnesitelně netrpí.
|
| Jerry G. |
|
(10.9.2026 12:29:48)
Tak ono vedle eutanazie existuje jeste asistovana sebevrazda, kdy si pacient pod lekarskym dohledem sam veme pilulku. Znam par lidi, jejiz blizci zemreli diky eutanazii jsou s tim mnohem lepe srovnani, nez blizci sebevrahu.. Je to mnohem dustojnejsi, citlivejsi. Jedna moje kammradka se rozloucila se svym synem v den jeho ctyricatych narozenin. Okoli melo sanci se s nim rozloucit, byli to hrozne tizive a smutne. Ale porad lepsi kdy se nekde po tajnu obesil..ach to je tema..
Pocit, ze se stalo to co on sam si pral, a mohl to trochu mit ve vlastni rezii, je hrozne dulezity..
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 12:38:48)
Asistovaná sebevražda je v ČR pro asistujícího trestná.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 12:46:13)
asistovaná sebevražda je u nás také nelegální, navíc teda ne vždy je jí ten člověk fyzicky schopen...
|
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 12:46:36)
"Pocit, ze se stalo to co on sam si pral, a mohl to trochu mit ve vlastni rezii, je hrozne dulezity.."
přesně, já jsem čtyřicátnice, ale stejně budu už teď klidnější, když budu vědět, že coby 55/65/75/85letá budu mít někde v rámci EU tu možnost důstojné euthanazie, už teď ve svém věku mi to vědomí zlepšuje život (umenšuje to můj strach ze vzdálené budoucnosti) a fakt budu ráda, když to bude dostupné i v ČR (ono se to během pár dekád let uzákoní taky), momentálně mám tu možnost např. Holandsku, jak píše Jerry...
|
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 12:53:00)
ChatGPT: "ZEMĚ – ASISTOVANÁ SEBEVRAŽDA – EUTANAZIE – POZNÁMKA
Švýcarsko – ANO – NE – Dlouhá právní tradice; za určitých podmínek dostupná i cizincům.
Nizozemsko – ANO – ANO – Nemusí jít výhradně o terminální stadium nemoci.
Belgie – OMEZENĚ / v rámci režimu asistovaného umírání – ANO – Podmínkou je závažné a nevyléčitelné utrpení.
Lucembursko – ANO – ANO – Zákonná úprava od roku 2009.
Španělsko – ANO – ANO – Zákonná úprava od roku 2021.
Rakousko – ANO – NE – Od roku 2022, za poměrně přísných podmínek.
Německo – PRÁVNĚ MOŽNÉ – NE – Zvláštní právní situace po rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z roku 2020.
Itálie – ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ – NE – Možnost vychází především z rozhodnutí Ústavního soudu.
Francie – ANO, nově 2026 – V URČITÝCH PŘÍPADECH – Nová právní úprava asistovaného umírání.
Kanada – ANO – ANO – Systém Medical Assistance in Dying (MAID).
Nový Zéland – ANO – ANO / asistované umírání – Především pro terminálně nemocné.
Kolumbie – ANO – ANO – Právní rámec vznikal zejména prostřednictvím rozhodnutí soudů.
Ekvádor – ANO v rámci povoleného režimu – ANO – Legalizace prostřednictvím rozhodnutí Ústavního soudu.
Austrálie – ANO – ANO v rámci „voluntary assisted dying“ – Pravidla jsou upravena na úrovni jednotlivých států a teritorií.
USA – ANO, pouze v některých státech – NE – „Medical aid in dying“, zpravidla pro terminálně nemocné.
Česká republika – NE – NE – Asistovaná sebevražda ani aktivní eutanazie nejsou legální."
|
|
|
| sally | 
|
(10.9.2026 16:11:47)
Huso,
i odborník se utne, jsou případy, když člověk "dostal pilulku" a pak umíral týden... plus se bojím toho, že se to zvrhne do nějaké eugeniky, nabízení smrti místo péče (co třeba takový vozíčkář, který stojí systém spoustu peněz a ještě by chtěl bezbariérové bydlení? nepřišlo by systém levněji dát mu pilulku? to, že by to měla být jeho vůle, je jedna věc, ale když mu to budou nabízet všichni, od doktorů, přes sociální služby a příbuzné - co mu bude zbývat?)... je to určitá cesta do pekla, když se to stane běžně dostupným a snadným řešením... děti přesvědčující staré rodiče, že smrt je lepší než být na nich závislí atd... když do tebe budou děti hučet, že to máš udělat, že tvůj život už je bezcenný atd. - tak to nejspíš uděláš... i když vlastně nechceš...
