| Šárka, syn 13 let, dcera 10 let | •
 |
(27.4.2000)
Milá Jano,
dřív než bych polemizovala o tom, jestli si dcerka zájezd zaslouží nebo ne, mě poněkud zaráží, proč jste jí slibovala jako "odměnu" zrovna zájezd do Paříže. Buď jste to jen tak plácla s tím, že jste počítala, že k němu stejně nedojde, nebo jste to myslela vážně, v tom případě ovšem klobouk dolů, protože jste hned zkraje nasadila laťku dost vysoko. Nevím, jaké jsou finanční možnosti vaší rodiny anebo jaké máte s dětmi představy do budoucna, ale slibovat za přijetí na gymnázium v páté třídě zahraniční zájezd mi přijde poněkud příliš. Jde spíš o to, aby vás dcerka posléze nezačala zneužívat a podmiňovat si své úspěchy vaší finanční účastí. A další postřeh - říkáte, že se nechtěla připravovat a učení ji nebavilo. V tom případě bylo dle mého názoru zbytečné, protože to, že se na gymnázium dostala, byla tím pádem opravdu zásluha jejího nadání a trochy štěstí. Pokud dítě dělá něco s neochotou a bez chuti, přílišný efekt to na něm nezanechá - chci tím říct, že kdybyste si ušetřila nervy a dceru nechala na pokoji, pravděpodobně by se na gymnázium dostala také, ovšem pak byste nemohla tvrdit, že to je vaše zásluha. Ruku na srdce - nebylo to spíš a hlavně vaše přání, aby odešla na gymnázium? Vím dobře, proč se takhle ptám, protože něco podobného jsem absolvovala již dvakrát. Pokaždé ovšem jinak. Poprvé před dvěma lety, když se hlásil starší syn. Tehdy jsem taky strašně moc chtěla, aby se na školu dostal, ovšem kromě několika testů z knížky jsem ho nechávala na pokoji. Jako odměnu za případné přijetí měl slíbené adidasky, což je ovšem dneska mezi dětmi takřka standard. Na školu se dostal, boty dostal, život šel dál. Letos nás totéž čekalo s mladší dcerou. Protože jsem v jejím případě nebyla vnitřně přesvědčená, že prahnu po tom, aby odešla studovat už sotva v jedenácti letech, navíc ještě dojíždět denně 2x20 kilometrů, navíc při jejím množství mimoškolních aktivit (tancuje závodně rokenrol, jezdí do Prahy na dramatický kroužek, dělá dabing a spoustu jiných činností), ponechala jsem ji zcela svému osudu, snad jen ve škole si psali několik testíků. Na zkouškách nedopadla nejhůř, ovšem na přijetí mezi 30 dětí to nestačilo a můžu vám říci, že jsem nakonec ráda. Pokud se bude nadále učit dobře, může to zkusit za dva roky znova na dvojjazyčné gymnázium a myslím si, že ve 13 letech už bude sama vůči sobě zodpovědnější. Ale abych se vrátila k vašemu problému. Pokud jste dcerce slíbila zájezd za podmínek, které ona splnila (a nepřesvědčujte se pořád, že to bylo díky vám), rozhodně musíte slib splnit. V opačném případě byste si ve výchově značně nařízla větev....
|
| Jana Hlaváčková, dcera 11, syn 9 | •
|
(4.5.2000)
Milá Šárko!
Vaše odsouzení mi připadá přece jen trochu tvrdé. Zatímco odborník mě vyzývá k zamyšlení, Vy mě velmi odsuzujete, především za to, že jsem "dceru nenechala na pokoji". Přiznám se, že mě to taky mockrát napadlo, že by to bylo pro "ušetření nervů nás obou" lepší. Ale na druhou stranu, když vidím, jak je nadaná a šikovná, zdá se mi škoda nechat ji zahálet na ZŠ, protože tady učivo zvládá bez nejmenšího přičinění, je pravda, že i bez zájmu. Raději si čte dívčí románky nebo poslouchá hudbu nebo přemýšlí, co si obléknout (puberta). Prostě mi to nedá! Doufám, že na gymnáziu bude jiná atmosféra než na ZŠ, bude tam mezi dětmi, které se chtějí vzdělávat, budou tam předměty, které ji zaujmou. Proto jsem mezi gymnázii vybrala Gymnázium J. Keplera, které je známé právě svojí atmosférou a vynikající úrovní pedagogů. Proto se tam hlásí hodně dětí a dostat se tam je velmi obtížné, to nám řekli předem, a já jsem věděla, že bez přípravy není možné uspět. To bylo jádrem našich neshod, Anna tam chtěla, ale nechtěla se namáhat, já jsem jí nějak nedokázala vysvětlit, že je to nezbytné. Prostě, Šárko, nesouhlasím s tím, že bylo lepší "jen to zkusit". Já jsem chtěla, aby uspěla. Možná jako životní zkušenost by bylo lepší, abych ji nechala neuspět a pak říkala, vidíš, já to věděla, že nemáš šanci. Příště by pro to (snad) udělala víc. Anička teď sama uznává, že bez práce by přijímačky nezvládla, jako vedlejší produkt je to, že od té doby, co jsme spolu řešily matematické úlohy, ji škola vysílá na různé matematické soutěže, neboť se zjistilo, že umí logicky uvažovat, což za čtyři a půl roku nikdo neodhalil, vždycky měla matematiky dvojku, protože ji nudilo počítat. To jí pochopitelně lichotí. Takže Šárko, prosím, vezměte mě trochu na milost, do chorobně ambiciozní matky snad mám ještě trochu daleko. Nebo ne?
