Re: Odměna x trest

Milá Šárko!
Vaše odsouzení mi připadá přece jen trochu tvrdé. Zatímco odborník mě vyzývá k zamyšlení, Vy mě velmi odsuzujete, především za to, že jsem "dceru nenechala na pokoji". Přiznám se, že mě to taky mockrát napadlo, že by to bylo pro "ušetření nervů nás obou" lepší. Ale na druhou stranu, když vidím, jak je nadaná a šikovná, zdá se mi škoda nechat ji zahálet na ZŠ, protože tady učivo zvládá bez nejmenšího přičinění, je pravda, že i bez zájmu. Raději si čte dívčí románky nebo poslouchá hudbu nebo přemýšlí, co si obléknout (puberta). Prostě mi to nedá! Doufám, že na gymnáziu bude jiná atmosféra než na ZŠ, bude tam mezi dětmi, které se chtějí vzdělávat, budou tam předměty, které ji zaujmou. Proto jsem mezi gymnázii vybrala Gymnázium J. Keplera, které je známé právě svojí atmosférou a vynikající úrovní pedagogů. Proto se tam hlásí hodně dětí a dostat se tam je velmi obtížné, to nám řekli předem, a já jsem věděla, že bez přípravy není možné uspět. To bylo jádrem našich neshod, Anna tam chtěla, ale nechtěla se namáhat, já jsem jí nějak nedokázala vysvětlit, že je to nezbytné. Prostě, Šárko, nesouhlasím s tím, že bylo lepší "jen to zkusit". Já jsem chtěla, aby uspěla. Možná jako životní zkušenost by bylo lepší, abych ji nechala neuspět a pak říkala, vidíš, já to věděla, že nemáš šanci. Příště by pro to (snad) udělala víc. Anička teď sama uznává, že bez práce by přijímačky nezvládla, jako vedlejší produkt je to, že od té doby, co jsme spolu řešily matematické úlohy, ji škola vysílá na různé matematické soutěže, neboť se zjistilo, že umí logicky uvažovat, což za čtyři a půl roku nikdo neodhalil, vždycky měla matematiky dvojku, protože ji nudilo počítat. To jí pochopitelně lichotí. Takže Šárko, prosím, vezměte mě trochu na milost, do chorobně ambiciozní matky snad mám ještě trochu daleko. Nebo ne?
Co se týče toho zájezdu, nakonec jedeme, nechci porušovat slib. Ale máte pravdu, to jsem moc nezvládla, s odměnami musím být příště opatrnější.
Zase tam budeme mít čas být jen spolu, popovídat si, na což není v běžném "provozu" čas. Už se obě těšíme.
Ahoj Jana