Mě asi nejvíc oslovilo to, když prababička mojí holadnské kamarádky se rozhodla zemřít - a přestala jíst. Příjmala tekutiny (vodu), ale pomalu slábla - ale měla zhruba tři týdny na to, aby se rozloučila se všemi vnoučaty a pravnoučaty... jezdili za ní na střídačku všichni (rozsáhlá rodina), zemřela doma, ve své posteli, mezi blízkými... ale měli to nějak ošetřené s doktory (i proto, aby je nikdo nežaloval za zanedbání péče atd.)... prababičce bylo řádově sto let... to mi přišlo důstojné a lidské - do poslední chvíle tam byla možnost brzdy, ošetření kvůli bolestem atd... ale babička nebyla nijak "nemocná" (jako že by umírala na rakovinu nebo podobně)...
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 12:21:56)
"že bych se otrávila, usnula a zůstala krásná.
Ale vím, že to tak úplně nefunguje."
myslím si, že bez zdravotnického, chemického vzdělání použiješ medikamenty, které ti ten konec nakonec udělají obzvlášť krutej, v křečích, bolestech, vylučováním všude možně, takže to opravdu nebude "krásný" poklidný usnutí....
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.9.2026 11:48:34)
Děkuji a prosím i ostatní, neskákejte pod vlak. Strojvedoucí má z toho potom trauma.
|
| TaJ | 
|
(10.9.2026 14:52:21)
Inko a nejen strojvedoucí, ale taky třeba hasiči a další, kteří pak ty ostatky vyprošťují, nebo sbírají z trati... Jenže ve chvíli, kdy je člověk tak zoufalý, že něco takového udělá, tak o tomhle samozřejmě nepřemýšlí...
|
| Jerry G. |
|
(10.9.2026 15:13:29)
Taj, muj byvaly kolega napsal svoji holce na dvere, ze ho najde v obyvaku at jde k sousedum a tam pak zavola pomoc..
On mel roky tezke deprese, s kterymi roky bojoval. Byl to nadherny inteligentni citlivy kluk.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 15:32:17)
Tak to mám v úmyslu se vyhnout místu, kde bydlí někdo blízký nebo to bydlení zdědí. Patrně pak nezbývá, než to prodat.
|
| Beat |
|
(10.9.2026 16:07:43)
babi, v Knize o Jizerských horách od Nevrlého je příběh muže, který říkával, že až přijde jeho čas, ztratí se v horách a už ho nikdy nikdo nenajde. A tak se i stalo )
|
| Drypetis | 
|
(10.9.2026 16:23:45)
Beat,
tohle je takový jakoby rozumný způsob odchodu, ale má to háček v tom, že člověk musí být schopen do těch hor dojít, takže třeba po mrtvici to půjde těžko. Vím o člověku, který tohle udělal, v zimě, takže umrznul. Byl tedy mladý, ale z hlediska toho, co prožíval, to byla jasná sebevražda. Vyhodnocené to bylo jako nešťastná náhoda, což mělo velký význam pro jeho věřící rodiče.
Zajímavé téma.
Jinak stárnutí, 60 mi ještě není, ale stárnutí si uvědomuju strašně. Uvnitř se cítím mladá a hodně i nezralá, jakby se ta moudrost dospělosti vůbec nedostavila, ale tělo, o které moc nepečuju, chátrá rychle. A taky se těžko učím nové věci.
A třeba ta zmíněná hudba mě taky většinou rozčiluje a přesně - když už si něco pustím, jsou to písničky do mých 30, max. 40, současnou hudbu ani neznám. Jako kulisa mě rozčiluje strašně a jsem tím protivná svému okolí, nesnesu radio nebo TV jako kulisu natolik, že žádám o vypnutí nebo odcházím.
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 16:29:03)
Beat, pěkně mu to vyšlo
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 16:58:28)
No zas nechat se hledat horskou službou a nechat všechny blízké v nejistotě, co se mi stalo taky není ideální.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 17:02:21)
Huso, zrovna jsem to psala.
|
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 17:00:40)
Ani hledání v horách nechci spustit, dneska ty možnosti jsou velké, a tvrzení syna, ať to tak nechají, že dobře... by asi nepomohlo, zvlášť když dcera by s ním nedržela basu.
Vidím to spíš na tu "nehodu". Dokud dojdu do hor. V nemoci- nemocnici to vyhladovění, v dříve vysloveném přání budu mít neoživovat, uměle neživit atd...
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 17:29:11)
Babi, v tuzemských horách je myslím nereálné se ztratit.
A zorganizovat cestu do vhodné vzdálenější lokality ve vhodný čas mi prijde také hodně nepravděpodobné.
Ale řešíme tu tedy věci...
|
| Beat |
|
(10.9.2026 17:33:03)
My s MM jsme ted vedli podobny reci, ovlivněni péči o blízké ve vysokém věku a říkali jsme si, zda se dají někde sehnat cyankáli. Jak byly za války ty kapsle, co je pak člověk rozkousl, a bylo. Ze bychom si vzali současně .
