Re: Jak jim mám pomoct?

Dobrý den,myslím,že s pocity starší holčičky máte asi pravdu.Chci se podělit o svou osobní zkušenost...Když mi bylo 11let,vážně mi onemocněl tatínek a po roce a půl velkého trápení zamřel.S nikým jsem o tom již v průběhu nemoci nechtěla mluvit,o celé situaci nevěděli spolužáci a prakticky ani kamarádky.Tatínek byl mnoho měsíců s námi doma,poslední asi 3měsíce v nemocnici.Když přišel telegram o umrtí z nemocnice,akorát jsem se zeptala mámy,zda mohu jít ven...Tatínka jsem velmi milovala,strašně jsem se trápila,ale mluvit jsem o tom nechtěla a možná snad ani neuměla...Dodnes (je to více než 16let) jsem se z celou situací zcela nevyrovnala.Velice mi pomohl můj současný partner,který byl opravdu první s nímž jsem o své bolesti dokázala hovořit.
Holčička určitě drží svou bolest v srdíčku a trápí se možná víc,než ta mladší...snad by pomohl psycholog,snad čas.Hodně trpělivosti přeje Kateřina