Co se týče toho zájezdu, nakonec jedeme, nechci porušovat slib. Ale máte pravdu, to jsem moc nezvládla, s odměnami musím být příště opatrnější.
Zase tam budeme mít čas být jen spolu, popovídat si, na což není v běžném "provozu" čas. Už se obě těšíme.
Ahoj Jana
|
| Šárka, syn 13 let, dcera 10 let | •
|
(11.5.2000)
Jano,
teprve dnes jsem našla Vaši reakci, tak se snažím odpovědět. Možná, že moje první reakce vyzněla opravdu pro Vás poněkud tvrdě. Nechtěla jsem Vás přímo odsoudit, ale pravda je, že jste mi připadala jako ambiciózní matka, která ale na druhou stranu přesně neví, co chce. Je mi jasné, že dítě, které se chce dostat na výběrovou školu, a které se na zkoušky intenzivně připravuje, má větší šanci, než to, které se spoléhá jen na svoje znalosti a zkušenosti. Ale jde právě o to, jestli pátá třída je ta správná na to, aby děti řešily už taková rozhodnutí. Deseti-jedenáctiletý páťák si ještě přece nedokáže představit, co všechno se od něho bude chtít, jaké výhody a nevýhody mu škola přinese. Moje dcerka taky tvrdila, jak strašně na ten gympl chce jít (mimochodem, gymnázium v Benešově má taky vynikající úroveň, i když je "jenom" provinční, úspěšnost jeho absolventů na vysokých školách je značná), ale já vím, že hlavní motivace pro ni bylo dostihnout staršího bráchu, který tam už je a získat určitou prestiž mezi dětmi ve třídě. Jelikož už vím, co všechno studium od primy obnáší, netlačila jsem na ni a nenutila ji se učit. Myslím, že její čas bude až tak za dva roky, v tom věku už bude i zainteresovanost a cílevědomost dítěte prokazatelná, takže když se v šesté třídě chytne bez problémů, v sedmičce se na případné studium můžeme zaměřit. Dvojjazyčné studium na šestiletém gymnáziu mi naopak připadá ještě zajímavější. Vaší dcerce přeji na gymnáziu hodně úspěchů, hlavně ji už teď začněte učit se učit, to je totiž ten nejhorší problém u přechodu z páté třídy. Syn to pochopil docela rychle, takže dneska už mu nechávám naprostou volnost a on se učí, jak co potřebuje nebo chce, ale hodně dětem dělá potíže vytáhnout si z množství informací právě to podstatné. A bojím se, že to by byl přesně problém naší Mišky, protože ona se doposud nikdy nic učit nemusela. A nechtěla bych dopadnout jako jedna maminka, která se se svým synem učí každé odpoledne, zkouší ho ze všech předmětů, pomáhá mu psát úkoly a běduje nad každou horší známkou. A to už od primy. Takže jste se daly do boje, tak bojujte dál.... Šárka
|
| Marta Štěpánková, bezdětná | •
|
(11.5.2000)
Vážená paní Jano,
se zájmem jsem si přečetla Váš dopis a následující reakce. Jsem bezdětná, svobodná studentka sociální práce v Praze a sociální patologie v Hradci Králové.
Za sebe mohu říci, že když mne matka nutila se připravovat na přijímací zkoušky na gymnázia též jsem nebyla až zas tak nadšená.
Až v pozdějších letech jsem mohla naplno odcenit přístup mých rodičů, kteří trvali na přípravě na gymnázium. Jsem jim za to vděčná, protože v tak mladém věku si člověk jěště neumí dostatečně uvědomit, jak je pro jeho budoucí život vzdělání velmi důležité, a to ve smyslu moci si vybrat dělat práci, která mne baví.
Slib své dceři zajisté splnit musíte, jak sama píšete. Zájezd do Paříže je příliš velká odměna za něco, co dělá sama pro sebe.
S pozdravem Marta Štěpánková
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)