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 17:43:30)
Beat, koukám na wiki, a prej ještě 2017 se tím někdo zabil. Hlavně na lačno!
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 17:45:17)
Jinak tedy asi mnozí by to chtěli jako Filémón a Baucis
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.9.2026 17:52:30)
To bysme chtěli.
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 17:49:29)
Taky bych si přála dostupné kyanidové tobolky. Kde to dřív ti odbojáři brali?
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.9.2026 17:58:42)
Taky jsme se o tom nedávno bavili. Manžel řekl, že by mě zastřelil. To mě vyděsilo, protože znám jednoho, kterej se pokusil zastřelit, nepovedlo se to a místo toho ochrnul.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 18:06:12)
Inko, opatřit si zbrojní průkaz a legálně drženou zbraň považuji za asi nejčistší řešení, ovšem přesně s rizikem, které popisuješ.
Jsou to vrcholně rouhavé řeči, ale když už - první pokus nemusí vyjít a když se to stane, těžko provést druhý. Pokud tedy člověk jedná sám, o spolupráci druhého neuvažuji.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 18:11:52)
Z hlediska nálezce to moc čisté být nemusí. Nehledě na nutnost mít pevnou ruku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 19:20:28)
Babi, ano, pevna ruka a síla, vystřelit z reálné zbraně není jen tak (mám zkušenost).
Ale teoreticky je to legální řešení, které nikoho dalšího nepoškodí, tak jsem to myslela.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 20:02:11)
Ropucho, takových způsobů, kdy nikdo jiný poškozen není, je mnoho.
Nebo aspoň ne nějak přímo. Nepřímo sito obvykle někdo stejně vyčítá či je mu kladeno za vinu přispění... Tady třeba teoreticky by mohl být popotahován ten, kdo ti potvrdí zdravotní způsobilost ke zbrojnímu oprávnění (i když tam tuším zatím nejsou nějaké psychotesty - nebo už jo?) a blízcí, kteří vědí, že máš k dispozici zbraň, jak na tom jsi, a co se tudíž dá čekat. Dle mého se to úplně čistě vymyslet nedá. Asi nejblíž je to zmrznutí v horách nebo vyhladovění. Doufám, tedy.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 20:09:54)
Zmrznutí zní idylicky, pokud kvůli tobě někdo nestihne zburcovat horskou službu.. vyhladovění zase jen pokud bydlíš sama, jinak zase obvinění blízkých, že tě utýrali hlady...
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 20:06:09)
U té zbraně - jednak by měla být psaná na tebe, jinak majitel může být popotahován, že ji neměl správně zabezpečenou... A hlavně je tu vysoké riziko, že to jakožto amatér poděláš a přežiješ, ovšem třeba ve vegetativním stavu, nebo hůř s částečně myslící hlavou a neovládající tělo...
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 20:11:08)
Jo Rose - Ropucha psala "udělat si zbroják"... a ta rizika jsme psaly. Pro mě to není cesta.
|
|
|
| sally |
|
(10.9.2026 23:57:40)
Ropucho,
náš známý policajt nás zapřísahal, že sebevražda zbraní ne... že je to hrozný pro nálezce, policajty, pro všechny... ale vím o dvou, co se pokusili umrznout... jednomu se to podařilo, druhému ne (umřel za dva měsíce v LDNce :-/)... jenomže na to to potřebuje, aby byl člověk schopný pohybu...
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.9.2026 18:23:31)
No, rozprsklý mozek na zdi teda nic moc.
|
|
| Blanče |
|
(10.9.2026 23:09:33)
Hm, je pravda, že možnost téhle volby je to, co mne přimělo si zbroják držet, i když už dávno nestřílím.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.9.2026 18:24:06)
No o způsobu sebevraždy jsem přemýšlela už jako dítě, tehdy jsem jako dobrý způsob vymyslela skok ze skály - to mi přišlo jako dobré, že bych si aspoň vyzkoušela chvíli letu pak jsme byli skákat ze skály do řeky, výška výrazně menší, než moje vyhlédnutá, a zaskočilo mne, jak dlouho ten let trvá - hrůza... Pak jsem to hodně promýšlela v pubertě a došla k závěru, že žádný způsob není dobrý, amatérské provedení vždycky nese buď hodně bolesti, hrůzy a (nebo) riziko neúspěchu, v nejhorším i s následky...
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 20:09:20)
Jo, let dolů je dlouhá doba, aby to bylo na jistotu. Ale už se s tím cestou moc dělat nedá, tak co. Lezla jsem, a jeden delší pád za sebou mám. Opravdu je s podivem, co se člověku stihne prohnat hlavou.
