Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Moji rodiče nebyli žádní pijáci, ale pivo po těžším jídle si dali a při oslavách jsme alkohol měli, Cinzano k přípitku, Becherovku, sekt, víno... Tak nějak kultivovaně.
Já jsem v dospívání na přelomu osmdesátých a devadesátých prošla i obdobím méně kultivovaného pití, dneska jsem dávno střídmý a decentní konzument.
Pivu jsem nepřišla na chuť nikdy, to jsem nepila a nepiji, ani k jídlu, nevoní mi a nechutná mi.

Teta nám dávala taky trošku piva po mastném jídle už tak od 4-5 let. Brala jsem to jako lék, bylo to hnusné, spolkla jsem to se zatajeným dechem. Doma jsme pivo nepili.
Po pivu se mi spát nechce, vlastně po každém alkoholu jsem spíš nabuzená a spí se mi daleko hůř. Prý má působit ten chmel, no na mě nepůsobí.

Jo, asi jo, Jahudka, malina nebo lesni smes ve skle.

tak to u nás se pilo celkem dost... naši si vždycky budovali "bar", prostě čas od času koupili nějakou dražší lahev alkoholu, to pak bylo na speciální příležitosti, plus pak pili ten běžný alkohol - pamatuju martini, cinzano, myslivce, vodku, fernet, meruňku z božkova (tu si od nás vždycky vozil dědeček, nevím, asi se prodávala jen lokálně?)... z těch dražších si pamatuju gin, metaxu, brandy, koňak, bílý rum, zlatý bols - to se běžně nepilo, opravdu spíš pro návštěvy... no a samozřejmě tuzemský rum (na pečení) a vaječňák, to nemohlo chybět a taky různé neidentifikovatelné lahve slivovic a jiných pálenek, opět od kamarádů původem se slovenska či moravy
vždycky jsem ráda do toho baru koukala, byla to ta skříňka se zrcadlovou stěnou vzadu, a měli tam i různé koktejlové ozdoby jako deštníčky a napichovátka, a tak zvláštně to celé vonělo a taky si tam táta ukládal některé miniatury lahviček, ty mi pak přenechal, docela slušně jsem je rozšířila a vždycky říkám, že až bude nejhůř, udělám si ten definitivně poslední míchaný drink

Naši taky nijak extra nepili, ale občas od někoho lahev vína dostali nebo si koupili... Mamka nakládala ovoce do rumu a občas si dala trochu třeba na polárkáč.
Pivo si někdy taťka dal, pamatuju, že jsem chodila do hospody se džbánkem. Většinou potom, co dělal celý den venku. Že by šel do hospody a tam seděl a klopil jedno za druhým, to se nikdy nestalo, když už, tak pil jedno a povídal si.

Já si jen vždycky říkala, proč pořád pijeme tu domácí rybízovou šťávu. Málokdy jsme měli kupovanou, to když domácí došla. Stejně tak mi x let taťka dělal ke svačině do školy chleba s rybízovou marmeládou.