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 20:18:46)
Ok, už jenom jednu větu a mlčím.
Mě uklidňuje a lépe se mi snáší život, když mám nějakou reálnou představu, co můžu udělat, až to snesitelné nebude.
|
| Beat |
|
(10.9.2026 21:52:40)
Ja si taky někdy říkám, že tolik lidi už umřelo, a nějak to “ dali” .
Jako napsaný to vypadá fakt divně, ale nevim, jak to napsat jinak
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 22:02:44)
Tomu asi nerozumím. Umře úplně každej, to se nedá "nedat". Je to patrně jediná jistota, kterou člověk má. Aspoň něco, teda
|
|
| Čumča. |
|
(10.9.2026 22:07:23)
jo, tohle jsem si říkala, když jsem měla hrůzu z porodu - že to miliardy žen přede mnou nějak daly, tak snad i já
aplikovat to na umření mě zatím nenapadlo
v historii lidem pomáhala víra, byli odevzdanější
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 22:47:18)
"v historii lidem pomáhala víra"
O tom, myslím, panují zkreslené představy.
A víra může pomáhat lidem i dnes, nikdo jim ji nebere
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 22:44:42)
"říkám, že tolik lidi už umřelo, a nějak to “ dali” "
To je originální myšlenka, s takovým náhledem jsem se ještě nesetkala
|
|
|
| Jerry G. |
|
(10.9.2026 22:00:56)
Trosku cerneho nevim jestli humoru
Muj povedeny pribuzny to mel tez promysleny. Skocil do smycky ve stodole byla takova sila, ze mu to utrhlo hlavu. Na stesti to nebyla nase stodola, ale jeho babicky. V ty stodole bylo spousty veci. Nevim kdo to uklizel. Babicka pry vubec nic netusila ikdyz mela na dvore nekolik policejnich aut..
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 22:07:17)
No to asi moc promyšlený neměl. Ve smyslu ohledů na bližní.
|
| Jerry G. |
|
(10.9.2026 22:14:27)
Babi to nemel. Proti tomu co udelal pred tim, je tohle takova vedlejsi vec..
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 22:16:39)
Ano, Jerry, vybavuji si.
|
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(10.9.2026 20:15:40)
Proč by šílel, když to chce? Splněný sen a ještě si letíííííš
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.9.2026 17:20:20)
"až přijde jeho čas, ztratí se v horách a už ho nikdy nikdo nenajde. A tak se i stalo"
Idylické.
Ale asi pro málokoho použitelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sam01 |
|
(10.9.2026 16:58:34)
Len,
já mám třeba nemoc, která mě může v pár minutách dostat do situace,kdy budu žít,ale bez možnosti cokoliv řešit nebo rozhodovat o tom co chci. Buď umřu hned nebo ze mě bude ležák,který čerpá zdroje a čeká na milosrdný konec. Můžeš mít tělo jako bůh,ale pokud ti nefunguje mozek jsi v řiti.
Já celkem pro eutanázii jsem a nebo pro podpis DNR. Bohužel paliativní péče u nás není zase tak dostupná,jak bychom si všicni přáli.A pokud nebudu sama schopná rozhodnout,tak bych si přála,aby tu možnost mě vypnout měl manžel.
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.9.2026 17:08:44)
"Eutanázie mě děsí. Ta strašlivá moc nad životem člověka...kluzký svah..."
Anadar, rozumím, mě ale existence eutanázie naopak uklidňuje, děsí mě moje případná bezmoc a neexistence bezbolestného ukončení v situaci, kdy není naděje a budu skálopevně přesvědčená, že chci důstojně odejít...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
KaštanobraníChrudim 
Svatohavelské posvíceníKolín 
Jak zvládnout pracovní pohovor a období po nástupu do prácePraha 9 
Plumlovská zabíjačkaProstějov 
Kouzelná školka uzamčená na fanfáruPraha 1 
Kaštanobraní
Svatohavelské posvícení
Jak zvládnout pracovní pohovor a období po nástupu do práce
Plumlovská zabíjačka
Kouzelná školka uzamčená na fanfáru
Čočka nakyselo/Simča, dcery *1988 a 1997
Avokádové chlebíčky/Simča, dcery *1988 a 1997
Chlodnik/Simča, dcery *1988 a 1997
Kuřecí játra na smetaně (s těstovinami)/Simča, dcery *1988 a 1997
Punčová vajíčka/Simča, dcery *1988 a 1997
Pečený květák v troubě/Simča, dcery *1988 a 1997
Strouhaný kakaový koláč/Simča, dcery *1988 a 1997
Špekové knedlíky/Simča, dcery *1988 a 1997
Citronoví sněhuláci (vosí hnízda)/Simča, dcery *1988 a 1997
Medovníkové koule/Simča, dcery *1988 a 1997